Divný

Čtvrtek. Hezký den. Měl by přijet pán na vmontování kouzelné věcičky na fotovoltaiku. Až v jedenáct si čtu SMS z brzkého rána. Pán nepřišel do práce. Nový termín zavolají.

Za oknem je divno. Slunce. Déšť. Zima. Teplo. Chaos i v počasí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-10-ladeni

Pouštím se do doladění koupelny. Co flakonků, vůní, krémíků, stínů, štětců, štětečků a dalších ptákovin jsem nashromáždila. Ireno, to tady budeš třeba ještě hodně dlouho, abys to všecho spotřebovala. Prakticky už nemusím chodit do obchodu. Všechno mám. Rovnám ručníky. Nesu si z obýváku nové. Teď už mám místo v koupelně.  Hromádkuji. Petrouškova police. Irenčina. Malé – ty bych měla naopak odnést do zásuvky v ostrůvku k utěrkám. Ty používám na ruce při vaření. Většinou je malý ručníček hned zašpiněn. Další, další. Je třeba najít systém. Kam dám stojan na na ručníky? Původně jsme s panem Podolským navrhli věšáčky na zeď. Ale tam si dám židličku na odkládání prádla. Ješiši, andílek, který visel na dvířkách! Zapomněla jsem včera poprosit o zúžení hmoty dvířek pro plastový úchyt. Rvu ho na dvířka tak, až úchyt udělá lup. Neva. Mám spousty háčků z Číny. Jdu si vybrat jeden příhodný. Malý. Lepím ho dovnitř skříňky. Nesu si pytle s pentlemi, mašličkami, šňůrkami. Tak kterou? Oranžovou, to je jasné. Ale spíš do okrova. Tahle je světlá. Ta taky. Tahle by se mohla snad hodit. Protahuji očko pentlí. Háček jsem nalepila dovnitř skříňky, aby nebyl zvenku vidět. Pentli jsem zavěsila za háček. Ano. Tak se mi to líbí. 

V hromadách ručníků a ručníčků nalézám krásný froté pruhovaný. Na okraji hledám vyšité RENIČKA. Ach!  Maminko. Červenou bavlnkou jsi vyšila mé jméno tak, jak jste mi říkali doma. Ručníček visel v liště háčků na zdi ve třídě s velkými černými kamny a uhlákem. Láďa Jarošů se mi smál, když zjistil, že jsem Renička. Byl to hodný hoch. Ale pamatuji, jak se mi vyškleboval za tenhle láskyplný nápis. Ráda bych Láďu viděla. Jeho maminka prodávala na rohu v trafice. Měla ještě sestru? Ta občas Ládíka hlídala. V devítce se pak odstěhovali. Láďa na druhém stupni seděl s Béďou Syrovátkem za námi v lavici. Měla jsem je ráda. Jeden z nich, už nevím, který, mi vzal deštníček. Dala jsem mu po palici a odlomila si dřevěné držátko deštníku. Pak už chyběl záhyb. Držela jsem jen hůlku. Béďa má velkou pekárnu, rozsáhlé fotovoltaiky. Před lety jsme byli na plese na Střeláku v Hradci. Náhodně jsme se tam potkali. Hlásil se. Mám ho v mysli zařazeného jako dobrého člověka ze školy. Už dávno není se svou spolužačkou. Jak se jmenovala? Věrka? Ne. Jana Vojtíšková? Béďu mohu zavolat. Ale Láďu Jaroše nikoliv. Ráda bych s ním promluvila. Žije ještě?

Jedna kolegyňka Majčinka, s níž jsem se seznámila na literárních exkurzích, mi říká Ireničko. Nádherné spojení maminčina oslovení a jména, které jsem objevila až ve škole. Jmenovala jsem se IRENA Konečná. Já jsem Irena? To je hezké. Začala jsem si říkat Irena. Jak jsem dospívala, stávala se ze mě Irenka.  A tou jsem zůstala do teď. Nevadí mi Iris, Iriska, Ajrin, tedy Iren. Hlavně ne Renka. Ne!! Tak mi říkala mamka, Iva, babička, děda, teta, sestřenice, bratranec, sousedé. Ten okruh se už zúžil. Naopak lidé, kteží mě znají jako Irenu, těch je daleko daleko víc. Naprosto nemiluji Irčo. Odjakživa ne tyhle Pepči, Irči, Helči, Manči, Komanči... 

Jeden z ručníčků má na sobě výšivku Deniska. Ten jí vrátím. Vyletěla z hnízda. Opustila hned po maturitě domov. Asi jsem ji hodně štvala. Ještě se potkáme v příštím životě. S Ivou máme vyřízeno. Denisko, nedovedu si představit, že mi budeš dělat maminku. Bude tak dlouho, dokud se nezharmonizujeme.

Vytírám. Koupelna v novém vypadá excelentně. Bude se mi tu lépe udržovat čistota. Stěna je zaplněna nábytkem a utemovaná lištami. Stále jsem sem pouštěla rumbu. Pořád čistila. Všechno se mi sem vejde. Spokojenost. 

