Divoké energie dubna

Za pět minut půlnoc. Probrala jsem se na teplé dlažbě, kde jsem listovala mobilem. Ireno, ty spíš. Honem, honem.

Telefon. Linda.

- Mami, za pět minut máš svátek, tak ať tě ráno nebudím.

Dnes jí montovali novou kuchyň do druhé poloviny domu. Královská modř. Krásná. Divoká. Práce pana Podolského. Jeho Andrej vyrobil ozdoby na dvířka. Myslím, že obklady si dovezli z Opole. Nevím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-15-nova

Výsledek krásný.

Ohlédnu se. Ráno. Jak výbušný je duben. Jak explozivní energie ho provázejí, i Mourek zvlčil. Asi pětkrát mi přišel kníknout k postel. Ale hned zas utíkal ven. Co kdybych po něm hodila polštářkem.

Na papírku úkoly. Jenže naskakují další. Malí zlodějíčci času.

Stoupám na půdu pověsit prádlo. Venku zmizelo jaro. Stačí otočit vypínačem, vypnout slunce. Euforie mizí.

Jdu si vyrýt pampelišku. Beru tři s obrovskými kořeny. Snídaně za námi.

V mailu fakturka od O2. Šmejdi. Volám na O2. Neseriozní. Když ti nabízejí internet, dovezou modém až pod nos. A když si to rozmyslíš, hm, neberou, nepíšou, nemají čas. Ta jejich robotí kjava pořád vyzvídá, jak se jmenuješ, poslední čtyři čísla za lomítkem. Pumpuje ve mně zlost. Naši operátoři jsou zaneprázdněni. Na viděnou! Na slyšenou! A obrať se na nás prostřednictvím moje O2. Nebo zavolej pomocí QR… Ani Viktorie Marksová nebere telefon. V pátek bude čtrnáct dnů na zkoušku. Co s tím?

Až teď o půlnoci čtu – copak se děje, že chcete modém vrátit? Ale ani slůvko- pošleme kurýra.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-15-koprivovy-balzam-pampelisky-k-snidani-mazanecek

Dnes začnu zpracovávat kopřivy. Na balzám. Není to těžké. Mohla jsem začít už včera…

Odpoledne přijde mladá paní. Myju terasu. Ať to tu trochu vypadá. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-15-moji-brouci-v-cisi

V obrovské číši na drobných kamíncích mám položeného velikého brouka a velikou můru. Začínají se mi rozpadat. Prohlížím si obry z říše hmyzu. Ubrus do prádla, střídá ho nový jarní. Na chodbě instaluji dekorace. V pracovně. Běží čas. Chtěla jsem dočistit okna. Upéct mazanec. Jet k Ivě… Ne. Druhá se blíží. Mladá paní zvoní. Je tu.

Miloučká. Pracuje v mateřské škole ve velkém horském středisku. Ptám se na děti.

- Je vidět, že to jsou děti z dobře situovaných rodin budařů. Mají boudy v nájmu. Ten, jehož syn je na všech bilbordech a patří mu všechno, má už v lednu vyděláno na zbytek roku. Ale syn umí do tří. Učíme ho, že se ručičky nestrkají do kapes. Přijde maminka, tatínek, palce zaháknuté v kapsách. Co chcete od dítěte, když to vidí doma. Sice ve čtyřech letech neumí do tří, neumí si hrát, ve školce den přetrpí. Budeš-li ve školce i po o, odpoledne dostaneš tablet… Můžeš si hrát… V hrách se vyzná. Uměl by hodinu vyprávět, jak ho skropil, krosil, postřílel…

Další čtyřletá neumí mluvit. Koko. Čiči. Neměli ji vůbec zapsat. Tatínek přijde. Položí ji. Dá jí do ručiček lahvičku s mlékem…

Padají mi oči z důlků.

- Chceš čaj, vodu nebo mléko?

- Chci colu.

- Colu nemáme.

- Tak pro ni doběhni do obchodu.

Dobré! Pěkná vizitka dospělých nezodpovědných .

Měřím. Paní se stala klientkou. Po ní přijdou zapojit nový modém, internet s přepínáním mezi 2,4 a 5G. Ireno, naučíš se na noc vypínat. Tečka.

Telefon. Internetový Ukrajinec. Ježí se mi chlupy.

- Nemušem dřív na internet?

- Ne. Jste objednaní mezi čtvrtou a půl.Skončím-li dřív, zavolám.

Péťa je tu. Paní odchází.

- Někdo venku čeká. Ty máš někoho objednaného?

- Ne. To budou na internet.

 A jsou to na internet. Péťa jim jde otevřít.

- Dnes nebudeme rozebírat střechu?

- Ne. Dnes nět.

Ješiši, pamatuji v tom sněhu, jak se nám chtěli procházet po střeše s nutností rozebrat tašky. Ty vorle!

