Den v hezkých energiích. Stačí jen odrážet útoky temných

Jj, čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Vztyčený prst: 

- Nepomáhej bez vyzvání. 

Stará moudrá mudra. Pozor - zdvojení, hromadění! Ireno, pozor! Jako hospitalizovat v nemocnici, lakovat lakem, všeobecný konsensus, nevyžádaný spam, velké verzálky :-), ceny energií neustále rostou vzhůru - taky kam asi? Mudra nemůže být moudrá nebo nemoudrá. Mudra je důležitá. Vztyčím-li ukazovák - pozor! Vztyčím-li palec - OK. :-) Nejbolestnější je, když člověku pomůžete a narostou mu křídla. Kam se poděla jeho pokora? Útočí. Zdůrazňuje práva, zapomíná na povinnosti. Ztrácí smlouvy. Úkoluje druhé. Senzační. Beru meč! Nasedám na kůň! A DOST .-) Pokud někdo dluží, ať nejprve své dluhy vyrovná.

Práva, práva, práva! Připomíná mi to Renčínův kreslený: 

- Marie, mohla bys zas vykřikovat něco jiného? Furt peníze, peníze, peníze! Zkus třeba Móóravská Třebová! Móóravská Třebová... 

 Tyhle lidi už nepouštím k sobě. Mám od toho tajemníka života. :-)

- Peťuš, vyřídíš to?

- Nezajímá mě to. :-) Nebudu si kazit den. Jak začal?

Ráno. Ireno, dnes to dáš! Musíš! Ty to dáš! Do 10.30 musíš být zpátky! Plán - vyjet v půl deváté. Vyjíždím kousek před devátou. Směr. Kudowa. Petroušek mě varuje před pátkem. Před dvěma lety jsem v pátek v poledne jela vysokovský kopec dvě hodiny. Je ráno, ale pátek. Hlavně nechytit traktor. V protisměru jedno auto za druhým. Co to? Ó, před skalickým obchvatem nový semafor. Proto proud v protisměru. Náhodou jsem chytla zelenou. Zelený mužík dává plácačkou pokyn k jízdě. Zas tolik kilometrů uzoučkým tunýlkem. Vpravo šprlení. Už ať to mám za sebou. Vysokov. Beru co nejvíc náklaďáků v pomalém pruhu. Pro jistotu na kraji Náchoda odbočuji. Vyhýbám se hlavnímu průtahu. Průtah neprostupný. K hranici cesta volná. Jsem tu. Beru poslední borůvky. Už rozčvachtané. Mají daleko do těch, které vozí z lesa Linda. Ty voní. Mají šedý pel... Mám dva lavory. Šup - do prvního čtyři litry, do druhého tři. Hotovo. Vaničku jahod. Broskve. 953 korun. Vrátila mně padesátku. Pomáhá mi do auta. 

- Ještě meruňky!

Hledám drobáky. Proše pani, bere si tu padesátku zpět. Tisíc korun!

Projíždím Náchod bez potíží. Hlavně abych u těch semaforů projela. Minuty ukrajují čas. Zajímavé. K Jaroměři nás jede asi šest aut. Ten první neví, že mu tachometr pokračuje za šedesátkou dál. A my jak karavana se ploužíme za tím nevědomým...  Očima tlačím toho vůdce smečky. A nepřidá a nepřidá!! Nelze předjet. Jaroměř. Tak takhle ne. Proplétám se uzoulinkou uličkou k náměstí. Šup, rychle sídlištěm. Brána. Zavřít. Utíkám k ntb. 10.30 hod. přesně. Jsem dobrá. Nejsem dobrá. Už tu mám tři zmeškané. Vyzváním. Maminka. Ona se vždycky tak krásně spokojeně blaženě usměje, když mě zahlédne. 

Vyprávím, jak jsem se vypravila pro borůvky. Ukazuji jí je.

- Mami, Petroušek ráno dovezl koš ječnišťat. Mám ti dovézt? Oloupu, nakrájím.

- To nemusíš loupat. Jedno mi stačí.

- Mami, teď upeču chleba. Nakrájím ti soustečka s máslem a medem. 

Vracím se k datu narození, k stromům, k savcům... Končíme. Domlouvám si, do kdy musím stihnout přivézt dobroty.