Co k obědu? Jedna brambora a tři květáčky. Do misky strouhám celou okurku. Ani jsem nedojedla, tak moc toho bylo. Venku slunce. Náhle prší. Jděte se bodnout s takovým počasím. Havle, ty šmejde, tys´  to podepsal. Už nikdy se cizích letadel nad hlavou nezbavíme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-10-chvilku-v-zahrade-mezi-desti

Obědvám. Kočky okolo mě. Petroušek je tu. Můj věrný. Letos poprvé jsme výročí našeho seznámení přešli. Moc práce. Moc starostí. Moc budování. Moc odvádění pozornosti. Jedeme třicátý sedmý rok. Dva souputníci. Děkuji, že jsi mě naučil větší rozvaze. Víc se držet na uzdě. Děkuji za svobodu, kterou mi dáváš. Za lásku, péči, dary, zajištění, hojnost. Jsem vděčná tobě i Vesmíru, že mi tě přihrál. Velký malý muž. Jak krásně se mi s tebou žije. 

- Ta Žofka je spokojená, když tě má.

- No, nemá ráda, když chodím po domě. Jo, když si sednu, stočí se do klubka a je spokojená.

Žofie si na houpačce našla stínek. Klidně spí. Jenže jedno oko stále stráží.

Otáčím se na ni. Ráda ji pozoruji. Není tam. Něco šustí v koruně třešně. Slyším oťukávat kmen. Asi strakapoudek. Aha. Žofka auf. Sedí ve střehu na rozložité třešňové větvi. Potichoučku našlapuji bosýma nohama po nových nášlapech. Obě hledíme do koruny. Já hledám strakapouda. Ona už asi ví. Zase se korunou prohnala veverka. Jako před týdnem. Jen dnes v protisměru. Hup, hup, na druhý strom, na střechu pergoly a je v pdachu. Naše stromy jsou plné života.

- Žofi, už je pryč, pojď, uklidníme se.

Volá kamarádka. Měla mít tento týden dovolenou. V pátek mi říkala, že budou poprvé týden spolu.

- Dávej pozor!

- Na co?

- Abys uměla vybrat všechny situace.

V neděli se mi mihl obraz nějaké scénky spojený s ní. Poslala jsem jí mailík s vysvětlením, proč bolí ruce, nohy, klouby, hlava…

Za chvíli ještě jeden. 

V sobotu exploze. V neděli si sbalila věci, odjela. Radím  ji:

- Nekaz si to. Víš, jak dlouho okolo tebe poletoval. Je na tebe hodný.

- Dala jsem mu facku.

- Tak to jsem za celý život nikdy nikomu nedala.

Uklidňuji ji.

- Víš, proč ti volám? Že přemýšlím, jak jsi mohla vědět, že se to pokazí. O dovolené neotevírám maily, mobil. A v tu neděli jsi mi poslala dva maily.

- Před tím půl roku nic, viď? Zdálo se mi, že mě potřebuješ.

- Zlato, až dnes jsem maličko srovnaná, volám.

- Všechno se napraví. Neboj se. Jen jsi důrazně řekla, co si nepřeješ. Co zkonil. On to nevěděl. Tak jsi mu dala šejkr. 

Loučíme se. Přemýšlím teď sama, kde se vzala má intuice. Ano, cvičila jsem ji na kurzu s Markem Komissarovem. Ano, cvičím si ji stále. Vesmíre, děkuji za zpětnou vazbu. Jsem v údivu. Vidíte přístavek? (Hajná stála ve dveřích hájovny překvapena.)

Poslouchám konec Duše K. tentokráte byla moc těžká. Milan Calábek je vždycky těžký. Mám ho ráda. Vypráví o výstavbě Shakespearových děl. O postavách. 

Shakespeare staví postavy dle Galénova humoralismu. Čtyři hlavní postavy v jeho hře tvoří kvaternitu nevyrovnaných temperamentů. Během děje se postupně a chemicky přeměňují. Až vytvoří zajímavou jednotu hry. Pokud se nepropracujeme k celku, tápeme, nerozumíme jednotlivostem. Pravda je celek. Pak víme soudružnost, vazbu. Klasický příklad kvaternity je Jindřich IV.

Jindřich IV. nese odpovědnost za osud země, usurpaci moci, smrt Richarda II. Melancholik. Saturn. Percy – ohnivec, cholerik, Mars.

Vstupuje Jindra - mladistvá radost, sangvinik, Venuše a Merkur.

Falstaff – zjevná lunarita. Největší flegmatik, jakého kdy Shakespeare napsal. Vrcholná postava, která nemá srovnání. Největší postava, jakou kdy kdo napsal.

Kvaternita je i v Kupci benátském. Tam je melancholik Antonio ve stínu Saturna. Vedle je cholerik Šajlok jako zraněný cholerik, zraněný stín. Porcie – sangvinik. Jako Viola největší sangvinik, jako Beatrice… Všechna děvčata dělal jako sangviniky. Radost, zároveň Merkur a Vanuše. Basanio – částečně flegmatik a v průběhu doby sangvinik. Postupně nabývá těchto kvalit.

