Dnes jsem nikam nemusela
Prý dnes dostaneme za den tolik informací, co naši předci z celý život. Jak to tak k člověku přijde? Technikou asi nejvíc. Dnes už se lidi tolik nebaví. Mně to baví, povídat si s lidmi. Zjišťovat, že tu ještě jsou. Mám ráda, když si povídáme s Péťou. Každý den si najdeme chvíli.
Ráno. Telefon. Linda.
- Mami, našlas něco?
- Nenašla. Teď jsem vylezla. Chystám snídani kočkám. A sobě.
- Máš tam pozdrav. Stavila jsem se cestou do Phy. Dala jsem to Péťovi.
Jdu hledat. Jé. Na chodbě na dlažbě ten její senzační jablečný koláč.
Devět. Slyším nějakou pilu nebo broušení. Aha, jsou tu na chatičku. Dnes čtyři. Petr a tři hoši. Vedro vražedné. Nesu Žofku v náručí. Zdravím na dálku. Vyskočila mi, nelíbí se jí pracovní zvuky. Ptám se toho plešatého, jestli už si zjistil, co znamenalo to jeho nepovedené gesto. Prý ne. Tak to se polepši, chlapče.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-24-opravuje-se
- Kluci, a těšíte se do školy?
Blonďáček, co studuje IT, kýve hlavou. Prý se těší vždycky. Jeho opar už se změnil v bolák. Ale nehyzdí ho. Druhý kýve taky a řekne, že se netěší. Hm.
- To já jsem se těšila vždycky. Na základní, na střední, na vysoké i do práce do školy.
Helena Heclová mi povídala, že jsem v předešlých životech shromažďovala vědění, že jsem byla vzdělaná. Prý to souvisí s profesí učitelky v současném životě.
- Kluci, nekoušou vás komáři?
- Hrozně.
- My si je pěstujeme ve vanách s vodou na zalévání.
Ošívají se.
- Péťa včera posekal, oni se ještě dnes zlobí, že jim vzal porost.
Nesu půllitry, sklenky. Džbán s citronovou vodou a ledem. Do příštího dám mátu, okurek… Kafe.
Celé dopoledne Žofka brečí. Pořád se mi motá pod nohama. Jako kdyby to kočičí dítě tušilo, že ji zítra na den opustím. Chovám ji. Je v klidu. Přede. Pustím ji, zlobí. Vyskočí na ostrůvek, na linku. Na kuchyňský stůl.
- Jedeš!
Rychle opouští prostor. Zmizne. Hned je zpět. A brečí. Stavím ji na barovou židličku. Opírá se o ostrůvek.
- Žofííí! Nech toho!
- Já se jenom dívám! Nestojím tam!
Nesu čtyři talířky s kousky dortu. Kluci chválí. Utíkám si pro telefon. To už autenticky nenatočím. Nikdy. Už mají spořádáno.
Karel.
- Zkouška spojení! Pojedeme o půl hodinky dřív.
- Ok. To zrovna přijedu na nádraží. V devatenáct mi to jede a ve třicet dva jsem v HK.
- Cože?
- Nevěříš, viď? Je to rychlík. A já jsem v HK za třináct minut.
Slyším na druhém konci nevěřícné pomrukování. On by to možná dal taky. Totiž jezdí na kole jak ďas. Hradec – Šporkův mlýn ve Stanovicích. Už asi třetí léto se chystám jen do HK a zpět. Se bojím. Ze by lenyn? Možná letos to vyjde.
Cože? Nerozumíte větě? Paní učitelka křídou kreslila na tabuli zvíře.
- Děti, co to je?
Nikdo nepoznal. Učitelka napovídá.
- No, z?
Nic
- Ze…
Nic.
- Děti, zeb…?
Vyletěla Pepíčkova ruka.
- Prosím, prosím, ze by Lenin?
Vousatý vtip. Tak zebylenyn.
Pití, svačina, oběd.
- Mami, tak co tam udělali?
- Člověče nic.
- Ve čtyřech?
- No.
- Tak pošli fotky.