Frr do práce. První - chleba! Povedl se. Oddělila jsem bagetku. Hledám metýnku. Poctivou s borůvkami. U receptů je fajn - zkouknout přípravu, rady, vychytávky. Kvásek vyrábím v chytrém hrnci. Trošku měním postup. Mouky. Tři minuty hnětení. Těsto zkouším vařečkou dohníst. Během chvilenky hotovo. Hrnec nesu na sluníčko do trávy. Žádnou hodinu. Vykynuto raz dva tři. Běží mi čas. To nemohu stihnout. Dávám péci. Uháním do DD. Mamince nemohu vzít buchtu. Ještě by se mi rozpadla. Chjo, to by si pochutnala. Závory. Těsně před nosem. Volám masérce. Opozdím se. Peču metýnku. O kolik? O patnáct minut. Na dvoře už čeká koordinační. Hurá, už nemá ten netkaný hadr. Super!!! V dnešních tropech by se děvčata upekla. Jak já jim nezávidím!! Předávám borůvky, chlebíček, blůmy, jablíčka, maliny. Domů. Metýnka hotová. Ukrajuji růžek. Nebe v hubě by řekl Zdeněk Troška. Patnáct. Rychle zalít rajčata. Městem se trousí lidé v černém. No, není to těch osmnáct každoročních tisíc. Nebo jen patnáct? Ale pár jich přijelo. Na mini Brutálek. Měla jsem letos vstupenku zdarma od Schindiho. Podívat se do zázemí, do odpočinkových zón. Za rok. 

Musím se usmívat nad komenty na FB. Bavím se. Organizátoři to mají těžké. Nemají tisíce lidí z celého světa. Přesto operativně pro lidi řeší parkování, kempy...

Vít Bravenec ORGANIZÁTORŮM PŘEJI HODNĚ PEVNÉ NERVY. JE SUPER VÁŠ PŘÍSTUP. DÍKY MOC.

David Fugas Funk Z praxe z nemocnice vim ze staci byt na chvili na slunicku a digitalni teplomer uz vam nameri teplotu. Prosim poridte kvalitni teplomery nebo diky tem suntum neputite do arealu nikoho.. a to bez prdele

Brutal Assault máme půjčené kvalitní od zdravotní služby. a zdravý rozum bude vítězit

David Fugas Funk Brutal Assault tak to jo. Teplomerum stale neverim, ale ten rozum mne uklidnil ❤

Kuba Stilg Musil Akorat ze ty kteri tam uz stanovali, si to zase sbalili po opakovane intervenci... a ted se to povoli... to je porad se vsi uctou organizacni fail jak noha. Prijeli sme pred 3ti vcera a doted se resi stanovani...

Hanina Zpekla Kuba Stilg Musil My stěhovali stany zatím jen dvakrát... 🤷‍♀️😂 Ještě by se to párkrát sneslo. 😂😂😂

Jedu na kosmetiku, masáž. Nad pevností zas sestava čtyř letadel předvádí nebývalé kousky. Zastavuji v provozu. Sahám po telefonu. Než se vzpamatuji, formace je pryč. Jen čtyři čmoudové stopy na nebi. Parkuji. Nad ulicí se těsně nad střechami zas prohnala čtyři letadla - ne, nejsem rychlá, jsou v dáli... Že je nenajdete?

S Tamarou rokujeme o slovíčkách. Jasně ruská žizň (жизнь) je život, ródina (родина) je vlast. Vypráví, když poprvé přijeli na nádraží, uslyšeli:

- Pozor, pozor!

V ruštině позор je hanba. Ja pozorimsja (я позоримся) - hanbím se, stydím se, je mi hanba, jsem zděšen. Tamara provozuje obchod s ruskými potravinami. Prý byla zděšena, že lidé chtěli čerstvý chléb. Čerstvyj u nich tvrdý. Ale svjéžij ( свежий) je měkký, čerstvý chléb...

Masáž -  super. Při kosmetice - usínám. Mikromasáž očí... Mačkání bodů... Maska. Propadám se.

- Jdeme do bazénu?

Rácháme se s Peťulkou v podvečerním sluníčku. Voděnka třicet stupňů. Probíráme den. Vyprávím, co jsem zažila.

- Co babča?

- Smutná. Moc smutná. Peťuš, jsem šťastná, že tě mám.

Do svého štěstí, své lásky, klidu si mohu nechat fouknout. Ale to je asi tak vše!

Dobrou noc!

P. S. Do ciziny se nedoporučuje; ani bych letos neriskovala strkání špejle do nosu a karanténu. Ale pozor, nejezděte ani do Krkonoš! Hlavně ne na Sněžku a k pramenům Labe - je to tam jak na Václaváku! Ty vorle, když jste si vymysleli krákorán, tak nestrašte! A pak nepouštějte skuhrající hoteliéry, že nemají hosty. Shakespeare, měl jsi pravdu: Vymknutá z kloubů doba šílí! A tos´ nežil v dnešní době!!!´