Dnes jsem si urvala kousek času pro sebe. A to se má.

Pondělí. Budík. Nechce se mi. Pozdní příchod do postele. Paní klientka chodí v osm. Hygiena. Vybrat popel. Vyčistit okénko u kamen. Namalovat na sebe obličej. Rozcvičit se... Paní nedorazila. :-) Mohla jsem se dospat. Paní zapomněla. Nic. Stane se. Znám to. Přeobjednáváme. Nemám místečko. Až po Velikonocích.  

Mám chvíli pro sebe. Beru tavnou pistoli. Hraju si. Tvořím. Hhhmm. Labůžo. Za oknem slunce. Jdu francouzským oknem do zahrady. Okamžitě se mi odněkud motá pod nohama Micicindička. Trávíme hezkou chvilku spolu. Válí sudy. Vyvaluje se. Nechává se hladit. Předstírá oddanost. Pozoruji třešňové květy. Ne tu skladbu. Ty bílé hebké doopravdické. Sice koruna nebzučí, ale pár včelek pracuje. Tak to je žůžo. Jestli přežijí zákeřnosti mocných, koncem května - první světlé plody... Koncem června černé přesládlé nalité bobule...

Oběd. Mungo vypadá jak stařec. Dlouhé klíčky. Šup do salátu. Rychle červená řepa, cibule, oloupat vymačkané půlky citronu, kousek mrkve, šnytlík... Hotovo. - Varný košík. Kari rýže s quinoou. Proužek tvrdého sýra - jen pár kostiček, kolečka mrkve, proužky celeru. Chybí cuketa, brokolice. Pára. Skvělé. Na mini talířek lžíci křenu... Pěkně pálí. Skvělé. Umím celý týden bez masa. Naši předci, myslím babičky v DD, to uměly taky. Jen dnes do nich denně ládujeme maso. Pravidelná součást stravy.

Za maminkou. Proletím okolo kukaně. Kamilka za mnou sviští se sepjatýma rukama:

- Nebudit. Nebudííít. Aspoň chvilku :-) :-) _

- Jenže už stojím ve dveřích. Mamča sedí na posteli. Celá vzhůru :-) 

Kamilka hraje zklamanou. :.-) Dá maminku na vozík. Složí deku. Vyloví z termosky pytlík s čajem.. Vysadí ji. Toho si nesmírně vážím. Jak je pünktlich. Nemám ráda pytlík na dně termosky. Kamilka mamku obstará. Utíkám sestřičkám vrátit štamprliču. Natrhala jsem fialky, modřenec, sedmikrásky. Kamilka zalije mamce kafíčko. Nestíhala jsem dnes uvařit vodu do termosky...

- Tady má termosku horkého čaje. 

- A tady má medík :-) Poslední sklenice. Mamko, tady to je mlékovka; stála sto padesát korun. Ne abys ji rozbila... 

Ukládám do mlékovečky jarní kytičku. Telefon.

- Tak jsme tady. Jen nevíme, jestli dobře. Kudy k vám?

- Aha, ale jsme domluveni na šestnáctou. Jsem teď u maminky.

- Jen řekněte, jestli tu jsme dobře.

Pán popisuje cestu. Nějaký zákaz vjezdu. Stříhám ušima - jede přes závory. Vracím ho zpět. Upozorňuji ho:

- Ale já přijedu až na šestnáctou.

Mám-li naskládané v některé dny lidi tak, že si podávají kliku, dodržuji přísně harmonogram. Pán souhlasí. Nevím, co předpokládal. - Kamilka:

- Budete ještě něco potřebovat?

- Kami, nebudu. Běžte si na přestávku. Postarala jste se. Děkuji.

Kamila mi připomíná jednu herečku. Krásnou herečku. Kamila je tu právě rok. Tak kratičko. A zařadila se mezi Irenku, Simonku, Petronelku, Květulku... Děvčata starší věkem a praxí. Jsem v klidu. Sedíme na terase.

- Copak tohle je?

