Dnes děti chodily po koledě. A ztrácely se prý

Pondělí. Někteří se ještě opájejí čarodějným svátkem. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-31_Snidane/

Věrný Mourek trpělivě a vytrvale čeká. 

- Mourečku, pojď. Na...

Dopoledne utíká pomalu. Dnes tam mám tu hodinku navíc. Včera ne. Dnes ji vnímám. Co ke svačině?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-31_Bananove_livanecky/

0dškrtávám úkoly. V poledne klientka. 

Co mi ještě zbývá na papírku? Zkontrolovat, jestli Lena zvládla registraci v Balíkovně. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-31_Nejde_to%2C_nejde/

Vybavila se mi v mysli dávná celovečerní nekonečná hra obrať - otoč. List papíru z jedné strany OBRAŤ. Z druhé strany OTOČ. Balíkovně dnes končil měsíc posílání balíčků za deset korun. Poslala jsem asi tři. Minulý týden jsem řešila logisticky komu krabici vosků, komu balíček s půlkami skořápek od ořechů, komu skleničky od svíček. Dvě si dojdou v Pze. Jedna mi poslala kód na balíkovnu. I já jsem si dnes potřebovala poslat balíček z Olomouce. Poradila jsem paní v Holomóci, ať se zaregistruje. To zvládne. Prý to nejde. Stránka není. Suverénně jsem se přihlásila. Fantazie hlášek mě překvapila. - Tato stránka neexistuje. Nebo - přihlášení se nezdařilo. Nebo Proxy Error. Nebo tento web není dostupný.

Jak květnatá řeč je ta internetová. A všechna upozornění znamenají - jsi v kýblu. Nebo: Jdi do háje. Nebo: Neotravuj. Nebo: Nerozumělas´?!!

Beru to jako vesmírnou zkoušku.

- Pokud máte potíže, napište nám nebo nám zavolejte.

Volám. Lidský mechový hlas.

- Tady je zásilkovna. Všichni naši pracovníci mají plné ruce práce.

Očekávala jsem - pokud něco, zmáčkni jedničku; pokud tamto, zmáčkni dvojku. Ale ne. Ten mecháček řekl prostě:

- Na, shledanou!

Logicky. Když všichni jejich pracovníci mají plné ruce práce, je třeba udělat dalším papápá.

Určitě se spletli. Vytáčím znovu. A opět mi oznámili, že mají plné ruce a nic. Pápá!

- Ahoj!

Ó, už jsou tři. To jsem se zdržela!

- Peťuš, pokouším se přihlásit do Balikovny. Nejdřív mě to nechtělo pustit. Stránka neexistuje, nedostupný web. Chyba. A když jsem se tam asi na podvacáté probojovala, přihlašuji se.

- Mail nebo heslo není správné.

- Ale je! Zajisté že je. Když už jsem se po osmdesáté ocitla před vstupem, tak jsem teda dala "zapomenuté heslo". A víš co? V mailu jsem cvakla na odkaz. Zadala nové - staré, původní heslo. A objevilo se:

- Nové heslo se nesmí shodovat s původním.

- Peťuš, chápeš, moje heslo platilo, ale napsali, že to není ono. Pak mi sdělí, že nové nesmí být jako to předchozí. 

Petrouška moje hra na trpělivost zjevně nezajímá. 

- Jdu mrknout na tu trysku. Venku je hnusně.

- Ještě v poledne bylo sluníčko.

Pokouším se mu ještě osvětlit situaci. 

- A víš, že se mi občas zadařilo otevřít stránku: 

- Posíláme balíky za 10 Kč. Rychle jsem se prokousávala dál. A když to znovu spadlo, občas se objevilo: 

- Chci poslat balík za 65 Kč.

- Já bych se na to vy... a poslal bych to za 65 korun.

- No vidíš, a to mě nenapadlo. Peťuš, nerozdupala jsem ntb, nakonec se mi podařilo vyplnit formulář. Měla jsem telefon položený na stolku. Najednou! Peťuš! Už jsem si pokolikáté vybrala místo balíkovny - a ono mě to konečně nechalo ZAPLATIT 10 Kč. A spadlo to. Tak jsem šla mrknout do banky. Odečet 10 Kč. No jo, jenže já nemám štítek. A když jsem jim napsala na tu jejich pomáhací adresu, že mě štvou, tak se mail vrátil. :-) Volala jsem Leně, ta mohla na nejbližší balíkovnu jen do půl třetí. Asi za půl hodiny došel štítek.

