Dětský hypnox na dobré soustředění a klidné usínání...      Kdo z lékařů by si ho ochutnal?

Ráno. Nemusím vstávat. Přes přivřené oči cítím pohled. Micicinda. Nedovolí si mraucnout. Ale umí soustředit svou energii do pohledu. Probere Vás. 

- Vstávej!

Lezu. Obloha sluníčková. Utíkám pro telefon. Zalézám do postele a z peřin fotím. Na obloze rozsypán hliník v jemných vzorečcích. I Micka čučela jak puk... Po týdnu slunce. Ještě chvilku usnu. Hotovo. Obloha šedá, zamračená, slunce zastíněno. Tma jak v ranci až do večera. Patří to k podušičkovému času. Jen kdyby mrzlo a maličko zasněžilo. 

Dopoledne nová klientka. Až z Phy. 

Dnes je to 59 let od smrti tatínka. Zbyla tu mamka - krásná dvaatřicetiletá vdova a dvě holčičky. Tři a dvanáct. Dopo jsem oběhla dům a vyfotila některé kytky. Jsem objevila kvetoucí orchidej. Chtěla jsem jí vyrovnat stvol, ale po zkušenosti - zlomila jsme ho - jsem toho raději nechala. Růži za okem jsem nezvěčnila. 

Papírek s úkoly - banka, pošta, prodat přilbu na lyže, Orion, boty na lyže - to bylo v mžiku... Postupně dlouhý papírek odškrtávám.

Pošta. Sáhodlouhá fronta. Jedna přepážka ZAVŘENO. Ale úřednice si tam pracuje. V pracovní době si zavře okýnko. Patnáct lidí před přepážkou, ale ona úřaduje pro sebe. Nemám čas vyhledat vedoucí a dát to trošku do latičky. Jsem na řadě. Konečně se otevřelo i u druhého okýnka. 

Banka. Na pokladně papírový nápis: Vážení zákazníci, ve dnech 12. - 13. 11. si laskavě trhněte nohou. Pokladna nefunguje a nebude. Nazdar bazar! - Jasně, formulace nebyla tak drsná, ale cedule u DVOU POKLADEN!! Nezaměstnanost až na půdu. To pan ředitel nezvládl. Ale přeci si ON nepůjde sednout za přepážku.  Pravděpodobně čeká na nějakého německého inženýra ekonoma. To se ve francouzské KB stalo během měsíce už podruhé. Navrhuji zavřít. Vždyť vkladový bankomat stojí ped vchodem. Úředníky propustit. A že jich tam je!!! A to ani jeden nejde do pokladny?!

Orion. Když jsem si kupovala džezvičku za 259!! Kč, netušila jsem, že není na indukci. Reklamovala jsem stěrku. Vlastně jako omluvu jsem blb udělala kšeft. Jen mi zapomněli říci, že ta mrcha je atrapa kvality. Mohla jsem si v ten den vybrat - vrátit peníze nebo vyměnit. Decentně jsem si vybrala vyměnit kus za kus. Bylo mi trapné chtít 29 korun za ten gumový šmejd. Dnes jsem si vybrala náhradní zboží za džezvu.

- Nechci už s vámi mít nic ve zlém ani v dobrém. Sem už nepůjdu. Vraťte mi peníze.

- Řekla jste ale vyměnit. Tak tady máte stěrku.

- Ne, měním své rozhodnutí.

- To nejde. Už vám to vyřídili na kus za kus. Dáte mi devět korun.

Ne, že by poprosila, micka jedna, dáte mi... Za mou peněžní energii nepoděkovala.

- Sbohem!

- Na shledanou!

- Sbohem!! Znamená SBOHEM NA VŽDY!

Její na shledanou je jak výsměch.

Kdo mě nezklamal - obchod Active sport .-) Parkuji zezadu prodejny. přes cestu půjčovna lyží, seřizování, servis... Tady to funguje logicky jak za starých dob. Normálka. Vytáhla jsem krabici s přaskáči, lyže. Miloučký mladíček v krásné světlé dílně udělal šup, šup.

- Kolik vážíte?

- Asi 73 kil.

- Aha, tak o patnáct míň, než jste tu měla nařízeno.

- No jo, pracuji jako výživový poradce. A to se mi vypnout dřív?

- No, kdybyste upadla, tak je lepší vypnout. Máte tam kilo na lyže a kilo na boty. Hotovo! (Krásný úsměv. Ten kluk dělá svou práci jako vnuk Lukáš :-) - tedy JAKO KONÍČKA! 

- Kolik platím?

- To máte zdarma. Boty jste koupila u nás.

- Super. A kolik by stálo oživení skluznice?

- 220,- Kč.

- Jsou hrozné?

- Ne, jen už vysychají, šednou, chlupatí, brzdí vás. Nabrousím vám hrany. Skluznici nemáte tak strašnou.

