Dnes jsem se vyděsila. Svrab.

Rok se rozběhl, ani nevíme jak.

Ráno krásně nasněžilo. Myslela jsem si, že po klientech vyběhnu na běžky. Miluji uklízet sníh. Letos máme nové shrnovadlo. Vyhovující i nevyhovující. Úzké. Jak široká lopata uhelka. Mám raději shrnovadla se širším záběrem. Zas se člověk víc nadře. Staré dřevěné těžké kvalitní řemeslně vyrobené. Dnes plastové lehké hnusy. - Opět jsem sněhem z chodníku přes plot zasypávala naše smrky. Mají pod sebou sucho. Léto je tu raz dva tři. Blázni byli, kordy měli. (By řekla maminka.) Odchází klient. Starý pán.

- Jiříku, teď budu odhazovat sníh zpět do zahrady.

- My to taky letos děláme. Vozíme ho na kolečku do zahrady.

Svět se zbláznil. Vždy se sníh vyvážel, aby nepřekážel. Vlhko se vyváželo dál od domu.

Za maminkou. Vezu domácí mlsky i koupené fidorky. Tolik let jsem je neměla v puse. Mokře chumelí. I do krabičky s dobrotami. Štve mě, že musím obíhat dům, místo abych vklouzla zadním vchodem rovnou k výtahu. Klušu po schodech. Zavadila jsem zrakem o bílý text na dvírkách u schodů. Než je rozevřu, zastavuji se. Co to je? Svrab? Nepotvrzený? Ty vorle, před třemi lety to tu bylo... Mamka se odrbovala. Měla ho. Nechali mi ji klidně brát domů. Kdykoli se drbe, naskočí mi obava. Loni vlastně už předloni v Grand parku jsem šla za lékařem. Maminku svrbí kůže. Nechtělo se mu se mnou jít. Byl přesvědčen, že svrab je nemyslitelný. Nedala jsem se. Vzdělaný černožický. Nemám ho ráda. Tehdy se mnou jel výtahem. Měl zlost, že jsem ho vleču k mamince. Postavil se ke mně zády. Protože jsem přímočará, pusa řekla:

- Já vím, jsem pro vás obtížný hmyz, že? Ale mám zlou zkušenost s neinformovaností příbuzných...

Něco zabručel, ani se neotočil. Se vzdělanými nevycválanci neztrácím čas. Neurvalí nabobové. 

Dnes si tedy čtu ceduli, bez data! Vyděsila mě. Zrovna jde po schodech jedna ze sociálních. Zlobím se, jak je to možné, že nevím, že tu je opět podezření na svrab. A jak to, že papír je bez data?!

Maminka sedí v pokoji. Kamilka je v koupelně.

- Mami, půjdeme na chodbu?

- Tam je zima. Zůstaneme tady. Tady je teplíčko.

Dávám ji k oknu. Raduje se.

- Jé, sněží!

- No, mamko, od rána. Ale sníh se neudrží.

Pozorujeme sníh.

- Mami, modřín má být v zimě zelený, ne? Co když támhleten žlutý uschnul?

Mamka mě uklidňuje, že se určitě na jaře zazelená. Vezu ji na záchod. Když se obléká, ťuky, ťuky, pan ředitel. Mamka vtipkuje:

- To přišel v tom nejlepším.

Pan ředitel tichošlápsky asi přišel vysvětlit svrab. Nesměle navazuje hovor. Pomáhám mu. Zlobím se, že na papíře není datum. Vyčítám, že mě nikdo neupozornil. Prý je to všude napsáno. Od 15. prosince. Super. Skvělá informace. Před čtrnácti dny jsem se tu vyvalovala v posteli. Mamka je prý zkontrolovaná, nic nemá. Ani není jisté, jestli tu svrab je. Ty židle a křesla na terase jsou na pět dnů na chladu. Jakmile si na ně nesedne teplá zadel, je zažehnáno. Odrbuji se na zádech už delší dobu. Doufám, že je to reakce na nějakou bylinku z amazonského čaje. Ukazuji panu řediteli vybrakovanou skříň, ukazuji nový polštářek s povláčkem, který si ušila maminka z dětského zimního overálku některého z vnuků. Předvádím zaprané halenky. Ani jedna bílá není bílá. Všechny růžové, špinavé. Zničené. Upozorňuji na poztrácené ponožky. 

- Víte, kolik se tu pere prádla?

- Víte, že mě to vůbec nezajímá? Stačí koupit pro každý pokoj síťku.

- My máme nažehlené jmenovky.

- Jo? A jak máte označeny tyhle punčocháče? A krepsilonové ponožky?