- To je přesnídávka vycpaná škrobem.

Maminka bublá:

- To tu dávají každý den.

Ptám se, co bych jí tak mohla přivézt. Při mých návštěvách u ní mi nabízela hořické, Delisu, vlnky. Vždycky mi uvařila granulovaný citronový čaj. To už bych dnes nepila. Díky její nemoci jsem se vydala na druhou kariéru. Neprozkoumaný terén. Jsem šťastná. Prozdravěla jsem, proštíhlela, začala se hýbat... Chvilku na sluníčku luštíme. Užíváme sluneční koupel. Povídáme si. Užíváme si. Maminka je pro jistotu zabalená v dece. Dnes jí končí dietka. Je v pořádku. Musím se sbírat... Maminko, zas zítra...

- Ty zas zítra přijedeš?

- No, jako každý den. Mamko, když jsem tě pusinkovala jako holčička, mělas tak hebkou pleť jako máš dnes.

- Jóóó?

- Jj :-) 

Prchám k autu. Mám asi deset minut... Vjíždím do dvora dvě minuty před šestnáctou. Paní nechce, aby pán slyšel její váhu. Nadiktovala mi o třicet kilo menší. Posílám pána prohlédnout si zahradu. Jsou spolu prý tři roky. Vdova a vdovec. On elegán s bříškem. Ona sto deset kilo. Bezmezně důvěřuje lékařům. Bere léky na štítnou, na tlak... Bolí ji kolena... Má odoperované žíly. Prý zbytečně. Paradoxní. Lékař je pro ní autorita. Tak si pro jeho bodové hodnocení nechá i vyrvat žíly z těla. Nechápu. Paní zírá na své výsledky. Zajímavé - její kosti jsou silné. Jediný zelený údaj. Jinak vše červené. Útrobní tuky víc než vysoké... V 67 metabolický věk 87. Vysvětleno. Oknem vidíme Petrouška s pánem hovořit. Pán se zjevuje náhle ve dveřích.

- Jak jste si popovídali s manželem? On je víc upovídaný než vy :-)

Pán se směje. Prý je taky užvaněný. :-)

Ohlašuje se paní - pro jídlo. Štíhlounká, krásná... Pátý rok chodí. Stále štíhlá. Ještě štíhlejší. Přinesla mi kytičku.

- Dnes u nás kupoval Tvůj manžel. Říkala jsem mu, že k vám dnes jdu. Ptal se:

- Mám se navonět?

Řehtáme se. Zvoní náš Karel - nájemník. Vždy se sám (SÁM) ohlásí s penězi. Nikdy ho neuháním. Mám dovoleno říkat cikán. Od února podniká. Ukazuje mi své projekty; zdí, bourá... Z třísměnného provozu - našel odvahu. A skočil. Volám Petrouška, aby mu poradil.

- Máš zaplacenou silniční daň?

- Já si audinu dnes dal do depozitu na tři měsíce. Nechám si auto zrekonstruovat.

- Seš blázen. To do toho vrazíš sedmdesát osmdesát tisíc.

- Sto padesát!

- A to by sis dal  do nákladů. Ale když ho máš v depozitu, nejde to. 

Je mi zima. Jdu obvolat zmeškané hovory. Od dvaceti konzultace... Nejraději bych ještě úřadovala. Nikdy nekončící byrokracie...

- Chtěl bych ti popřát k zítřejšímu...

Dostávám krásnou kytici. A pusu.

Konec. Huráá. Ještě připravit Petrouškovi krabičku se svačinkou. Termosku bylinného koncentrátu...

Linda. 

- Mami, prve tu oplendovala Kittyna. Jedla jsem ten tvůj křen. Kitty myslela, že je to nějaká dobrotka. Dala jsem jí přivonět. 

- A omdlela, ne? Vytryskly jí kočičí slzy.

Linďous se řehotá :-) 

A dnes - frrr - jdu spát.

Ať nám vydrží jaro nemrazící.

Dobrou noc!