Dnes krásně... Pršelo, jen se lilo
Otevírám oči. Počítám s temnou oblohou, deštěm. Nejsem radar. Lidem, kteří důvěřují radaru, se směju. Asi jsem hloupá. Určitě to funguje. Ale nevěřím mu. Tentokrát mě intuice zklamala. Venku sluníčko. Příjemně. Jak v prádelně. To já ráda. Vedro k zalknutí - miluji. Napadá mě:
- Že bych převlékla?
Znamená to hodit sebou. Neboť spíme na Teslových podložkách. Vyprat. Vymáchat v octové vodě, abychom neleželi na zbytcích pracího gelu. Hodit na šňůru. Vyžehlit. Jdu na to.
První zpráva dne. Domů se konečně odebral krásný člověk ze starých dob. Alain Delon. Skvělý herec. Krásný člověk. Následoval svého filmového kolegu Belmonda. Tak už spolu sedí u nebeskýho báru a je jim fajn.
Život už mi moc nepřináší. Už jsem všechno poznal a viděl. Především ale nenávidím tuto dobu, je mi z ní na zvracení. Vše ovládá lež, všechno je překroucené. Lidé se navzájem nerespektují a nedrží slovo. Záleží jen na penězích. Po celé dny se omílají jen nějaké zločiny. Vím, že tento svět opustím bez lítosti," Alain Delon
https://www.youtube.com/watch?v=vyPvIvoqI6k
Já se na světě teprve batolila, on už si našel nádhernou Romy Schneiderovou. Jak ono to bylo? Žili spolu pět let. Ona už byla slavná císařovna Sissi... Jdu si to najít. On ji opustil. Málem jí to stálo život.
Ano, tak to bylo. Měl ji celý život ve svém srdci. Tak už i s Romy jsou pohromadě. Čekala na něj pěkně dlouho.
Jakpak o něm bude referovat EU. Prý rasista. Šmejdi, sklapněte. Přál si už tu nebýt, svět plný nečestnosti. Zprávu jsem přijala s klidem a tichým uspokojením. Je mu dobře.
Tak žádné proprchávání. Bude krásně. Přijíždí naše paní v nájmu. Veze peníze. Vždycky spolu stojíme, ona spěchá, přitom na chvíli sednout by nás obě nezdrželo. Máme hovořit u branky nebo u stolu.
Ježiši! Půl dvanácté. V poledne bude volat Petroušek. Taky jo.
- Nespíš ještě?
- Už převlékám.
- Prosím tě, potřeboval bych, kdyby byl oběd hned jak přijdu. Slíbil jsem Martinovi… Otevřelas´ skleníček?
- Peťuš, zapomněla jsem. Už jdu na to.
Slibuji oběd včas. Slovo se má plnit. Mohla bych jít
hupsnout do bazénu. Přemýšlím, jestli rajčatovou rýži, velká pochoutka! Nebo jít
nakopat pár brambůrek. Loni jsem jeden řádeček zapomněla v zemi. Nakopat. Dobře.
Jen do hrnce. Na páru házím se slupkami, navrch klasika krůtí prsa s kořením.
Ve skleníku jsem utrhla kvetoucí konce bazalky. Ozvláštní chuť oběda.
Smouší se. Jdu se smočit. Suníčko zas vykouklo. Ale je to s ručením omezeným. Rychle zas dovnitř pracovat. Dnes jsem neměla z vody tak dětskou radost jako včera. Po obědě se smočím.
Co můžeš udělat hned, udělej to.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-18-od-snidane-pres-svacinu-po-obed
Všechno mám hotové, připravené. Obědváme. Obloha se mění jak kaleidoskop. Péťa odjíždí. Stěhuji se k bazénu. Kráp, kráp. Ne. Je to možné? Vzala jsem si s sebou vonné tyčinky. Tak šup. Uklidit polstr, deku, osušku, zapalovač, krabičku s tyčinkami, sklenici s vínem. Odnést počítač, telefon. A je po koupání, radare!
Utíkám sebrat Teslova prostěradla.
Už dlouho jsem nespočinula okem na Murphyho zákonech. Co se má zkazit, to se pokazí. Nevíte, co jsou jeho zákony? Znamená to, že se chystáš strávit letní odpoledne, příroda udělá čáru přes rozpočet.
Murphyho zákony označují širokou škálu různých rčení či epigramů týkající se chybovosti a lidského selhání. Základní formou všech těchto "zákonů schválnosti" je tvrzení "Co se může pokazit, to se pokazí", pojmenované po americkém leteckém inženýrovi Edwardu A. Murphym.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-18-dohlizela-na-me-az-taky-usnula
Když ne u vodičky, házím sebou na gaučíček. Parafrázovat včerejší Bílou paní: Pokud nespím pěkně v rakvičce, zabalená v rubášku, přikrytá hlínečkou a za hlavou nemám náhrobní kamínek, dosud žiju. Spíme s Žofkou.
Mimochodem, dnes Bílou paní na vdávání hráli v Kuksu ještě jednou. Nezávidím! V dešti to nebyla taková radůstka! My to měli se světluškami, v teplíčku, s ledovým bublinkatým proseccem.
Petroušek je zpátky.
- Vyspala ses´?
- Odpočinula.
Sedíme spolu na nové lavičce od Lindy. Povídáme si. Užíváme chvíle, kdy nelije. Příšerně žerou komáři.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-18-vysivky-z-maminciny-vybavy-1944
Jdu žehlit. Povlékáme prostěradla. Zapínám je do proudu. Na podhlavník jsem nevlékla starý maminčin povlak. Nádherně vyšívaný. Ozdobný monogram VK. Věnceslava Kopecká. Vzala si Oldřicha Konečného. Jak to naše maminky stihly? Připravit iniciály budoucí nevěsty. Nebo si vyšily svá písmenka bez ohledu na to, kdo si je vezme? Logičtější je, že byly ohlášky, jedny, druhé, třetí, a tam se horečně dovyšívalo druhé písmenko. Už se nemohu zeptat, jako to bývávalo.
