Divoký

Tak konečně je klid. :-) Vypadalo to na klidný den! Tak jsem si to plánovala. Byl. Ale se vzrůšem.  Tenhle rok teda začíná. Ráno jsem si navlékla brýle s tím, že si je ještě vyčistím lihem. Bude půlnoc. Přes skla už není vidět. 

Půl třetí. Špatné zprávy z Ameriky. Bahno vyhrálo. - Naděje umírá poslední.

Ráno se vracím na FB k držení hlavy. Nedalo mi to. Znovu si pouštím animaci změny vyosení šišinky mozkové. Asi dvě desítky let držím u počítače hlavu jak Spejbl. A to je ŠPATNĚ. Asi před šesti sedmi lety jsem se jen tak z plezíru, zrovna mě nic nebolelo, objednala tady u nás k jedné věhlasné rehabilitační paní. Mám svou lékařku. Ale chtěla jsem zažít zkušenost. Přede mnou lazar odchází. Za mnou připraven další lazar. Já, půl života chabrus na záda, jak laňka vplula do tělocvičny.

- Co vás trápí?

- Nic.

Přesněji, nejprve jsem vyslechla, že mám deset minut zpoždění. Jak bych neměla, když jsem nevěděla, kam jedu, kde zaparkuji... Má na každého vymezený čas. Takhle přísná nikdy k nikomu, kdo přijede se zpožděním, nejsem. A jezdí z velké dálky. Nemohou počítat se zácpou, s překážkami na cestě.

- Proč jste přišla?

Vlastně jsem nevěděla. Předvedla jsem své cviky na páteř. Naučila mě ještě nové, na jemné svalové úpony okolo páteře. Ale nejcennější z návštěvy - naučila mě rovně stát. Soustředit se na pánev a krční páteř. Zasunou bradu do šuplíku. Kontroluji si to ve výloze v létě, když není člověk obepnut kabátem. A ve frontě v bance. Tam jsou kamery. Takže si řeknu - paty, pánev, bradu do šuplíku. A chvíli tak vydržím. Jen chvíli, než zapomenu. Ode dneška jsem si dávala pozor i na běžkách. Tam mi hlava taky utíkala. Šišinku si chráním, jak to jde. Ode dneška i správným držením hlavy.

FB, kdyby nedělal lumpárny, byl by skvělým tmelicím nástrojem lidí. Zdrojem informací. Taky vzdělání. Jo, taky reklamním prostředkem. Včera se tam objevil obrázek s popiskem:

Piotr Tomasz Pawlik

Gdyby ktoś nie pamiętał, to właśnie firmy Pfizer i Bayer dostarczały szczepionki i leki do eksperymentów na ludziach w niemieckich obozach koncentracyjnych...

Kdyby si to náhodou někdo nevzpomněl, tak právě Pfizer a Bayer poskytli vakcíny a drogy k experimentování s lidmi v německých koncentračních táborech...

Důležité připomínat I. G. Farben. Bayer, Pfizer. Ja, ja. Das ist gut. Tyhle fy páchají zvěrstva stále. Jednou využívali levnou práci vězňů. Jindy ničí přírodu i lidi jako třeba Monsanto.

Zvoní DD. Dnes jsem se s maminkou smála. Nejprve to vypadalo, že ji přemůže spánek. Ale udržela jsem její pozornost. Pečovatelky se snaží. Paní Iveta přinesla kousek chlebíka s natřeným medíkem. S tím zcukernatělým. Taky se musí dojíst. :-) Ale ten hustý - MŇAM! Kdy si mamka ochutná lžíci krájeného?! Ten není do čaje. To je vzácnost. 

Máme dobrý DD. Hezké prostředí. Hodné a snaživé pečovatelky. Jen jednu vadu má. Hádejte jakou?!! Ano, správně. Nemám ráda ještěry!

- Maminko, napij se čajíčka. máš čaj horký?

- Je studený jak psí čumák.

- Chjo, tak jsem to přechválila.

- No jo.

Sama jsem si právě přelila přesličkový. Jdu poprosit paní Hudákovou. Ochotně nese konev horké vody. Zalívá studený čajík v hrnečku.

Vzpomínám na klubovničku. Scházeli se tam na kavárničku. Měli tam počítač. Pouštěli jim písničky ze Semaforu a dechárnu. Lidi pospolu trávili příjemné chvíle... Talířky, hrnečky, konev, utěrky...

