Den v krásných energiích

Kdysi platilo učitelské pravidlo: Čím dýl do třídy přijdeš, tím dřív z ní odejdeš. Včera jsem si vyzkoušela: Čím dřív do postele lehneš, tím dřív z ní vstaneš. A funguje to. V šest vzhůru. Čím dřív vstaneš, tím delší den máš. Fakt to funguje.

Radostný vstup do dne! J Co se udělá práce! Dvacet let jsem cvičila. Flinkám to. Mám čas. Příjemné protažení. Zítra na školení dnešní protahování ucítím. Borůvky. Kam? Do Kudowy. Cesta volná. Pátek dopoledne. Nikde nikdo. Pro jistotu se vyhýbám hlavnímu tahu přes Náchod. Jaroměř, Náchod - ucpaná města mezinárodním tahem k hranici. Mám své kličky a nábližky. Během chvilky jsem na hranici. Nepovedlo se mi vyfotit ten hezký název Řeči pospolitej. Rzeczpospolita Polska. Zastavím cestou zpátky. Ten název si pamatuji z Sienkiewiczova Pana Wolodyjowskiho. Četla jsem ho u moře. Román se mi náramně líbil. Vlastenectví... Dnes se to přetavilo... 

Jedu do svého stánku. Chiméra. Žiju v tom, že se vše vrátilo do starých kolejí. Vypadá to, jako že je vše při starém. Ale - svět se transformuje. První stánek vábí k zastavení: Jahody. Borůvky. Lákají. Pak tam jahody nenajdeš. Kdybych neměla s borůvkami úspěch u svého stánku, stavím se cestou zpátky u tohohle děduly. Polský šizuňk. 

Moje paní z prvního nákupu v Kudowě městě. Od své dovolené prodává ve stánku  na předměstí. Očima rentgenuji košíky s borůvkami. Jo, nejsou kanadské. Napředposledy byly hořké. Minule i dnes slaďoučké sluncem. Beru košík. Jasně. Výhodné. Vybírám broskvičky, meruňky, dvě hrušky ve slevě. Musí se dnes sníst. Pár domácích okurek. Vše. 

Zpátky. Zkusím průtahem. Na důležitém kruháči odbočuji zase po obvodu města. Sjíždím táhlý vysokovský kopec. Raz dva tři - už vidím Rozkoš. V květnu mě po ní vozil šéf Yacht klubu. Petroušek mi vyjednal tuhle laskominku. O víkendu mě pan šéf pozdravoval. :-)  

Fotím u polské celnice pomníček. Ještě ho nesundali. Asi o něm fašistická paka nevědí. 

Článeček z roku 2015

https://nachodsky.denik.cz/zpravy_region/krvavy-boj-v-belovsi-pripomina-vystava-20150511.html

Náchod /FOTO/ - Psal se 9. květen 1945, první den míru. Nikdo netušil, že večer u celnice v Bělovsi dojde ke střetnutí, které si vyžádá poslední výstřely a poslední padlé. Tento zbytečný krvavý boj, který spustili příslušníci ustupující jednotky SS, skončil zásahem sovětských vojáků. Síly ale nebyly vyrovnané a na místě zůstalo více než třicet mrtvých rudoarmějců, ale i několik Čechů a řada Němců, které však už nikdo nepočítal.

https://nachodsky.denik.cz/zpravy_region/konec-valky-byl-krusny-vzpominaji-pametnici-20150506.html

Před Jaroměří se stavuji u Ovocnářů. V Polsku neměli letní jablíčka. Miluji James grive. Ale ještě se nečešou. Mají jiná letní. Připomínají chutí jahodová z dětství. Ale jsou lepší. Jahodová byla v té době výborná. Ale dnes je ve vzpomínkách vnímám jako tuhá. Jejda. Pomníček z války 66. Okolo cesty jich tu je mraky a mraky. Tohohle jsem si nikdy nevšimla. Existuje Komitét pro udržování památek z války 1866-1866. Valila se naším krajem. Náchod, Česká Skalice, Trutnov, Chlum. Tolik mrtvých z plezíru mocných... Naše rakouská armáda měla nevýhodu. Bílá uniforma na dálku viditelná. Puška předovky. A styl boje - v řadě - bum, bum, bum - další řada na odstřel. Kdežto Prušáci - tmavé uniformy, pušky plněné zezadu a styl boje - krytí za stromy a nerovnostmi terénu.

Domů. Co dřív? Telefon rozhodne.

- Volal Honzík. Chtějí naposledy přijít s V. do bazénu.

Rozhodnuto. Balím k mamince. Hodinku do oběda strávím s ní. Paní Jana jí svezla. Domlouváme si, v kolik přijede. 

- A nechcete odložit oběd?

- Ne, ne, nemám ráda mikrovlnky. Stejně bude chtít na záchod. Přijeďte, než vám začne frmol před obědem. Dohodnuto.   

Zpíváme. Zkoušíme počítat.

- Mamko, rohlík stojí dvě korun. Máš deset korun. Kolik jich koupíš?

- Pět.

- Mamko, 9x8?

