Den Země na zahradnických trzích v Kuksíku

Bude půlnoc. Klaunka. Jitka Molavcová. Dívám se na titulky; zítra si to zkouknu ještě jednou. Až na její upřímnou adoraci Václava Havla – dejme tomu, že není informovaná – moc krásný dokument. Ještě jednu vadu to má. Režírovala režisérka, která v době kovidu inkasovala kolik – milion? Ne, to bylo víc. Ale co ona to přečetla za hnůj? Ó, lidská paměť… Zkrátka nemorální zaprodanci se mi eklují.

Jitka – všestranně nadaná. Pamatuji si tady u nás v muzeu. S Alfrédem Strejčkem – Oráč a smrt. Je to tak deset patnáct let. Nádherný a těžký text. Učivo prvního ročníku literatury na střední škole. Oráč vede dialog formou sporu se Smrtí. Spor je vedlejší. Jde o to, že v něm lze po různých linkách vést filosofické hovory. Oráč obviňuje Smrt – vzala mu ženu Markétu. To není podstatné. Jde o středověký spor o filosofických tématech. Hlavně o smrti, smyslu pozemského bytí. Hlavní hrdina písař se stylizuje do oráče. Oráč a Smrt pravidelně střídají argumenty v 32 kapitolách. Něco jako Boží soud. Ve 33. kapitole Bůh uzná, že existence Smrti je na světě důležitá, podstatná. Bez ní by to nešlo. Konec konců pohádka Dařbuján a Pandrhola to dokládá. Smrťáček v sudu…

Jitka Molavcová recitovala text Oráče z Čech nepřekonatelně. 🌸💕💛 Filosofický, pravdivý, těžký k naučení a náročný na poslech. Zvládla to na výbornou. Teď ještě aby publikum zvládlo. :-)        

https://cs.wikipedia.org/wiki/Or%C3%A1%C4%8D_z_%C4%8Cech

Doporučuji najít si Klaunku v archivu. Celá škála jejího umění. Předvádí své hudební nástroje. Copak saxofony, banjo a ukulele, ale ona ovládá i historické drnkací nástroje. Zpívá, hraje, ovládá hudební nástroje, recituje – kdo to všechno umí?!Její Dolly. Hm. Vynikající. Zvládla všechno. Krásná tvář. Nedávno jsem četla, že po třiceti letech opustila asi před dvaceti lety Jana Petráně; jejím nynějším partnerem – Alfréd Strejček. Jezdí za ním do ústavu…

Kdysi jsem četla Vieweghovu knihu Báječná léta pod psa. Soudruzi nechtěli povolit Shakespearovy verše ze Sonetu 66 na parte. Znaven, ach znaven…

Jitka v medailonu recituje jeden z mnoha překladů Sonetu 66. Těch překladů jsem studentům vždycky vytiskla pro porovnání bohatosti jazyka, básnické invence asi patnáct. Některý autor si dovolil na překlad Šestašedesátky dokonce dvakrát. Viewegh použil verzi …a doktor Blbec káže géniům… Víte proč to nemohli dát na to parte? Tehdy byl generálním tajemníkem a prezidentem jeden doktor. Kvůli němu se nemohlo jmenovat ani brněnské avantgardní divadlo Husa na provázku. Víte proč? Nějaký opilec na plakát připsal čárku a k. Husák na provázku. Od teď už jen Na provázku.

William Shakespeare

Sonet LXVI

Už chci - vším unaven - jen smrt a věčný klid

a nemuset zas a zas poznávati,

jak je pan Nikdo samý lesk a třpyt,

jak mošnou žebráckou se za velikost platí,

jak hrubci šlapou něžná srdce v prach,

jak na rytířkost číhá smečka katí,

jak sílu obrů uhlodává strach,

jak tupost, tupost, tupost vrchovatí,

jak jazyk umění je sevřen v kleštích,

jak dobří pro lotry dřou jak mourovatí,

jak Její Jasnost Pravda sklízí leda smích,

když blbci na trůnech jsou ctěni víc jak svatí.

Byl bych už dávno šel, zhnusen a unaven,

jak tě však, Lásko, mám tomuhle nechat v plen?!

přeložila Marie Fantová

66.

