Den veteránů. Svátek sv. Martina. Doba stvořená k meditacím
Ráno. Mlha. Krásný den. Svátek slaví svatý Martin. Všem Martinům všechno nejlepší!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-11-_Na_zdravi_Martinum/1568204868
SV. MARTIN, LEGENDA https://www.ceskezvyky.cz
Pocházel z území dnešního Maďarska, kde se roku 316 narodil důstojníkovi římské posádky. Otec mu dal jméno po římském bohu války, Martovi. V Itálii začal sv. Martin vojenskou kariéru a jako voják se dostal do Amiens v Galii.
V legendách se vypravuje, že za velmi nepříznivého počasí, když byl kontrolovat vojenské hlídky, se u městské brány setkal s polonahým žebrákem, který prosil o almužnu. Uvádí se, že Martin neměl sebou peníze, ale celým srdcem cítil s tímto chuďasem, třesoucím se zimou. Nerozpakoval se a mečem rozpůlil svůj vojenský plášť, aby ubožáka ochránil před následky prochlazení. Příští noc spatřil Martin Ježíše, který byl oděn půlkou pláště. A uslyšel, jak Ježíš říká andělům: "Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu." Pro Martina to byl zážitek natolik silný, že opustil vojenskou službu.
https://www.ceskezvyky.cz/.../11-11-svatomartinske-tradice/
Svatý křest přijal o Velikonocích v r. 339 a začal žít v ústraní, ve skromnosti a pokoře. Usadil se u města Poitiers, kde založil klášter, zřejmě nejstarší v západní Evropě. V roce 371 byl zvolen biskupem v Tours, proto bývá nazýván Martin z Tours. Dožil se 80 let a zemřel při pastorační návštěvě v Candes 8. listopadu 397. Po řece Loire bylo jeho tělo přepraveno do Tours a 11. listopadu, za mimořádně velké účasti lidu, uloženo, jak si přál do prostého hrobu mezi věřícími. V čele pohřebního průvodu šlo údajně na dva tisíce mnichů a zasvěcených panen. Ve Francii mu prý bylo zasvěceno přes 3600 kostelů a klášterů a stal se i patronem Francie. U nás je sv. Martinovi zasvěceno 145 kostelů a kaplí.
Sv. Martina si vybrali za svého patrona vojáci, hlavně ti, co jezdili na koních, dragouni a husaři. Také je ochráncem koní. Dále je patronem řemeslníků jejichž práce nějakým způsobem souvisela s vojenstvím a koňmi, jako jsou kováři, zbrojíři. Stal se i patronem žebráků, tkalců, koželuhů, krejčích, hoteliérů, cestovatelů, vězňů, pastýřů, vinařů, abstinentů. V lidové víře je sv. Martin považován za ochránce domácích zvířat, a patří mezi ně i husy.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-11_Snidane_-/
Dnes slaví Martinové, ale je tu další oslava, vzpomínka, výročí.
Vzpomínáme uzavření příměří 11.11.1918 v 11 hodin 11 minut. Nejsem znalá numerologie. Nevím, proč tolik jedniček. Taky si lámu v posledních letech hlavu. V žaláři národů se najednou trhly Země království českého a ricpic vznikla Československá republika včetně Zakarpatské Ukrajiny. Nikdy nevím - jestli se neříká Podkarpatské Rusi. To druhé je asi správně.
U filosofování uklízím.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-11_Rumba/1568205134
Poslouchám Tv Šalingrad. Uši mi jdou kolem hlavy. Alternativa v sobě nese nejen vlastence, ale i flastence. Kdyby Cimpr Campr - drzý mekta! OK. Nikým neurčen, sám se označil za nezávislé subjekty, žebroní o peníze, ale je schopen vám zablokovat účet. Když ho vidím, mám pocit, že se dívám do tváře dementa. Ale mocného. Píše, že si Pavel Zítko napsal podpisy sám. Co - píše! On šíří! Pavel Zítko získal pomalu sedmdesát tisíc!!! Lidi spontánně sváželi podpisy raději vlastnoručně - osobně. Existovali i vlastenci, kteří jeli republikou a po městech sváželi archy. Pošta totiž nedoručovala - prý adresát neznámý. Mnoho dopisů s listinami se nedostalo adresátovi včas. Antonín Baudyš se vyznamenal. Kartář jeden. Prý jen sedm tisíc podpisů! A prý ve dvou igelitkách. Fotky z předání dvě igelitky neukázaly. Divné. A jak si ten horoskopář došel k informacím? Jeho tatínek přece prostřelil trup letadla jako ministr válečnictví. Ne jako ministr vnitra. Pročítám komentáře. Dostal na frak. Zítka si vyguglil. Google vyhazuje jako prvního nějakého Pavla Zítka z Opočna. Drogového dealera. Mají to dobře ošetřeno hoši rybího oka. Ale že ten horoskopář Baudyš na to neletěl? Poskvrnil Zítka. Omluvil se. Špína na něm ulpěla. Jj, to mocní a jejich synové pořád slouží okultnímu Baalovi.
