Den v rozjímání, divení, radosti a lásce

Pondělí. Těžký den. Probouzím se. Oj. Po sestupu ze Sněžky mi brněly malíčky u rukou. Včera mě bolelo levé zápěstí. Dnes ručenka bolí.

Je tu ještě LP? Nakukuji oknem. Má tu auto. Jdu se podívat. Orginální polička v chaloupce čekala na instalaci. Jen jeho ruce a mozek mohou hlavolam zrealizovat. 

Je ostříhaný. Sluší mu to. Na stole před chaloupkou dva rozpité hrnečky s kafem.

- Ahoj! Tobě to sluší!

Hezky se usmál. Dnes klid. Pohoda. Úsměvy. Žádná nerovzita.

- Tak tohle bys Petroušku nesestavil.

- Kdyby mi řekl, jak.

- No právě.

Ptám se, kde bydlí. Jak žije. Kde má schovanou čtyřkolku a bagřík. A jestli chce okurky a rajčata…

- Petroušku, hledám rakety na squash. Mám u nich ortézu na ruku.

Přemýšlíme o místech, kde by tak naše rakety mohly ležet. Ruka mě hezky bolí. Jdu si najít na internet cviky na karpální tunel. Jé, zrovna se mi bude hodit tenisový míček, který jsem někde našla, odněkud přivezla. Už nevím. Skvělé. Masíruji zápěstí. 

- Pojď, Petr, odjíždí.

Jdu se rozloučit.

- Jej, co beden a nástrojů jsi tu měl!

Odnášejí do auta nářadí, bedny s instrumenty.

- Ješiš, na jednu polici, co tu máš nářadí s potřebnostmi.

Je vidět, že to bylo opravddu na dvě hodiny práce. No, originál stojí čas. 

Hovořím o Lví bráně.

- Já vím. To bylo teď osmého.

- Jo, máme vybrečet slzy, které jsme nevybrečeli. Já bulím teď pořád.

- Já jsem se už přebolel.

- A co ta motorka? Neměl jsi nějaké úmysly?

- Ne. Auto mi nedalo přednost. V šedesátce jsem do ní naletěl.

Koupil si novou.

- Já jsem asi nějak špatně šlápla cestou ze Sněžky. Včera mě večer začal bolet karpál. To jsem ještě nikdy neměla. Ale nemohu najít ortézu.

Šel do auta. Přinesl svou.

- Jestli by ti nebyla veliká.

- Jé, není. Tak to já si ji půjčím. A až mě to přestane nebo až najdu tu svou, tak ti zavolám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-11-hlavolam-police-sestavena

Jdu se podívat na tu krásu. Hm. Loni, když pobil stěnu v chaloupce palubkami, hned mi řekl, jestli bych chtěla poličku na lanech. Absolutně určitě ne. Přesvědčoval mě, že bude pevná; a je. S rukou v ortéze luxuji palubkovou podlahu v chaloupce. Vyrovnávám na polici to, co mi bralo místo na lince. Hlavně stařičkou váhu. Váží přesně. Během rekonstrukce mi tu někdo šlohnul krabičku se závažíčky. Koupila jsem si u starožitníka novou. Zamykám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-11-u-rodicu

Obědvám. Venku vedro. Přišlo léto. V noci zima. Ale teď se to tváří letně.

- Petroušku, já mám dnes chuť se vykoupat v bazénu.

- Dnes nic nedělej. Odpočívej. Švestky počkají. 

Jedu koupit kytku a šup na hřbitov. Šlechtím hrobku, kterou maminka koupila možná už před čtyřiceti lety. Sedám na hrob. Chvilku pokempuji. Přemýšlím. Vzpomínám. Jsem v absolutním klidu. Zapaluji všechny lampy. Mám s sebou vrchovatý koš s kahánky. Petroušek se zlobil, abych ho nesla v pravé ruce. No jo, ještě konev s vodou. Na zádech báglíček. Dala jsem to. V kamenné váze je stále ještě láhev od octa, kterou zastřihla maminka. Maminka. Moje milovaná. Rovnám kytky. Zalévám květináče. Zbylou vodu liju na kytky u sousedů na hrobě. Potřebovaly se napít. Běžím podpálit kahánek o pár hrobů dál tetě Bartošové. Bývala médiem v seantistickém kroužku. Vzali tam prý asi dvakrát třikrát taky maminku po tatínkově smrti… Mám z maminčina sezení jednu jistotu. A ta se opravdu plní celý život. 