- Sedmdesát dva.

- Výborně. A 93-4?

- Sedmdesát devět.

- Mami, oprav se.

Znovu opakuji příklad. Opravila se.

Borůvky s medem. Výhoda? Nabere a kuličky se drží na lžičce. Nerozutečou se.

Volám Lindě. Povídáme ve třech. Maminka radostně zdraví Lindušku. Prožívaly spolu prázdniny... To už jsem byla odstraněna z rodiny prvního muže. Tchýně už neměla na hlídaní čas. První vnučku brali všude - k Baltiku, na chaloupku. Druhá už byla mimo. Na roce jsme byly opuštěny... Dostudovávala jsem vysokou. Od teď už žádné hlídání. Maminka se nabídla. První pomoc - vždy po celý můj život. Proto za ní den co den jezdím. Nikdy jí nevrátím, co mi darovala, obětovala... 

Zkoušíme datum a místo narození.

- Mamko, kde jsme?
- Není tohle jaroměřská škola?

- Ne, mamko, pálené cihly jsou spíš v Hradci - gymnázium J. K. Tyla a školy na břehu řeky. Mami, jsme o šest km od Jaroměře.

- V Černožicích?
- Ano. A kdo postavil tenhle dům?

- Sehnoutka.

- Výborně. Mamko, jaké máš vzpomínky?

- Žádné.

- Mami, ale třeba na maminku, nemáš tam v hlavě něco? Já si babičku trošku umím představit. Mami, pamatuji si, když jsme byly s Emou malé. Babičku vidím v Nouzově v hospodě. 

- Holky, teď si jednu prásknu a pak půjdu vařit.

- Za chvilku: Holky, teď si jednu prásknu a pak půjdu vařit.

- Vykouřila cigaretku. Myslím Globusky kouřila. Ne, ty byly modré. Kouřila takové oranžové. Mars? Už nevím. Seděly jsme jí s Emou u nohou a babička řekla:

- Teď si jednu prásknu a půjdu do záchoda.

- Víš, ona neřekla. Na záchod, ale do záchoda. Musela jít přes dvůr. Koukla na hodinky. Ježiši, to už je jedenáct? To už musím hodit maso do hrnce.

Á, paní Jana si přijela pro mamku.

- Asi nebude obědvat. Měla borůvky, oplatek, kafíčko.

- Tak já to zkusím. Nabídnu jí... 

- A co máte?

- Polévku s játrovými knedlíčky.

- Jé, mami, tu zrovna milujeme, viď? Mamko, tu si dáš, že jo?

- Jo, zkusím to.

- A co máte dál?

- Kuřecí...

- Mami, tak to jsem neudělala dobře. Kuřecí masíčko, to si dáš. Nechejte ji v servírování jako poslední. Ať jí slehne. :-)

Úsměvy. Pusa. 

- Mami, zítra jsem v Brně. Přijede Iva. V neděli mě asi zastoupí Linda.  

Balím. Frčím péct chleba, vařit ovocné knedlíky. Doma vybaluji. Kde mám mP3? Volám do kanceláře v DD.

- Ano, máte ji na lavičce.

Jo, oči už byly za rohem...

Volám Petrouškovi. Chceš obědvat včas nebo se mi stavíš v DD? Zapomněla jsem na lavičce empétrojku. 

Co myslíte?

Druhá varianta. :-) Dojel. 

Uvařeno, upečeno. Honzík s V. se přišli koupat. Jedu ještě po obchodech. Teď bude na dva dny s oniománií konec.

Vracím se. Čekají mě. Borůvky se šlehajdou. Ovoce. Užíváme si sluníčka se snaškou. Povídáme si, jak nám všem bylo včera divno. Slabo. Na zvracení. Průjmy. Náznaky bolení hlavy. 

- Jo, jdou sem teď dva dny těžké energie. Včera večer jsem byla jak hadříček. Musela jsem jít spát. Co si dáme? Chleba  s něčím nebo ogrilujme biftečky z mladého býčka a krůtí prsíčka?

Druhá varianta. Dopisuji řádečky před hodováním. Dnes JDU BRZY SPÁT. Včera to bylo luxusní. Ještě sbalit. A ráno frčím směr Brno.

Dobrou noc!

P. S.

- Přesunula jsem se ke svým láskám. Tak co, jak jste natáhli Peťulkovi fólii na display?

- Výborně!

- Že vy jste to, koňové,  zkazili?

- Né, je to výýýýbornééé.

- Kam jste to zahodili?

Ukazují mi folii. S bublinkami. Ale když se rozsvítí, bublinky nejsou vidět.

Řehotáme se.

- Tak co, jak vám chutnají biftečky z mladého býčka?

Ještě mohutnější pochvala. Všichni chválí černý kramflíček. Ukusuji od Honzíka.

- To se vám teda moc nepovedlo.

- Ale chleba je výborný!

Krájím krůtí masíčko. kořeníme. Zvu malou, ať jde obracet maso. 

Druhý chod vyšel luxusně. Musel přijít odborník. :-) TO JAKO JÁ!