Pavel dva roky den co den burcuje lidi. Podává informace o tzv. vakcínách, o počtech při tzv. epidemii, pandemii, o všem, co se mihne světem a o čem meinstream cudně mlčí. Tolik lidí odradil od té kovové mňamky. A teď alternativa ječí. Kandidát na prezidenta. Povedlo se. Lidi se semkli. A flastenci hulákají, že se nehodí. Tak si zvolte nějakého aspeňaká!
Alena Kremláčková
Pane Antoníne, zklamal jste mě tak rychlým odsuzujícím komentářem k osobě pana Zitka. A navíc, když jste Kartář. A skutečně lide velmi aktivně sbírali podpisy. Příkladem je 70 ti letá paní z vesnice od Znojma. Ta v neděli obešla vesnici a posbírala 55 podpisů. V pondělí brzo ráno se vydala do Prahy, aby je osobně předala. A takových případů bude mnohem víc. Než člověk odsoudí, měl by se předem nadechnout. To Vám ale říkat nemusím.
Petra Rédová, skvělá v době rozborů krve kočkovaných. Dělala záslužnou činnost. Před měsícem se jako kandidátka na senátorku naprosto změnila. Neuspěla. Najednou z ní je sekýrnice. V zádech má přece pana premiéra. Myslím tím právníka Raichla. Pustila jsem si na ČT asi před dvěma měsíci pořad, jak hezky uzmul tenisové kurty staré gardě. Šikovný.
Tonda Baudyš horoskop:
Lidi, je mi z toho rozdvojování, hádání, skvrnění, napadání, pomlouvání, okopávání smutno. My dole máme držet při sobě. Ne. Tady se lidi nesnášejí, závidí si. Mně se stalo tenhle týden - dostala jsem mezi oči, jen jsem netušila proč. Jasně, že si to nenechám líbit. Jedno zlo plodí druhé zlo. Svět zhrubl. Pozoruji i na sobě, že už nejsem taková, jako před dvaceti, třiceti lety. Kdybych si mohla vlézt do své mysli dřív, porovnat tehdy a dnes. Na ledacos jsem nereagovala. Dnes jsem ostřejší.
Tak moc bych si přála, aby lidi měli klid na práci. Na rodinu. Aby věděli, že doplatí svou hypotéku. Ach, kdyby to tak šlo, se svým platem aby na ni dosáhli. Aby se neděsili účtů. Budoucnosti národa. Teda jestli jim vůbec o národ jde. Když jde o existenci, možná na národ nemyslí. Určitě by byli klidnější, jejich reakce by nebyly zlé, arogantní, nepřiměřené. Přeju si, aby maminky měly jen jednu práci, aby měly čas na své děti, rodinu. Naivní přání.
Jsem šťastná, že mám pár svých lidí. Že nejsem osamocená. Že mě snad má někdo rád. Že si mě očichali, oblíbili i přes mou prostořekost. Že snad vnímají a oceňují mé dobré srdce. Mou přejícnost. Že mi odpouštějí mé názory. Přes jejich rozdílnost se se mnou nerozešli.
Jsem smutná, že je tu taky hodně transhumanoidů, kteří nepřenesli přes srdce mé zásady. Na těch si stojím. Kteří se chovají jak nelidové. Nemají cit. Nehovoří pravdu. Nemají úctu ke stáří, k člověku. Neumějí se sžít s tím, že argumentuji proti jejich názorům. Kvůli tomu se snad ale lidi nezabíjejí. Jo, nezabíjejí. Jen se ničí jejich vztahy. Rozpadají se rodiny. Psychopati v nich mají navrch. To nevadí. Učím se žít i bez nich. Mám podporu. Někdy klesnu na mysli. Uroním slzu ublíženosti. Ale to jen ve své račí sluji. Na sluníčko zas vycházím rovná, přímá, s úsměvem na tváři. Petrouškův tatínek prý říkával:
- Samochtějícímu se křivda neděje.
Dnes jsem mluvila s jednou.
- Chceš jablíčka?
- Jé, to bys byla moc hodná. Mně docházejí.
- Tak se zítra stav. Dám ti láhev moštu.
- Jé, to se těším.