Při obědě to říkám Lindinu Petrovi. Jeho syn glosuje:
- No, jenom jsme tam od rána takhle hladili stěnu. :-)
- Kluci, když jsem byla patnáctiletá, maminka mě odvezla do továrny Fruta nebo Deva. Vyráběli tam přesnídávky, marmelády, kompoty. Dali mi plášť, rukavice, holínky. A šup, na galeje. Dole jsme vyďubovaly s Erikou jahody. Nebo krájely na takovém kráječi broskve. Odpeckovávali jsme je. Jenže to nás neba. Šla jsem vždycky do prvního patra za mistrovou paní Kopeckou.
- Holky, přijďte po přestávce, až bude naloupáno.
U strojů jsme si vydělaly víc než v úkole. Jedna paní, chodila v tkaovém slovenském polokroji, paní Balážová, ta když jsme nacvakaly na šestou do haly, už měla tři čtyři bedny naloupané. No jo, no. Přivstala si. Chodím okolo jejího hrobu s porcelánovou podobenkou. Vždycky, ale vždycky utkvělá myšlenka. Jahody. Už tam přibyla i podobenka jejího syna. - V továrně - dřina. Třeba pětilitrové láhve s broskvemi brát z linky a sázet je do koše. Ten pak vjel do velké komory na zavaření.
Jde mi kolem hafo dalších vzpomínek. Jak Miluška Modrá, oproti nám starší, měla takový kočičí obličej. Když jsem učila na zvláštní, poznala jsem jejího syna. Má totiž taky kočičí obličej. Navíc i kočičí jméno. Nomen omen. Obsluhovala zavářecí stroj. Našupala tam palety nebo ty koše s kompoty. Zavřela dveře. Zvenku mačkala světýlka. Považte, už tehdy na kraji sedmdesátých let!! Automatika. Jáchyme, hoď ho do stroje. Modré, červené… Tu práci jsem nikdy nezkusila. Ona si ji hlídala. Byla jsem u mytí jahod, plnění sklenic, mačkání dřevěným tloukem, víčkování. Někdy nás dali do vedlejšího provozu. Do marmeládky. Na dveřích nápis etiketace. Když zazvonil telefon, čapla jsem ho. Vyštěkla děsně rychle s prodlouženým é. Chcechtaly jsme se s Erikou.
- Etiketacéééé!
Na druhém konci bylo chvíli ticho. Protože očekávali:
- Marmeládka!
Jednou jsem stála u koryta s jahodami. Plnila jsem sklenice. Vedle mě maličká panička.
- Jakpak ti říkají?
- Irena.
- A čí jsi?
- Konečná.
- Nejmenuje se maminka Vendulka?
- Jmenuje.
- Kopecká. Vendulka byla moje kamarádka.
Valím oči. Moje krásná mladá maminka měla za kamarádku o mnoho let starší holku? Utahanou, udřenou, sešlou. Však když pak přišla do DD taky, už nemohla chodit. Její manžel pan Heřmánek odešel dřív. Milka nemohla na nohy.
- Pozdravuj ji. Vyřiď, že ji pozdravuje Milka Holubová.
Domů jsem letěla na svém kole jak na křídlech.
Mami, tys´měla kamarádku Milku Holubovou?
No. Měla. Ona si vzala Heřmánka. Bydleli proti našemu domu. Učila mě lézt po stromech. My jsme bydleli v takovém jako půlkruhu chalup. Tam se říkalo ve dvoře. Protože nahoře v lese měli pán hrad. Ten už tam není. Jen studna.
Tahle Milka Holubová je prapříčinou, že jsem si řekla,že nechci vypadat staře…
Po obědě odjeli. A já – bez otužování, osmělování hup do vodičky. Modrá. 32°C teplá. Žofinka jak můj nohsled.
Co já si tady s ní počnu. Mě neposlechne. Jak ji večer zavolám.
Zavoláš ji za světla, nalákáš na jídlo; a už ji necháš doma.
Peťuš, co ty vany? Totiž my tu máme nějaké agresivní komáry. Kousnou a teče ti krev. Včera jsem jsi mi říkal, že mám na stehně. A divej! Na holeni – vidíš? Díra do těla. Teče mi krev. A tady taky.
Vyhodíme je.
