Dnes dvojky - mistrovské číslo

Dnes se narodila před šedesáti osmi lety dvojčata. Čekali jedno. Měli připravené jméno Josef. Po tatínkovi. Jednoho kluka už měli, tak ještě druhé mimčo. Jenže – on tam je ještě někdo. A byl. Klučínek. Jak se bude jmenovat? Mrkli do kalendáře a zrovna slavil svátek Petr. Bude to Petr. Tenhle týden na karu starší bratr dvojčátek zavzpomínal, že se mu vždycky rozutekla. Měl co dělat, aby oba neposedy přivedl v pořádku domů. Tak už je tu! Vstoupil na svět nečekán jako druhý. Pro mě poklad, nejskvělejší muž. Všechno nejlepší, hodně zdraví, hodné lidi, pozitivní energie, lásku, péči, zdravou přírodu, modrou oblohu, sílu, elán a MÍR! To přeju vždycky všem lidem. Petrouškovi z celého srdce.

- Peťuš, a abych tě nezlobila. Děkuji ti za všechno.

- Já ti děkuju. Jak o mě pečuješ.

Miluji ho z celého srdce. Petrouškův den. :-) Dvojkový! Mistrovské číslo. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-22-rannim-mestem-a-prirodou-v-smogu

Horká voda, kočky maso do misek. Umýt obličej. Dnes si nemaluji obličej na ksicht. Venku lije. Proběhnu město. Teprve pak si namaluji člověka. Budu si vybírat kopečky, schody a překážky, abych si ztížila trasu. Běžím okolo domu z roku 1907 na Jakubském Předměstí. Je na něm v nice socha knížete Jaromíra. Jestli to bylo tak, jak to na nás sypali ve škole, tak právě tenhle típek založil před devíti sty lety na ostrohu řeky Labe naše město. Tady žiju svou životní pohádku. Tady plním své úkoly, které jsem si před buchnutím na svět předsevzala. Kde by mě napadlo, že si vyberu mezi zástupy zájemců – teď nevím, zájemců o co – tak že si vyberu právě Petrouška. Myslela jsem si, že se budeme jen kamarádit. Ukecal mě. Vybral si mě. Přitom se říká, že žena si vybírá. On nebyl na programu. Nebyl v plánu. Bylo mi třiatřicet. Jemu o rok a půl méně. Kaz. Budeme se jen přátelit. Chtěla jsem staršího vysokoškoláka humanitně zaměřeného velkého chlapa. Vlastně zrovna v tom čase jsem si řekla, že na chlapy kašlu. Děti si vychovám sama. Jako to zvládla maminka. Nikoho nepotřebuju. A jak jsem si to tak v srdci a v mysli upřímně pomyslela, Vesmír poslal absolutně nevyhovujícího. Maličko menšího, středoškoláka, mladšího. Z doby, kdy jsem chodila dvakrát v týdnu meditovat, vím, že nikdy nemáme Vesmírnému pánovi diktovat, koho chceme, jak má vypadat, čím má být. Protože jen Vesmír ví, co je plánem našeho ducha, duše a těla. A taky co jsme si nahoře dohodli. Vida, jak hezky nám to vyšlo. Dožijeme-li se, za tři roky čtyřicet let spolu.

Nemám ráda, když chodci nepoužívají chodník. Dnes se to tak klouzalo, že jsem buď klusala po trávníku nebo po cestě. Stále jsem dávala pozor, abych nepřekážela. Doběhla jsem k cyklostezce. Vyklusala schody na most a po druhé cyklostezce za řekou se vydala na zpáteční cestu. To je skvělé, ty schody. Už se vidím, jak se na ně drápu s kolem.

Stále lije. Hlídám čas. V půl jedné vyjíždíme. To dám. Pozoruji kačeny. Nad hlavou zvláštní zvuk. Než jsem si vyndala telefon, přeletěl mě pár labutí. Synchronně elegantní křivkou přes řeku zahnuly asi na louku za řekou.

Všimla jsem si, že mladí lidé čumí a nepozdraví. Za nás mladší pozdravil staršího. A neznali jsme se. Jen jako obyvatelé města. Bú, dnes se ani nezabučí. Jo, starší nebo tatínek s malým hochem – vzorově "dobrý den" od něj i od mrněte!

Běžec, který mě občas doběhne, předběhne, mě dnes zas vylekal. Asi Holanďan. To prý říkali herci, když publikum netleskalo. Později zjistili, že vpředu seděl autobus Holanďanů. I on je Holanďan. Spíš UK. Čumí.

