Dlouhý a pracovní

To byl dlouhý den. Na půl desátou přijíždí klient, který mě nechce nechat dospat. Příště se zapisuje na devátou. Má pravdu, pak má rozfrcané dopoledne.

Nějak se na mě smluvili skřítci od drátů, elektroniky, přístrojů. Telefon se mi naprosto vybil. Totálně. Než ho nahodíš, než zjistíš, proč nejde. Včera mi na jedné klávesnici nešlo i. Dnes už i á, závorka. Nejde použít klávesa na tvorbu adresáře. S tím se počítá. Stěhuji od rána všechny soubory, práci, všechna data jinam. Nabíjecí šňůra přestala nabíjet. Zaplaťbůh mám od minulého týdne koupenou jinou. Dokonce s mnoha adaptéry. Skřítkové hesel mě zkoušejí. Nejen zablokované bankovnictví, odblokovat, zjistit heslo do karty… Taková smršť překážek a překážeček. Směju se tomu. Asi jsem něco vyvedla, teď mě přísný Saturn zkouší. Nebo úplněk?

Dnes je čtvrtek, tedy vychází nová Wilsonka 10. Až teď v noci se řehotám. Mám povoleno, protože Petroušek se vrátil ze zápasu. Vítězně. 

- Vyhráls?

- Vyhrál?

To je kupodivu. Jsme už staří. Jeho mladší kolegové nevyhráli. Bravo, Petroušku!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-13-snidame

Ráno lije. Vzbudila mě ještě před budíkem Žofka. Drzá! Tluče na okně do ložnice. Dělám, jako že nic. Ale ono něco. Mlátí hliněnými packami do skla. Konečně déšt! Na nebi někdo obrátil konev. Konečně se zalije zahrada. A smrk odnaproti. A kočky budou hliněné. Nenápadně jsem se vykradla z postele. V kuchyni otevírám dveře do zahrady. Chlupatý řvoun je tu. Ty vorle! Včera jsem si dala nový bílý ručník v koupelně na podložku. Je zapráskaný od hlíny. Ta se válí u vany. Co to bylo? Žofii nesu do umývadla. Brečí předem. Myjeme packy. Dávám ji je osušit na bílý, už špinavý ručník u vany. Jdu do pracovny. Bílá deka plná kamínků, černých tlapek! Cvičení. Miluji déšť a naše chlupáče. A úklid, praní, žehlení. Normálně bych nemusela tolik. Co bych neudělala pro kočky.

Poledne. Rychle pár kroket, rybu. Dojídám poslední dušenou mrkev z loňského darovaného pytle z pole. Už zvoní paní. Prosím, jestli by mě minutku nechala dožvýkat. Už spěchám pustit ji.

Paní milá řečná víc upovídaná než já. Donesla mi tašku mléčných produktů z Bohemilk. To je luxusní. To mám prý jako dárek. Smíláme konspirace, její výsledky, servery, které posloucháme. Stává se klientkou. Na zkoušku. Uvidíme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-13-radost-obdarovana

Zvonek. V dešti čeká pod velikým deštníkem další paní. Zajímavá černá krásná dáma. Podává mi dárek. Pytlíček krásných korálkových ozdůbek. Motorkářka. Před dvaceti lety se vymlela. Už se jen vozí. Hlásí sto kilo. Ve skutečnosti má 113. Je z toho smutná. Černá všechno kryje. Předělávají dům. Kupuje tyčinky Achieve. Ona se vrátí. Milá. Opravdu milá. A krásná.

Dozvídám se, jak si devětadvacetiletý o víkendu smluvil sex za peníze s padesátiletou Ukrajinkou přes FB. Sto ran do ní vrazil malým nožíkem. Znásilnil ji. Hodil do řeky. Aby to na něj neřekla. Netušil, že by mlčela, neb tu neměla povolený pobyt. Sto ran! To byla náhoda! U tenisových kurtů. Tam jsem si hrávala jako malá. Před kurty tam bylo volejbalové hřiště. Kde by malou holčičku napadlo, že v tomhle už natočeném filmu bez naftových agregátů bude mrtvola. Jaký kus měl s tělem k řece…

Pro dnešek končíme. Řehtám se potichu u Wilsonky.

Xaver se prý díval na Anděly. Uváděl to influencer pro děti. Trapný. Co ti dva vymyslí. Spíš nevymyslí. Co, ti dva! Ale svět.

- Xavere, mně se líbilo, jak on začal tím Trumpem.

- Trumpem?

- Jasný. Jak byste asi začal Anděly vy?

- Já bych začal filmem.

- Filmem? Kde žijete?

- No, já jsem se díval asi čtvrt hodiny. A jak tam jsou ty profese, tak cenu předávala koordinátorka erotických scén.

Pan Holec hraje divení .

- No, to dneska je filmová profese. A to jsem si říkal, že když v Ostře sledované vlaky,  jak tam dává na půlku konečníku…

- Xavere! Snad zadečku!

- Já chci bejt jako vznešenej.

