Den zakončený lasičkou

Ráno. Zrzka se toulala celou noc. Trpělivě čeká na mé zrození.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-06_Dobre_rano/

Poslíček z města. ÚB. Zakrytá ústa.

- Sundejte to!

- Ne, to je moje pracovní pomůcka.

- Vždyť jste venku.

- Ale nejsme metr a půl od sebe.

Ne, to nemá cenu.

Telefon s mladou paní. Maminkou. Prý neví, kdy se rozsype. Jo, je oočkovaná. Konzultovala s lékaři.

Tak tohle ne. Musím ven. Někam. To nevydýchám. Dvě bomby po ránu. Papírek se zastávkami. Toulám se městem.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-06_Na_nasem_urade._Uz_to_vidim_jinak/

Nejdřív sháním na úřadu, kdo vymyslel dožínkový den. Aha, školský odbor. Vedoucí na dovolené. Paní, doufám, že nepletu jméno, s krásným příjmením. Zahradová. Děkuji jí za hezkou sobotu. Vzpomínám na Den republiky před třemi lety. - Ano, tam se učili. Tohle vymyslela ona a zrealizovaly s paní vedoucí. Za to dík.

Mám radost, že jí poděkování zahřálo. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-06_Jaromer_namesti/

Fotím štíty domů na náměstí. Domovní znamení. Fasády. Nápisy - Obnoveno tehdy a tehdy. R. Kočvara. Nikdy jsem si nevšimla. Tam maminka určitě nakupovala. A paní učitelka Kočvarová - to je jméno, které se mi nevybavilo předevčírem ve vzpomínce  na učitele v hudebce. Máme krásné náměstí. ale mrtvé. Mnoho firem zmizlo. Naopak náš bývalý národní výbor se z jednoho domu nastěhoval do vedlejšího hotelu Černý kůň. Nestačilo. Ještě jeden dům. Tak dnes už úřadují ve třech domech. Plní se dogmata EU - co nejvíc úředníků. To bylo slibů. 

Štíty měšťanských domů se tísní jeden vedle druhého. Každý řemeslník chtěl ukázat své bohatství. Podívejte, mám dům na náměstí věnného starobylého města. I kdyby to byla jen úzká nudle. Domy mají svou hloubku. Výhled do náměstí, ale na druhou stranu na jih k Labi a na sever s výhledem na hory na obzoru. Byty nudle. 

Chybí mi na náměstí bývalé obchůdky. Zmírá. Chybí firmy, provozovny, hospody, bary, vinárny, knihkupectví, domácí potřeby, krejčovství, kožichy, oblečení, hračkářství, cukrárna. To my teď mysl vyhodila... To všechno jsme tu měli. Zbyla vietnamská skladiště, květinka v pasáži, druhá nová přes náměstí, papírnictví, úřad v jednom, druhém, třetím domě... Čtu vývěsku pohřební služby. Mladí. Šedesát. Pětašedesát. Na co odešli? Náhle? Aha. Jo tenhle na těžkou nemoc. Mladí odcházejí. Důchodoví.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-06_Zakova_pasaz_-_zminky_o_Jari%2C_rodaci/

Zacházím do Žákovy pasáže. Asi před dvěma lety ji tak divně otevřeli - neotevřeli. Na konci školního roku... Už nevím. Pak ještě dootevření. Zjišťuji, že letos slavíme výročí zmínky o městě. A nic. Ticho po pěšině. Čtu a fotím si panely s dějinami, slavnými rodáky. Dočítám se o archeologickém průzkumu. Ano, účastnila jsem se ho ve druháku na gymnáziu. Vedl ho pozdější děkan Pedagogické fakulty. Ale musel projít vyhazovem, šikanou. Vladimírek Wolf. Po tom tyátru v roce osmdesát devět pan profesor došel uznání. Dej mu pánbu věčnou slávu. Měla jsem ho moc ráda.

