Den v harmonii

Vánoce se blíží. Ještě dvakrát vyčistím okna, je tu advent.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-15-vanoce-tu-jsou-za-99-dnu

Za 99 dnů jsou tu pro mě nejpohádkovější dny v roce. Už jsem si myslela, že je letos nějakou vyhláškou zruší. Vypadá to, že nejdřív musí proběhnout jiný humbuk a na Vánoce ještě letos snad nedojde.

Devět. Poslouchám TV Šalingrad. Kočky už povečeřely. My taky. Petroušek miluje café latte. Buď  s ledovou tříští, ale to jen v nejparnějších dnech. Dnes jsem mu udělala vlahé. Já dnes příchuť  lesní směs. Jinak miluji maracuju s yuzu. Mám v oblibě všechny příchuti. Pomeranč s čokoládou nemá chybu. Příchutí máme moc moc. Volím je intuitivně. Přiveze-li Petroušek mléko na svaření, seberu první škraloup. Ó! Nebe v hubě. A do horkého mlíčka naliju maličko filtrované vody na ochlazení. A pak – hádejte jakou příchuť? Nejlepší do teplého mléka! Jako v dětství. Jemnou čokoládu. A přidám lžíci kakaa. Mňam.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-15-vzahrade

Tak jak jsem si to dnes prožívala? Myšlenky, že bych ještě i vlezla do té modré ledárny. Ani jsem se nepodívala, kolik ukazuje teploměr. Cítím podzim. Tak proč bych se chladila? To už si tělo udržuji v teple. Otužování není pro mě. Já zas umím chodit bosa po kolena ve sněhu. Je to příjemné. Co dál? Prohlížela jsem jabloně. Je čas. Vnímala jsem jen kočky, ptáky, slunce, zahradu; bosou chůzi v trávě. Péťa mě odvezl pro burčák, oběd, klid;

V zákaznickém servisu dávám rady, poučení. Končím hovor. Slyším na rozloučenou:

- Ty seš - jak bych to řekla? Dobře naladěná a po rozhovoru s tebou jsem, jak by řekl Xaver, na devítce až desítce.

Směju se. To mi říká hodně lidí. Že jsem energetická. Přitom občas chci být šedá myška z davu. Tichá. Ne tak hlučná. Zrovna včera mi bylo řečeno, že ne. To bych prý nebyla já. - Asi před dvaceti lety jsem šla na kineziologii:

- Udělej ze mě šedou myšku z davu.

- No to ne. To by ses potlačovala, znásilňovala.

- Jenže pořád někde vyčuhuji. 

- No, takový dar nemá kdekdo. To jsi ty.

Aha.

V poledne jsem neměla možnost zdvihnout Petrouškův hovor. Volám po půlhodině zpátky.

- Ježiši, já už jsme se bál, že tam ležíš…

- Ne, jsem v pořádku.

- Už jsem tam chtěl jet.

Lidi, kdo to má? Jsem šťastná. Teď dokončit znovuzrození zahradní chatičky. Řemeslníka máme všestranně nadaného. Myslí mu to. Šikovný. Umí všechno. Ale nemá čas. Přeju si, ať už můžeme uklidit nářadí, nastěhovat regály. Začít česat jablka. Zabydlet chatičku. Hodně práce. My to zvládneme. Hned se vrhneme na přední obývací část. Co bude za rok?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-15-uz-at-je-to-hotove

Natřeli jsme v rekonstruované dílně stěnu, hezky spolu; radili jsme si, ještě támhle trošku štětkou, a támhle to ještě přetři, a tajdle ti to chybí. Péťa byl zas vtipný.

- Ač nerad, musím tě pochválit. Ty natíráš líp než já. Máš grif.

- To víš, je třeba uvolnit paži a natírat s lehkostí motýlího letu za letního dne. Zkrátka s elegancí.

- Ne, opravdu, umíš to líp než já. Ty už jsi to někdy dělala?

- A už chápeš, proč tě nepustím k malování? Ty to přejedeš po povrchu a necháš tam nezakryté  ďublíky.

- A ty to uděláš tak hezky, že to bude stačit jen jednou.

A takhle jsme si u toho povídali. Bylo to báječné. Žila jsem si jen tak; včera jsem silně ucítila něco - něco jako láska a důvěra ve Vesmírného architekta. A dnes jsem tam v srdci měla naprosto, ale naprosto klidno a bez jakéhokoli strachu. No, jen tak. Vím, že jdu správně. Pro mě důležité - ničeho se nebojím. Ničeho! Nikoho!