- K autu jedu ze sjezdovky jen za sněhu. Jak sypou nebo taje, sundavám je.

- Je to vidět.

- Ale jinak jsem divočák :-) Nelituji je. 

- Příští rok si koupíte nové.

- Tak ve čtvrtek - pošlu manžela.

Za maminkou. Půl páté. U maminky stojí paní pečovatelka. Zas registruji jen tři - paní Janu, Veroniku a Simonečku. Čtvrtá asi myje nebo krmí. Simonka se srdcem na pravém místě. Vykonává svou profesi jako poslání. S láskou. Ostatně jako její staré kolegyně. Ostatně jako všechny v DD.

- Už ji máte tady!

- No to je doóóóst. Konečně jsme se dočkala. To jsem ráda, že seš tady!

- Maminko, dnes jen na minutku. V pět přijde paní. Nesu výkupné - koukej!

Pokládám na stůl hořkou 70% čokoládu, miňonky, malou čokoládku merci, kompot ze staré termosky. Maminka lištička by nejdřív chtěla čokoládku. Navádím ji na kompot. Ochutnala, je teplý... Jen nedávám pozor, už má v sobě merci...

- Mamko, zavolám teď paní, kde je. Řeknu jí, aby nespěchala.

Volám. Paní mi sděluje, že už je u nás a dá si s mým mužem kafe.

- Mami, už je u nás, musím jet. Aby stihla autobus. Pojď, vyfotíme se, abych měla důkaz, že jsem tu byla.

- Pět minut! Tak už spěchej!

Mamka má vždy pohotovou a inteligentní odpověď. Má pravdu. Dnes jsem vlastně přijela jen dát pusu, pohladit po vlasech a popřát dobrou noc. Slibuji, že zítra vynahradím čas... Maminka je spokojená. Já taky. Mám ji v dobrých rukou.

Ujíždím. Paní byla chvíli na úřadu práce, tak švindlovala. Pak začala kuchařit a jedla hospodská jídla. A výsledky se dostavily - hrůza. Zestárla, metabolická voda klesla, svalovinka o dvě a kus kila dole... Napravíme. Strava - důležitá. Za Emila Zátopka - důležitý pohyb. Ještě před třiceti lety se jedlo o 2/3 míň. Jídlo nebylo hluché. Když ke stravě přidáme pohyb - extra třída. Lidé jsou nedovyživení!! Proto nabírají, jsou obézní... Zatáhnou je do farmarybníku, tráví tělo a jedou ke smrti.

Ještě na osmnáctou paní. Držela očistnou kůru s manželem. Držela s ním basu. Manžel má lupénku. Naše zdravé nutričně vyvážené jídlo jedla jen ráno, jinak zeleninu, bez masa. Z kondice 6 - štíhlý svalnatý klesla na 5 - standard. Svalovina jí poklesla o tři kila. Tuky naopak v procentech narostly. Atd... Znovu jsem jí ukázala tabulku bílkovin v jednotlivých jídlech, zopákly jsme si druhy bílkoviny, vysvětlila jsem jí makromolekuly bílkoviny lepku v tenkém střevě... Připomněla, že tělo řídí tlusté střevo... A druhy vlákniny... Bylo mi k smíchu: Očistná kůra... To přeci tělu prospívá. Jenže v ovoci a zelenině chybí okolo 90% vitamínů, minerálů, fytoživin... Tělo strádá! Zkuste pročistit motor auta a nechat ho chvíli jet na vodu. :-) Nejde to. Tělo si máme hýčkat. Je naše. Je to kočár naší duše. Budeme v něm jezdit až do posledního výdechu na planetě... Syťme ho, živme ho, netravme ho, chvalme ho, opečovávejme ho; předkládejme mu to nejlepší. Cvičme s ním, aspoň minimálně... Zaslouží si to!!!

A v TV běží zvěrstvo:

Dětský hypnox. Přírodní extrakty v sirupu pro lepší soustředění a snadnější usínání! HNUS! Odjakživa děti usínaly ve svých postýlkách bez chemie. Odjaktěživa se soustředily bez pomoci chemie. Dnes do nich buší wifiny, očkování, chemtrails - pan Richard Kába nevěří, ale v Americe se o tom učí. Jedy v potravinách, několikrát přeslazené potraviny, náhražky v nich... Epifýza - šišinka mozková - zásuvka s dvěma konektory o velikosti zrnka rýže - žláza s vnitřní sekrecí - kalcifikuje. Aby se naši potomci stali pitomci bez intuice. Ať z nich rostou tupci.

No, konstatuji nedostatky, ale pro mě - úspěšný den. Jen zítra začínám zas první den bez hodnocení... a co vy? Už jste si zkusili čtyřicetidenní výzvu nestěžování?

Přeji dobou noc!

P. S. Děkuji za své čtenáře. Děkuji Vám!