No jo, tak dám cizím. Když sví nechtějí. Hrdost jim brání. Zvu je. Mám tu u sebe stále maminčiny věty. Mozek fabuluje. Co by mi řekla? To mi moc chybí. Utvrdit se, že se nepletu. Vždycky jsem jí vyžalovala. I když neměla už paměť. Jenže inteligenci tam vevnitř měla stále. Nechala jsem si od ní radit do posledka. Tak co by řekla? Petrouškův tatínek to tedy říkal kulantně: Samochtějícímu se křivda neděje. Mamka by to řekla lapidárněji. Pr. políbit. Mami, tak jo.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-11_Rumba/1568205134
Dnes tzv. Den veteránů. Začala jsem ho vystěhováním kuchyně. Pustila jsem rumbu. Uklízela. Pozorovala jsem ji. Ona si nejprve povysávala prostor pod stolem ve výklenku. Pak se rozjela dál. Kupodivu v 11.11 hod. jsem mrkla na mobil. Synchronita. Před - x lety - 11.11. na sv. Martina uzavřeli příměří. Ale jak to?! Jak je to možné? Příměří není konec války. Ta válka pak měla pokračování. Krvavé hody pro archonty. Lidi pro ně jako žrádlo. Kuřata pro nás, my pro ně. A znovu - jak to, že v Rakousku Uhersku za války vzniklo najednou nějaké Československo? O čtrnáct dnů dříve!? Kdo mi to vysvětlí?!! A proč jel tatíček žebrat do Ameriky o povolení našeho státu? Hledám na SV četbu o první republice. Přesně si pamatuji, jak jsem šla ze školení na Florenci v roce 2019 okolo kostela Cyrila a Metoděje. Míjela jsem tam nějakou kočičí hospodu. A v uších jsem poslouchala o čtení z knihy o Eduardu Benešovi. Do vyšší společnosti jeho a Masaryka uvedl Štefánik. Beneš v Paříži označován jako Král rulety. Prohrál svěřené peníze od amerických krajanů na založení republiky. Štefánik žádal jejich vydání. Beneš je použil v ruletě. Štefánik mu řekl, že se v Paříži nebudou hádat, ale že se to vyřeší až na domácí půdě. Někdo tam poznamenal, že si pod sebou podřezal větev. V knize jsem poslouchala, jak věděli, že přiletí Štefánik myslím v maďarském letounu? Ze země dostali povel, střílet na nepřátelské letadlo. Štefánik ještě žil. Poslouchala jsem a vracela nahrávku - jak ho popravili. A celá ta posádka, nebo rota, nebo ta skupina vojáků byla postupně pozatýkána, uvězněna na samotku a pozvolna všichni umřeli, aby nemohli mluvit. Myslím poslední zemřel až někdy před druhou válkou. Zdá se vám to přitažené za vlasy? Mně ne. Už jsem slyšela, že sestřelení letadla bylo úmyslné. Roi de la roulette nepotřeboval svědky své zpronevěry. Letos na běžkách, ne bylo to už loni, jsem poslouchala o první republice, o zednářích... Jo, to jsme se na fakultě fakt neučili. Tam nám uši krmili celosvětovým školským drilem. Jen na západě měli jinou filosofii. My mokobuko. Co to je? Kdo to ví? Ano. Morální kodex budovatele komunismu. Jinak se učily stejné nesmysly na obou stranách železné opony. Hezky jsem se to naučila papouškovat. Složila jsem státní zkoušku a pak to předávala dál.
Rumba skončila. Já šla na po další práci. Poledne. Náš čas. Petroušek volá:
- Až přijedu, pohrabu listí pod třešní.
- Připojím se k tobě.
- To budu rád.
Světlo mého žití přišlo domů na rtech s písničkou. Mám ráda jeho zprávy, novosti, drby. Jak v pohádce o Třech zlatých vlasech děda Vševěda. Péťa ví všechno.
- Ještě jsem slíbil jít k paní XY opravit jí...
- Tak budeme hrabat zítra.
- Je to tam vlezlé. Zítra.
- Peťuš, pojedu mezi lidi.
- Jeď. Ale už se stmívá.
Jedu. Nic nepotřebuji. Jen se mrknu, jestli mezi obvyklými šunty nenaleznu něco. Mám ráda personál u Rossmanna. Nechci nic. Nakonec kapsičky pro čičiny. Koupíš dvě balení, máš slevu. A ještě bonbony. A u pokladny se usmívejte. Za body máš šampáňo za čtyři pětky, tedy za čtyřicet korun.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-11_Siesticka_u_panicka/
Doma siestička u páníčka. Zrzinka si každý večer vyskočí na klín.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-11_Dymnik_dymi/
Zapaluji v dýmníku bílou šalvěj.
- Peťuš, zapomněla jsem si vzít třešňová polena!
Ochotně se mnou kráčí večerní zahradou. Vybírám polena do koše. Petroušek mi k tomu svítí. :-) Odpálíme asi tři čtyři roky starou třešeň. Pak začneme z kójí rok č. 1.
Zatápím. Teploučko. Vůně třešňového dřeva.
