Divná, protože ntb :-)

Stále se budím ve starém čase. Brrr. Sobota. Ledová. Zamračená. Štěstí, že nikam nemusím. Od rána se chystám, že se vrátím do postele. A pořád mám o hodinu méně. Hlásím v deset:

- Peťuš, já se budu válet. Chci si něco zkouknout.

Motýl odsouhlasil a někam odletěl. Před odletem navrhl, že bychom mohli v poledne dojíst domácí jitrnice. Skvělý nápad. Jednoduché, rychlé. Zelíčko mám. 

Poledne, něco si morduju na ntb. Morduju jako tvořím. Vlastně si prohlížím Tik Tok v ntb.

- Peťuš, já jsem si ještě nezalezla. Divej, co jsem vytvořila.

Máte to taky? Nekonečné a marné návraty do postele? To je nějaká mánie. Většinou se mi to nepovede. Přitom už mám nárok. 

Na poledne čekám telefon. Včera nějaký drzoun volal za deset minut devět. Našel inzerát na pronájem bytu.

- Pane, nevadí vám, že jste mi vstoupil do soukromí? To by nepočkalo do zítřka? Považuji to za neslušné někomu cizímu volat v devět večer.

- Omlouvám se. Mohu zavolat zítra?

- Můžete, ale ne dřív jak v deset.

Domluvil si hovor na dvanáctou a dnes seriózně - jak to spěchalo - zapomněl. Lidstvo pustne. Kam spadly zásady slušného chování, ohleduplnosti. Kam se poděla čest; dodržení slova. To už nefunguje. Podfouknou vás i u podepsané dohody, natož když si jen plácnete. :-) Asi vím, kam se poděla. Poslechla jsem si právničku Janu Zwyrtek - její povzdech nad tím, že se vláda stará o cizí. Na svůj národ nebere ohled.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-02_Cicaci/

Naše Zrzečka přijala Mourka jako kamaráda. Všude stále chodí spolu. Pusinkují se. Jen Zrzka má výsadu ležet na gauči. Mourek smí jen na koš. Zrzka může všude mimo ložnici. Mourek nesmí vizitýrovat. A že on si to projde, když nejsme doma, o to se vůbec nebojím. Budí dojem slušného čistotného vděčného kocourka. Někdy je to ale nenažraný zloděj.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-02_Obidek/

V čase mého permanentního vracení se do postele papiňák připravil vývar. Zeleninu jsem si připravila do mrazáku; špaldové nudličky. Krájela jsem je v den, kdy se Blance neudělalo volno v lednu cestou za betlémy. Vidíš, Blani, u nudlí jsem na tebe myslela; slámovým jsem Ti připila na zdárný odchod z nemocnice. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-02_Zdravi/

Reaguji na něco mobilem. Jak někdo může používat mobil jako počítač? Přihlašovat se např. kódy a hesly. To bych nedala. Nepochopím. Všechny aplikace z mobilu si obstarávám přes počítačovou klávesnici. Někdy není zbytí. Použiješ mobil. Chceš rychle reagovat. Pak si po sobě čteš nesmysly, které tam nasmažila UI. Často se mi stává, že jsou slova tak pozměněná, že už ani nevím, co jsem to chtěla vyjádřit. Právě z důvodu patlání v klávesnici se člověku nechce v mobilu vracet k interpunkci. Vadí mi to, nechám-li text s prořídlými háčky... Tlápneš prstem vedle, mění ti správně napsaná slova na nesmysly; opravuje. Pak napíšeš Od Saši, ale čteš po sobě Od Šasi - šasi je přece něco jiného než Saša.

Můj ntb. mele z posledního. Celý rozlomený, v rozkladu. Poslouchám Víta Syrového. Než domlel zcela. Ne Vít. Ntb!

https://www.youtube.com/watch?v=Sm5E9XSLG9A&t=4727s

Rockefeller plánoval: Budou jíst, pít, dýchat, nosit jedy. - Na lékařském tréninku Herbalife před pár lety nám nějaký lékař přednášel, že sníme - a teď nevím, jestli denně nebo týdně - jednu plastovou kreditní kartu. Pan Syrový o tom hovoří. Synchronicita. Mikroplasty konzumujme v potravinách, ve vodě a také je vdechujeme. Vědci kdysi nalezli mikroplasty v lidské stolici - to prý byl první varovný signál. Je třeba podporovat peristaltiku, očišťovat tělo dostatkem vlákniny. Naši předci jí snědli okolo sta gramů denně. Navíc nepřemýšleli nad vybalancování rozpustná nerozpustná. Jedli to, co jim dalo pole. Červenou řepu, tuřín pohanku, hrách, čočku, fazole. To naše, co tu roste. Vločky, zelenina, sušené ovoce, semínka. V současnosti je norma 25-30g. Ale ani toto lidé nedodržují. Tady jde řeč o očistě od mikroplastů, které se ještě nevstřebaly do krve. Z krve už je očista složitější. V publikovaném výzkumu se prý uvádí, že mikroplasty se uchytí na vnějších membránách červených krvinek. Omezí tím jejich schopnost roznášet kyslík; to je hmotný úkol. Hemoglobin neboli červené krvinky mimo hmotného úkolu přenášet krvinky má ještě jako magnet přitahovat lidského ducha. Tedy - velmi závažné pochroumání těla. Uchycení mikroplastů na vnějších membránách zamezuje i duchovním procesům.