OK. Koupíme ještě jednu nádrž. Mamka to tu měla jako z nouze ctnost. Byla ráda, že má vodu na zalití kytek. Maminka. Co se tu nadřela. A já sem nechtěla chodit.
Jdu žehlit. Péťa sedí s Honzíkem pod slunečníkem. Já si žehlím pod třešní. Dívám se na bazén. Vděčná! Děkuji, bazéne. Zítra přijdu o tvou náruč. Bylo to s tebou bezva.
https://www.youtube.com/watch?v=C8pU3rzBu3o&t=4236s
Poslouchám u práce pana Holce. Řežu se smíchy. Pěkně šije do těch našich politických potvor. Už se mi nechce dělat PrSc… Chci spát. Poslechněte si o gerontokracii. Pan Holec navrhuje za poplašnou zprávu a dezinformace – omezení volebního práva seniorům!!! – pět a půl roku. Máme "hodnotovou" vládu. To nemělo chybu. Sice smích, ale okoralé chlebíčky a cvičení důchodci - smutné. Přitom důchodci si tu žijí jak prasata v žitě, tvrdí hodnotová vláda. Proč jim potom dávají staré chlebíčky ze Sněmovny? - Sebrat důchodcům volební právo? Skandální. Válek: ATB je dost. Ale jsou! Jenže kde! Vlasta jede bomby.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-24n-pitko-prislo-kitty-chodi-do-skrinky
Linda posílá obrázek Kitty. Leze do skříňky v koupelně. Už se jí to krátí. Linda má hotové vitráže. Teď vysychají. Už jí taky přišlo pítko z Ameriky. Vidno, že se balíček povozil z jednoho pobřeží na druhé.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-24-dnes-bez-kvasku-vatove
Nedá mi to. Zítra přijdou pracovat. Upeču bagetky. Česnekovou pomazánku. Ráno stihnu občerstvení. Kufr jsem si balila průběžně celý den. Ty vorle - na jeden den jako na týden, stejně musím s sebou mít celou koupelnu...
Poslouchám Lusi Cintulu, Mariana Fillu - odborník na očkování. Už dávno tvrdí, že škodilo i nám. Natož to s Mrn. Zdeňka Kedroutka. Skvělé povídání. O všem, co se za týden událo na světě.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-24-muzlon
Žofinka ráda večer spí vedle mě na gauči. Jak se hnu.
- Vstáváme? Kam jdeme? Jdeme spolu?
Kočenka spí. A já jdu taky.
Dobrou noc!
P. S.
Irena Hrobská
13 hod · Sdíleno s: VeřejnýWTFJan Bittner23-8-22
Řízená debilizace obyvatel kolonie, která už teď dosahuje obludných výsledků, pokračuje. Tak prý chudáci dětičky v mnoha případech trpí psychickými problémy ze strachu ze známek před přijímačkami na SŠ, a tak už střední školy nebudou muset přihlížet ke známkám z konce 8.třídy a pololetí 9.třídy. A navíc budou testy dělat dvakrát a počítat se bude jen ten lepší. A tak víte co? Dejte jim těm vystresovaným dětičkám ty maturity rovnou, stejně pak jich polovina půjde na "vysokou školu", která je dnes, ve srovnání s těmi před 30 lety, vysokou jen podle názvu. Troufnu si říci, že to platí o 90 % soukromých VŠ a minimálně polovině těch státních.Vzpomínám si, že za našeho mládí z populačního ročníku šlo na VŠ jen 6 %, na středních školách skončilo s maturitou 22 % a zbývajících 78 % dosáhlo na výuční list. Tato procenta totiž odpovídají tzv. Gaussově křivce inteligence v populaci. A dnes? 52 % dětí z ročníku skončí na "nějaké" VŠ! Proboha, jakou kvalitu musí ty školy pak zajišťovat a jaké kladou nároky při přijímacím řízení? Myslím, že je to snad každému jasné. A ke všemu pak ty šílené měkké obory, jako n-apř. politologie, andragogika, kulturologie, marketing a mnoho dalších nesmyslů. -Pak to končí takovými šílenostmi, jak jsem nedávno někde viděl, že budoucí Mgr. psala diplomovou práci s názvem - Genderové stereotypy ve Ferdovi mravencovi Ale co....už jsem o tom psal. Otrokáři nepotřebují vzdělané otroky. To by bylo nebezpečné. Vzdělání nedostanou, za to konzumu, braku, drog a pokleslé zábavy vrchovatě. To ti komunisti to dělali opačně. A proč? Protože se budovalo a bylo třeba chytrých lidí. Ti dnešní vládci jen boří...
