Den splněných přání :-) Skoro :-)
Krásné důchodcovské dny. Pokud je člověk fit, zdráv, radosten, zajištěn, pak může být šťasten. Úspěšný den. Dnes jen zákaznické servisy. Klienti spokojeni. Ohledně práce - jeden zájemce před čtrnácti dny děsný zájem. Bc. Blíží se setkání s novými v Pze. To mám vždycky ráda, když se dočtu důvod, proč si to rozmyslel:
Dostal jsem jinou nabídku.
Musel jsem odjet do zahraničí.
Přečetl jsem si reference o Vaší fě, nemám k ní důvěru (Ireno, deset let pracuješ u neseriózní fy. Slaví čtyřicet let. Naše produkty berou světové sportovní jedničky! :-) Jediná potravinářská fa s vědeckým a poradním lékařským týmem s nejlepšími vědci světa! :-) Atd. atd.)
Tak dnes jeden nedůvěřivý, vlastně přečetl si na internetu... Co si myslet! Ireno, pozitivně!!!
Mandle. Ticho po pěšině. Tak takhle ne. Publicita. Jdu na jejich stránky:
Včera jsem koupila mandle v Jaroměři - sleva. Expirace: 30.6. Pytlík je nerozdělán. Jsou v něm prožrané mandle. Z druhé strany jsem si všimla dírky. Co Vy na to? Takhle si nosím domů od Vás červy a moly pravidelně - ve slunečnici, v máku, v mouce, v mandlích. Co ta expirace? Vývoj mola netrvá tak dlouho - do 30. 6. Co to má znamenat? Jsme odpadkový koš? Jsou to prošlé mandle v novém obalu? Co to je?! V prosinci jste prodávali brokolici hned od rána odkvetlou, žlutou! Tvrdili jste mi na prodejně, že s tím nic nemůžete udělat. To jste jako s kamionem objeli Evropu, nikdo to nechtěl, tak se to odvezlo k nám!!!? Vždy před Velikonocemi a Vánocemi nám podstrčíte děravá jádra. Pravidelně!!!
Od včera vypnutý zvuk telefonu. Dva zmeškané hovory. Cizí číslo. Aha, Kaufland.
Nic, čekám. Hodinu louskám na zahradě ořechy. Čekám na nájem. Přijede naše mladá nájemnice s Venouškem :-) Kontroluji krmítko. Všechna červivá jádra sjetá. Krmítko prázdné. Plním ho novými červivými...
Naše nájemnice mi přinesla kompot s etiketou - do pudingů, do kaší... Dojemné.
- Luentka byla jen jedna.
- Ne, notet. Jen jedno? Děkuji mockrát.
Dávám jí pár mrkví, které jsem dostala od klienta. :-)
I ona děkuje a prchá, než se Věnceslávek vzbudí. Je krásná...
Jedu za maminkou. Petroušek stříhá větve do vaků k odvozu.
DD. Mile překvapena. Pár lidí na terase. S Libuškou. Aktivizační.
- Irenko, beru si tvou maminku na chytré hlavičky. Všechna čest. Ona a ještě jedna paní zná odpovědi. Je bystrá...
- Víš co to dá práce? Co cvičení? Včera jsem se jí ptala na přízvuk - AKUT a na paznehtník.
Maminka mi napovídá:
- AKANT.
To slovo si nemohu zapamatovat. Ona dala dvě podobná za sebou.
Usmívá se. Přivezla jsem v starobylé prvorepublikové termosce jablečný kompot.
- Mami, je to žhavé. Nespal se.
- Je to horké.
- Mami, to tak bývá. Je to teď uvařené.
Loupu jí vlašské ořechy. Sundavám z nich slupičku. Divné. Někdy řekne, že to neukouše. Ořechy jsou asi ještě měkké. Snažím se jí vozit to, na čem by si doma právě v tomhle období pochutnávala. Dnes mi to na terase bylo příjemné. Paní K.II - to je ta lepicí, co stále hledá děti, se chce na mě nalepit. Jak miluji objímání, jí se bojím. Je nesmírně hodná. Musela to být skvělá příjemná kuchařka ve školce. Lepí se na Libušku. Přes terasu se jí ptám, jestli by si dala kompot.
- Jé, ráda!
- Ale seďte! Nechoďte sem. Dojděte si pro misku a lžičku.
- To já nevím kam.
Jé, směřuju ji na dálku. Zvládla to. Moc děkuje. Výzva: Kam s badyánkem, hřebíčkem a skořicí. Nese koření na lžíci.
- Hoďte to dolů do trávy.
- To já neumím.
- Umíte!
Zvládla to. Ale dalo mi to hodně přesvědčování. :-)
Koupeme se ve slunci. Libušce končí pracovní doba. Odváží lehátka. Lidi se nabili sluníčkem. Super. Síla slunce dnes extrémní. Kamilka slouží. Obdivuji ji. Mladá. Naučila se. Vypracovala. Skvělá. Jako ostatně všichni pracovníci na druhém patře. Konec konců - všichni jsou skvělí. Na otázku pracovnice KÚ KHK:
- Dala byste si tam maminku znovu?
Bez zaváhání:
- ANO.
Už, už jsem na odjezdu. Telefon. Kaufland. Už ne to ranní číslo. Už 800...
Takové ty úvodní řeči, jak jí kolegové předali, jak se omlouvá... Zkrátím to:
- Jestli byste přijala poukázku na tři sta korun.
- Prosím?