Uznává. Je zcela potřebné a logické zlepšit systém. Speciálně pro mou maminku budou zavedeny šatní lístky. Na to, že je vše poztráceno, docela pozdě. Ukazuji i orvanou vrchní část kostýmku, která není maminčina. Chválím pečovatelky. Nabádám, aby je odměňoval, ať zváží navýšení jejich počtu. Rapidně! 

- Ony se vás bojí.

Opravdu povzbudivé. Asi jsem z jiné planety. Jen proto, že řeknu svůj názor, tak se bojí? Nevšimla jsem si. Jasně, nikdo není stoprocentní. Omlouvám nedostatky. Chybička se vloudí. Ta ratejna, co je označena za kulturní místnost, to je ledový odchov. Bez svetrů a bez dek tam lidé ochoří.

- Dole se musí zavírat dveře.

Úsměvné. Se musí. 

Peru doma. Ale platím si to tady. Prý nemám potřebnou chemii na likvidaci případného svrabu. To mě nenapadlo. Žehlení prý pomáhá. Froté ručníky žehlím také. Hlavně je peru už rok a jsou jak nové. Mluvíme, řešíme. Dozvídám se spoustu věcí. Svrab sem nosí lidé z LDN. Nechápu, tři roky je preventivně zmastí sírovou mastí při příjmu a přesto se to sem dostalo? Nebo nedostalo?

Měla bych dát pochvalu paní Zachařové. Chceš nechceš zahájila jiný směr vaření. Myslím, že nakročila dobře. Klasika i novinky. Líbil se mi minulý týden kefír. Nejprve pár koleček cukrovíčka. Za hodinku kefír. Byl moc ledový. Nesmějí ho nechat odstát déle, než půl hodinky. Napadá mě, nalít ho lidem a nechat zteplat na stole. Až na to ledové - jednička s hvězdičkou. Dala bych přírodní, bez příchuti. Určitě lepší než ty umělohmotné ličenské koláče mého spolužáka Bédi. A ještě poznámka, a s tou souzním. Ten oběd včera, ten zdravý oběd, výborná mrkvová polévka jemně zázvorová prý byla moc dobrá a kuře s bulgurem a ještě s něčím - taky. Lidé si zvyknou na jinou stravu, než jsou knedlíky, knedlíky, knedlíky. Holčičky, tak tady je nutno ještě zapracovat. I doma uvařit nějakou lehkou novinku :-) manželovi. A svůj oběd si v práci poctivě sníst.

Maminka trpělivě poslouchá. Neruší. Maminka. Moje. Milovaná. Držím ji za ruku. Hladím, hladím. 

- Ty už jdeš?

- Mamko, Petroušek jede na zápas, máme navézt dřevo na terasu. Přijede si nějaký pan bakalář z gymnázia pro poukazy. Musím být před čtvrtou doma... 

Maminka - jako poslední dobou vždy - chápe. Vezu ji do jídelny. Chce mezi chasu. Jídelna prázdná. Ptám se, kde jsou všichni. Paní Maruška odpovídá:

- Pracují.

- Myslím lidi.

- Odpočívají. Ale už je začnou navážet.

Pusinku. Letím po schodech. Hlavou mi běží myšlenky. Jsem normální? Asi jsem divná. Nezapadám do systému. Ozvu se, když se mi něco nezdá. Mluvím nahlas. Nebojím se. Nepatřím sem. Bojí se mě. To je teda zjištění! Všichni jsou skvělí, neomylní, nedotknutelní, stoprocentní, milí, příjemní. Nakonec jsem za krávu já. To neva. Nejsem smutná. Nenechám se odradit. Otrávit. Jsem přesvědčena, že lidi jsou v podstatě dobří, hodní, laskaví, srdeční. Bojí se vás - stále mi ta věta zní v uších. Nevěřím. Vím, že pečovatelky druhého patra pracují. A řeči, že se někdo veze, neberu. Ať si to srovnají vedoucí. Od toho tu nejsem.

Krásně chumelí. Navážíme dřevo. Chystám sportovní nápoj během zápasu, výživu než jdeš do sprchy, než jdeš do sprchy... Ta větička je mantra lékaře španělského olympijského týmu. Petroušek odjíždí. Zatápím. Už mám volno. Přemýšlím. Usínám. Dovoluji si to. Micka chce ven. Otevřu jí dveře. Dýchne na ni chlad, mokro. Vrací se. Takhle si se mnou hraje ještě jednou. Nakonec se uvelebí vedle mě v houpacím křesle. Odcházím úřadovat do pracovny. Bude deset. Končíme, končíme. Zas až zítra.