Vyrobím pribiňák na zítra. Připíjím na Martina. A na všechny, kteří nechali svůj život za hry mocných na všech nekonečných bojištích první velké války. Na všechny jejich vdovy, maminky, sestry, milenky.
Hezký den.
Dobrou noc!
P. S. 1
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-11_Pecena_husicka/1568205421
HISTORIE SVATOMARTINSKÝCH TRADIC
Martinská tradice započala již během raného středověku, kdy uctívání svatého Martina získalo postupem doby evropský rozměr a Martinský svátek byl ještě v 19. století důležitým svátečním dnem, dnem skládání účtů a vyrovnání závazků v obci, termínem služebního roku čeledi a kdysi i obchůzek žáků a také dnem veselic, lovů, zabijaček a hodování. Hodování však mělo i jiný důvod, ve středověku nařízený adventní šestitýdenní půst začínal už po sv. Martinu, a tak si každý chtěl tento svátek řádně užít.
Tradice martinské husy (či martinského vepře), která byla na mnoha místech konzumována v den světcova svátku, souvisela s ukončením zemědělského roku, s odvodem úroků vrchnosti a ve vinařských oblastech s ochutnávkou prvního vína. V některých oblastech se zapalovaly martinské ohně, které nahradily lampiony, světil se chléb a peklo obřadní pečivo. Den 11. listopadu se nevyznačoval jen lidovým veselením, ale byl i významným dnem pro spravování obce. Začínaly fungovat tribunály, parlamenty, školy, slavily se volby do místních zastupitelstev, platívaly se daně, poddaní odváděli své dávky v drůbeži. S čeledí a s obecními zaměstnanci, mezi ně mohl patřit pastýř, ponocný, kovář, hajný a učitel se obnovovaly kontrakty na další rok. Leckde se konaly výroční dobytčí a martinské trhy, nebo jarmarky a v řadě míst se drželo posvícení i s husí pečínkou. Martinský svátek byl také považovaný za předěl teplého a studeného období.
Do západních Čech zasahoval i kult sv. Martina jako patrona dobytka a koní. Ten byl uctíván na Chodsku a v blízkých oblastech německého etnika. Za dar dobytka mu byly přinášeny obětiny. V kostele sv. Martina ve Všerubech každoročně o svátku sv. Martina zrána kostelník vynesl z kostela stůl s železnými figurkami zvířat, koní, krav, volů, ovcí i koz, které si přicházející kupovali. Cena se řídila velikostí figurky, a tak koně stáli nejvíc. Těla kovářsky vykovaných zvířat různých velikostí (od osmi do 20 cm) doplňovaly přinýtované nebo zavěšené prvky, uši, rohy, nohy. Zakoupenou obětinu kladli hospodáři na oltář a vyslovovali v modlitbě přání, aby svatý Martin jejich zvířata ochránil. Nahromaděné figurky odnášel kostelník ven na prodejní místo pro nové zájemce.
P. S. 2
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-11-_Husa/1568205345
A ZDE JE ODPOVĚĎ, PROČ NA SV. MARTINA KONČÍ HUSY NA PEKÁČI anebo je to úplně jinak
Spojení svatého Martina a husí se stalo tématem úsměvných legend a pověstí. Jedna z nich praví, že svatý Martin, který měl být jmenován biskupem, se z vrozené skromnosti před takovou poctou ukryl do husince. Husy svým kejháním Martinovu skrýš prozradily, což byl pádný důvod, aby skončily na pekáči. Druhá pro změnu uvádí, že husy svým hlučným kejháním rušily Martinovo kázání, a tak si svůj trest odpykávají na svatomartinské tabuli.
A JAK TO BYLO U NÁS? https://www.ceskezvyky.cz
Českou verzi toho, jak se husí pečínka stala součástí svatomartinského posvícení vypravuje pověst (podle J. Svátka). Kníže Oldřich zabloudil jednoho dne v hlubokých křivoklátských hvozdech. Nemohl najít cestu, kterou by se dostal z hustého lesa. Po celodenním bloudění, utrmácený, vyčerpaný a vyhladovělý narazil na uhlíře. Uhlíř, který viděl, jak je Oldřich vyčerpaný, dovedl ho nejprve k sobě a nabídl mu pečenou husu se zelím. Nevěděl, že jeho host je český kníže. Po husí pochoutce se uhlíř s hostem rozloučil a vyvedl Oldřicha z lesa. Na oplátku pozval kníže Oldřich uhlíře na návštěvu do Prahy. Uhlíř dorazil na Pražský hrad právě na svátek Martina. Kníže ho uvítal a pohostil stejně, tedy rovněž husou, a přikázal, že v ten den, 11. listopadu, se musí všude v Čechách podávat pečená husa. Můžeme tedy hovořit o knížeti Oldřichovi jako zakladateli "českého martinského posvícení".