Opakuje.
- Něco vám povím. Máte mladý hlas. Jste asi už z mladé generace, která ve škole neměla rozvrh hodin, ale projekty. přemýšlíte jinak. - Vaše zelenina je něco příšerného. Brokolice odkvetlá. Kolik citronů mi doma zplesnivělo, kolik cuket mi shnilo, kolik okurek s měkkými konci začlo hnít, kolik celerů vyschlo... A myslíte, že kvůli pětikoruně vezmu auto a pojedu reklamovat? - Mák. Volali jste mi, že zařadíte do sortimentu mák nemletý. Stále prodáváte jen mák mletý s cukrem. Nemohu si zkontrolovat, jestli je to náš modrý český. My totiž máme druhý nejkvalitnější mák na světě. Lidem radím kupovat čistý mák. Kde ho mají sehnat? Chodím ke konkurenci. Tam si mohu vybrat ze čtyř druhů!! Je to malý obchod. Kdybyste řekla: Pošleme Vám pět krát dvě stěkorunových poukázek, nebo dvakrát pětistykorunovou, ale tři stovky?
Na druhém konci ticho.
- Ale mandle tolik nestály. Já si musím obhájit tu poukázku.
- Podívejte, mandle si pravidelně před svátky kupuji. Nechávala jsem se zlákat slevou. Tak třeba pět balíčků. Ano, mandle tolik nestály. Ve slevě asi padesát korun. Ale já jsem musela kvůli vám vymalovat celý dům, protože jsme ho měli pod moly. Všechno vymýt vyčistit...
- Jak doložíte ty zkažené věci?
- Vy jste se asi pomátla? Jak mám doložit něco, co je v popelnici? Nebo si myslíte, že si to lidé schovávají pro strýčka příhodu? Nebo že si lidé schovávají paragony do 30.6.2020?! Jste fakt příslušník mladé nelogické generace. Jak to mám doložit!?
- A mohla byste nám ty mandle vrátit?
- Zatím ne. Budu je asi týden čtrnáct dnů ukazovat svým klientům a dělat vám reklamu. Tak si to hezky obhajte. Mějte se.
- Přeji krásný den!
Pusu mamce. Jasně, vím, že tu sama nebude chtít být ve stínku. Vezu ji na chodbu. Chápu. Odjíždím. Mávám od schodů. Maminko...
Volám klientce:
- Hani, jedu z Černožic, můžeš po půl čtvrté. Dej mi patnáct minut.
Jo, patnáct. Najedu na stezku. Telefon.
Já bych ještě chtěla poprosit, jestli byste měla čas.
Šlapu, funím, poslouchám. Nabízí tisícikorunovou poukázku. No vida, jak to jde. A ještě mi nabízí, že to bude v kreditu. Takže mohu utratit část, příště zase část... Super. OK.
- Tak mi to nechejte na recepci.
- To já bych spíš potřebovala...
Hlásím adresu.
Sladké rozloučení. No, jedny děravé mandle, co radosti nadělají.
Klientka. Krásná. Štíhlá. Svěřuje mi... Všechno bude OK. Na sedmnáctou - jedeme k panu Fryntovi. Pro kolo. Pán už čeká. Ó, jak milý, příjemný, sympatický. Přijel jeho syn. Oba synové prý studují VŠ. Ty bláho, taky sympaťák. Projíždím si kola. Největší výrobce kol na světě. Mám tu připravenu řadu. Neznám největšího výrobce kol světa. .-) Vybírám si kolo pro ženu, s mužskými prvky. Nejlepší třídu. Od Péti vím, že dynamo - nee.
- Dynamo můžete mít, ale ono stejně brzdí.
Košík? Blatníky? Držák na láhev? Pořádné světlo. Blikačky.
- Co to sedátko jak prkýnko? Bude mě tlačit.
- Ne, budete spojena. Vyvíjeli to lékaři.
Na to slyším.
Všechno budu mít. A růžové :-) Taková zvláštní krásná neobvyklá barva. Pro mě.
Objevuje se jeho žena. Krásná. Sympatická. Milá. Jedou se synem do divadla. Vychází nádherně vyštapcírovaný kluk. Oba s Péťou máme za to, že to je ten, co přijel před chvílí... Fryntovi se smějou. Mezi kluky je rok a půl. Všichni lidé si je pletou. Jak dvojčata. Je to ten druhý. :-) Jsem setkáním okouzlena. A taky novým kolem. Třicet let to trvalo, než jsem opustila Rozinantu... Za rok jsem vyzkoušela asi dvě kola. Ne. Dřina. Rozinanta byla lehounká, rychlá... Poctivá. Už ji nechám ve stáji.
Nákup. Kaufland. Zkoumám mák. Jasně. Jen s cukrem a mletý. Čaje - ledové. Z Anglie. V názvu asociace s muslimstvím. Tak ten ne. Nemohu se nějak dopočítat objemu ovoce do sta procent. Čtu: 1% šípku, 1% jahod, 49,8% plod jablka a co je do sta %? Divná doba. Ó, Mucha sekt... Platím přes tisíc korun. Hm, dnes by se poukázka utratila celá. Ještě bych doplatila :-)
Doma. Po tmě sahám do krmítka. Oni to stihli za odpoledne vyzobat. :-)
Jéžišku, k letošním Vánocům si přeju dvě věci:
Růžové kolo a vystoupení z EU. Tak se snaž! Děkuji. :-)
Dobrou noc!