Den změny.

23.07.2020

Jsem já to ale trumbera naivní! Jak jsem stará, tak nejsem ostražitá.

Čtvrtek. Den mi protekl mezi prsty. Lenivím. Venku podmračeno, teprve večer zjišťuji, jak je v bazénu krásně teplá voda.

Volám spolužákovi. Před měsícem slíbil, že nám v domečku vymění okna. Jo, zvládne. Musí na to mít dopředu čtrnáct dnů. Ty vorle! Ústní dohoda, taky dohoda. Před týdnem v neděli jsme byli v domečku pro rozměry oken. Mělo mi to být jasné, už když jsem ho týden naháněla, nebral telefon. Prý si ho celý týden zapomněl doma. Pracovně mimo domov. No to je teda nadělení. :-) To bych chtěla vidět. Když si dnes někdo nosí telefon i na záchod.

- Mami, ty se mnou nekomunikuješ?
- Komunikuju.

- Že mi nebereš telefon.

Bude poledne. Volám spolužáka. Ne, v žádném případě to nestihne. A zednické práce - to není vyloupnout okna v paneláku. A sklenáři mají dovolenou. A nic mi neslíbil. Cože, už před měsícem? Vím, že mám být tichá, hodná, milá, vstřícná. Ale ne blbá. Chci ho nakopat do zadku. Vřeštím, jak opice. Prý nejprve městskou zakázku. Tak to teda ne. Přece lidem, kteří bydlí, je fuk, jestli jim okna vymění . 

- Ne, to se jedná o laboratoře.

Nikdy nepokládám lidem telefon. NIKDY. Je to nevychované. Arogantní. Nevhodné. Dnes jsem si to vyzkoušela.

- Třetího tě tam chci vidět! Řekla jsem do konce července!

Prásk. To nebylo prásk. To bylo jen ťuk. Nemám ze sebe vůbec hezký pocit. Ale z něj už vůbec ne. Asi si myslel. Nezvládnul to. Volám jinou firmu. Včera cestou z polského trhu jsem si všimla okolo cesty výrobců oken...

Volám jednomu, kterého matně znám. Dva tři dny zpátky jsem tu zmiňovala jeho tatínka. Měla jsem ráda i jeho maminku. Tady je ta a ta, potřebuji to a to. Bacha, jsou to špaletová okna...

- Jenže s okny se nesmí čtrnáct dnů hýbat kvůli argonu. To on materiál má, ale asi to nezadal včas. Já bych to stihnul tak no - třináctého.

Ptám se na jeho ženu. Jestli pracuje v oční ordinaci. Přitaká. Je nesmírně milá. Opravdu sympatická. Úslužná, ochotná. Veselá.

- Jé, to já ji to vyřídím.

Hned mám hezky naladěno vevnitř. 

- Víte, o koho jde? Měli jsme chalupu kousek od vás. 

- Jj, mamka s taťkou tam žijí dnes natrvalo. A z té vaší. 

- Tu zbourali a postavili tam dům. 

- Ztratil se hezký ráz... 

Chvíli si povídáme o očích, o multifokálech. O jeho operaci očí. Taky nosil multifokály. Jednou je nechal na střeše auta...

- No, a když to vezmete, tak multifokály jsou drahé.

- Jo, měla jsem dvoje. Obojí stály dvacet tisíc. To mám vlastně operaci očí. Jenže ještě se mi nechce. :-)

Loučím se. Děkuji za info. Volám Petrouškovi.

- Nechej to na jaro.

- Nenechám. Ať to mají hezké. Útulné. Ať se jim tam hezky bydlí.

Volám novému nájemníkovi. Budou po čtrnácti dnech mít doma zednický binec. Odpustím půl nájmu.

Za chvíli volá, že i jeho partnerka to chápe. Uklidňuje mě. Domluvili jsme. Jak malá holčička si kloubkem ukazováčku utírám slzu v oku.

Volám zpátky dávnému známému. Zítra v půl jedenácté jedeme měřit okna. Hotovo. Nedávám své peníze těm, kdo o ně nestojí!! Jednoduchá filosofie. Je to má energie. Ano, baba Jaga tohle nemůže rozdýchat. 

- Mami, vyjíždím. Už jsi u babičky?

- Už se chystám.

Ježkovy voči. Půl druhé. Já se snad nevykopu. Chystám, chystám - od rána. V půl čtvrté má přijít paní. Ze sedmého února. Od včera jsem jí chtěla poslat potvrzovací SMS. Volám. A je to dobře.

- Mě bolí záda. Já jsem si to nezapsala.

- To je dobře. Mně se to hodí.

Smlouváme termín na příští týden.

Míchám borůvky. Dnes přidávám březový cukr. Xylitol. Představuji si, jak maminka mačkala kovovou vidličkou borůvky a třela je s bílým cukrem... Zalila obyčejným mlékem. Dobrota. Na borůvky jsme jezdívaly na kolách. I s babičkou jsme chodily z Lejšovky. Pěšky...

Ireno, jeď už!

- Mami, už jsi u babičky?

- Už vyjíždím.