Péťa nechápe celý život mou trpělivost s žáky, učni, studenty. Vždycky hodnotil, že by na to neměl nervy. To je můj chleba. Zvítězila jsem ve vesmírné zkoušce: Ntb zůstal vcelku.

Jedu na nákup. Mlha. Kahánky za korunu nemají, to je jasné. Došel mi hřebíček. Hledám. Vitana 46 korun!!! Zbláznili se. Datle - za třicet. OK. Fíky za padesát. No to se...

Hovořím nahlas. Jeden pán mi vypráví, jak jedna paní samoživitelka s třemi dětmi měla dostat byt v pevnosti. Ten dům znám. Tři měsíce ji prý pozorovali, jestli na byt bude mít. Nevím jak ji pozorovali. Neptala jsem se. Ale pro mě důležitá informace. Vedle opravili byty, nastěhovali do nich naše přátele. Vybavili vším, ledničkami a v ledničkách prý bylo i jídlo. Že tomu nevěříte?! A ta paní mu povídala: 

- Klidně přijď, zvonit nemusíš. Já mám mezi dveřmi a zdí díru. Uslyším tě. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-31_Cerna_bila_tma/

Vycházím. Venku šedé mléko. V mém dětství byly mlha bílá. Poctivá. Tohle je neproniknutelný koktejl. Ještě do druhého řetězce pana Černého. Mlha v mém dětství bývala bílá. Tenhle smog nemá s mlhou nic společného.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-31_Copak_nam_to_shazuji_na_hlavy/

Doma. V telefonu nacházím videa s morgelony.  Dnešní obrázky z Děčína natočila Marienka Zittová. Provazy morgelonů.

Volám.

- To dej na FB, ať to lidi vidí. Jak nám házejí na hlavu chemii.

Dala. Ukazuje vlákna, ne - provazy něčeho bílého. Její manžel to má na klobouku, na motorce, na zrcátku.  Špagáty visí ze sousedovy střechy, ze stromů... Ovce málo umírají. Přitvrdili. Proberou se lidi?

Co mě dostalo, je rozsudek nad pilotem helikoptéry jen za to, že hasil...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-31_Absurdita_nezna_mezi/1566669401

Nemyslím na svátek, kdy děti chodily koledovat. Mnoho se jich poztrácelo... 

Halloween je pohanský svátek mrtvých. V Severním Irsku byli staří druidští kněží a vyznavači okultismu známí tím, že uctívali temné duchy a démonické bohy a obětovali lidi. Je to velmi stará tradice. V předvečer Samhainu, gaelského svátku, který označoval konec období sklizně a začátek zimy neboli "nejtemnější poloviny" roku, druidové učili, že démoničtí bohové jsou vypuštěni, aby přinesli světu požehnání nebo zkázu. V satanistické kultuře je dnes Halloween jejich vánočním večírkem. Halloween je týden, kdy se koná nejvíce rituálů a obětí. Pro nevědomé 3D lidi je oslava Halloweenu pozváním a umožněním vstupu temných entit do jejich domovů a k dětem. Děti v maskách a kostýmech příšer s děsivou, strašidelnou energií chodí po nocích do neznámých domů a žádají o cukrovinky s GMO. Slavnosti a maškarní večírky vycházejí z rodinné tradice Rothchildů a jejich rodu. Trik nebo léčba: trik je matrice GMO cukerného jedu. Trik je kouzlo. Oslava blízkých nebo předků, kteří nás opustili z fyzické říše, je jedna věc, ale Halloween je svátkem nejpokřivenějšího a nejtemnějšího matrixu. Proč je Halloween v matrixu tak velkou událostí? Potřebuje lidstvo další postavy a události založené na strachu, když se v každodenním životě Matrixu skrývají na očích SKUTEČNÉ HROZBY, TEROR, MONSTRA A ŠELMY? Jak dlouho ještě 3D lidé dovolí sobě a svým dětem, aby klamali sami sebe?

A toto je naše: (Z FB - Slovienka.)