Barvy. Potřebuji barvy před oči. Azur na obloze. Zlatá sluníčková. Kam? Zahradnictví.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-06_Barvicky/

Potkávám hezkou paní. Zdraví mě. Neznáme se. Prý má šestadvacetiletou a devatenáctiletou dceru. Ta ještě studuje. Stala se labilní. Zrovna prve mamince volala, jestli by si mohly chvilku promluvit. Maminka pro ni připravila v sobotu program. Je prý vyšťavená. Moc jí to bere síly. Ale snaží se. Chápu. Na slunce! Pohyb! Setkávat se s lidmi. Objímat. Mít činnost. Mít volné dýchací cesty. To oni chtějí. Hodně lidí do farma sítí. Zničit lidem zdraví. Držet si je jako pacienty. Hanebnost. Genocida.

Dvě paní chválí krásné umělé květy. Zas slyším úžasné. Upozorňuji na staroslověnské užas s významem děs, běs, hrůza. Inverzních slov máme hodně. Obrátili nám jejich význam.

- Na bázi vědomí jste pochválila, ale buňky si pamatují. Pohaněla jste.

Paní kýve chápavě hlavou.

- Máme prý asi osmadvacet synonym. Můžeme říci vynikající, krásný, báječný, nádherný, překrásný... Náš jazyk má pro jeden jev množství synonym. Na rozdíl od angličtiny, která to má naopak. Jedno slovo pro víc věcí. Oni nám tak zastavují myšlení. Brzdit se dá až do zblbnutí. Pracujme s mozkem, buďme kreativní. Kontrolujme myšlenky, slova. Vymýšlejme. Aktivizujme mozek.

Paní si prý bude dávat pozor.

Jj, není jediná. :-) 

Tesco. Hlásí se ke mně mladá paní.

- A kterápak vy jste?

- Vlasta. Učila jste mě. 

Srdečná. Na učilišti chodila s klukem. Prý se po dvaceti letech rozvedli. Vycházím z obchodu. Mluví se svou známou. Prodělala těžký kovid. Pomohl jí izoprinozin. Do tří dnů se jí vrátil dech. Roušku nosí jen jako dekoraci k šatům. A teď ji má uchystanou do obchodu. Osvětuji. :-) My jsme fakt zblbli. Píchají do lidí neprověřené experimentální jedy. Ale ne pro zdraví. Prý 60% opíchaných si to nechalo udělat, aby měli pokoj. I Vlasta. Snad pro zdraví, ne?!!

V předprodeji stojím asi třetí. Za mnou nikdo hlásí se k mně paní.

- A ty seš která?

- Bedřiška.

Ona i dcera mají respirátory. Chjo. Zakrytou tvář nosívali lupiči. Ještě před nedávnem nesměl nikdo na fotbal se zakrytou tváří. Dnes ti to nutí.

No, tak jak to budeme mít s abonamá? Vždy vyprodali A, B. Nyní zřídili C. Asi se nevyprodá. Jednak hodně lidí zmizelo. Hodně se už nemíní obtěžovat. Sezona podzim dvacet, jaro dvacet jedna obě po jedenácti stovkách. Náhradních představení asi šest. A další sezona podzim dvacet jedna. OK. Vybírám si pěkné sedadlo. Vše je jinak. Vždycky jsme abonentky kupovali na náměstí. Dnes na pokladně divadla. Dekády sedím v šesté řadě místa sedm, osm. Chjo. Tam jsem sedávala s maminkou. Za mnou Ročňákovi. Moji sousedé z naší čtvrti. Propojenost s dětstvím. Měla jsem o přestávce s kým povídat. Určitě jsou zabodaní. Uvidím je ještě v divadle?

Odpoledne. Píšu si do diáře všechna prošlá představení v náhradních termínech. Doplňuji ta nová. Kočky vedle mě. Mourek si vyskočil na houpačku a houpe se. Dnes mu Zrzečka dává co proto. Role se obrátily. Nahání ho. Naskakuje na něj. Přeskakuje ho v běhu. Provokuje. Mourek dnes většinou zdrhá v první linii. Petroušek přichází. Povídáme si. Svěřuji mu blbost světa.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-06_Mourek_se_vyznamenal/

- Ty kočky jsou pořád okolo tebe.

