Divadelní

Půlnoc. Už jedeme jednadvacátý červencový den. Za tři dny se budu radovat. To totiž bude pět měsíců do Štědrého dne. Jupííí!

Ještě se hlásí klientka. Z noční. Má krásné úspěchy. Po třetím měření po obvodech 21 cm. 

Půl jedné. Tak a jak to dnes bylo?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-20_Kocky/
Chtěla jsem jet na borůvky. Ale poledne v tom okamžení... Hraju si s kočičáky. Neviditelná práce. Čas teče jak písek. Nákup. Dnes si otestuji obchod, kde mi mladý drzý neprofesionální prodavač 13.11. řekl neobchodní věty. Takový vypatlaný mladý šmejd. Určitě měl pod kasou na nohou okovy. Otrok. To není možné, že by se choval tak neslušně vůči zákaznici, vůči ženě a vůči starší osobě. Tam byli agilní všichni. V normálních časech se tvářili přátelsky. Werich o tom hezky psal. Že lovili ryby společně s německými rybáři. Pak jednoho dne se z protějšího břehu ozvala střelba z nějaké flinty. Takhle to je. - Parkuji dál. Možná jim tam nechám koš se zbožím. Odejdu nakoupit jinam. Tak se ukažte. Jedu obchodem. Nic se tu za osm měsíců nezměnilo. Ani regály nepřerovnali. Vše na svém místě. Stejné zboží. Kdyby z něj neutřeli prach, možná to samé listopadové. Zkouším si sportovní šortky. Beru krůtí prsa. Olomoucký tvaroh - ten já ráda. Mám jen velkou kabelu, batůžek na záda... Nikdo neobtěžuje. Žádní úchylní nabádači - rouška, rouška, respirátor! Pozoruji lidi. Jasně. Všichni to mají. Někteří jen pod nosem. Malá holčička sedí v košíku. Nemá!! Radost - maminka normální. Ta sice má, ale pod nosem. Nikdo z prodavačů nic. Jiné noty, jiná pravidla, jiné chování. Úslužná pokladní. Žádný vřeskot. Ani opičí vřeštění - Já dostanu pokutu, já dostanu pokutu, já dostanu pokutu, jako to bylo loni v září. Pamatuji si - bylo to pětadvacátého. Trapná. Hysterická. Nebo jen vylekaná? Tehdy jsem té křiklounce potichu říkala - nedostanete, nebojte se, ne... Když trvala na svém, přisvědčila jsem:

- Tak když chcete pokutu, tak ji mějte. Sbohem!

Ještě jsem šla na zkoušku po dvou měsících třináctého listopadu, kdy soud shodil nařízení o rouškách jako nezákonné. Jenže tady se nějakou nezákonností vůbec nezabývali. Navíc to bylo zpětně. Ono těch soudních rozhodnutí je dnes už pomalu ke čtyřicítce. Ale vláda nic. Obchodníci nic. Tehdy jsem za hanebné jednání se zákazníkem dala sama sobě arest. Nepůjdeš tam, kde nechtějí tvou energii. Do července. Pak se uvidí. Tak jsem dnes viděla. Otrocky plnící příkazy pána -  jednou tak, jednou jinak. Minule: Teď budeš ječet. Dnes: Teď budeš dělat, že nevidíš. A je to. Jády jády jády jády.

Ještě se stavuji v obchodě, kde mi paní vedoucí před měsícem povídala, že nemám roušku a a a... Ukázala jsem jí dopis z KHS - že mé nenošení roušky není přestupek. Kontrovala. A naštvala mě:

- Ale měla byste být solidární k ostatním zákazníkům.

To jako když někdo jezdí na vozíku, tak já mám být taky solidární? Nebo když někomu ufiknou žlučník, tak mám být taky solidární? To jako když někdo chodí o berlích, tak mám být taky solidární? To je argument!

Dnes nic. Pohoda. Zkouším si sukničku. Šortky. Ještě sukničku. Prádlo. Zrzce dobrotu. Žádné pohledy... Je fakt, že tam byla má milovaná oblíbená sluníčková Žandička. Tu miluji. Neumí se mračit. Má stále dobrou náladu. Holčičko, aspoň takhle na dálku ti děkuji. Vždy v krásné energii. Daly jí to sudičky krásnou vlastnost do vínku!

Jdu k autu. Od jiného mě na dálku zdraví paní. My se známe? Aha. To je ten anděl, který ke mně byl tak citlivý u maminčiny postele v její poslední noc na planetě. Tak to je ona? Děkuji ji. Moc jí děkuji. Lidská, profesionální. Ulehčila - všichni na neurologii ve druhém patře - odchod mamince. Všechno mi vysvětlila. Uklidnila. Dala ruku na rameno. Na všechny mé otázky odpověděla. Děkuji!!