Potraviny dnes zabaleny v několikerém plastovém obalu. Lidstvo bylo varováno před plasty. Ne, velikášství začalo růst. Pamatuji, jak maminka koupila první plastovou konvičku na mléko. Mohla mít tak tři litry, bílá a snad modré držátko. Elegantní víčko. Ladný tvar celé konve. Starší holky předváděly plynulý kruhový pohyb rukou okolo těla s bandaskou; mléko nevyteče. Šlo to dobře s plechovou bandaskou. S touhle plastovou, aby se člověk bál, že se ulomí plastové držadlo. Taky jsem si to zkusila. Paží zatočit okolo těla směrem okolo hlavy. A nevylila! V našem bytě jsme po smrti tatínka neměli vodu. Vlastně ani před jeho smrtí. :-) Maminka všechnu vodu vynášela po schodech do bytu a z bytu. I na koupání v neckách. Další plast byl nádherný zelenkavý umělohmotný kbelík. Hrnečkem jsme si všechny tři nabíraly vodu na pití. Mamka kupovala šťávu. Asi to mělo trošku se šťávou něco společného. Chutnalo to. Iva ovládala zručnost nabrat z kbelíku vodu do hrnečku, v němž měla nalitou šťávu. Mně se asi nedařilo. Vždycky jsem trošku šťávy ulila. Maminka přikazovala nabrat vodu. Přilít do hrnečku šťávu. Zamíchat lžičkou. Vypít. Chtěla jsem umět to co Iva. Jenže jsem cvrndala tu šťávu.

Vít Syrový hovoří dál. Lidé dostávali různá varování. Ludvík Bavorský, osvícený císař - prý, uskutečňoval setkání tehdejších vědců a umělců. Ludvíka Bavorského bych spíš zasunula do středověku. Ale tenhle prý byl mecenášem umění. Básník diskutoval s Liebigem - chemikem.

Hledám chemika toho jména:

Justus svobodný pán von Liebig byl německý chemik, který se zasloužil o rozvoj chemie - zvláště v oblasti agrochemie a organické chemie. Je zakladatelem aplikace průmyslových hnojiv. Vypracoval metodiku analýzy organických látek a připravil řadu významných organických látek.

Básník říkal - ale chemie bude zneužitá! Viděl vizi zneužití chemie. Je to tu. Umělé sloučeniny sem nepatří. Nemají tu místo. Před sto lety - vidíme to ve skanzenu - měli vše, co potřebují, ale ani kousek umělé hmoty. Hliněné hrnce. Sdrátovaly se. Pak se střepy hodily na cestu jako výplň výmolů. Popel - hnojivo. Železo bylo drahé. Velmi si vážili každé sklenice. Všechno se přenášelo nebo balilo do papíru. Dnes si koupíš deset deka něčeho a je to ve speciálním obalu. Dřív u pultu dali balíček povoskovaného papíru. Dnes ti umělohmotnou krabičku ještě zašpérují do nerozdělatelné folie. Nemůžeš to v ní nechat, rychle podléhá zkáze. Všimla jsem si před lety, že čerstvé houby z lesa do druhého dne v plastové misce zplesniví. Ve skle je uchovám déle. 

Indiáni po sobě nikdy nenechali žádné zbytky. Dnes si přineseš domů kila plastu. Šunku ti zabalí do papíru s umělou fólií. Někdy ji strhnu, hodím do plastů a papír použiju k zápalu v kamnech.

Pracuji celý den, jako by byl všední. Z pracovny večer volám na Péťu:

- Peťuš, půjčil bys mi ntb? Mně ten můj zhebnul. Nejde nabít.

- Hlavně mi ho nezlom!

- Za tři dny ti ho nemohu zlomit. To už budu mít nový nainstalovaný.

- Ty? Ty mi ho můžeš zlomit okamžitě s těma svejma rukama. :-) Nes ho za prostředek!

- Nesu ho oběma rukama!

- Ale za prostředek!

Napadá mě upozornění na FB od Lenky - že se brýle nasazují a sundávají oběma rukama. :-)

No jo, tyhle zásady. Nosit, nekřížit, opatrně, vysouvat, zasouvat, neskřípnout, nezatrhnout, nerozbít, nezlomit... Pro mě cizí země.

Mažu zprávy v telefonu.

Zásilkovna

Verify

Bankovní kód

Bankovní kód.

Bankovní kód.

Herbalife kód.

To bylo včera. Tolik ověřování... Včerejšek byl hezčí než dnešek. Klekl mi ntb. Nechtěl se nabíjet. Rychle jsem kopírovala. Odmazávala. Ukládala asi padesát otevřených oken... Ani na prochajdu mi nezbyl čas. Před koncem, kdy jsem se snažila ho přimět k tomu, aby si aspoň trošku sosnul energie, se objevila zpráva:

Baterie je vybitá.

Zaklapla jsem ho. U zásuvky mu svítilo světýlko. Opatrně jsem zasunula šňůru. Chodila jsem okolo něj po špičkách. Opatrně, opatrně, aby se nevyděsil. Nabil se. Otevřela jsem ho. Přestal zas svítit. Ale pracovat se na něm dalo.

Byl to takový divný den u počítače. Ne. Takový už zítra nechci.

Dobrou noc!