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,

jen nevidět, jak žebrá poctivec,

jak pýchou dme se pouhý parazit,

jak pokřiví se každá čistá věc,

jak trapně září pozlátko všech poct,

jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,

jak sprostota se sápe na slušnost,

jak blbost na schopné si bere bič,

jak umění je pořád služkou mocných,

jak hloupost zpupně chytrým poroučí,

jak prostá pravda je všem prostě pro smích,

jak zlo se dobru chechtá do očí.

Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,

jen nemuset tu tebe zanechat.

přeložil Martin Hilský

66.

Znaven, ach, znaven vším, já volám smrt a klid,

když vidím zásluhy rodit se na žebrači,

a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít,

a víru nejčistší zrazenou v hořkém pláči,

a zlatý vavřín poct na hlavách nehodných,

a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku,

a dokonalost pak, budící už jen smích,

a vládu ve zchromlých pařátech panovníků,

a jazyk umění vrchností zmrzačený,

a blbost, doktorsky radící rozumu,

a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny,

a Dobro, zajaté a otročící Zlu -

tím vším, ach, unaven, já zemřel bych už rád

kdybych tím nemusel i lásce sbohem dát.

přeložil Jan Vladislav

Ráno. Den přece začíná ráno. Ránem. Pozoruji z postele zas tu naši krásnou novou garnýž. Bože, ta první, která se mi zjevila na telefonu v reklamě. Nejhezčí! Díky UI!!

22.4. Den Země. Každý by měl okolo sebe aspoň dnes uklidit. Zemičko, děkuji Ti! Vytrvej. Vydrž to s lidmi. Oni se mění. Chápou. Všechno nejlepší! Málo vrtání! Málo přemísťování hromad země. Slušné zacházení!

Než dopoledne obstarám zvěř, sebe, vyčistím kamna, vytřu, uvařím polévku… Ty vorle! Hodin jak na kostele. Ve třináct začíná v Kuksu na Zahradních trzích přednáška o plevelech.

Poslouchám své rozhovory s maminkou. Zpětně vidím, jak jsem pořád byla spokojená. A když se paní Hudákové zeptám, co maminka celý den dělala, tak neví. Musela by se jít zeptat. Božeéé! Za to jsme platili…

- Mami, já se jedu podívat…

- Já jedu na trhy. Ještě linky, řasy. Jedu.

- Tak já se tam taky pojedu mrknout.

U malování přemýšlím, že bych si mohla nechat udělat kopii maminčina ženského krumpáče. Lehký, úderný. Máme tu kováře i truhláře na učilišti.

Telefon.

- Peťuš, nechám ti tu druhé jídlo, připravíš si ho.

- Ne, mně stačí polévka. Najíme se, až přijedeš.

OK. Jedu. Parkování na louce. Za padesát!! To není parkoviště, to je autodrom.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-22_Zahradni_trhy_v_Kuksu/

Stánky. Ó! Slunce. Obcházím… Jdu se mrknout, jestli stihnu aspoň konec přednášky. Stihla. Všechny tyhle farma přednášky o rostlinách, o zdraví z přírody, o plevelech… Všechno to nakonec vyzní tak, že je lepší chemická, tedy syntetická varianta. A že si máme dávat pozor na rostliny!!!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-22_Prednaska_Z_prirody_do_lekarny/

Ptám se:

- Chemický vitamín umí vyrobit kdekdo. Jen v těle se zpracuje tak dva až pět procent. Kdežto přírodní vitamíny tělo umí zpracovat z devadesáti, osmdesáti, u céčka sta procent.

- No, ale když si vezmete jen jednu molekulu, tak třeba céčko zpracujete i syntetické!

Tužebník… Kyselina acetylsalicylová. A vrbovka. A najednou leze na povrch, že acylpyrin se nesmí dávat malým dětem a adolescentům. Ptám se.
- Aha, takže taková ta teorie, aby se člověku ředila krev – denně půl nebo jedna tbl. Aspirinu, je nebezpečné kvůli vnitřní krvácivosti. Přesto to doporučovali.

- Ano. Ale na horečku se to smí omezeně používat.

