Dnes definitivně končí retrográdní Merkur :-)

03.06.2022

Když jsem měnila ntb, měla jsem otevřených mraky oken; chtěla jsem si tohle a tamto přečíst, prohlédnout, prostudovat. Nový ntb čisto. Jen chvíli. Už tam zas mám otevřených 52 oken. Neumím si udělat play list na YT. Bude půlnoc, třeba mi někdo poradí, abych se nezdržovala, noc je krátká. :-) Já si poprosím na Tik Toku. Tam mi děti poradí skvěle.

Jak to dnes začalo? Celý život jsem nezaspala. Na podzim se mi přihodilo, že jsem zaspala překrásně svou cestu do Zábřeha. A od té doby už dvakrát. Stárnu? Nebo jsem jen svobodná?

Spějeme k význačnému datu. Žijeme skvělý měsíc. Užívejme ho. Letošní slunovrat bude opravdu slunovratem jiné země - nové země. Lidstvo má příležitost tvořit svět podle nás vědomým způsobem. Nová zem je tvořena díky novému paradigmatu. Kolektivní i osobní transformace nás k tomu vedou. Do věku Vodnáře jsme prý vstoupili v zimním slunovratu 2020. Ono to není jedním dnem, přesně se neví - přesun energií trvá několik let. Jarní rovnodennost 2022 ukončila mnoho procesů. Převybrovanost země, přepólování jing janové energie mezi lidstvem a Gayou, také určitá fáze, proces buněčné přestavby ve fyzických tělech nás lidí. Schumannova rezonance ukazuje zvyšování vibrace planety. 2012-2022 deset let přeměny energií. No, a už si to štrádujeme po cestičce po nové zemi. Teda - jak kdo.

Pět zmeškaných hovorů. Samé od Lindy. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-03_Dopoledne/

Mami, já už jsem u závor. Otevři. Vezu jahody.

Linďous je oproti mě vrtule. Ráno v sedm už trhala jahody na poli někde u Kolína. Natrhala skoro osmnáct kilo. Až teď večer jí píšu o tom, že jsou heboučké. Proč se zastavuji nad hebkostí? Na našem políčku na zahradě nepřikupuji nikdy nové sorty, abych si nezatáhla takové ty velké tvrdé lesklé gumové nechutné druhy. I u maminky jsem nájemníčkovi rozpěstovala z jedné dvou sazeniček po mamince celý záhon.

Linda je tu. Zrzka obíhá dům. Hledá. Netuší, že Kitty zůstala v Pze. Jak se prve vyvalovala na trávníku, změnila výraz kočičího kukuč. Zamračila se. 

Dalo jí to, než si zjistila, že tu jsou s Mourem sami. Na celý den se někde zmehli. 

- Tomuhle říkám jahody!

Někdy si člověk koupí jahodový hnůj. Tyhle jsou brzy ráno natrhané. Voní.

Jedu na kosmetiku a masáž. Kupodivu i tam tvrdě spím. Co to je? Přece sem jde příliv energií a já kudy chodím, tudy spím.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-03_Leto_budiz_pochvaleno/

Plánovala jsem, jak zas vyklusnu nahoru prudkým kopcem nahoru do pevnosti. Jenže času nakrátko. Zavařila jsem pár sklenic jahod. Přemístila jsem se k Tamaře autem. Má zlaté ruce. Vystudovaná kosmetička. Poctivá práce. Mám ji ráda.

Doma. Co si dáme? Špagety ze semolínové mouky. Melu mák. Xylitol. Nezdvihá hladinu cukru v krvi tak rychle. Petroušek strčil hlavu mezi dveře:

- Ty už jsi doma?

- Jé, a ty taky?

- Já už hodinu. Dělám základy.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-03_Nekteri_pracuji,_jini_se_valeji/

Náš skleník bude stát na pevném fundamentu. Představovala jsem si to jak Hurvajz válku. Honzík Petrouškovi hodně pomohl. Spotřebovali moc a moc pytlů něčeho, co není cement. A stálo to podle mého moc a moc peněz. Nezávidím tomu, kdo staví dům. Šílenost na zvyšující se ceny; a šílenost na nedostatek materiálu.

Dnes na Alianci světla jsem se zasmála. Pavel Zítko se dva měsíce těšil na zlevnění o korunu padesát. No jo, jenže ceny stejné. A může za to rafinérie. :-) Vydrbávají s námi .Směšné. Copak tam nahoře nemají internet?

Petroušek s Honzíkem si na závěrečný maltový okraj vyrobili - jak to nazvali? Přípravu? Ne, jiné slovo. Stloukli na koleně krásný rámeček. Vylívali ho hmotou, kterou budu nazývat malta. Bůhví, co to vždycky v kolečku umíchali. Cement? Maltu? Dnes už to dostaneš instantní. Zaliješ vodou, zamícháš a nahňácáš. Péťa jel ještě pytel přikoupit.