P. S. 2 - Shrnutí, nemusíš číst. Ale poučit a zamyslet se můžeš
Licek Jan
17 hod · Předmluva :Celkem dobře sepsáno, může se něco textu vytknout, ale sumasumárum je to pravdivé. Nevyrábělo se na dluh, nestavělo se na dluh a ve skutečnosti nic nebylo závislé na komunistech, ale na lidech, jak se k systému stavěli, jak poctivě pracovali.A tak si myslím, že je potřeba se zamyslet nad sebou a ne nad komunisty. Kolik času jsi proseděl v pracovní době v hospodě, kolik času pracovní doby jsi promarodil? S každým prdem se běželo k doktorovi, s každou bolískou. A dnes? Většina přechází chřipky, angíny a dokonce jsem zažil, přecházel žloutenku, jen aby nepřišel o zaměstnání. Doba se změnila, ale ve skutečnosti k horšímu. Jsme v prdeli, ale přiznat si to fanatici nechtějí. Je fakt, že dodnes nechápu, jak s tou pracovní morálkou která mnohde byla k uzoufání, komunisti stát uživili. Například cena elektřiny, vody, plynu vše za pár halířů za jednotku ...............................................Našel jsem v internetu :Štěpán K...... :Ano, 40 let socialismu, z toho 20 let "dusivé normalizace" bylo pro každého z vás prudce výnosným a vrcholně zikskovým podnikem - dodnes žijete v domech, postavených komunisty, dodnes chodíte do prodejen postavených komunisty, jezdíte po silnicích a kolejích postavených komunisty, jezdíte v tramvajích, vyrobených za komunistů... a léčíte se v nemocnících , většinou postavených a vybavených komunisty.. A to je třicet let od chvíle, kdy jste je vykopli od vesla. Jako neschopné řídit stát.Z čeho se platil socialismus? Neodcházelo každý rok 300 miliard na dividendách do zahraničí. Stovky miliard dostal režim od Kaddáfího za tanky, BVP, náboje a semtex, miliardy od Rusů za letadla, nákladní auta, traktory, kombajny a export do třetího světa, miliardy za vzdělávání černoušků, Vietnamců a Kubánců. V roce 1982 jsme splatili Velké Británii a USA cca 100 milionů dolarů jako dluh za britskou "pomoc" ve válce a za znárodnění kapitalistů v roce 1948, jiné dluby jsme neměli. Byli jsme vcelku potravinově soběstační, měli jsme levné uhlí, ropu a plyn. Československo investovalo do plynovodů a rafinérií v SSSR. Měli jsme RVHP jako pohodlně a nediskriminačně dostupný trh. Měli jsme jadernou a vodní energii - v nadbytku. Československá centrální banka vlastnila 105 tun zlata. To je základ ekonomiky. Do 89 jsme vyasfaltovali (frakce ropy) cesty do každé vesnice, cc 6-8 milionům lidí jsme postavili "králikárny" s centrálním vytápěním, teplou vodou, koupelnou a hajzlem v bytě. V každé díře bylo zdravotní středisko, nákupní středisko, středisko služeb pro domácnost a školka, škola a kulturák. Elektrifikovali jsme každou díru - do každého baráku s popisným číslem včetně chat vedl proud a do každého obytného baráku vedl v roce 89 telefon. Do většiny baráků vedla pitná voda a odpad. Z poválečné podvýživy a přídělového systému , masa jednou za týden jsme se dostali do fáze běžně dostupné pestré stravy a křivice či kurděje byly neznámé. Proočkovali jsme celou populaci proti šíleným chorobám jako TBC, obrna..., fluorizovali jsme pitnou vodu jako prevenci zubního kazu dětí. V každé prdeli byly jesle a mateřské školy. V každé škole byl klavír a tělocvična, přírodovědný, fyzikální a chemický kabinet, v mnoha už i bazén se zdravotně nezávadnou vodou, v mnoha i dětský "školní" lékař, starající se o preventivní medicínu a ozdravovny. Vozili jsme děti na školy v přírodě a lyže. V každé větší