Ireno, frč! Večer jedeš do dívadla. Ještě jsem chtěla volat lidem. Ne. Obstarávám Petrouška, kočky. Co si vezmu na sebe? Včera v noci jsem si koupila vstupenku. Četla jsem místo konání "v sále". Místo a řada volné. 

Ještě rychle upéct housky. Nádherné. Povedly se. Jednu balím. Pojedu okolo krásného zahradního domečku Na Františku. Jednu velkou tam nechám pro radost.

Jedu. Těším se. Nejdřív jsem nechtěla. V neděli, jak jsem se dozvěděla o sobotních slavnostech u nás v pevnosti, Linda hned poslala tip. Myslím ještě Eva. Mami, jeď! Tam nejedu, tam otravují s testy. Toho se neúčastním. Nedalo mi to. V noci jsem zkoumala... Koupila. A dnes jela. Zastavuji rychle pod mobil hausem, heimem. Vybíhám kopec.

Aranka má návštěvu. SoliDeo. Zpívají a hrají na Kuksíčku. Mám jejich dvě céda. Hrají na kostěné nástroje, na rohy. Moc se mi jejich hudba líbí. Pan učitel - někde z Ústí nad Labem nebo z kterého konce by potřeboval mou pomoc. No, ale když nechce, ať nechá. :-) Pavarotti měl taky postavičku poněkud prostorově rozměrnější. A jak mu to zpívalo! 

- Vy máte krásné vlasy! Byla jste u holiče?

Jsem rádoby vtipná. Mohla bych říci, že už před týdnem. Ne. Zas jsem trapná. 

- To mám od přirození.

- Ty jedeš takhle?

- No, je to v sále.

- Ne. je to na nádvoří.

- To chcípnu zimou.

Aranka nese dvě krásné veliké deky. Sbíhám dolů k autu. Na Kuks je to minutka do kopce. Hasiči vybírají parkovné. Obětuji padesátku. Zaslouží si. Jsou hodní. Dovolují mi projet louku až na cestu u vinárny.

Ó, tady je lidí! A to jedu brzy! Plné nádvoří! Jak to, že se nebáli? Hm. To mi nejde do hlavy. Asi si řekli:

- Kdo se bojí, kadí v síni.

Strašidlo cantervillské. Nenáročná Wildova konverzační komedie s prvky současnosti. Nebolí ruce. Jen se směješ. Strašidlo se mi moc líbí. Martin Pošta nejen dobře zpívá, ale vtipně hraje. Bára Štěpánová se snaží. Nemusím ji. Zounar by mohl lépe znát text. Služky a komtesy nádherně, ale opravdu překrásně zpívaly, jedna hrála na kytaru. Hledám, kdo to je? Jmenují se Přelet M. S. No jo! Učitelky! Šikovné!

https://www.denik.cz/hudba/tri-ucitelky-z-blovic-vydaly-album-20160520.html

Spokojenost. Sedím v kulisách nádvoří kukského hospitalu. Věžička s hodinami. Kolikrát jsem tu seděla na Hubertově jízdě, na vinobraní, na Theatrum Kuks a dalších a dalších nádherných programech. Zpívala tu Věra Špinarová, Eva Pilarová - s tou jsem si zazpívala na pódiu, Ilona Czaková. Spokojenost největší. Zabalená v dekách. Jsem šťastná. Dostanu se sem ještě někdy? Už teď jsem černý pasažér ve vlastní zemi. 

Cestou domů zastavuji vrátit deky. Za mnou se kutálejí korálky aut z představení. Sbíhám kopec. Vsouvám se mezi odjíždějící auta. Vítá mě Mour. Nesu mu mléko. Sypu granulky. Třeba nechá ježkovi.

Včera jsem se ptala Luise Artura Vargase de Cueavas do messingeru:

- Luisi, vzpomínám dnes v blogu na různé věci. Taky na Tebe. Prosím Tě, Tvůj tatínek nebo strýc byli osobním lékařem prezidenta Allenda? Pletu se? Nebo si to pamatuji dobře?

- Ano. Arturo Jirón Vargas byl ministr a taky lekar president Salvador Allende. Arturo byl muj Primo hermano.

Dávám do translaturu - bratranec. Tak Luisův bratranec byl osobním lékařem prezidenta Allenda do roku 1973.

Hotovo. Dnes už jdu do nového dne.

Bylo to pěkné.

Dobrou noc!