Celkově – chemické produkty jsou lepší než přírodní. Přednáška poučná, ale. Dejte si pozor na byliny. Jsou jedovaté. Třeba bršlice – ty její mírně laxativní účinky svědčí o tom, že není dobré se na jaře pást. :-) Jo? Grapefruit ruší účinky antikoncepce. Nebezpečný. To jsem slyšela už před rokem. Ta jedna studentka použila to samé, co loni.

Ochutnala jsem tinkturu z medvědího česneku. Pampeliškový med. Moc dobrý. Vařila prý mamina slečny studentky. Všechny ze Slovenska. Tady je tolik Slováků. Nevadí mi. Naopak. A i jeden český student. Tužebník je lidově chlapice. Odbornice z fakulty lidový název nezná. Neva.

- Dědek kořenář říká – přidat do čaje na špičku nože jedlé sody.

Jeden slovenský posluchač z publika mě přesvědčuje, že kvůli chuti. Svou hypotézu opakuje snad pětkrát. Myslí si, že čím víc bude opakovat, tím větší pravdu to bude mít. No to určitě. Jedlá soda je brr. Přednášející došla k názoru, že chlapice je spíš kyselá, proto ten trošek jedlé sody, aby se nápoj zneutralizoval. Možná. Asi. Třeba. Snad.

Jdu se oddat nakupování. Hledám pána s hliněnými boudami pro ptáky; loni mi prodal krásné hliněné barevné vypalované krmítko. Pamatuje si mě. Ano, lilo, byla zima. 

- Do naší budky nelétají ptáci. Nezahnízdili.

- Zkuste se do budky podívat. Třeba se tam v zimě schovávali. A oni tam kálejí. To se musí vyčistit.

Kupuji u něj ve stejném stylu krmítko. Vábí mě pítko. v šedém u vedlejšího prodejce. Moc hezké. Odolávám. U stánků mají překrásné truhlíky. Jenže ceny. Okolo tisíce korun. Nazdobené kytičkami. V peci vypalované… Trhovkyně vysvětlujw, že hlína zdražila, energie. Vůbec, vůbec to nerozporuji. Je třeba jim práci a materiál zaplatit. Aby si vydělali. Ne aby to měli šul nul.

Za Lindou přifrčel na motorce Petr. Hm. To nemám ráda.

Chválím všem jejich zboží. Hele, mají tu motyčky. Vykované sekerky, krumpáče. Hm. Musím se poradit. Mají to černé. Mamčin krumpáček je nerezový. To už asi neseženu… Ukazuji fotečky Petrouškovi. Schvaluje… Možná zítra…

Vracím se až pozdě odpoledne. Rychle si kupuji přízeň jatýrky a hranolky. A hupky šupky na zahradu. Rajčatovou sadbu prý nemám ještě dávat do skleníku. Ó, ó. :-( Nemám. Ale tak bych si ji tam už zasadila. Uvidím. Měli sazenice za dvacku!! Nekup to! To dnes neseženeš. Osazuji dva závěsy molicí, begonkou, million bells… Okopávám dva keře rybízu. Vytahuji kořínky pýru. Bylinka. Jjo. Ale zrovna pýr tu nechci. Zakopávám k švestičce a rybízkům hnojivo.

- Prosím tě, tys´  měla na boku hroudu bláta a značku jsi málem ztratila.

- Jak je to možné? to vůbec nevím. 

- No, někde jsi brázdila bahnem.

- Asi na té louce. A chtěli za to padesátku!

- Spravil jsem ti to. Ještěže jsi značku neztratila. 

- Peťuš, já jsem dnes šla k autu s Lindou dát si sadbu do kufru. Představ si, své auto jsem minula. Bylo děsně špinavé. Linda mě k němu vrátila. Takové špinavé. Ty bys mi ho neumyl? Já už to zas neumím. Házím tam mince a ono mi to nestříká.

Petroušek se řehtá. Zítra až přijde z Kolbenky.

Už se smráká. Ptáci zpívají. Ani se nechce domů.

Ježiši, to je vtip. Veřejný. Teď jsem ho slyšela:

Pane doktore, já mám jedno vejce dřevěné a jedno železné.

Prosím vás, to není možné. Ukažte? No fakt. A máte děti?

Mám. Pinocchio chodí do druhé třídy a Aironmen do třetí.

To byl opravdu krásný Den Země. Vydařený.

Dobrou noc!