Za hřbitovní  zdí se rýsují Krkonošky. Sněženka a Černá hora. Jo, jsou tam. Jistota uklidňuje.

Doma zamčeno. Petroušek už na mě čeká v zahradě u bazénu; mám připravené ustlané lehátko.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-11-odpoledne-v-zahrade

- Představ si, že kočky drápkem propíchly hadici k čerpadlu. Já to tu obcházel. Proč je ten bazén poloprázdný. Tady bylo v tomhle místě vlhko. Chtěl jsem hadici zalepit. Nešlo to. Koupil jsem novou. Dopouštím vodu. 

- Peťuš, co bych si bez tebe počala. Děkuji. Ty se tak staráš! Přijede Linda. Veze nám tašku šunek od Zuzky.

Petroušek připravil i stoleček pod třešeň.

- Dal jsem ho tady pod tu větev, abych se o ni neuhodil.

Směju se. Ne, že bych se o ni někdy nebouchla taky. Ale když támhle bude psí hormádka a on půjde tajdle daleko daleko od ní. Určitě se trefí. Jdu připravit borůvky. Linďous je tu. Než já jsem dojela na hřbitov a domů, ona vyjížděla z Černého Mostu. Jsem už pomalá. Linda předává pozdravy od Zuzky LeCo. Frčí domů do hor.

Lebedíme si. Procházím vzkazy a dojmy lidí na FB po BA.

- Tak jdu.

Ani se neptám kam. Petroušek si sám odpovídá.

- Kamasi, kamasi, že jo? Vytáhnu popelnici.

- Né, nech mě tady ještě.

Chvilka zaváhání. Řehotám se. Už mu došlo. Zareagoval. 

- Tak ještě tě tu chvíli nechám.

Dnes měl volno. Přesto jede za milenkou. Energetika. Kotelna. To je jeho vášeň. Aby lidi měli teplou vodu, teplo…

Na chvilku usínám.

Večer. Nenechala jsem si ujít poradu. Je tu nový produkt Creatine+. Aha, to není jako kofein nebo céčko. Nárazově. Creatin je v kostech, naplnění těla trvá dvacet osm dní. Bere se po třech gramech denně. Dvě zarovnané nejmenší odměrky na multiodměrce na čaj. OK. Prý zrychlím pohyby. Omládnu. Výborně. To potřebuji. Nejlépe do ranního koktejlu. Jdu instruovat Petrouška.

- Snad to ráno dám.

https://www.youtube.com/watch?v=_RJhD-InmV8

Poslouchám u psaní. Občas falešné, krásně tvořivé. Mladí se realizovali. Olympik, mladičký student ekonomie Pavol Hamel, sestry Elefteriadu, nějaká dívčí kapela, divný zpěv i melodie, můj oblíbenec Karel Kahovec, mladičký Karel Černoch. Všichni se snažili. Moc. Nový proud, malá experimentální divočina vedle zavedených orchestrů, kapel, hlasů, jako byl Vašíček, Cortés, orchestr Karla Vlacha, Gustava Broma... Tam někde začal metal... Ještě poslouchatelný.... . Motorhead, Kiss, Metallica. Tam někde se to začalo rodit.

https://www.youtube.com/watch?v=UKXnv_4iGGM

Vracím se do dětství. Tam bylo krásně. Božsky. Bezpečně. Bezstarostně. Nádherně. Láskyplně. Doma.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-11-moudry-jan-predbehl-dobu

Dějiny se opakují. Jsou tu stále ti, kteří potřebují vládnout. Udržovat lidi ve strachu. Lhát jim. Krást a okrádat. Kdysi jsem četla Labyrint světa a ráj srdce:

Na FB Quo Vadis

I vtrhl jsem do soudních síní, doufaje, že tam právo vládne. Ale aj, místo spravedlnosti sedí na trůnu Křivda, zákony jsou jako pavučiny – slabí se do nich chytají, mocní je protrhnou.

Viděl jsem, že rozsudek závisí více na měšci než na pravdě, více na známosti než na vině. A když jsem se ptal: Kde je tedy spravedlnost? – ukázali mi obraz, jenž měl zavázané oči. Řekli: To je její podoba. Ale skutečnost je jiná – ta má oči dokořán, aby viděla, kdo platí víc.

Jan Amos Komenský

Labyrint světa a ráj srdce

A tam to všechno je. :-)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-11-probuzeni

Mám vše, co je potřeba k probuzení. Zdraví, čas, schopnost pohybu, klidnou mysl, pomalé ráno, láskyplný domov. Přeju toto všem.

Dobrou noc!