Děti, nezapomeňte nikdy v životě na tenhle den! 15.3.1939

Zvoní zvoní zrady zvon
čí ruce ho rozhoupaly
Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali

Ty Francie sladká Francie
kde je tvá čapka Marianno
Sluneční štít tvůj prasklý je
a hanbou čpí tvé ano

Je noc a v krytech zákopů
tep krve země zní
za tebe světe za tu Evropu
stydí se voják poslední

Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon
čí ruce ho rozhoupaly
Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali

Pole naše křičí Zrada
Lesy naše hučí Hanba
Řeky naše šumí Zrada
Hory naše bouří Hanba

Ticho teď ticho Stoupá Hlas
Ó duše lidu jak koktalas

Geni Genie země naší
na křídlech tvých
je plno plno slzí
Geni Genie země naší
v hodinách zlých
meč tvůj ať zvoní brzy

Halas napsal své básnické varování v roce 1938, v době, kdy Československu hrozilo vymazání z mapy světa a likvidaci celého národa německým hitlerovským nacismem. To vše se dělo ve spolupráci s velmocemi Británie, Francie a nepřímo i USA.

Zpěv úzkosti / František Halas / ze sbírky Torzo naděje

---

Ráno. Pomalý rozběh. Máme na dnešek hezký program.

Kočky už nakrmeny.

Chodím bosa. Spím bosa. Mám ponožky maximálně do zimních bot. Čistím okýnko u kamen.

- Peťuš,to bylo včera příjemné, jak jsem zatopila.

Zatápěla jsem totiž pozdě. V deset večer. Ptal se mě:

- Ty budeš ještě topit?

- No. Aby mi tu nebyla v noci zima.

- Tak jdi spát.

Péťa dodává:

- Já mám ponožky.

Chytil mě záchvat smíchu. Řehtám se mu za ty jeho ponožky. Ale ono je to zdravé! :-) Vědci na to přišli, Švejk to potvrdil.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-15-probehnout-se

Běžím až na jedenáctou. Nohy mě nesou pod kopec na hradby. Jsem nahoře. Zlepšuji se. Dýchám lépe a lépe. Kudy dál? Poběžím intuitivně. Dlouhou promču nad Poklasným mlýnem. Nikoho nevidět. Chladno. Patnáctý březen. Jak to bylo patnáctého března v roce 1939? Maminka nikdy, NIKDY nezapomněla na ten den. Sama si vždycky vzpomněla. Ach, naše země prodána, rozervána, zničena. Když mamince začala děravět paměť, několikrát jsem s ní jela do její vesnice. Neznášov. Všechno mě ukázala, kde kdo v jakém statku bydlel, jak se jmenoval, co vyráběl nebo prodával. Na vesnici navazuje Rožnov. Vesnice jsou krásné. Jak se jmenoval kopec do vesnice? Jo, Glózovna. Bydleli tam asi Glózovi. Nebo Glozovi. Docela daleko z Neznášova na druhý konec vesnic. Chodili tam sáňkovat. Maminka mi ukázala na hřbitově první hrob. Do té doby měli Neznášovští hřbitov nahoře na Chloumku. První holčina na hřbitově byla asi dvanáctiletá. Souchotě. Statek měli, dcera jediná… Ptala jsem se, jak rozlišovali sousedy stejného jména. Jeden byl Horní, druhý Dolní, jeden Košíkář, jeden Hospodský… Tak se označovali. Podle místa a podle činnosti. Lidi se měli rádi. 

Stolkuje mě teď jeden nebožák. Viz předevčírem – rozbor. Kdoví, jak by ho přijali lidé v době dětství mé maminky. Ten stolker vlastně stolkuje paní na FB. Nešťastný člověk. Život mu ublížil. Nesplnila se mu jeho přání. Potřeboval by odbornou pomoc. Nebo lepší výchovu. Vlastně on stolkuje úplně cizí paní na FB. Vymýšlí si o mně hnusoty. Když ho zablokovala a zastala se mě, poslal dnes přes ještě hloupější nánu opět SZ, jaké jsem strašidlo. Udělalo mi to radost, dala jsem udičku. Bohužel, paní zablokovala i nánu.  IP adresa je zjištěná. 

Maminka říkala, že se měli ve vesnici všichni rádi. Znala jsem jména jejích kamarádek. Milka Holubová bydlela naproti. Pak se vdala za pana Heřmánka. Hodný člověk. Hodní lidé. Maminka měla hodně kamarádek. Mám je v její knize popsané. Nahoře v hájovně bydleli Kuřetovi. Měli Oldu a Mařenku. Hajnej Kuře velký chlap. Věděl, že chodí nahoru ke hradu. Tam byla studna. Holčičkám nakazoval:

- Holky, nechoďte k té studni! Kdybyste do ní spadly, nikdo vás nenajde.

Pro jistotu tam dopravil klády, milou studnu zakryl těžkými fošnami.