díře byla lidová škola umění s vybavením a střední škola, pionýrský dům s vybavením pro technické a přírodovědné kroužky dětí. Mikroskopy, vrtačky, ponky, flétny, housle, klavíry. Učební pomůcky, které tvoří dodnes základ kabinetů. Kdo dnes vyrábí vycpanou sovu nebo tchoře?Investovali jsme do masového vydávání beletrie, včetně "západních" autorů. Ve vynikajících překladech. Do poezie. Dnes jsou jich stále plné knihovny v každé vesnici a u většiny lidí doma.... Investovali jsme do masového vydávání dětských časopisů bez komerce a reklam. Investovali jsme obrovské peníze do kinematografie, animovaného dětského filmu, lidového umění. To všechgno stát. Ano, stát, který vedle toho živil 250 tisícovou armádu a 150 tisíc vojáků Varšavské smlouvy, protože v 1968 hrozila jaderná konfrontace v Evropě (Pershingy x Temp-S) a pak už nikdo nikomu nevěřil. Ta "armáda míru" byla skutečná a nutná. Ale komunisti to neuměli lidem říct. A proto tím vším každý opovrhoval a listoval doma katalogy Neckermanna a Quelle. To nepočítám dvojí rozvoj průmyslu od války: nejdříve primitivní náhrada těžkého průmyslu za vybombarodvané a ukradené. Bez sléváren nejsou kolejnice a plechy, bez plechů nejsou nákladní auta, vagóny, pluhy, rypadla ani bagry. Bez aut není výstavba elektráren. Bez vagonů není doprava uhlí v zimě. Pak dvě generace inovací (nejdříve elektřina na sloupech a štěrkové cesty mezi vesnicemi, pak elektřina v zemi a asfalt). Na vesnicích po válce nebyla elektřina standardem. Ale bez elekřitny není ani efektivní zemědělství. Průmysl, zejména lehký i tam, kde nikdy nebyl, aby byla práce pro věechny v dojezdové vzdálenosti od místa bydliště, postavené sklárny, keramické továrny, nábytkářské firmy, textilky, obuvnický průmysl, smaltovaná výroba (od hrnců po panely na stěny sporáků, umyvadla a vany), kanalizační roury a chemické vany, strojírenství - od šroubků po turbíny, motory všeho druhu a výroba těžkých aut a jeřábů, strojírenské a paírenské stroje a výroba, .... kabely, vypínače, svítidla, žárovky... Vyráběli jsme unikátní práškovací a hasicí letadla (Čmelák), malé dopravní letouny (Andula), unikátní aerotaxi a poštovní letoun (Ae-145 z roku 1958, L-200 Morava). Aerokluby měly sportovní letouny (Zlín) i neuvěřitleně spolehlivé větroně (Šohaj, Blaník...) . Armáda měla české hlídkové letouny (L-39). Stavěli jsme lodě. Od malých pramic po motorové čluny a plachetnice, ale i velké nákladní i dopravní, bagry a remorkéry pro říční dopravu. Existují dodnes, protože nové se už nevyrábí.To všechno stát. Ne "trh". Bylo třeba 15 milionů lidí obléci, ubytovat v určitém standardu - standardem není plesnivý sklepní byt s kohoutkem studené vody a záchodem na chodbě a topením klubkami. A 15 milionů lidí stravovat. A 15 milionů lidí oblékat a obouvat.Ta výstavba vždy začínala infrastrukturou. Telefonními přípojkami do bytů a výsadbou parků končila. Ne jako dnes, kdy developer postaví byty a o výstavbu silnic a kanalizace se nikdo nestará... Nejprve se musely postavit silnice, pak společná infrastruktura (trafostanice, kanalizace, čistitčky...) pak museli dostat byt či telefon doktoři, manažeři fabrik, učitelé a pak zbytek. Dělníci z továrny dostali "stabilizační" byt dřív. Jo, nemusel mít telefon do bytu, ale do domu nebo vedlejšího domu byl. Stejně jako byla vždy budka v ulici. Občanská vybavenost a "prosluněnost" samozřejmostí. Nevíte co j prosluněnost? Všechny byty musely být navrhovány tak, aby byly