Den Země a Peter Brabeck-Letmathe

Den Země právě opustil vrátka. Je pryč. V čele WEF stojí ničitel světové pitné vody Brabeck. 

Ráno. Dnes dopoledne si mohu odpočinout. Jdu potichoučku pro mobil. Našlapuji neslyšně, aby mě, pokud jsou kočky v zahradě, neslyšely. Nejsem asi tak potichoučku. Nebo cítí mou energii. Moureček sedí na parapetu u dveří do zahrady. Žofie sedí v trávě a čučí k plotu. Hm, vždycky se Žofka dožaduje vstupu. Ne tak dnes. Rychle otevírám dveře. Žofie jedním skokem předbíhá Mourka. Vtrhli oba do domu. Zavírám.

- Kočky! Kočenky! Vy tygři!

Pamatujete na příkaz:

- Felindro, pusť tygry!

Tygrům nabízím z mističky kousky masa. Očekávám, že Žofie zas přičichne a ohrne čumák. Nene. Dnes ne. Dnes se obě vrhly na své porce a rvaly maso do svých útrob.

Rychle ohřívám vodičku. Do hrnečku lžíci medu. Připíjím:

- Na osvobození dětí na celém světě, na probuzení lidstva, na vláhu pro lesy, pole,  na dobré mezilidské vztahy, na dostatek lásky! Na hojnost! Na MÍR!

Vracím se do postele. Čičiny už rozvalené na teplé dlažbě. Mhouří oči. Asi usnou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-22-kocky-rano

Vkrádám se zpátky do postele. S mobilem. Co máme 5G, mobil hrozně při každé zprávě zaduní. Na stolečku se otočí. Co to je za sílu!

Pouštím si včerejší Karol Stonjekovou. Skvělá pozorovatelka. Pusu jak šavli. Pohotová glosátorka. Už, už zavírám oči. Telefon. Linda. Jede do Phy. LP nenasytný. Pracovitý, kreativní, tvořivý. Muž s velkou spotřebou peněz. Lindiných. Nestydí si o ně říci. Zdá se, že prrr!

Jsem vzhůru. Jdu převléknout. V kuchyni kočky tichoučce a slastně rozvalují své kožichy na teplé podlaze.

Stahuji z postelí nejprve Teslovy podložky. Ty půjdou nejdřív na slunce. pak povlečení. Vybírám další, teplé. Dnešní flanel už není flanel. Umělina. Hledám. Mám. 

Pracuji.

Napadlo mě, že zreklamuji rýček. Hezký. Parkside. První hrábnutí do země, rozbil se. Myslím, že jsem ho koupila v Kauflandu. Jdu do šanonu s účtenkami. Hledám košilku Kaufland. Probírám se starými. Vytahuji je na zátop. Probírám i Lidl. Penny. Ireno, to je peněz a peněz a peněz, které necháváš v obchodě. Domácnost stojí dost a hodně. Linda to táhne celé sama. Á, tady je dlouhý had s nápisem černým fixem vpravo nahoře: rýček. Účtenka vybledlá. Ireno, jdi do telefonu do účtenek. Eri, díky, že jsi mě navedla na aplikaci do Kauflandu. Hledám účtenku zakončenou na 94. Ne. To jsou haléře. Hledám účtenku s koncovými haléři 94. Kdy jsem rýček kupovala? Někdy v adventu. O Velikonocích jsem ho použila poprvé. Hned povolil nýtek. To bylo divení. Rýček se ještě blyští novotou. Čekal v zimní zahradě na jaro. Ať si poradí na recepci.

- Kugo, jedeme!

Sluníčko kouzelně svítí přes jakousi mlhu, lupu, opar.

Nechávám svého krásného koníka na parkovišti.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-22-jedu

Na recepci milá paní. Ochotná. Koneckonců, v Kauflandu i v Lidlu má pan Schwarz vytrénovaný personál. Pavlačové štěkny od pultu se rozpustily v toku dějin. Většinou nové síly nechají krájení a  přiběhnou k pultu. To to ale dalo! Ješiši, to bylo soubojů! Jak to hodím na papír, vyšlu do vesmíru, zažiju bitku znovu. Ne. To nechci.

Vysvětluji, že má k dispozici neviditelnou účtenku. Je na ní rýček, ale to vím jen podle slova psaného rukou nahoře. Mám ve zvyku to tak dělat. Dobré je, když si napíšeš: Šaty. Tričko. Košilky. To nemá chybu. To nemůžeš pak poznat.  Stejně hadry nereklamuji. Ačkoli bych mohla. Po dvou vypráních tečou očka.

Paní se pokouší načíst účet.

- Je to hodně stará účtenka, už to tu nevidím.

- Stará? Myslím, že jsem ho kupovala někdy tak v adventu. Nebo na podzim? Proto byl nepoužíván. Všechno už zasazeno…

V umělém světle – zvláštní – najednou písmo ožilo.

- Jé, já vidím cifru! 2000,94

Jedu mobilem, očima hledám. Mám! 3.6.2024.

Paní načítá. Úspěšně.

- Vidíte ho tam?

- Vidím. Bylo to v červnu. 