Teda – maličko vzrůšo jsem měla. Těšila jsem se. Na půl dvanáctou hovor. Zoom. Něco mě skoro rok zanášelo mysl. Pořád mi to vrtalo v hlavě. Taková jedna malá krysí nespravedlnost vůči mně. Ve Špindlu letos v červenci jsem začala kout želízko. A ono se navyšovalo. A úkolovalo. A já nejsem ničí sekretářka. A v neděli jsem bouchla do stolu. A dnes jsem si hezky, s lehkostí, z celého srdce zchladila žáhu. Děkuji, Vesmírná inteligence, že jsem dostala příležitost. Hovor vedla žena s velkou mocí. Docílila jsem konečně nápravy. A ta, která mě ublížila? Ta má moc nižší. Dnes jen držela pusu, ani necekla. Svítilo sluníčko. Technika sloužila a mně se náramně ulevilo. Shodila jsem ze sebe šutr. Mamka by řekla:

- Ty mstivko.

- Ne, mami, nejsem. Jen si pamatuji. Nenechám si ubližovat. Nota bene od hloupého člověka, kterému nepodléhám. Jj. Korporace. Píchla jsem. Sekla jsem. Zjednala jsem si pořádek. No jo, to muší bejt.

Tak jsem se dozvěděla, že rodičům nových dětí na planetě už nevydávají v naší korporaci ČR hlášení o narození dítěte na matrice, ale na živnostenském úřadě. A už tam nejsou uvedeni prarodiče, ale jen rodiče. Divné. To jsou jako cenný papír? Nebo proč na ŽÚ? 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-15-vecer

Dnes k mému klidu trošku vyrovnávala Žofka svým zlobením. Naučila se zdrhnout na šance. A pak se neumí spustit dolů. Hlavně přiběhne až na několikerou výzvu. Dřív se ozvala okamžitě. Teď? Nechhá se prosit. Někde skrytá v keřích. Holka se nám spouští. K večeru už máme hotovo. Už jsem si umyla ředidlem barvu. Hodila jsem se na gauč.

- Kde je Žofka?

- Na šancích.

- Cože? Tak ji zavolej.

- Petroušku, kašlu na ni. Ona přijde.

Odešel. Slyším, jak ji volá. Je tu.

- Ona je za plotem u sousedů.

Nezdvihnu se. 

- Tak ať si poradí. Jak se dostala tam, tak se dostane zpátky.

Odchází. Slyším jak ji konejší. Nedá mi to. Vstávám.  Z terasy je pozoruji.

. Je v jahodách!

Jde ji nahnat. Žofka metoší jak liška velkými skoky ke mně. Zastavila se.

- Kdes´  byla?

Přikrčila se. Hrozím jí. Rozumí. Kouká vyděšeně. Až zase do zítřka, až mi tam zdrhne v nestřežené chvíli. Měli jsme na chalupě půjčeného Bobíka od naší Ivy. To byl nádherný smetanový pejsek. Moc hodný. Šmejd se motal okolo lípy. Zvětšoval kruhy. 

- Bobíku, buď tady! Ne abys zdrhnul!

- Jsem tu, jsem tu.

Zvětšoval okruh a najednou byl v pdachu.

Tak to dělá Žofka. Pořád je okolo mě. Lehne si vedle Mourka. Pořád je tu. A najednou není. Nenápadně se zdejchne. Už to dělá třetí den. Nemáme to rádi, aby chodila někam, kde může spadnout do průduchů z podzemek…

Sleduji pana Holce u Xavera. Perlí. Taky miluje Tetuši. Ta se vecpe všude. Trapná a blbá. Oblíbená u mladých. Bez svého notýsku nedá odpověď. Lidová tvořivost:

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-15-mlada-krasna-inteligentni

Mám výhradu. Pan Holec věří programu pana Rajchla. Ó, svatá ty prostoto. On, bývalý celoživotní ODSák neví, že i Fiala měl program? Nezvyšovat daně, zrušit TV poplatky a takové ty líbivé lísací podbízivé oblbující sliby? Volby nejsou řešení. Ulice není řešení. Nutno začít o obcí, občin, zvolit si lidi chytré, vyhovující, odvolatelné a s hmotnou zodpovědností. Tedy ručící svým majetkem. Určitě ne výměna moci jako v roce 1989. A zas by prasata mlaskala. A my vše platili. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-15-hribator-bude-rozmotavat/1609000188

Pražané mají smůlu. Takové vedení ještě nikdy neměli. :-) Magistrátní koalice – kdo je tam narval? Fiala.