- Vždyť jsem stále s nimi. Dnes musím Mourkovi dát do boudičky. Zrzka je tak drzá, že si tam vleze na jeho misku.

Péťa když mě chce pochválit, poklepe se po rameni a pochválí se - a to patří mně. 

- Ještě že jsem kocoura nedaroval.

Řehtám se. Dělá si legraci. Kvůli němu jsem dala inzerát, že ho darujeme. Viděl, že jsem smutná. 

- Když jsem do něj nainvestoval, už nestříká, je hodný. Tak si ho necháme. 

Sázím kytky. Přesazuji z květináče majoránku na záhon. Prý přezimuje. Budeme se těšit. To mám od paní z Hruštiček. Dnes jsem jí tam odvezla malé květináčky na jaro. Péťa mi přicmrduje. Jsme spolu. Aby na nás nepadla tíha světa.

Takhle v podvečer Petroušek perlí. Sedí na své židličce. Pokuřuje. Podstrojuji Mourkovi, čekám. Copak z něj vyleze?

- On má sílu, viď? Jak je pěkně rostlý. Mohli bychom ho třeba zapřáhnout.

Řehoním se. Blázni byli, kordy měli. Zapřažený kocour v postroji. :-) 

Jdu domů. Sedám si v Petrouškově pracovně na jeho židli.

- Co tu děláš?

- Zkouším si, jak pohodlné křeslo máš.

Lehá si na gauč. Má rád své pohodlí. Večerní tmu prořízl svist.

- Peťuš, jako když zazpíval pták. A znovu. Co to je?

- Tak kočky chytily ptáka.

Jdu se opatrně podívat. Nic nevidím; vracím se. Znovu takové zavřeštění. Něco jako když kosák zpívá na vršku stromu. Hrdelní zvuk. Tentokrát je zvědavý Péťa. Volá mě.

- Běž se mrknout, Mourek chytil nějakou kunu. A běží s ní k houpačce.

Jdu do tmy. V hubě se mu škubá asi lasička. Snad to není německá myš! Ne. Je to  podlouhlé. Jitrnička. Krásné bílé bříško. Kuna prý překouše kabely, to už jsme zažili. Nevím, jestli to umí i lasička, ale producírovat se po revíru dvou koček, to je od ní zhůvěřilost.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10098745482-o-cestine/5574-zhuverily/

I Zrzka si jde sáhnout na šelmu. Když jdu ven zkontrolovat stav šelmičky, z jejíchž kožíšků se šily královské pláště, zvířátko leží pohozené pod houpačkou Mourek trpělivě seděl v trávě směrem ke dveřím. Čekal na pochvalu. Hladím ho. Jdu domem.

- Moure, čičičiči, pojď!

Ze tmy slyším klus těžkého zvířete. Obíhá dům. Dupe po kamínkách. Nabízím tyčinku. Ó, to on rád. Zaparkoval na křesílku. Ježek asi přišel nenápadně a rychle zmizel. Dnes zkrátka nebyl. Kocourek spí na podložce.

Jen pro zajímavost. Celé video jsem sem někdy v červenci dávala.

https://www.facebook.com/vladimir.kotyra/videos/2103738736444962

Když jsem s lehkostí nacvakala čtyři plné stránky. Úspěšně mi zmizly. Tohle je jen odvárek toho, co jsem vytvořila. Léčebná retrospektiva. Ale bez vtipu. Totiž já zapomněla, čemu jsem se s Petrouškem dnes řehtala. Tak zas zítra. Půl páté. To už bude Péťa a jiní za chvíli vstávat.

Howk.

Dobrou noc! Dobré ráno, světe!

P. S. Prosím Vás, nebojte se. Budou strašit. Ale zachovejte si zdravý rozum a neucpané dýchací cesty.

Zákon STOJÍ NA NAŠÍ STRANĚ!