- No, to nám nedá.

A dalo. Slyšela jsem výkřiky radosti. Na to, že nemají zkušenosti se zednickou činností, základy se povedly skvěle. Teď hlavně aby si na ně dobře sedl skleník.

- Můžeš tam zavolat, že základy máme.

Upekla jsem řezy kiwi. Tu buchtu mám ráda. Spodek ze šesti vajec. Teď slepice nesou u všech dodavatelů. Je doba nešetření. A navrch si mohu vymyslet šlehačku se zakysankou, maskarpone se šlehačkou, poklást jakýmkoli ovocem. Zalít želatinou. Stačí kousek, jsi sytý. Energetická bomba. Většinou ještě do teplé želatiny kladu sedmikrásky.

Apropos! Letos jsem nenatrhala ani jednu kytičku fialek. Vždycky jsem vozívala mamince. Při recitaci Seifertovy básně mi selhával hlas. A to tu maminka ještě byla. Loni bych měla šanci dovézt fialky, kdyby mě k ní pustili. Bylo mi nepříjemné jezdit tam, vzkazovat... Když si vzpomenu, jak chtěli ocákat chemií i buchtu! To mě bere čert. Všechno odezinfikovali. Mám obavy, že když se předkloní, něco jim ťuká v hlavě. Jo, zmenšený mozek. Potřeboval by upevnit pár smuchlanými novinovými papíry, aby nerachtal. Pečovatelky, to není na Vás! Vzpomínám, děkuji za péči skoro všem. Téměř! Irence, Simonce, Daně, Ivetě, Kamile... 

Dita přivezla vnučku. Navádím ji na dozrávající lesní jahůdky.

- Zima, zima, zima. Teplo, teplo, hoří!

Ani jsem ji nezatahala za ušiska. :-) Mamka nás vždycky zatahala za lalůček - máš první. Jen tak, zlehýnka a něžně. Asi aby si mládě uvědomilo, že právě dozrála třešeň, brambora, meruňka... Dnes děti ani nevědí, kdy co dozrává. Co děti! Loni v Kauflandu krásná dubnová fotka u hrušek:

Letošní sklizeň - Česká republika. :-)

Ukazuji ji pustoryl.

- Víš, když jsem četla Seifertovy Všecky krásy světa, psal, jak vzduchem voněl pustoryl. Asi před pěti šesti lety jsem si ho vsadila do země. Už vím jak kvete, že opravdu omamně voní.

Vnučka mi dává za pravdu. Ano. Voní.

- Podívej, tady dědovi unikla srha říznačka. Vidíš, jak krásně kvete? A takhle se vysemení a tehdy se teprve má sekat tráva. Ale jak je to? Sečeme od jara. Nenecháme ji zhoustnout. A pak ji jak truhlíci doséváme.

Jdou domů. Dávám jim do krabičky s sebou. Snaška dostala do mističky na noční směnu taky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-03_Podvecer/

Ještě chvilku sedíme v zapadajícím sluníčku. Dnes nebudu sedět pod naší novou plynovou lampou. Půjdu do tepla. Pod stůl chystám ježkovi granule. Ty vorle, Mourek je vyčenichal.

- Moure, ty nejsou pro tebe!

Když ne, našel si náhradu. Máme tu hodně slepýšků. Daří se jim tu. Mají trávu, vlhkost, keře, kameny.

- Co to máš? Neříkej, že jsi chytil myšku?

Drásá a natahuje slepýše. Rve ho jak gumu. Slepýš drží při sobě. Fotím ho. Slepýšek má hlavu, tedy žije. Odsunuji mourovatého matláka. Hned sleponě ohrožuje z druhé strany zrzavá veverka.

Volám Péťovi.

- Peťuš, prosím tě, vezmi si rukavici a přijď odhodit slepýše. Držím kocoura, aby ho nesežral.

- Ukaž? Tak to oni si s ním hráli už támhle na rohu. Ho vezmu do ruky.

- Opatrně. Je křehoučký. Neházej ho. Polož ho.

- Tak! A máte po hračce.

Setmělo se. Petroušek hlásí:

- Jestli chceš něco dát ježkovi, je tu.

Podávám mističku s granulemi.

- Dej mu to, ale hlídej, aby nešel kocour.

- Pojď se podívat. Ježek neutekl, žere. Kocour mu to chtěl vzít, ale vystřelil. On se toho ježka bojí. Ježek chřoustá, kočky ho pozorují.

Není to skvělý život? Naše Gaya, naše změněná buněčná stavba, naše Příroda, zvířata, kameny a hodní lidé. Chcapové zůstávají ve staré zemi. Neumějí se chovat, zopakují si zkoušku života znovu. Pokud neobstojí, tak ještě, ještě.... A za chvíli si už nebudou moci přijít ani ne čtenářskou čumendu. Bude v nové zemi.

Dobrou noc!