- Jdu ti pomoci.
- Pe´tuš, dožehlím.
Novou postel jsem nechala trošku zvětšit. Už si neodíráme ruce při podhrnování prostěradel. Mám povlečeno, jen Teslovy podložky navléci. Hotovo.
- Peťuš, asi prší.
- Lije.
Otevírám okna, dveře. Prochladím dům. Petroušek,pečovatel a ochránce světa, jde zavolat kočky. Žofka se vždycky hlásí mraucotem. Nevím, co mi říká. Někdy slupne misku hovězího. Jindy mi odsekává – mne, mra, mru! Vždycky má poslední slovo. Kdybych tak věděla, o čem hovoří, co mi sděluje, na co si naříká, co se jí nelíbí, jestli ji něco trápí, taky mi možná nadává, ať už s tím hovězím jdu do háje, a tlučené kuřecí krky že ne…
Jdu se mrknout na telegram. Depeše ze Země. Ac24.cz. Bez pravdy není život. Český Těšín Chraňme naše děti. TV Šalingrad. Někde mám nepřečtených tři tisíce zpráv. Jinde patnáct set. Na Šalingradu jen asi padesát. Tak copak píšou?
Internista a plicní specialista Dr. Wolfgang Wodarg vysvětluje, že by to lékaři skutečně měli rozpoznat. To, co se nám prodává jako opičí neštovice, je v mnoha případech ve skutečnosti pásový opar, jeden ze známých vedlejších účinků očkování.
Rozklikávám informaci z doby, kdy jsem poprvé slyšela o nemoci na čtyři písmena. Byla zima. Kráčely jsme s kolegyní Jaruškou Siberovou, dnes už Budíkovou do jídelny na oběd.
- Slyšelas´ o té nové nemoci?
- O jaké?
- Má v sobě nějaká čtyři písmena. Prý se to dostalo v Africe na lidi s obcování s ovcemi.
- Cože?
Jako by to bylo dneska. Žádné informace. Pak boom. Pravidelná školení pro učitele. Letáčky, samolepky, brožurky. No jo. Ono to jelo na obou stranách železné opony. Oblbovali stereo. Co peněz to stálo! Taková osvěta, vylívárna mozků, to něco stojí. Ale vyplatí se to. Strašit, strašit, děsit. Ještě nevíte, s čím na vás vyrukujeme ve dvacátých letech. To uvidíte. Tak se bojte! To se z toho posadíte. Budete se bát! Nastavíte pažičku…
11. května 1987 zveřejnily londýnské Timesy, jedny z nejuznávanějších novin na světě, na titulní straně článek s názvem "Vakcína proti neštovicím vyvolala virus AIDS". Článek v Timesech je jedním z nejdůležitějších článků, které kdy byly o epidemii AIDS otištěny; přesto byl tento článek zabit a nikdy se neobjevil v žádných významných amerických novinách nebo časopisech.
Příběh naznačuje, že africký AIDS je přímým důsledkem programu WHO na vymýcení pravých neštovic. Vakcína proti neštovicím údajně probudila v černošské populaci "spící" infekci virem AIDS.
Robert Gallo, spoluobjevitel viru HIV, se nechal slyšet:
"Spojitost mezi programem WHO a epidemií je zajímavá a důležitá hypotéza. Nemohu říci, že se to skutečně stalo, ale již několik let tvrdím, že použití živých vakcín, jako je ta používaná proti pravým neštovicím, může aktivovat spící infekci, jako je HIV (virus AIDS)."
Článek v Timesech je jedním z nejdůležitějších článků, které kdy byly o epidemii AIDS otištěny; přesto byl tento článek zabit a nikdy se neobjevil v žádných významných amerických novinách nebo časopisech.
Jen by mě zajímalo, když viry neexistují, jsou to exozomy, jak se to vědecké pěkně propojuje. Jednou viry, jednou exozomy. Každopádně se léčí, léčí, až se uléčí.
https://www.nespokojeny.cz/kdo-stoji-za-covidovym-byznysem-v-cr-a-kolik-mu-to-vynasi/
Tři postavy. Nenažrané. Nenasycené. Asi se živí penězi.
Jdu psát. Venku blesky, hromy. Žofka i Mourek přiběhli do bezpečí. Mourek pak statečně opustil suchou palubu domu. Na odchodnou ubalil slečně Žofii pěknou točenou. Pořád si na něj vyskakovala. Dal jí vědět, že jenom jeden může být králem.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-098-18-konecne-na-chvili-spi
Žofie spí u mého psaní. Jen se hnu, už na mě mruká:
- Kde jsi? Kam jdeš? Vrať se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-18-vodnicek-prisel
Mourek přišel. Prý kýchal na terase na židli. Jdu do prádla pro ručník. Promočený na kost. Vytírám ho. Drží jak bécan. Žofie hned musí u všeho být. Očichává ho.
- Ty seš mokrej, co? To já jsem si lebedila na gauči u paničky, trotlíku.
Jdu dát ručník do prádla. Než se vrátím ke svému křeslu, obsazeno.
Dvě hodiny! Co jsem tu za okukovala. Mourek pochrupává nahlas. Žofinka mu sekunduje potichoučku.
Ač jsem mínila, den vyšel jinak. Ale hezky. Dobře. V pohodě. Krásně. Nestěžuji si. Spokojenost.
Dobrou noc!