Dostávám padesát korun.

Před lety tu byla jedna remcalka. Zlý člověk. Nene, před lety ne. To zní jakože dávno tomu již. To bylo tak pět let zpátky. V květnu. Tahle potvora mi zavolala jedovatým sladkým hlasem, že má – a teď nevěděla, jak ho nazvat – Petříček – přítelkyni. A ještě se zeptala, jestli zas něco reklamuji. Bába už asi pod drnem. Nebo sem nechodí? Reklamace je legální. Jen hlupáci vyhazují peníze za šity, které se jim vzápětí rozbijí, ztratí funkčnost. Loni jsem koupila krásný elektrický stromeček do zahrady. Hned po instalaci svítil a nesvítil. Nevidím důvod, proč bych si nešla pro peníze. Nevyhazuji. Kdo si neváží svých peněz, má holou řiť. Tak si to, babo, řiď  podle svého, a neotravuj! Vypadá to, že čarodějnice už asi odletěla ze světa živých… Živých! Jak se to vezme. Všichni nejsou živí lidé.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-22-dobrou-chut

Kupuji ledovky, malé begonky. Mamka, když jsme ještě neměli hrobku, osázela hrob ledovkami a takovými malými modrými kytičkami. Stavuji se v Rossmannovi. Maličkost: Stojím u čajů s prodavačkou. Nějaký chlápek v tmavých brýlích se jí ptá na pěnu na holení. Vůbec nevidíš, jestli se ptá jí nebo mě. Vracím se k ní.

- Ten pán byl nevycválaný.

- Byl. Ale takových je tu hodně.

- Já jsem myslela, že mluví na mě.

Pokyvuje hlavou. 

- Burani, sluneční brýle při rozhovoru SUNDÁVÁME z očí. Aby bylo vidět, kam čučíte. Zrovna tak čepice a klobouk jde dolů z hlavy v budově – ve škole, úřadu, čekárně, divadle, v jídelně… To se týká i kšiltovky!!! Holky, a do divadla v pleteném svetru, nedej bože v džínách – to je vrchol buranství.

- Petroušku, prosím tě, byl bys tak hodný a jel se mnou na hřbitov?

Pomůže mi. Volá LP. Staví se pro peníze na nášlapy. Palba. Budeme je mít i pod zahradním stolem. Už ho nebudeme stěhovat po zahradě. Získá pevné místo. Dřív jsme ho měli pod ořechem. To jsme měli za plotem zahradu. Hodné sousedy. Nikdo nás neposlouchal. Měli jsme soukromí. Stodola vyrostla jako bradavice na zahradě. Přestěhovali jsme stůl za dům kvůli soukromí. Jsme sice blíž chodníku, ale dál od naslouchajících uší sousedů. 

LP navrhl už loni, abychom pod stůl dali pevný podklad.

Sázím květináč na hřbitov. Za chvíli slyším zvuk motorky. LP je tu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-22-na-hrbitove

Jedeme. S Péťou se pořád řehotám. Napravuje mé melancholické nastrojení. Jde zkontrolovat, jestli už teče voda.

- V Jaři vodu pustil hrobař po mrazech.

Píšu SMS na TSM. Večer čtu odpověď – dohlédnu na to.

Beru konev. Pumpuji vodu. Proud se tříští o rukojeť. Pociťuji chlad na svém těle. Z pumpy brávávala vodu maminka. To ještě nebyl uprostřed hřbitova zaveden vodovod. 

- Jdu napřed!

Nese květináč a koš se svícemi. Klušu za ním s plnou konví. Jde mi naproti.

- Podívej se, jak teče! To nemá TSM na novou?

- Jé, já si toho nevšimla. Petroušku, já jsem doma zapomněla kytku. Koupila jsem tulipány a listopadky.

- Dojedu pro kytku. Viděl jsem ji.

Zklidňuji roztříštěnou mysl. Mám v poslední době lehounko k slzám. Dojímám se. Asi jsem zestárla. Nebo se něco vznáší ve vzduchu? Medituji u hrobu. Vracím se do chvíle, kdy jsem sem žuchla. Jak mají radost. Rostu. Už jsem na světě. V kočárku. Užívám tatínkovu náruč…

- Jsem tady! Zítra bys tratila půl dne cestou sem.

Mám vedle sebe zlato.

- No jo, kytička to pozdvihne. Já to jako syn zahradníka umím posoudit.

- Peťuš, vytrhni támhle na hrobě ten stromeček.

- To je doubek.

- Ne, to je javůrek, synu zahradníka!

Loučím se. Míjíme hrob malého mimina. Pak hrob jednoho klučiny, kterého v patnácti porazilo auto. Péťa dopočítává, kolik už by mu bylo. Na Vánoce třicet šest. Má tu stále krásnou výzdobu. Hračky. Sošky, panáčky. Čas se zastavil ve čtrnácti. Dnes už by měl sám takového syna.

Vyjíždíme v kopci. Nebezpečné. Shora musíš dávat pozor, aby něco nevyletělo z horizontu. Zdola taky. Dobírám si pána tvorstva:

- Peťůůš, tady by se hodil kruhový objezd, viď?