Vybíhám od řeky na cestu. Loni v červnu jsem prosila starostu, jestli by bylo možné kousek, kousíček od cyklostezky vytvořit chodník. Zapsal si. Utíkám co nejrychleji po asfaltu. Hup, už jsem na chodníku. Ten nebezpečný úsek má tak dvě stě metrů. Hlavně, že si to starosta poznamenal. Asi hodně práce – čekají ho volby. To si nemusí znamenat, ví dobře, kam se chystá.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-22-bagetky

Voda mi stéká po bundě. Půl dvanácté. Za hodinku vyjíždíme. Osprchovat. Ne. Sportovní výživa. Rychle namlet zrní. Zadělat na bagety. Totiž chlap by nejprve klusal do sprchy, umyl si vlasy. Vyfénoval je. Jenže žena si umí organizovat čas. Těsto mám za pět minut i s namletím zrní hotové. Chvilku nechávám bagety kynout. A teď uháním do sprchy. Vracím se do kuchyně nařezávám vršky baget. Do trouby.

- Honzík už je tady!

Ješiši. Čtvrt hodiny do odjezdu. Vyfénovat vlasy. Natužit. Namalovat. Ustrojit se. Pět minut zpoždění. Jedeme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-22-na-obed

Na třináctou rezervace v naší oblíbené restauraci. Servírky tu má majitel vycvičené. Dnes máme novou. Pusa jí jede. Stále něco nabízí. Oběd nedojídám.

- Do krabičky?

Vidí mou skleněnou misku. Hned si ji bere.

- A prosím si zelíčko na zítra.

Přináší mi ho jiná v polystyrenové krabičce. S úsměvem. Dnes mi ho nemarkovali. Zas přichází ta nová.

- Kafíčko? Zmrzlinku?

- Zaplatím hotově za všechny.

Přichází nás zkasírovat elektrikář. Toho kluka mám moc ráda. Loni maturoval na elektrotechnické škole. Jednu zkoušku opakoval. Dráty nikdy tahat nebude. Tady je jak rybka ve vodě.

- Na kruháči je havárie. Hodinu čekání.

Sjíždíme z obchvatu přes vesnice. Doma pak čtu, že byla ještě jedna nehoda. Hm. Dnes si užíváme sílu mistrovského čísla. Mistr stavitel. 22.2.2026. Konjunkce Merkuru na Saturn byla významná. Tak tak. Pociťovala jsem. Mistrovské číslo je vstupem do věcí, které budeme vytvářet. Je o duchovní rovině – konjunkce Neptun a Saturn toto téma otevřela. Bude se cílit na jasnost. Na logické poskládání věcí. Dvaadvacítka ukáže, jak přenést duchovní rovinu do hmoty. Jak z toho udělat smysl života. Stavíme most mezi neviditelným a tím zřejmým, realitou. Dvacet dvojka spojuje lidi s výším cílem. Konec snění. Dvě je intuice, zrcadlení, práce, aha moment.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-22-doma

Doma mám připravené profiterolky. Ráno jsem poslala do krabičky druhým Hrobským. Poprvé to nebylo pro Vitouška. Dostala jsem pochvalu. Prý výborné.

A Linda přivezla skvělý dort. Chvilku si povídáme vespolek. Pak jen s Lindou.Kluci šli kibicovat do hokeje. Nebo do čeho.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-22-vecer

Chystám do krabičky Petrouškovi na ráno svačinku. Koktejl. Do termosky čajík. Jsem zahloubaná do sebe. Přemýšlím.

- Pojď se podívat na Žofku.

Sedí na opěradle nad Petrouškem. Omývá mu vlasy, probírá je pacénkou. :-)

- Tu novou deku mi dej na gauč.

Je hebounká. Se znakem ryb. A na ni polštářek s rybkami.

- Je hebká. Na té se mi bude ležet.

Večer.

Extraktoři. Sleduji. To je povolání. Jako extrakce zubu – vytržení. Extrakce lidí… Na kraji seriálu čtu:

Úkolem občanů je starat se o svou zemi.

Úkolem státu je starat se o své občany.

A to je teda zajímavé. Protože ta svetrová technička, ta mp3, ta odporná politička přece tvrdila, že stát tu není od toho, aby se staral o lidi. Tak to by mě zajímalo, kde je pravda. :-)

Na pět měsíců jsme teď s Petrouškem od sebe jen rok. Až mi skočí sedmdesátka, už to zas bude o dva. No – o rok a půl. Za ta léta už mi to nevadí. Jen jsem si tak vzpomněla.

Prožili jsme klidný den s hodnými lidmi, dobrými energiemi. Děkujeme.

Dobrou noc!