Den strávený se zahradou

Středa. Ráno sluníčko. V poledne pěkná rána. Zlomil se týden. Vždy jsem si ze studentů a dětí dělala legraci.

- Slyšeli jste dnes v poledne tu ránu?

Ozvláštnili jsme hodinu, uvolnili se, i po obědě nám to šlo. Chjo, milovala jsem je... Všechny... Celý život. Vybrala jsem si skvělou profesi. Jsem ráda, že jsem devátý rok ze hry. V současnosti už bych nechtěla učit. Leda na soukromém gymnáziu. Tam je řád, pohoda, studenti se chtějí učit. Dnes mi manžel vyřizoval pozdravy od kolegyně. Byla rok doma. Učí na zvláštní. Vlastně ani neučí, dělá asistentku. Prý:  :-) 

- Irenu by kleplo, kdyby ten bordel viděla. Chaos, hrůza, přežívání.

- Peťuš, ta škola má ředitele v jiném městě. Je to nesmysl slučovat školy. Jak není v domě viditelná autorita, je to cochcárna.

Doneslo se mi:

V Pze studentka před maturitou. Narodila se tady. Rodiče Ukrajinci. Ve škole ji šikanují. Paní ředitelka jí vyhrožuje, že neodmaturuje. Paní ředitelka se stále soudí. A vyhrává. Má asi své dobré koně u soudu... Holčinka chce být lékařkou. Je šikovná. Pilná. Ovládá angličtinu. Dostala dvojku z anglické písemky za to, že nepsala čárky před protože a ještě někde, kde je AJ NEPÍŠE. Ty vorle - to je zvůle!! Jsem ráda, že už nepatřím k učitelské pakáži nové doby. Učitel byl stav!!! Čest. Příklad. Morálka. Vlastenec. Spravedlnost. Soucítění. Odborník. Vysvětlovač. Vychovával a vzdělával. I mimo školu!!! - Dost mozkové mapy. Mladí učitelé neznají svůj mateřský jazyk. Včera tu Iriska psala o slově STRAN. Dala i ukázku z Kulového blesku - STRAN stěhování... Jako co se týče... Dnes už spíš co se týká... Mladí učitelé neznají didaktiku. Před nedávnem jedna pedagogická expertka nenaučila, rozdala pětky a jednu dvojku myslím a PÍSEMKA SE NEPOČÍTALA!!! V životě si pak potomci myslí, že mají víc pokusů... Jenže někdy jde pouze o JEDNOU!

Ránko. Mám na papírku úkoly. Proškrtávám, přepisuji ze dne na den. Mám pocit, že stále koukám času na šos. Letí. Zestárla jsem nebo nestíhají i ostatní? Poledne - jdu do zahrady. Konečně zazimuji růže. Stříhám rybízy, ibišky, růže... Každé rostlině se omluvím... Odstřihuji suché floxy... Hrabu listí. Micicinda mě stále sleduje. Přišla se pomuzlat. Sbírám ořechy. Dlažební kostkou je rozbíjím; ještě z nich jde svléknout slupička. Hrabu pod ořechem. Vyndavám zatlapané lískové i vlašské... Tady je práce jak na kostele. Jdu si rychle na páře ohřát včerejší mňamku. Zalévám pod smrky - tam je sucho. Dnes chceme všechnu vodu ze sudů vylít. Tolik jsme jí nachytali. Pak jsme vymeditovali zahradní deště... Stříhám šeříky, motýlí keř... Je tu Péťa.

- Ještě nejsou dvě...

Včera jsme se dohodli na druhou hodinu.

- Začala jsem v poledne. Je to tu osvěžující. Peťuš, vykopej...

Vodím ho po zahradě, ukazuji, kde narostly nálety... Objevuji keř. Na jaře jsem ho chránila před Denisčiným bílým koněm, teda vlčákem. Kvetl červenooranžově.

- Peťuš, počkej, jdu si pro foťák. Nechoď tam, určitě bys mi do toho šlápl. Máme nějakou kdouli.

Fotím takové ošklivé oranžové nic na větvičce. Taková maličkatá bledá nevzhledná meruňka. Na ochutnání odporně trpká. Tfuj, plivu ji... Uvolňuji místo u plotu. Za tújemi dva nálety... Péťa a krumpáč...

Prostírám si na stlučené lavičce u stolu - maminčina výroba, loni opravená Petrouškem... Pochutnávám si. Micka se jde mrknout zblízka. Nabízím jí kostičku ze zbytku králíka... Opovrhuje. Jde číhat do větví na myš. 

Petroušek rozváží vodu. :-) Vyhrabuji kouty... Tady je ještě listí. Likviduji nádoby od rajčat. Jejich vrchní půdu přisypávám k růžím, na dno jsem na jaře nasypala keramzit. Rajčata náramně prospívala. Růže obkládám chvojím. Petroušek odchází k mé dávné sousedce a kolegyňce něco opravit... Chtěla jsem jen zateplit růže... Pracuji od poledne. Setmělo se. Už musím... Jdu zahradou posbírat telefon, tablet, hrnečky, lísku s ořechy... Ale! Micinka na lavičce. Kost zmizela. Přišla nouze na Dalibora. Nebo na kozáka?

To byl hezký den. Ani jsem neměla představu... Jsem živelná. Vypravuji se do banky; zařídit další kroky ze svého plánu - a on vyjde. Dnes znamení. Cesta je volná. Stavuji se v Penny. Z jedné strany domu pouštíme  v adventu na stromy a zahradní domek barevný déšť. Slídím po sněhové bouři... Našla jsem ji. Lidi ji minulý týden nevykoupili. Pan vedoucí je můj bývalý učeň.

- Mohl byste mi někde zpřístupnit zásuvku?

Ochotně odsunuje asi dva regály. Zkouším si světýlka. Chci je mít všechna. To mě Péťa vyžene. Protože on je zapojuje. Pouštím si na strop vločkovou bouři. Krásné. Tip jsem dostala od zelináře v Kauflandu. Měl hoch pravdu. Vkusné jemné svíčky - moje vůně - vanilka, skořice... A tokaj; a muškát... Budu muset zase začít ochutnávat. Od února večer popíjím čaj. Nebo druhé řešení - přestat kupovat vína.

Už jsem doma. Zákaznický servis, objednávka pro klientku... Dnes už jen zadělat na chlebíček... Těsto je dnes jiné. Dost hnědé. Sice vláčné, ale asi hodně nemleté mouky... Hnětu bochník. Jo, povedlo se. Kus odkrajuji do nové mísy z Kuksu, druhý bochánek kladu volně... Nechávám kynout. Zatápím.

Poslouchám:

Lužická nemocnice pro padesát pět tisíc obyvatel... Cože? Krachuje? Kdo ji nechal vykrvácet? To se dělá uměle. Někdo si zamane - chce ji. Koupí ji za hubičku. přeci ji zachrání. To známe od pana Babiše.  A pak bude nemocnice z lidí dřít kůži. A že by to byl záměr státu? Všichni chtějí přidat a nikdo nechce zadlužovat stát. Kde na to brát?! Zlikvidujeme státní zařízení.

Tak se hezky uklidníme, srovnáme mysl, nebudeme se jitřit, nahodíme klid a popřejeme všem:

Dobou noc!!