Proč se tím zabývat? Stará teorie je dávno passé. Současná psychomedicína říká, že zhruba na 60-80% našich nemocí se podílejí tyhle Galénovy typy. Základní úspěšné paradigma posledních sto padesáti let západní medicíny. Shakespeare se taky vyrovnává s Paracelsovou astromagickou medicínou. Dodneška v psychologii potkáváme základní typy. Imanuel Kant první oddělil temperament a charakter. Do té doby tvořily morální integritu. Kant říká – temperament je vrozený, krev, ale charakter je to, co vytváříme, to je náš úkol. Na to navazuje Pavlov jako význačný vyznavač Galéna. Pavlov nesmírně zajímavá postava. Jediný, kdo si mohl dovolit nosit carská vyznamenání jak ve výkladní skříni. Říkal – bolševik, to jsou největší blbci. Díky Pavlovovi bolševici postavili jediný kostel. Umírá v době procesů. Stalin na něj nesáhl. Galénos vychází z činnosti vyšší nervové soustavy postaveno na nepodmíněných reflexech. Bez toho se nikam nedostaneme. Našel ji u psů.

Alžbětínská doba – knihy o melancholii k pochopení Shakespearových postav. Bez Galéna neporozumíme Shakespearově postavě v plném rozsahu. Ani žádné alžbětinské postavě. Na tom staví komedie s dalšími typy a Commedia dell´arte.

Tělesné šťávy jsou o vyrovnanosti živlů. Jsou projekce živlů do našeho těla. Hypokrates to jen přejímá. Galénos má dokonce devět typů. Úplná vyrovnanost tělesných šťáv - humorů. Principy živlů jako je oheň, země, voda, vzduch. Každý člověk je nositelem různých živlů, vyskytují se v každém z nás v nepoměru. Melancholik je tehdy, když v člověku převládá kvalita studená a vysušující. To je nejhorší konstelace ze zdravotních důvodů. Vykazuje výraznou vstřícnost k depresi a rakovině. Je to prokázáno procentuálně. Cholerik – zde převládá žlutý choler, který vytváří játra. kdežto černý choler – černá žluč – vytváří slinivka. Splín. Přehřátý a vysušený. Musíš nasadit byliny, které jsou ochlazující a zvlhčující. Je vystaven srdečním nemocem - nemocem kardiovaskulárního systému. Flegmatik - převládá ochlazující a zvlhčující… Je vystavěn infekcím. Potřebuje protiklad. Sangvinik – podle Galéna je na tom nejlépe – tam převládá kvalita zahřívající a zvlhčující. Proto podle Galéna už jenom vztah mezi melancholikem a sangvinikem je pro oba léčivý. Vztah mezi flegmatikem a cholerikem je léčivý, vzájemně působivý. Pavlov rozlišuje nervovou odolnost. Nejstabilnější nervová odolnost – dva typy. Flegmatik – je introvert a sangvinik, který je extrovert. Zatímco cholerik je labilní. Cholerik je nejvíc excitovaný.Flegmatik nejméně excitovaný. Každý temperament je z 60 až 80 procent vrozený. Cholerik když na sobě bude pracovat, může vytvořit pátý Galénův typ – cholerik a sangvinik, a tím se typ sníží.

Zbývá mi ještě asi deset minut doposlechu. Maňana.

Jdu si chvilku odpočinout. Peroušek mě opouští. Jede na trénink. Upadám okamžitě v hluboký spánek.

Probouzím se. Prší. Utíkám sebrat prádlo. Jdu zkontrolovat květináče s rajčaty a okurkami. Jak dnes pražilo, opíraly se poryvy větru, aby nadělaly co nejvíc škody, půda je suchá. Je mi zima. Petroušek mi zapomněl naplnit konve. V dešti běžím načepovat vodu. Zalévám skleník. To je drzost. Hnědý hnusák mi hoduje na salátu. Poprava solí.

Teď v noci bych měla jít zkontrolovat zahradu. Nechce se mi.

- Peťuš, lítala jsem v dešti zahradou. Zalévala jsem rajčata a okurky.

- Neřeklas´, že nemáš naplněno.

- Peťuš, jak jsem čekala pod ořechem, vítr mi kropil za krk. Brr.

Žehlím. Lezu na půdu pro zbytek prádla. Jde mi to docela rychle. Možná se mi dobře žehlí s panem Holcem a Xaverem u jejich Willsonky. Hotovo. 

- Tak Peťuš, které krabice mám vyndat?

Z mlýnku na maso beru. Pak násypku a tlouk…  Nebýt jeho, vůbec nevím, jak bych si asi sestavila části robotu na lisování černého a červeného rybízu. Zkoušíme. Mlet budu až zítra. Co se nehodí - maňana.

- Když - tak ti zavolám. 

- To už bude pozdě. 

Ráno se do toho pustím. Letos nadělám marmeládku za studena. Doufám.

Divný den. Neměl nějaké výrazné vady. Všechno OK. Byl přesto divný. Možná počasím? Možná úplňkem.

Dobrou noc!