dostatečně prosluněny. Byt považujeme za prosluněný, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. Otvory, kterými sluneční záření vniká do místnosti jsou zaskleny průhledným a barvy nezkreslujícím materiálem, celková plocha otvorů je rovna nejméně 10 % podlahové plochy místnosti, přitom nejmenší rozměr osvětlovacího otvoru je 900 mm... Světoznámý architekt Le Corbusier (byl socialista) v minulém století jednoduše formuloval nejkategoričtější příkaz architektury "Dát lidem slunce a světlo" . Dnes si nemáte na co stěžovat. Všechno je. Jen prachy na to většinou nemáte.A až dnes, kdy "trh" nezajistitil základní antibiotika na angínu, oceníte snad kapacitní plánování výroby, samostatnost ve výrobě většiny základních léků včetně vitamínů a antibiotik, krevních derivátů a schopnost každé lékárny elementární výroby dezinfekcí, léčivých mastí, roztoků a směsí z dostupných chemikálií (peroxidem, jódem a hypermanganem počínaje , glycerinem a mastmi na opruzeniny, spáleniny a proti plísni konče).Až dnes, kdy "trh" nezajistitil každému dítěti pediatra, školku, zubaře nebo pohotovost, víme, co všechno tvoří "životní komfort". Až dnes, když vybavení školáka stojí tisíce každý rok, snad oceníme za režijní cenu vyrobené učebnice ze SPN, které školy půjčovaly až sedmi ročníkům žáků. Do kterých se nečmáralo, ale četlo se z nich. Které byly vybaveny prvotřídními ilustracemi předních výtvarníků.Ano, nebyl dostatek západního zboží a služeb. Ne proto, že by na ně nebylo, ale proto, že je sem COCOM (Coordinating Committee for Multilateral Export Controls) nedovolil dovézt. Nebo proto, že nebyly valuty, protože Západ velmi kontroloval, jak velké valutové příjmy socialistickým zemím "dovolí". A za co. A tak jsme se museli cenově podbízet, hledat šedou zónu pro export a valut byl nedostatek na všechno.Nebylo na rozhazování. Takže jste si nemohli jezdit letecky na Kanáry, ale maximálně vlakem či autobusem k Baltu nebo Balatonu. Nebo na Mácháč.Ano, trpěla příroda. Přednost měli lidi. Před ochranou remízků měla přednost efektivita zemědělství, jakou dnes neznáme. (efektivita není jen výtěžnost z hektaru, ale nákladová efektivita za tunu). Na horách byly ale stromy, ne kůrovec. Ano, neopravovaly se staré, předválečné domy - protože to bylo neekonomické pro vestavbu moderní infrastruktury a moderního vybavení do města (třeba ta teplá voda, plyn, suché sklepy, nosnost podlah, ústřední topení, záchody či koupelny v bytě). Ano, ne všechno zboží byl odstatek a ne všechno zboží mělo design a kvalaitativní parametry toho "západního". Ale vysavač ETA 401 z dob, kdy se rodiče vzali, funguje dodnes. Ledničku Calex 132 mám také dodnes a chladí líp, než ta superduper ze Západu, která odešla po deseti letech. Totéž pračka se ždímačkou Perobot z Kovosmaltu z počástku šedesátých let. Nebyla sice automatická s dvaceti programy, ale neměla kurvítka a cenu opravy větší , než je cena nové. Buben byl pouze pozinkovaný, ne nerezový...Takže ano, nadávejte na komunisty, na frontu na banány a nedostek hajzlpapíru (to bylo ten rok, když vyhořela jediná papírna, která ho vyráběla). Dnes se banánů můžete přejíst. Ale doktora nemáte. A nemáte na něj ani nárok. A do lázní se jen tak nedostanete... A byt vám zaměstnavatel nepřidělí a vy si na něj nevyděláte ani za dvacet let.Uběhlo 35 let od "sametového" převratu. Vcelku se nám daří výborně, tvrdí ti, kteří teď vládnou. Takže už je čas. Srovnávat, nejen cenu povinného ručení.