Náměstek pro dopravu Zdeněk Hřib od nástupu do fce 1.2. najel 15 tisíc km. Má k dispozici čtyřkolku a dvě další auta. Na nich najel tisícovku. Pražané hezky metrem. A všem ostatním řidičům znepříjemnit a komplikovat cestu do centra autem. Škodí. Lžou. Chce zdanit vjezd do centra od příštího roku částkou 200,- Kč. Pustil do médií. Koalice to ještě neodsouhlasila. On znemožní lidem vjezd do centra! Piráti komplikují a znepříjemňují lidem jízdu Phou zákazy, objezdy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-15-ano-je-to-mozne

Jakub Michálek – cililink. Perlil:

- Kdyby lidi dbali víc na prevenci, třeba na spánek, bylo by víc léků.

Překonal Válka? To je bizár!

- Penicilínu je dost. Prostě není ve všech lékárnách.

Někdo poradil:

- Jednoduché. Zavřeme ty lékárny, kde penicilin není, a pak bude všude.

Poslouchám Hovory při víně z 1.9. 

31.8. V Ponte de Barca provozuje Bruselská komise EP obdobu ruského tábora Artěk. Po besedě s vyvolenými evropskými studenty se dohodli, že na všechny občany EU uvalí nové daně na zaplacení války a gryndýlu. Nové daně budou kreativní. Jakoukoli částku na svůj účet přijmete nebo zaplatíte, bude Bruselem zdaněno… Nekonečné danění. Úlevy na dani, dotování, financování… Podvod na lidi. Dotace. Hezky to zní. Dostáváme z EU na jednoho občana 40 x méně dotací, než Italové – kde se děje chyba? 81 tisíc obdrží Ital z fondu EU, Čech 2178 Kč, Slováci 4500Kč. Jiní třeba 39 tisíc. Co je to za rovnost??! To je vykořisťování.

18.9. se slavnostně zprovozní vyhřívaný bazén v Bruselu. Bude jich celkem patnáct – aby evropští úředníci měli vyhřívané atrakce ke své práci. Gryndýl negryndýl. To všechno zaplatíme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-15-neco-ti-vypadlo

Každý obyvatel ČR včetně nemluvňat a důchodců obdaruje Afričany v rámci dekolonizaci 6857 Kč, každý Slovák 273 eury. Celkem zchudneme o 72 mld, Slovensko jeden a půl miliardy eur. Vše bude kasírovat přímo Brusel. A ještě budeme platit obnovu Ukrajiny. Vivat!! 

Pobyt Sovětských vojsk financovala Moskva. Zda budeme financovat pobyt Američanů ve vojenských objektech nevíme, ale dotovat je budeme určitě! 

Rusko zavedlo bezplatně stravování žáků 1. až 4. tříd – Pekarová Adamová má jasno, Rusko je na kolenou!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-15-klid-ticho-osvobozeni

Tak si to chci pro dnešek shrnout. Zprávy výše mě nechávají v klidu. Pečuji o své tělo, o chrám duše.  Starám se. Krmím ho zdravě. Prolévám každou buňku filtrovanou vodou. Moje duše je spokojená. Chci přestat pít víno. Tělo odmítá kafe, farmaka, drogy; pracuji s mírou. Nesleduji TV, nechodím do kina, odmítám filmy překypujících násilím, napětím a tvrdostí, chráním tím své ledviny. Tělo odmítá strach z léček, pastí, z uměle vyvolaných situací a jejich následné umělé řešení v můj neprospěch.

Ladím se na harmonické vesmírné vlnění a harmonizuji všechny své buňky do co nejvyšší rovnováhy a lásky. Prozařuji tělo světelným sloupem zlatobílého světla; hojím si krásnou energií duchovní zranění. Cítím, jak se mi zlatá aura rozšiřuje a prozáří místo a čas, kde momentálně stojím. Cítím vděčnost. Přeji si krásnou Zemi, kde lidé i příroda žijí v lásce a harmonii, v bezpečí. Ve zdravém nádherném prostředí. Lidé nehromadí, stačí jim méně věcí, jídla i práce; je tu cítit naději; dokonce vnímám i vůni a vidím růže a čisté potoky a cítím velikou úlevu... Co vy si přejete? Máte čas vizualizovat? Vize Nové Země se má trénovat 15 x za den; mám rezervy. Léčíme tím kolektivní vědomí a pomůžeme Zemi se vzestupem... Zajímá mě, o čem sníte vy, co vás harmonizuje, uklidňuje a naplňuje. 

Večer. Ticho. Klid. Páteční vysílání TV Šalingrad na pohodu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-15-dobjou

Ježkovy voči. Zas tři hodiny. Spát.

Dobjou

P. S.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-15-opacko/1608995731