Zapojují. Ptám se na frekvence. Nerozumí. Nevědí... 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-15-piskovcova-umyvadla

LP přivezl na výběr dvě umývadla od kameníka. Máme vážný rozhovor. Narcis. Jájínek. Ale jinak pracovitý, tvořivý, šikovný, pilný… A náramně urážlivý. Strašně. Nesnesitelně. Svět se netočí okolo jednoho. Jsem důrazná.

Dnes večer odešel Baronek do psího nebe. Smutné. Nemohl chodit… Bylo třeba mu pomoci od veterináře.

Už nemám čas mýt okno. Strojím se. Ještěže jsem si ráno upřesňovala termín. Měla jsem v diáři devatenáct. Klušu na osmnáctou. Těším se moc. Zakončení dne libou vibrací.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-15-koncert-ucitelu

Sedám do první řady. Mohla bych si odskočit. Ptám se holčičky vedle sebe, kde jsou tu záchody. Holčička neví.

- Máte-li tady nějaké.

Ochotně přitaká:

- Jo, máme. Máme.

Její maminka sedí vedle v první řadě. Dovoluji si, zda mě může doprovodit její dcerka.

Následuji ji.

Koncert začíná. Bože, to je krása. Ředitel školy umí překrásně hovořit o skladbách, autorech. Vždycky uvede učitele, skladbu… Velmi milé. Pro nás neznalé edukativní.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-15-august-renoir-portrety-deti

August Renoir namaloval dětské portréty. Posloucháme asi patnáct kratičkých melodických skladbiček.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-15-mladicka

Dcera paní učitelky zpěvu – celá maminka. Nádherný hlas. Krásný zpěv. Okouzlující.

Nejmladší pan učitel krásně hraje na kytaru. Je radost pohledět na naše pedagogy. Až na jednu skladbu americké provenience, byla pro mě disharmonická, jsem u mnoha skladeb viděla film. Hudba k filmu. Dvě postavičky broučků. Skáčou přes stébla slámy, hup do vody, okolo lesa trávy. Zvonečky zvoní…

Jediné, co mi nejde pod vousy, jasně ředitel řekl, že po koncertě občerstvení. Holčička vedle mě smlouvala s maminkou…

- Ne, až po koncertě.

Najednou koukám, mám pod nosem bílý cukrový knírek z koblihy. Ta vedle ní drží v ručičce brambůrky. Toto se mnou není v souladu. Toto je věc rodičů. Vychovávat. Během koncertu odbíhat za jídlem je nemyslitelné. Byla jsem tak zaujata, že jsem si nevšimla, že malý raut vzadu je okupován dětmi. Tohle ne. Jsem stará škola. My jsme měli děti vychované, vycepované, žádné křehotiny. V životě obstály. Překonávají překážky. A myslím, že tihle – hm!...

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-15-finale

Koncert ve finále. Varhany umí prohrábnout ředitel důrazně. Nádhera. Krása. Ještě další skladba s kolegyní. Nádhera. Umění!

Ředitel končí humorně.

- My jsme neavizovali, že to bude trvat dvě hodiny. To by nikdo nepřišel.

Jé, ani jsem si nevšimla, že tak dlouho jsem poslouchala.

Jedu domů. Vše jsem zvládla. Můj kopřivový balzám chladne pod utěrkou. Bude chladnout do rána. Mám včelí vosk. Na to se moc a moc těším… Jak se bude rozpouštět. Na výslednou konzistenci.

Petroušek mi hezky sbalil O2 modém na zítra. Já vymáchla další pračku. Lezu na půdu. Mám plné šňůry prádla.

- Co jdeš dělat? 

-  Upeču ještě mazanec.

U toho konverzuji s Luckou Lindou. Řehotáme se.

V těchhle dnech zemřel úplně na konci války skvělý táta, malíř, umělec Josef Čapek. Zemřel v německém koncentráku. V německém!!!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-15-kdo-dal-pravo-nemcum-zabijet

Ota Beran

Danuše Nerudová a jiní překrucovači našich dějin sice budou o druhé světové válce stále tvrdit jejich vlastizrádné lži, ale my ostatní si připomeneme jedno velmi smutné výročí. Před osmdesáti lety, mezi 13. a 15. dubnem 1945, zemřel v koncentračním táboře Bergen-Belsen významný představitel meziválečné avantgardy malíř a spisovatel Josef Čapek. O jeho konci se toho ví málo, snad jen to, že podlehl tyfové epidemii. Podle některých svědectví byl údajně naživu ještě 13. dubna. Když o dva dny později osvobodila Bergen-Belsen britská armáda, nalezla zde 60 tisíc většinou těžce nemocných vězňů, z nichž téměř 14 tisíc umřelo přes veškerou dostupnou péči bezprostředně po osvobození tábora. V tak zuboženém byli stavu. Dalších 13 tisíc těl leželo v táboře nepohřbených. Mezi nimi byl zřejmě i Josef Čapek.Vzpomeňte si na tu hrůzu, kterou českým vlastencům připravili Němci a jejich snaha po ovládnutí Evropy. Jsme svědky podobných snah i v současné době, proto nedopusťme, aby vedly ke stejným koncům.

Konec. Zvonec.

Dobrou noc!