Deštivé úterý s odpoledním sluníčkem u maminky

Prší. Otevírám okno. Micka skočila ze zahrady. Spíme dál. Telefon. Náš nový nájemník. Vylekal mě. Čtvrt na sedm.

- Paní Hrobská, on přišel pán na opravu malby teď.

- Včera jsem se Ivanky ptala, jestli budete po šesté doma. :-) 

- Ale my mysleli večer.

:-) 

Vyřízeno. Bude ještě dnes promptně opraveno. Klídek. Jdu dospat pár veršíčků. Micicinda na parapetu. Čáry máry - umí kouzlit. Jsem z toho jelen. Otevírám oči. Parapet prázdný. Zrádkyně v době mého spánku zmizela. Dostala volnost. V zimě trpělivě čeká, až se panička probere. :-)

Je čas jít  do dne. Hlavně nemyslet na roušky. Tížidlo mysli. Obchoduji. Jedu do obchodu. Říká se tomu oniománie. Chorobná touha nakupovat. Kde se to chytne? Asi když je člověk v dětství v chudých poměrech. Hm, ale v lásce. Jak nádherně se nám žilo s maminkou a sestrou v našem domečku. Ze všeho jsme se radovaly. Za všechno jsme byly vděčné. Každá maličkost byla svátkem. Maminka - silná, vytrvalá, pracovitá... Z chudičké mladé krásné nádherné vdovy bez vzdělání se vypracovala. Dálkově vystudovala. Kličkovala životem. Často vyprávěla, jak na ni čekával kontráš. VKR. Vojenská kontrarozvědka. Nepodepsala. Nikdy. 

Když zapečetili tatínkovu firmu, jak jí asi bylo? Tatínka nestihli zatknout, ani zavřít jako živnostníka. Tatínek vyzrál. Umřel. Odpečetěno. Maminka koupila piáno. No to bylo! Iva se měla učit na něj hrát. Mamka se snažila. Babička se zlobila. Piáno! Taková zbytečnost! Nakonec jsem na něm hrála já. Mamka prodala další stroje. Babička přidala. Mamka si vyhlídla domeček o ulici níž od našeho podnájmu. - Vyprávěla, jak si pan Stejskal v průjezdu u notáře, ještě než vyšlapali schody nahoru,   řekl o částku navíc. Nezapsanou. Dobré síly stály nad vdovou. Babička Jůlinka pomohla. Nastěhovaly jsme se. Plot do rána lehl. Shnilý. Dům bylo potřeba podříznout. O ulici jinde bydleli Vernerovi. Pan Verner vynikající zedník. Vůbec nevím, kdy nám dávali nové okno. Dobře si pamatuji na rok šedesát osm. V tom roce jsme přistavěli koupelnu. Nádherný ořech uprostřed dvora musel ustoupit. Do té doby jsme se koupali v neckách. Nejdřív já. Pak Iva. Pak maminka. Včera jsem slyšela vyprávět Aleše Hámu. Přesně takhle. Nejprve on, pak babička, dědeček a pak s vodou ještě stáhli podlahu.

Volá Peťulka. Hlásí, jak jel ráno malíř opravovat chybku na malbě... Domeček jezdí. Stojí na rybníčku.

- No jo, Lukáš mě vzbudil. Mysleli, že po šesté večer. :-)

Hotovo.

Dost. Jedu nakupovat. Pršíčkuje. Beru bundičku s kapucou. Mám ji moc ráda. Na co mě nachytali u žida Rossmanna? Bambucké máslo skoro o stovku levnější. Procházím mezi regály. Slečna prodavačka - tak hezky se na mě usmála. Přivítala. A ještě jsem dostala nádherný, ale překrásný dárek. Musím se smát. Myslela jsem na něj. Spadl mi do klína. - Kaufland. Beru to okolo zeleniny - české jahody. Pernerka - v letáku bio žitná. Ve skutečnosti bez bio. Substrát - litr za korunu pade. Na jaro se bude hodit. Okukuji zboží, vytahuji šortky z krabičky... Krásné. Mám jich hodně. Některé hadry - póvlové. Hlavně se vůbec nepřibližuji k pultu. Podřadná společnost. Neurvalá. 