- Mami, to není možné. Ty se chystáš od rána! Já už jsem u Holohlav. Chtěla jsem se stavit pozdravit babičku.

- Už bouchám dvířky u auta! Už volám do DD. Stav se tam. Přifrčím.

Parkuji.

- Vezeš kafíčko a dobroty?

- Vezu, vezu.

Linduška má v maminčině rodné vísce schůzku. Střídání stráží. Maminka během krákorán viru bez komunikace děsně propadla. Nemám ráda ještěry. NESNÁŠÍM SLIZOUNY, LHÁŘE, PODVRAŤÁKY. Jeden tu je instatní!!! Netuší, že se fční dny těchhle bezpáteřních krátí... Tři dlouhatánské víkendy bez komunikace! Dojde taky svého. Osud dožene každého šmejda v mém životě, který mi ublížil.

Nabízím meruňky. První je gumová.

- Mami, zasuň ty zuby!

- To nejsou moje!

- Jo, to určitě. Koukej si je schovat! Brr! Vyhoď ten kousek!

Nabízím další meruňku. Měkká. Džemová. Vyhovuje.

- Mami, dáš si borůvky?

Ty má ráda.

- Mami, vyplázni jazyk. Máš ho fialový.

Povídáme si o světě. Luštíme. Jde jí to. Už je tu paní Věrka.

- Nevíte, jestli má mamka ještě med?

Neví. Není u ní. Jen pro ni přijela.

- Co máte k večeři?

- Lučinu.

- Mohu jí dát chleba s máslem a medem?

Dávám do ubrousku. Pusa. Jedou. I já. Stavuji se v Lidlu. Nebyla jsem tam hodně dlouho. Zajímavé. Ta holka s vyceněnými zuby na roušce není. Ta mě šikanovala... Kupuji si krásný diář. Ale překrásný. Rozkošný. Začíná zářím dvacet, končí prosincem dvacet jedna.

Potkávám své známé z dětství. Bydleli jsme ve stejné čtvrti.

- Jedeme do Kuksu na Theatrum Kuks?

- Nikam asi nejedeme. Jsme ohrožená skupina.

On - tak šikovný, inteligentní!! Bez internetu má podstatných informací! Co to je? Neví, že krákorán je obrovský podvod? Větší než 11.9.?!  Přesvědčuji, že krákorán nás neohrožuje. Jenže jejich syn pracuje ve zdravotnictví a v Hradci měli jednoho, co umíral na covid.

- Prosím tě, vzpamatuj se! Jeden! A neříkal, kolik jich umřelo na chřipku?!

Vyprávím o pandemickém cvičení v září minulého roku. Vilík Brána organizoval. Museli si k tomu změnit zákon o pandemii. Ne, nešťastně se tváří. Jeho hodná žena snáší do košíku zboží... Přesvědčuji oba. NE. Mám smůlu. Já? Nebo oni? Chjo, ještě že nemají roušku, jako vaďan o dva regály dál.

https://svobodnenoviny.eu/korona-neni-nebezpecna-a-80-z-nas-uz-jsme-imunni-rika-doktorka-molekularni-genetiky-a-imunologie/?fbclid=IwAR0naLXIJNBGpgMftosyIZlzK6nJcFBzy43gRmtkSZlHaIsItogYtG3p01s

Stavuji se pro potraviny ve SCUKu. Běžím po schodech. Volám:

- Dnes jdu já!

Mladá paní s dvěma dětmi pod nohama mi vydává mé zboží... Chvilenku si povídáme.

Jdu do zahrady. Doluji pár brambor. Z rozhovoru se známými jsem si taky něco odnesla: 1. Léto je normální. Takové bylo za našeho mládí. 2. Všechny brambory nekvetou. Zkontrolovat ty se žlutou natí.

Ryju brambůrky...

- Tady seš. Slyším hekání. Doluješ úrodu? Máš hezké.

- Peťuš, ukliď natě.

Erteplíky na zítra mám. Rajčata pod střechou - OK. Rajčata po zahradě chytají plíseň. Léto, léto, jsi vlhké.

Čekají mě meruňky v bedýnce. Vařím džemík z kila. A ještě jednou z kila. Pár jich naložím.

- Jo, tak v pondělí budeš chodit do Kauflandu s rouškou. Všude. O víkendu to rozhodnou.

- Nebudu. Já tam chodit nebudu. Zkrátka nebudu dýchat Petriho misky. Nedostanou mé peníze. Nepotřebuji od nich nic. 

Po půlnoci. Linda je tu.

- Mám marmelády, džemů, zavařenin, že bych mohla jít do trhu. Komu to dám?

- Neboj, to se sní.

To se sní; jen nevím, jestli strávím svět. Strávím. Nic jiného mi nezbyde. Skvělá zpráva na noc: Další studentce - tentokráte z Ohio - zmizel dluh z její studentské půjčky. Napojuje se Nesara.

Pobavil mě vtípek. Vím, že ztratí svou platnost. 

Lada byl vizionář..... Černej kocour Mikeš a jeho následovník bílej Nácíček - ještě to jméno 🤔🤣🤣🤣🤣🤣🤣

Dobrou noc!