Divnoden na obloze, krásný den v srdci

Už se to blíží. Páteček. Dnes musím hnout kostrou. Plný diář. Na pátek - proškrtnuto: Hory. Možná bych měla přepsat na: Houby. Měla jsem využít čas dnes  dopoledne. Dopoledne krásné počasí. V poledne hučení, dunění, strašení, sypání, zatahování oblohy. Hnus. Okolo třetí čtvrté hodiny se v mžiku zatáhlo. Černo. Zdvihl se na chvíli hurikán. Za chvíli stromy stály nehybně... Divné, jak vítr rychle utichl.

V poledne rychle za maminkou. Volala klientka - potřebuje jídloóóó! Cestou se u ní stavuji. Závory. Volám, kolik si má připravit. Spěchám.

DD. Přicházím na oběd. Přátelská rodinná atmosféra. Včelky pečovatelky nalévají polévku, obsluhují bezmocné, krmí. Maminka sedí u polévky. Odmítá. Nechce.

- Maminko, to je nějaká zdravá, s fazolemi. Hezky voní. Asi majoránka...

Vracíme ji. Vezu mamku na konec chodby. Sluníčko ještě nedorazilo. Jen načuhuje. Běžím pro nůž. Mladé pečovatelce sděluji:

- Prosím vás, nechám tu mamce jahody a talířek s cukrem, ano? Byla byste tak laskava, až se maminka prospí, přisedla byste k ní, nakrájela jí je na plátky, namočila v cukru, aby je snědla? Ne jako minule, jak jsem vás prosila, aby dojedla to hroznové víno. Našla jsem ho v plastové krabičce druhý den!!

Nechápavě valí oči. Telecí. Něco chce namítnout. Přeruším ji.

- Jste velmi laskava. Děkuji!

- Mamko, donesou ti oběd sem. Pak si dáš - koukej!

Ukazuji srdce Z lásky pro tebe - plné jahod.

Kamila servíruje. Má na starosti druhé křídlo. Tu holčenu mám ráda. Jasně, všechna děvčata. Kamila je jak jehla. Mrštná, rychlá, no - mladá. Nechci a nemohu pečovatelky vést k "umravňování" zaskakujících. Ptám se, jestli je někde k dispozici horký čaj. Ten by měla na stoleček obstarat ta ona. Kamila slyší mou větu přes chodbu.

- Já vám ho uvařím, chcete?

- Kamilo, máte práci.

Jasně, že bych chtěla. Ať má mamka na zapití horký čaj. Přeci se oběd nebude zapíjet žlutou barevnou ledovou vodou. A z umělohmotných kelímků!! Je to nevhodné pro trávení; boj proti trávícímu traktu nebohých klientů. Co pili celý život? A tady se jim nalije žlutá sladká anonymní kapalina. Kamila je rychlá. Nese termosku vařicího čajíka. Talíř s nádhernými žlutými maštěnými bramborami a plátkem obalené rybky nebo filé. Ochutnala jsem. Chutné. Mamince se moc nechce jíst. Krájím, nabírám, vychvaluji, chutnám, slibuji hrušku... Pochvala - pro obě. Natlačila jsem do ní kus oběda, za hrušku. Ta ji chutná...Podávám jahodu, talířek s cukrem... Mamka hůř a hůř vidí...

- Mami, podívej, co pro tebe mám! Co to je?

Dlouze zírá.

- To jsou jahody...

Zahledí se ku Hradci. Tichoučce:

- Prosím, tě, já vidím Říp!

- Maminko, kdepak? Koukáš ke Hradci...

- Támhle to obloukovité.

- To je asi strom. Podívej, ve sluníčku je krásně vidět za stromy kostelík na Chloumku.

Přitaká, ale nejsem si jistá, jestli ho registruje. Ve slunci svítí bílý štít hájovny.

- Jak to tam vypadalo?