Ještě si svobodně skočím do Lidlu. Bez zafačované huby. Teď ode mě dlouho neuvidí peníze. Potkávám u košíků zdravotní sestru. Manželka učitele matematiky. Kdysi mi chtěl dát v osmičce trojku z rýsování. Uhájila jsem se slzičkami dvojku. Byla jsem čuně. Ryla jsem. S jeho manželkou dnes lamentujeme. Taky se chystají ignorovat svět. On by prý roušku ani neudýchal. Jj, ona ví, o čem mluví. Pracovala na plicním. Chodila k nám do školy očkovat... Taky probuzená. Potěšila mě.

Tak roušky? Nemohu se s tou myšlenkou srovnat. Nebudu chodit do obchodů. Nenastoupím do MHD. Rouška zkrátka ne. Prý občanská neposlušnost? Tak se zase uspíme. Jak chtěj vaši, našim to je jedno.

Jedu upéct chlebík. Nabalit košík. Vytahuji arch pečicího papíru. Co to je? On mi vystřihl kousek pod knedlíky. Bože! Vždy´t jsem mu ukazovala, že z role.  Petroušek zrovna přichází. Hezké přivítání. Nevinně se ptám:

- Peťuš, mohl bys mi říct, odkud jsi bral pečicí papír?

Tuší. Ukazuje v šuplíku. Usmívá se. 

- Někde tady? Nebo tady?

- Peťuš, tady. Ale říkala jsem ti, že tohle jsou archy a že máš stříhat z role.

- To jsem trkvoň, viď?

Smějeme se.

Telefon.

- Potřebovala bych jídlo. Netrávíte někde zaslouženou dovolenou?

- Připravím Vám, pošlu výzvu k platbě. Zas vám to vydá manžel. To vy schválně, že?

Paní se směje. Krásná štíhlá Tereza Kostková.

- Jedu na Jaroměř... Za chvíli jsem tam.

- Ťuti, přijde ta paní, jak jsme byly v Krkonoších - dáš jí tady tu tašku. A pozdravuj ji.

Frčím k mamince. Opovážila jsem si koupit meloun. Vynikající. Červený. Zralý. Sladký. Trefila jsem se. Loni jsem snad třikrát meloun reklamovala. Měli velkou krabici. V ní samé hnusné nedozrálé. Květnová baba Jaga se tam někde vyskytuje. Znala podrobnosti. Prý z Hronova! To určitě. Od nás, potvora jedna sípavá. Meluzínu by mohla hrát v loutkovém...

Volám do DD. Irenka mi svezla maminku. Irenku mám ráda. Mám ráda všechny. Slouží v roušce. Všechny slouží jak otroci - se satanským symbolem na obličeji...

- Maminko, kam si sedneme?

- Támhle.

- Mamko v altánku je stínek. Pojď, sedneme si tady na zídku, na sluníčko. Byla dnes venku?

- Pršelo. 

- Aha, takže zas seděli v té tmavé kůlně. 

- Maminko, co si dáš nejdřív? Myslela bych borůvky.

Pozoruji to dítě přede mnou. Stále jí připomínám, ať si dá skleničku pod pusu... Borůvka sem, borůvka tam. Ještě v únoru jedla pěkně. Nedrobila. Zdevastovaná.

- Mamko, zkus ten zbytek vypít.

- To nezvládnu.

- Zvládneš, protože seš šikovná.

- To jsem byla celý život. Teď už ne. 

- Mami, podržím ti víčko, a ty to vypiješ.

Naklání skleničku dnem vzhůru.

- Mami, zvládlas. Vidíš, pořád jsi šikulka.

Povídáme si. Nabízím kafíčko. Vyprávím, jak se tady kousek narodila malá holčička. Jak jí maminka pojmenovala Věnceslava. Venuško jí říkali. Taky Venuše. Výjimečně Slávinko, Slávko. Maminka poslouchá...

Zpíváme. Potřebuje si odkašlat. Nahrávám.

- To máš chraplavý...

Mně to vůbec, ale ani trošičku nevadí. Nasávám každou vteřinku letního podvečera. Natáčím. Fotím. Snažím se mamince to nej.

Irenka si přijela. Pusu. Dobrou noc!

Doma čtu maily. Fakturky. Volám nájemníkům. 

- Všechno v pořádku?

- Byli tady opravit okna. Tu šmouhu umyli...

Výborně. Volám okenáři. 

- Děkuji za práci. Jsem ráda, že jsme se potkali. 

- Já jsem taky rád. 

No nebyl to skvělý den? 

Dobrou noc!