- Xavere, snad ženské hýždě, ne? Xavere, vždyť vy máte tolik lyriky ve tváři.

- No jo, to byly hýždě. A on tam dává to razítko, tak dnes by to už ten Menzl nenatočil.

- No to je samozřejmé.

- On by měl za sebou tu koordinátorku. A ona by řekla – tak takhle ne, hýždička musí být míň vidět. Razítečko musí být na prdý… Teda na hýždičku musí být zleva víc, aby něco, aby něco, aby něco. To jsou nepochybně dobře placené funkce u filmu.

- A taky by tam musel být souhlas tý dotyčný, aby nedopadl jako Sixtus Líbal.

Bože, jak oni umějí přesně mířit. Ve straně Mp3, alias Pekarové nejdřív zavřeli toho kudrnatého, rozčepýřeného za znásilňování a teď tenhle ksicht, který dostal trest za totéž. To se jim ve straně urodilo! Dva mladí násilníci, souzení a odsouzení.

- Xavere, Sixtus Líbal už má soudní verdikt. Takový neviňátko.

- Ale nic moc. Já jsem se díval. Nějakou podmínečku.

- Oni k těm TOPákům jsou soudy velkorysý. Já jsem si všim, Domča, ten měl několik znásilnění a dostal snad čtyři roky. A tenhle za znásilnění jestli dva roky .

- Ale to bylo takový znásilnění neznásilnění.

- To byla taková politická agitace.

- Pane Holče, promiňte, že to tak mimo říkám, ale ještě je tam jedna filmová profese. A to je člověk, který koordinuje, aby byl film zelenější

Představovala jsem si nějaký zelený odstín.

- Představte si, že než by měli umělci za den třeba deset kelímků od piva, od limonády, tak pijeme z lahve skleněné.

- Skleněné?!!

- To je hlava! Pane Holče!

- Počkejte – skleněné! To snad není možný! Vždyť sklo se vyrábí – víte, kolik to spotřebuje energií!? Víte, jak z toho čoudí?

- Tak si toho nevšim.

- Ježiši, sedět tady Uršula, tak nás sebere voba!

- Ale víte, dokonce mají už několik filmů, který byly natočeny bez pomoci naftových agregátů!

- Tak to je skvělý! To je skvělý!

- A vzpomněl jsem si tady u toho, jak to vyslovil, na slově svého kolegy, hudebníka, Petra Dvorníka, který měl v těchto situacích takovou průpovídku: Ozval se chabý potlesk, který umřel ještě mlád.

Smějí se jak dva čerti. I já.

- Tak já vidím, že jste si to dal celý. Vy jste se tam zabrousil.

-Ne, patnáct dvacet minut. Ale pane Holče, my jsme se napravili, a musíme říci, že jedeme názornou agitaci!

Odhalují nástěnku! To nevymyslíš.

Pravda zvítězí, ale lež má lepší PR.

- A tak jsem vám chtěl říct, abyste zavedl doma taky takovouhle nástěnku.

- My máme. Já jsem nástěnkář.

Už vidím pana Holce, jak píchá písmenka do hobry.

- A funguje to dobře?

- Já nevím, jak někdo může žít bez nástěnky. To je život v chaosu, ne?

- No já jsem si myslel, že bychom měli mít nějakou komisi. Jak chodily ty ženy z lidu a hodnotily ty nástěnky. A to chybí. A na to by měl Foltýn vyčlenit dva tři lidi

- Já jsem se lek, dva tři miliony.

- No to taky.

- A víte, kdo mě napadá? Kdo bude volný na podzim v politice?

- Markét!

- A bude mít takové ty desky. Zazvoní.

- Já už budu mít kafíčko připravené.

- Bude dávat body.

Rozvíjejí doby dle starých časů.

- A pane Holče, máme heslo pro tento týden – Pravda zvítězí, ale lež má lepší PR: víte, kde jsem ho sehnal? Umělá inteligence mi ho prozradila.

- A já myslel, že už pravda zvítězila. Tak ne?

- A je březen, měsíc knihy. Já mám pro vás knihu, abyste věděl, jak já na vás myslím. Víte, jak se jmenuje? Jiří Marek a kolektiv. Rekonstrukce CNC obráběcích strojů 3. díl.

- To jste někde ukrad, ne? To jste někde štípnul?

- No, nezískal jsem ji poctivým způsobem.

- A já jsem myslel, že pro mě na březen koupíte knihu v obchodě. Protože díky paní Markét je na knihy nulová DPH, abychom byli moudří.

Spadla jsem pod křeslo.

- Koukám, že jste si do knihy moc nezabrousil.

Ta bichle je obrovská a tlustá. K nepřečtení.

- No, moc ne. Ale vy to zvládnete do víkendu.

- To zvládnu. To vypadá čtivě.

- Víte, jak poznáte, že se to bude dobře číst? Když je tak milion malejch písmenek na jedný stránce.

Jsou vtipní. A já unavená. 

Dobrou noc!