Taky mně maminka ukázala svou habřinskou školičku na kopci, kam běhala pěšky z Neznášova. 

Pan učitel Kizlich žákům patnáctého března roku 1939 nakazoval:

- Děti, na tenhle den nikdy nezapomeňte.

Dole po kopcem se valila německá vojska. Přišla nás sežrat. Doslova. Na Václavském náměstí vybíhali vojáci s věncem buřtů okolo krku. To doma neměli. Navíc se dnes v ten den obrátil kurz marky. Do té doby se za korunu platilo deset marek. Najednou za marku deset korun. Dnes jsem někde zaslechla nějakou bábochlapku, jak říká, že Rusko napadlo…

Bože, dostuduj dějiny! Takových nebožáků je tu hodně. Vymyté mozky. Mnoha lidem chybí sociální inteligence.

Kudy půjdu dál? Na mlýnskou. Nakukuji  na Máchovy schody. Má hrob přes uličku od nás. Sjel je za první republiky na kole. Druhý den je sjel znovu. Ale zabil se. Schody jsem po úzkých stupíncích sešlapala. A pak vyběhla.

Drahuška mi píše: 

- Koukám jako puk. To je teda kondička! ❤️

I já se divím, co se dá natrénovat. Zrovna dnes jsem Petrouškovi říkala, když jsem byla na smrt nemocná, jak jsem koukala z postele bez síly žít na střechu protějšího domu v pevnosti a nad ní čistá azurová obloha. Má nemoc trvala dlouho. Ale vzchopila jsem se. Pak dvakrát vyhřezlá plotna. To nikomu nepřeju. Vždycky se dá začít krok po kroku. 

Jedeme na oběd. V autě vzpomínáme na Vitouška. Jak byl hodný. Jak se stále usmíval. Jak mě vždycky pomohl s počítači. Jak byl ochotný. Jak byl šikovný. Jak byl a už není.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-15-pozval-me-abych-nemusela-varit

Jsme tu. Jezdíme sem nesmírně rádi. Dekády let. Majitel nás vítá. Usazuje. Přichází mladý číšník. Můj oblíbenec. Kluk jak jiskra. Loni maturoval na elektro škole. Jak to zvládl, když byl stále v práci, to obdivuji. Chodit pracovat a u toho studovat - to bylo i za nás, ale jen o prázdninách. Naše děti si přivydělávaly i během roku. Velký příklad pro řvoucí mladé vejžírky na náměstích. Jděte pracovat. Tak jsme to dělali taky. Nikdo nám žádné dotace nedal. Pořád je vidím vykřikovat na FB. 

Klučík ví dopředu naši objednávku. Jezdíme sem na šestašedesátku. Jen si upřesňuje přílohy. Ano. Trefil se. Víno - ano, sladké. Maminka z něj má určitě radost. Tak šikovného syna vychovala. Navíc on studuje dál. Na automechanika. Skvělá kombinace. Bude mí uplatnění, až ho to běhání po place zmůže.

Dávám fotky. Tak jakpak dnes bude mamlas Pepa reagovat? Chytí se? Zametačka bitkoinů – ta bez gymplu, bez vysoké hodila na sítě fotky z WC. Trend – fotit se ve velkých zrcadlech. :-) Počkej, dám ti sem video jedna nohavice červená, druhá černá. To nedáš. Pepo, to se po. Jasně, ač zablokován, stejně se vnutil přes nánu ještě hloupější než on, honem informovali, jaké jsem strašidlo. SZ jsem hned obdržela. Jak na lovu. Hodíš udičku, čekáš. Chytí se? Chytil. Že se nestydí obtěžovat cizí ženu. Psala, že už jich má dost. Blokace. 

Dnes to dám bohužel pro všechny. Zas zítra jen pro přátele. Pepo, ty joudo. Ono se ti to nevyplatí. :-)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-15-doma

Doma. Ach, to žehlení… Maňana. Připravit Petrouškovi svačinku na zítra. Do termosky čaj. Největší chlap mýho života. Co všechno jsme spolu prožili, objevili, procestovali, pomohli si vzájemně, postavili dům. Vždycky si stáli bok po boku. Proč je to tak nepřijatelné pro závistivé! To mi hlava nebere. Jak může někdo ze sebe cákat zlo, pomluvy… Neví dne ani hodiny, kdy bude stát před Nejvyšším. Možná nebude. Možná je všechno jinak. 

Sleduji Výbornou show. Někdy mě nezaujme. Dnes prvotřídní vyprávění. Nádherné.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/16047276686-vyborna-show/226544160330006/

Holistické vyprávění o půdě, býcích, kravách, hospodaření, kosení, doma – domově, dětech, budoucích generacích, které budou na půdě hospodařit. Neuvěřitelné! Krásné. Vzalo mě za srdce.

Krásný den s Petrouškem, v přírodě, v našem domě. Děkuji za hojnost, za dobrotu a lásku. 

Dobrou noc!