Den jak stvořený pro lenošení

Něco jako neděle. Ale jedu všechny dny stejně; jen je doma - není doma. To jako pán tvorstva. Tak dnes teda pondělí, ale je doma. Státní svátek. Dnes pracuji s příplatkem. :-) :-) Fiktivním. Rybíz na lince v mističce. Překvapení. Jdu v noční košili do keřů. Jasně. Přání znělo přesně: Otrhat černý rybíz by bylo fajn. - Ale bez dodatku - prosím, posbírej i to, co ti popadá. Petroušek plní přání, úkoly, zadání vždy, ihned, co nejrychleji. Sbírám z hlíny hrst opadaných kuliček. Letos máme málo, pak mě bude někde deset deka chybět. Kdyby toto četl, stálo by tu:

- Sám mám málo!

On nehromadí. On je rybky. On vidí do paralelních světů. Je moudřejší mě. Jako koho čeho. Ale v tomhle světě, v téhle realitě,  jsem zas já moudřejší, to dá rozum; kvůli vyváženosti. Genderově jedna jedna. Ráček má rád svůj dům - svůj hrad. A prý klepýtky do něj natahá zásobičky. Myslela jsem, že to je dědictví z generací, které neměly co jíst, čím topit. Kolikrát jsem mamince říkala, že její zásoby všeho přešly v genech na mě. I dřevo mám ráda na tři roky. Není to hamižnost. Je to opatrnost, ostražitost. Kdyby... Měla bych vyprázdnit skříně. Ale co kdyby?! Před zhubnutím jsem vyhodila krásnou džínovou sukni. Měla krásné spony... Padla mi; měla jsme ji snad dvacet let; koupila jsem ji za totáče ve Wroclavi. Často na ni vzpomínám, jak by se mi hodila. Sukněnka moje...

- Ťuti, podívej se, co jsi oklepal.

- Padalo to samo.

Smějeme se. Kdo má takového ochotníka, aby trávil ráno v keřích? 

Třetí ráno přes kopírák. Můj Šemík prý nemá rád brzda plyn. Ale tak já vůbec nejezdím. :-) Už už měl být odvlečen na laně. Ale máme chytrého zkušeného a šikovného mechanika. Včera ho ještě něco napadlo. Dnes diagnostikoval poruchu. Šemík zůstal doma. Přivezou mu součástku a zas mě bude vozit.

Petroušek odjíždí. Pokud bude pršet, jedeme za mamkou oba. Mám v plánu jet na kole. Na desátou paní klientka. Chystám si zatím košík k mamince. Borůvky s jahůdkami se smetanovým škraloupem. Luxusní. To my milujeme. Takový škraloup se dřív tvořil na svařovaném mléce. Druhý den měl z druhé strany vrstvu šlehačky. Na ovoce ještě lžíci šlehačky.

Zvonek. Moje milá klientka. Důchodkyně. Povídáme. Peťa je tu.

- Bude pršet. Měli bychom jet.

Přeměřit. Dělá na seně, ryje zahradu... Měřidlo potvrzuje hezké výsledky. Nakupuje. Termínek. Odeslat EET.

- Jedeme o hodinu dýl, než jsi plánovala!

Volám do DD. Jedeme zadem. Krokem. Rozdíl mezi námi dvěma.

- Peťuš, vem ho!

- Proč bych ho bral?

- Protože běží čas.

Přijíždíme k DD. Prší. Vidím bílou postavu v altánku.

- Vidíš, už jsou tam!

Petroušek si jede ve vesnici něco zařídit. Tomáš přivezl maminku.

- Dal jsem jí raději dva svetry.

To je tak předvídavý kluk!

- A zabalil jsem jí do deky.

- Tomáši, vy jste unikátní. Tady je vás potřeba. Jste lepší než kdokoli se zkušeností. Obdivuji vaši práci.

Smlouváme si čas.

Vítám se s maminkou. Vyprávím, jak mi Peťulka pomohl. Natrhal černý rybíz, já ho vysbírala ze záhonu. :-)  Mamčo, na větvičkách jsem dočísla zapomenuté kuličky. Přivezla jsem ti ochutnat. Je slaďoučký.

Rozdělávám nádobku s borůvkami a jahodami se šlehačkou a smetanovým škraloupem. Na vrchu pod víčkem je pár černých kuliček.

- Mami, dobré?

Mamka kroutí obličej. Přitaká, že dobré. Ale grimasa v obličeji mluví za vše.

Mamčo, teď už to máš slaďoučké.

Maminka si vychutnává. Povídáme. Připomínám datum. Jasně, zapomněla jsem bezva buchtu s krémem, broskvemi ze včera. Lije. Slyším auto. Dvířka.

- Mamko, divej, uvidíš Petrouška.

Maminka se opět spokojeně usmívá. Peťulka si ji dobírá. I mě. Vtipně glosuje. Mamka má klid ve tváři. Milý úsměv. Maminka... Mám ji. Není třeba měnit medikaci, Mengelko!! Krm bigfarmu, ale jinde!

 -Pojedu odpoledne s Jeníčkem na houby.

- Nerostou.

Jak to ví? Péťa ukazuje mamce fotku v mobilu. Z vedlejšího lesa, kam jezdí. Mamka špatně vidí.

- To je buchta nebo houby?

- To jsou houby.

Tomáš je tu. Petr mu familiárně tyká. Hezky k němu mluví. Chválí ho. Loučím se. Přeju dobrou chuť k obědu. V autě Péťa Tomáše chválí. Péťa umí číst lidi. Já ne. Neumím člověka prokouknout. 

- Ten kluk je opravdu na svém místě. To je pro ně výhra. Hlavně, aby ho nezkazili.

- Představ si, že přiveze mamku vždy zajištěnou proti případné zimě. To dělají maminky, že berou dětem do batůžků. Stará zkušená duše. Empatie jak hrom. :.)

Ještě chvíli chválíme Tomáše. Přestává pršet. Jede za námi policejní auto. Jedeme ještě pomaleji...

Doma nás čeká Micicinda. Vylezla z boudičky. Zas jí čouhá seno ze vstupního otvoru. Kdo to vytahuje? A proč? Kocouři? Micka dělá kočičí hřbet. Má se dobře. Celý den odpočívá, mlsá, tulí se.

Ohříváme polévku. Utírám ubrus venku.

- Ty si běž lehnout. Odpočiň si.

- A kdyby začalo pršet, tak mi zavoláš? Mám na šňůře prádlo.

Nebude mě budit. Dohodnuto. Jdu si pustit něco s titulky. Vturánu spím. 

Péťa! Přivezl. Chlubí se dvěma praváčky. Ty já nemám ráda. Jsou moc tvrdé. Miluji uždibovat syrovou klasickou houbu.

Krůtí masíčko s novým brambůrkem, zelenina. Tentokrát si jde odpočinout on.

Stěhuji se ven na houpajdu. Slunce píchá. Stíním se. Psí zima. Co to je za léto? Večer... Stěhuji se na menší houpačku na večerní slunce. Péťa se uvelebuje vedle mě. A Micka si skočila na měkkou deku k nám. Hovíme si. Povídáme. Měla bych ještě žehlit. Ne. Zítra.

Jeden den za druhým. Stejné. Přesto každý nese jinou radost.

Jak jinak. Hezké to tu dnes zas bylo.

Dobrou noc!