Absolutně nesmyslná věta. Tady by se ani nedal postavit. V kopci. Suchá odpověď:

- Tobě není dobře, viď?

Rozesmál mě. Pochopil mou provokaci.

Povlékám. Nasazujeme Teslovy podložky. Už mám vymácháno v octové vodě. Usušeno. Sebráno. Vyžehleno. Sundala jsem Velikonoce. S Petrouškem jsme vynesli krabice na půdu. Zvládla jsem toho hodně. U Kauflandu mi Lenka čtenářka říká:

- Co ty toho stihneš. Ty seš na tolika místech.

No. Dnes jsem si pohověla a pak zapojila turbomotory. Světlo mého žití mi hodně pomohlo. Děkuji.

Jéšiši. Co to je za ksicht!

https://www.youtube.com/watch?v=sXCfFsUnsvQ

Jo takhle. Toho znám jen po činech. Spíš zločinech proti lidem.

Předseda představenstva a generální ředitel globalistického korporátu Nestlé v letech 1997 - 2008 pobouřil, to už je tak deset let, že lidé nemají právo na vodu. Voda je artikl. Privatizace vody! To ne! Tehdy jsem o něm slyšela, jak pořádají soutěže ve sběru žaludů pro firemní divočáky. Dětem dali jako výhru gumové medvídky. A získali nové budoucí zákazníky. Divoká prasata sežrali sami.

Dnes se dozvídám, že se tenhle šmejd jmenuje Peter Brabeck-Letmathe; třeste se! Tak že tenhle osmdesátiletý Rakušan se stal předsedou Světového ekonomického fóra (WEF). Bývalý šéf Nestlé proslul svým šokujícím prohlášením, že "voda není lidským právem"! Voda není lidským právem?? Další důkaz, jak moc elity upřednostňují zisky nad lidskými právy. Nestlé pod jeho vedením vysávalo vodní zdroje chudých komunit a proměňovalo základní potřebu v luxusní zboží. Brabeckova politika zdevastovala životy milionů. Jeho jmenování do čela WEF - výsměchem spravedlnosti. On odepírá lidem právo na vodu, jak může vést globální diskusi o budoucnosti? Jeho vedení je katastrofou pro nás všechny.Jeho oči šelmy. Nebo a-chrom? Hnus! Tak on navrhl, aby voda měla tržní hodnotu. Nestlé skupovala nejkvalitnější vody světa. Jezera. Prameny. Prý jen asi 1,5 procenta vody je potřeba pro lidské potřeby – pití a hygiena. Zbytek – třeba na bazény, mytí aut – bez nároku s bezplatným přístupem. Ignorance vůči potřebám milionů lidí. Zamezil nejchduším přístup k vodě privatizací vody. Nestlé prý podporuje právo na čistou vodu pro základní potřeby. Ale jeho činy jsou jiné. Prodávají balenou vodu strašně draze, odčerpávají podzemní zdroje. Pákistán. Nestlé v Brazilii odčerpali podzemní zdroje vody. Zničili jim to tam. V Kalifornii taky v době sucha odčerpávali podzemní prameny z indiánské rezervace!!! Prodávali jim zas draze balenou vodu. Strašné. Miliardy plastových lahví ročně!! A zelení mlčí. Jen asi 23% lahví je recyklováno. Zbytek jedy v mořích. A co minerálky!! Dnes je v nich tak 10% minerálek, zbytek je voda. Klamou spotřebitele. Kriminální jednání. A jen tak mimochodem – Orion, Figaro, Opavia – regionální značky Nestlé skupuje, změní recepturu… Pak se to nedá jíst. Nikoho to netrápí? Nestlé bylo obviněno, že odebíralo kakao na plantážích v Ghaně a na Pobřeží slonoviny. A že využívali dětskou práci a otroctví. Podle BBC prý prodali stovky tisíc dětí z Burkina Faso, Mali a Toga do otroctví. Prý jeden a půl milionu dětí v kakaovém průmyslu. Často za nebezpečných podmínek. Nestlé bylo v USA žalováno. Ale nic. Skandál s kojeneckou výživou v 70. letech v rozvojových zemích!!!

Dívám se na kousek filmu o tom, jak Afričanům sebrali vodu. Pracují v továrně na vodu. Na den dostanou dvě půl litrovky. Pracují dvanáct hodin. Jednu donesou domů dětem. Strašné. Lidem vzali prameny, vodu. To nejcennější. Tak tohle monstrum teď vyměněn za Klause Schwaba…

No, tak to je dobrá náhrada. Ty jeho odporné oči. Myšlenky. Otevřený škůdce lidstva. Hnůj.

Mám dožehleno. Vyměňovaly jsme si zvukové zprávy v Linduškou a Lucinkou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-22-vecerni-zahradou

Vycházím do zahrady. Jabloně kvetou. Kosáček ladí flétnu na ořechu. MÍR. Doma Žofka pokouší Moura. Ten ji stisknul kravatou, jen zakvičela. Chlupy lítaly. 

Mléko svařeno. Vody dostatek, pane Brabecku! 

Ó, tak to byl dnešní den.

Dobrou noc!