Mamka těžko tvoří věty... Musím se jí víc věnovat. Kdyby se tady s nimi mluvilo, toto by mě nestrašilo. Jenže: Klient je na obtíž. Zdržuje. Není čas. Chápu to. Pečovatelky krmí, převlékají, koupou, svážejí jídlo, odvážejí jídlo, totéž s prádlem... Jen se vytratil lidský element. Ale kam? Vždyť dřív pečovatelka odpoledne seděla s kroužkem lidí, házeli balónem, předčítala pohádky; měli kávovou společnost na konci chodby; mluvilo se, zpívalo. Ráda jsem mezi nimi sedávala. Pro mě poučné. Obohacující. Paní Oli, paní Jirsáková, paní Hořínková, paní Brzková, paní uvaděčka z Klicperova divadla - vždy měla bílou hračku pejska... Pak už jen neartikulovaně komunikovala. Usmívala se. Holčinky, odešly... Vzpomínám!!! Měla jsem je ráda.

Mamka žužlá obrovskou jahodu. Nejde to. Tuhá.

- Mamko, budeš si držet talířek, přivezla jsem hnědý cukr. Jahody ti nakrájím na plátečky... 

To je lepší. Prokládám čokoládovou šlehačkovou pěnou.

- To je šlehačka.

- Výborně! Poznalas. Chutná ti? Je v ní rozpuštěna horká čokoláda...Mami, jak to vypadalo v hájovně u Kuřetů?

- Vešlas, tam byla podlaha,.

- Mami, měli velký pokoj a ložnici, nebo tam byl chlív?

- Velký pokoj a vedle spali. V hájovně bylo hodně postelí. Do chlíva - to jsi musela vyjít ven...

- A ze zápraží vejít přes pískovcový portál do chléva.

- No, no, už nevím, kolik krav měli. Ale jednu určitě... A ovce.

- Mamko, vidíš ten kostelík na Chloumku ve sluníčku?

Natáčím vozík k oknu. Její oči... Jestlipak ji odvezou na oční... Mezitím za zády projde obvodní lékař z Černožic. Ani nezabučí. Pan doktor. Pan docent? Podíváme se s maminkou na sebe...

- Víš, jak maminka říkala o takovýchhle lidech? Ať se jdou vypšíkat.

- Mami, jsi unavená. Odvezu tě. Odpočineš si. Odnesu nejdřív termosku a hrneček. Nepobrala bych všechno.

Boženka na lehátku jak novorozeně. Jen v noční košili. Holé nohy. Bezmocná. Nepřikrytá. Někdo by potřeboval pořádně nakopat. Ale opravdu hodně. Starý člověk. Choulostivý. Zimomřivý. Chce se mi s někým hodně zatřást.

Balím, vezu maminku do pokoje. Pro jistotu ji vezu na záchod. Aby nemusela huhlat - haló, haló... Ať se jí v klidu sní....

Vracím se; nedá mi to. Ještě pusinku...

Jedu. Na třináctou paní. Beru to raději zadem. Panoramata Krkonoš; holka s bílou čepicí - ona vidí až sem! A Černá hora... Chci tam být! Zastavuji až kus dál. Sněžka odsud není tak patrná.

U vrat už stojí bílé BMV. Krásné. Gestikuluji paní, aby poodjela, chci zajet do domu. Sympatická, krásná... Nádherná. Hezky si dozvukujeme. Kuchařka. Vyučená krejčová. Vysvětluji, měřím, chápe... Těším se za tři týdny. Na půl šestou a půl sedmou poslední lidé. Na půl šestou paní s dcerou Bělkou. Těšila jsem se na obě, na Bělu víc. Krásné mladé stvoření. Moudré. Milé. Odešly do tmy. Čeká je cesta do hor. Poslední pán. Stravuje se se mnou od ledna. Asi rok má v puse boláky. Čas od času musí přestat. To není normální. Napadlo mě chemtrails. Lidi mají krvetoky z nosu. Chrchlají.

- No, doktoři se se mnou nevědí rady. Furt chodím na krev. Ve fakultce mi lékař řekl, že léčí padesát lidí s boláky v puse. Boláky bolí jak čert. Má tam i šestiletého. Toho teda lituju. Já se s tím srovnám...

- Homeopatie - věříte? Usmál se. Dávám mu kontakt na magistru farmacie - homeopatku. Má ordinaci i v HK.

I jeho pohltila tma... Milý pán. Sympatický. Trpí jak kůň. Dojde vyléčení za pomocí bílých kuliček? Uvidíme. A čaje z mutual help - od Petra Chobota....

Den v běhu. Tolik věcí ještě kolem...

Krásný byl. Jestlipak ráno pojedu lyžovat...

Dobrou noc!