Paní Hudáková je tu s konví horké vody. 

- Mám to teda nalít do hrnečku?

- Jj, zalijte ten zbytek ledového. Omlouvám se, že jsem Vás vytrhla z práce.

Mamka je už jak malé dítě. Bez skrupulí.

- Ona se nenechá.

:-)  Dřív měly pečovatelky kancelář tam, kde dnes sídlí vedoucí. Pečovatelky mají hlavní stan v prosklené kukani uprostřed temné chodby. Kukaň je přístupná pouze personálu. Když je zavřeno, člověk má vypočítaný čas na minuty, kvůli lžičce ztrácí drahocenné chvilky, jsou-li všichni mimo. Myslím, že dnes už nemá pečovatelka chvilku pro sebe. Chodících, mluvících, sebeobslužných ubylo. Mají mraky krmení. Než navezou oběd, naservírují... Náročná práce. Dík za ni.

- Copak ti donesli za svačinku?

Nahlížím na lžíci... Něco žlutého.

- Dýni nebo ananas?

- Dýni, aby to moc nestálo, víš?

Směju se.

No jo, domovy vyhodily mraky peněz zbytečně za pandemická opatření.

- Mamko, a teď mi řekni, kde seš?

Mamka se rozhlíží.

- Kde jsem? Je to veliká místnost

- Ale v jaké vesnici nebo v jakém městě?

- Tak to nevím.

- Mamko, jsi ve vesnici, kde ses vyklubala do hotelu Země.

- V Černožicích.

Těší mě, jak spolupracuje. Snaží se. Má to těžké. Podvědomí jí říká. Nesvoboda. Žít ve vězení, chjo...

Mamka byla vtipná a pohotová. Vysvětlovala jsem jí, jak ještě rozlišuji ryngle, blůmu, švestku, ale že v obchodech už je to sjednoceno do jednoho slova.

- Víš mami, ono se to zjednodušuje, tím pádem lidé...

Lapidárně vyjádřila to, co jsem chtěla říci kulantně:

- Blbnou! :-)

Jednoznačná vypovídající odpověď. Už jsem nemusela nic balit do hávu - jako že lidé zjednodušováním slovní zásoby pomalu ztrácejí ble ble ble. Nechce se jim přemýšlet. 

Ale!! Vesmírné síly stojí při nás. Chvíli před tím jsem telefonovala se sestrou. Varovala jsem ji před očkováním. Povídala:

- A vidělas ráno, že ti staří objednaní na vakcínu se dostavili, ale vakcína nebyla?

- Skvělé. Hlavně aby došla u mladých v reprodukčním věku!!!

Vesmír stojí při nás. Nejdřív neměli jehly - pak došly gumičky :-)) - a teď už ani vakcína. Pfiser prý z jistil moc mrtvých... Moc nápadné... Omezil dodávky.

Končím. Až ve dvě se batolím na běžky. Akorát se vrátil Petroušek z práce. Odhrnuji sníh. Zalévám jím smrky, jalovce... Petroušek mi ukazuje mikrotenový sáček.

- Peťuš, ty jsi hodný. Děkuji.

Brambořík jsem po návratu našla na lince.

V lukách modro. Nebo bílo, ale tmavá obloha, jemné jehličky, stmívající se obloha. Vše laděno do modré. Obíhám velkou. Dnes to neklouže jako včera. Včera tvrdý prašánek. Jelo to samo. Dnes se víc dřu. Ač jsem najela osm kilásků, aplikace ukazuje polovinu. V louce chvíli telefonuji s naším prezidentem. Jeho empatie obdivuhodná. Něco řešíme. Loučím se a hned klušu radostněji. Potřebovala jsem něco. OK. Mám ho ráda. Nevystavuje na odiv svou skoro třicetiletou zkušenost s Herbalife. Hodně jsem se od něj naučila. Máme se rádi.

Doma. Zatápím. Povídáme si.

- Peťuš, mám školení s dr. Rajewskim.