Víkend. Ten už jsem neviděla rok, dva, tři. Hle, hle. Paní Kiedroňová. Asi před pěti lety jsem si stáhla povídání s ní o miminkách. Znám ji jen po hlase z rádia. Teď vidím, jak vypadá. Tiší miminka. Uskřinutí nervových zakončení v páteři neopatrným houpáním, braním do náruče. Posazováním miminka. Dítě pláče bolestí, je pak hystericky natřásáno. Neutiší se. Pláče a pláče. Bolestí. Jedna maminka dávala kapičky proti zvracení. Pak zjistila, že kapičky - jed - dítěti neměla vůbec dávat!!! Stačila něha. Ticho. Maminka nemůže dítě ukonejšit, je depresivní, že selhává jako maminka. Rodina dítě divoce houpe... Místo něžného masírování, chování, manipulování...  I dítě má citlivou páteř... NWO. Dítě se navlékne do rifliček a nemůže se hýbat. Udělá se z něj malý dospělý. Maminky nedávají miminkům volné tepláčky. Tepláčky mívaly kožíškový teplý vnitřní povrch. Měly dvě kapsičky. Klučíčci dostanou košili pomalu i s kravatkou. Nesmyslná zlá devastující móda. Včetně motivů s lebkou a zkříženými hnáty.  Důležité dbát na dětské volné pohodlné oblečení... Dítě se škrtí, nemůže se pohybovat. 

Paní Kiedroňová potichu mluví, zlehka děťátko konejší. Klídek. Dítě se má umístit do peřinky. Děti začnou používat ručičky. Najednou se zaktivizují. Ručičky začnou zdvihat. Spinkají. Uklidní se. Nepropláčou patnáct hodin denně. To to dalo. Vrátili jsme se k způsobům našich prababiček. Pamatuji si, jak naše Linda plakala, přikrytá jen lehkou laryskou na studeném prostěradle. Doma u maminky i u babičky jsme spali(y) na tzv. spodnicích. Jen málo dosypaná peřina. Ani ne zpola. Maminka vždy naklepala, položila nás na spodnici. Ach, to se spalo. V teplíčku. Linda doma řvala, nemohla usnout. U maminky spala jak nemluvně. Na spodnici a na péřovém polštáři. Teplo potřebují miminka i staří lidé v lehátkácha vozících. TEPLO. KLID. Ne vyřvávání západních hitů. Nepříjemné nepřirozené tváře, obličeje - děsí. 

Schválně jsem začala hledat. Paní Kiedroňová. Už v 80. letech propagovala plavání s miminky. Doporučuji maminkám, babičkám. Dřív neřvala televize, rádio. Zpívali ptáci, šuměly stromy. Kykyrykali kohouti. Nervová soustava i lidé byly v peřince. Dnes se dětem vyřvává, nemají klid. Zpátky na stromy. Vlastně pod stromy.

https://www.youtube.com/watch?v=AkBEEp_It14

Dopo jsem poslouchala o globalizaci planety. Jedna vláda, jedna měna, žádné národní země. Zničit tradice... Multikulti. Jeden operátor. Nesmírně důležité k světovému panství. NWO. A teď pan Soukup říká totéž. Útoky na Huawei začaly už loni v lednu. V srpnu zaútočili šéf FBI, šéf CIA atd. atd. na Huawei. Jenže Číňani se naučili od USA, Japonců menagementu, kvalitní výrobě. Ti první už zapomněli, co je kvalita. I světové módní značky nešijí kvalitně z kvalitních materiálů. Jejich hadry jsou srovnatelné se šuntem v KIKu, Pepco, Tesco... 

Technologie 5G - smrtelné. Náš meinstream o tom ani muk. 5G testovali v polském městě Gliwice u Westerplatte; začala tu provokací Druhá válka světa. Symbolicky. Ptáci popadali ze stromů a střech. Přitom laboratorní krysy měly rakovinu v okolí srdce, plic, kůže, rozpad mozku, neplodnost... Jediný opovrženíhodný Soukup to říká na plnou pusu. I na FB všichni hovoří o TV Barrandov jako o sprostém slově. No jo, když čučí na nějaké krávoviny. Je umění si vybrat...

https://www.benchmark.pl/aktualnosci/sieci-5g-w-polsce-coraz-blizej-pierwsze-testy-terenowe-za-nami.html 

Dobrou klidnou noc!

P. S. Napište mi svůj názor. Budu o něm přemýšlet. Nejsem neomylná. Nepřístupná. :-)