Velesova noc - z noci 31. 1. října a 1. listopadu, když Bělobog konečně opustí kolo roku Černobog a brány Navi jsou dokořán až do svítání (až kohout nevykoukne) ve světě Javi. Je to noc velké moci, kdy jsou hranice mezi světy oslabeny, kdy duchové našich předků a duchové těch, kteří po nás budou žít, představují neoddělitelný celek, spolu s umírajícím a regenerujícím se světem, s elementy a jejich síla. Je to především rodinný svátek. Věřilo se, že v noci Veles se duchové předků vracejí ke svým potomkům, aby je poučili a požehnali celému Rodu. Těsně před setměním hořelo. Jeho přeskakování a chůze po uhelném jeřábu byla obřadem očištění a osvobození od zlých sil. Právě z tohoto důvodu měla oslava Velesové noci pro naše předky takový význam. Vedle pochopení těchto jevů nečekaně přichází nové vnímání našich svátků, zvyků a také protichůdného sjednocení živlů. Magická noc Velesova noc je magická noc zkoušek a vzpomínek. Během této noci je snazší jít do podzemí ve svém podvědomí a najít Sílu, pokud dokážete překonat svůj strach. Je to čas očisty, porozumění a možná přechodu na novou úroveň. Během této noci byl venku připraven talíř s pamlsky pro duše zesnulých. Na parapet byla umístěna svíčka, která jako maják ukázala cestu k duším, které jsou připraveny přijít nám na pomoc. Na oltář slavností jsou položeny jablka, dýně a podzimní květiny. Na příbuzné a přátele zemřelých vzpomínáme, ale bez lítosti. Vzpomínka na Předky u stolu. Před oslavami se dům uklidil, umyl v parním dole, kde zbyl kýbl s čistou vodou a nové koště do sauny předků. Střílel se slavnostní stůl, kde hlava rodiny recitovala určité věty: "Naši předkové, přijďte k nám, pijte a jezte s námi... ", tímto pozval všechny předky na večeři. V domě se otevřely dveře, aby mohli přijít předci a posadit se ke stolu. Před přesunem k dalšímu jídlu byla porce odložena na podivný talíř duchů. Galavečeře trvala poměrně dlouho, všichni zmínili to nejlepší o svých zesnulých příbuzných, skutky, kterými se nemůže pyšnit ani jedna generace tohoto druhu. Při slavnostní večeři bylo možné hovořit pouze o jejich předcích, jejich životech, individuálních činech a charakterových vlastnostech. Jejich slova, moudré rady a dobré skutky se připomínaly. Rozhovor začal příběhem nejstaršího známého předka a skončil vzpomínkami na nedávno zesnulé. Sbohem Předkům. Hlava rodiny po oslavě doprovázela předky slovy: "Sbohem předci, jděte a vezměte si s sebou bídu, nemoc... a dlouho na nás čekat... "Pár vzpomínek na Předky. Vzpomeňte si na své předky, i oni žili svůj život a předali světu své plody. Teď není důležité, jestli byli zlí nebo dobří, štědří nebo lakomí, silní nebo slabí. Je teď jedno, kým byli nebo jak žili, pomohli utvářet a utvářet svět, ve kterém žijeme dnes. A hlavně, zachovali náš starobylý Rod a předali vlastnosti v naší genetice, abychom mohli použít a dokonalé pro naše potomky. Zkuste si během těchto svátků vychutnat každou vůni, chuť a pocit a užívejte si života ve fyzickém světě. Něco extra pro vás. Dny nebo noci tomu byly vždy připisovány. Právě tento rituál ochránil naše Předky - a může i nás - před zapomenutím na jejich kořeny, což by vedlo k nedostatku duchovnosti a ztrátě morálky. Vzpomínáme na zesnulé příbuzné, přátele, ale bez lítosti. Slavnostní vzpomínková večeře trvala poměrně dlouho, všichni si pamatovali to nejlepší ze svých zesnulých příbuzných, činy, kterými se mohou pyšnit mnoho generací Při slavnostní večeři se smělo hovořit pouze o Předcích - jejich životě, charakterových vlastnostech, vzpomínání na jejich slova, moudré rady a dobré skutky. Tato konverzace začala příběhem o nejstarším a nejslavnějším Předkovi a skončila vzpomínkou na ty, kteří nedávno zemřeli. 

Text: Slovensko, zdroj obrázků: internet#Slovienka

Večer školení, porada, konzultace. Ještě volá Bára. Ohledně kurzů. Jejich cena jedenáct tisíc. Já mám zaváděcí cenu za pět. To je pro děti. Dávám ji i dospělým. Další kurzy už budou v plné ceně. Ten náš s Markem Komissarovem byl víc jak dvojnásobně drahý. Pokud se chceš něco naučit, je třeba investovat. 

Na jaké ceně začne Bára, je otevřeno. 

Dobrou noc!