Vítá nás člen milionářského týmu Jožko:

- Kdybychom byli na školení naživo, právě by nás svolávala Tina do sálu.

https://www.youtube.com/watch?v=16zIArtRnkI

Zapisuji, fotím obrazovky, nahrávám si, dělám PrtSc. Dr. Rajewského jsem zažila asi dva roky zpět v Pze nebo Brně. Luxusní. Mám ráda jeho styl výkladu. Hovoří o imunitě. Pokud někdo drží hladovku, buňky v těle nejsou vyživeny. Člověk neprospívá. Tloustne. Ztrácí imunitu. Dnes jídlo druhořadé kvality. Ovoce a zelenina nemají vitamíny, fytoživiny chybí. Mnoho lidí nezvládá životní problémy. Nedovyživeni. Mnoho lidí páchá sebevraždu. Lidé nejsou silní duševně. Neumějí se postavit životním překážkám. Za chvíli se o tom přesvědčím.

Vyřizuji objednávky. Telefony s klienty. Jsem zabraná do práce. Rána. Nadskočila jsem. Co to bylo? Znovu.

- Peťuš, co to bylo?

Jde se podívat ven. Budoucí soused neunesl, že si nepřejeme jejich hlučné čerpadlo pod okny naší ložnice. Prosili jsme. Vznesli ústní požadavek v září na stavební schůzce. Pozval si architekta a architektu z ateliéru. Umlčeli nás jen opovrhujícím mávnutím ruky. Prý proč by nám vyhovoval? Pan stavitel to tak chce! Jo? To se uvidí. Chráníme si zdraví. Vyhýbáme se zbytečným vibracím.  A najednou až do smrti mít pod polštářem hlučné čerpadlo?? Ne. Tak to nebude. Tak znovu, přešetřit, kdo a za jakých podmínek povoloval. Zastupuje nás významná právní kancelář. :) Ambiciózní! 

Vycházím ven. Plno dýmu. Střelba. Petardy. Péťa odhrnuje sníh. Mladík si pozval kamaráda. Tykají mému muži. Beru kamerku. Výstup točím.

- Běž rychle zavolat policii!

- Budeme se chodit střílet každý večer. Mám toho čtyři kila. Do dubna! Pak to pronajmu cikánům!

Tak copak nám ještě prozradíš? Oba jsou drzí, vulgární. Ve vzduchu čpí síra. Čekáme na policii. Dali si načas. Jdou obhlédnout terén. Fotí si ve sněhu vypálené díry. Volám sousedku. Ano, slyšela rány. Policie slyší svědectví. Přehrávám video s výhrůžkami.  

Mladík se odkopal. Kdyby ke mně chlapec přišel, dovyživím ho. Aby získal kompetenci k řešení výzev. Pokud nemá mozek živiny, lidé neustojí ani jednoduché překážky. V lepším případě se dospělý vysokoškolsky vzdělaný člověk chová jako slaboch. Vždycky, VŽDYCKY si vybavím listopadové období v roce padesát devět. Asi se oficiálně slavil Měsíc čs. sov. přátelství. Lidé očekávali zakazovanou dobu vánoční. Maminka se stala vdovou. Bez prostředků. V jedné ruce dvanáctiletá holčička. V druhé ruce já, tříletá. V té době se lidé vyrovnávali s těžkostmi bez psychiatrů. Mamce plakalo tělo. Pamtuji si, že měla na rukou ekzém. Jak odcházel smutek, ztratil se. Co měla slabá žena dělat. Osamocena. Střílet petardami? Když manžela nezachránila ani slovutná vojenská nemocnice?

Jdu dokončit objednávku. Ano. Nesoustředím se. Zvrzla jsem ji. SMS klientovi. Dohodnuto. Vyřízeno. Děkuji. :-) 

Krásný den. Divoký. Poučný. Moc poučný! V nouzovém stavu...Cvičí s námi. Kuliferdík Kalousek má něco za lubem. Co to asi bude? Proč zrovna dnes? Prý včera nejhorší den v roce. Tak jsem tomu věřila. U nás bez ztráty kytičky. Ejhle, Trump odchází. Zrazen všemi. Tak si myslím, že ten dnešní byl na energie explozivnější. 

Včerejší den tak krásný s tak neočekávaným koncem. Dnešní 20.1. začíná tak smutně. Bahno k moci. NWO udeří.

Dobrou noc!

P. S. 

Irenko, řekl v projevu, že PŘEDÁVÁ MOC NOVÉ ADMINISTRATIVĚ....ne Bidetovi! Klid....Největší SHOW nás ještě určitě čeká  

No tak to se budu těšit :-)