Dnes měla narozeniny má sestra
Sobotěnka. Dnes mě čeká moc hezký den. Volno. Slunce. Prázdninový čas. Kolikrát jsem za život prožila prázdniny? Od první do deváté, od prváku do čtvrťáku… Na VŠ. A čtyřicet let ve škole. Byl to překrásný čas. Svoboda činností. Zábava. Setkávání. Odpočinek po náročném červnu. Zkoušky, písemky, obavy o známky. Pak v profesi totéž. Hlavně obavy, abych všechny dobře a spravedlivě ohodnotila.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-20-ranko
Kočandy čekají na snídani. Chystám i sobě. Do koktejlu vkládám červenou řepu.
Telefonuje Martina. Přeje mi k včerejším narozeninám. Rozvedená s členem milionářského týmu v Herbalife. Štíhlý tyránek. Už na právnických studiích si vydělával s Herblife. Nikdy soudcovský talár nenavlékl. Tým řídil jako direktor. Myslel si, že je team leader, jenže my jsme byli nezávislí distributoři. U mě nepochodil. Chlapec svedl jednu mou kamarádku. Poznala, že šlápla vedle. Rozházela si manželství. Teď se snaží všechno srovnat za pomoci odborníků. Je tam stále nedůvěra ze strany jejího manžela. Tahle Martina má jejich dceru ve střídavé péči. Je to v mých očích satanský nástroj k decimaci dětských duší. Dítě nemá stabilitu prostředí. Pořád s paklíčkem pendluje. Nemá jednu poste, jeden stůl, jednu rodinu. Náhodou včera jsem na FB našla omylem fotky z našeho setkání s kuchaři v listopadu 2019. Dívala jsem se na ty své klučíčky, dnes už chlapy po čtyřicítce, spíš možná před padesátkou. Jeden, Jirka H. mi říkal, jak je to bezva, ta střídavá péče. Když mu maminka nechce něco povolit, pohrozí, že půjde k tatínkovi. Pamatuji si to dodnes. Martina je nesmírně silná, hodná, všechno zvládla. Jejímu bývalému se narodil z nového vztahu s členkou milionářského týmu chlapeček.
- Víš, K. je nadšenou sestřičkou, miluje i školu tam…
Holčičce jsem před dvěma lety ve Špindlu nahoře za lanovkou na Sv. Petru promluvila do duše. V čtvrté třídě trojky? Učitelka za to může? Tehdy se rozbrečela. Myslela, že nemám zkoušky z psychologie. Úsměv nebo pláč. Obrana. K. je v alternativní škole. Slovní hodnocení kulantně vyjadřuje její nezájem o učení. Ale zdokonalila se rapidně v angličtině. Zajímavé. Hovoříme s Martinou hodinku. Jsem ráda, že si na mě vzpomněla. Měla lásku, nevyšlo. Ale zažila s ním východ slunce na Sněžce? nebo někde na moravské hoře se šampáněm… Má vzpomínky.
- A teď?
- No, jedno výběrové řízení teď proběhlo. Líbil se mi. Všechno OK. A tuhle jsem byla na záchodě. Přemýšlela jsem. A napadlo mě, že je to kopie…
… jejího soudce. Páne jo! Je skvělá, že jí to v klidné nerušené chvilce na záchodě docvaklo. Neuvěřitelné. Tak je zas sama. Ale to neznamená, že Vesmír už nahoře neštempluje její žádost o chlapa.
- Prosím tě, nemáme Vesmíru radit, jaký má být. Víš, já jsem chtěla většího, staršího a VŠ. Petroušek je o něco menší, o rok a půl mladší, středoškolák. Legrace. Já ho nechtěla. Ukecal mě. Je to největší chlap ze všech chlapů mého života. Je to můj poklad. A někdy k zakopání. Nebo spíš k nakopání.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-20-jak-byt-otravna-a-zaroven-roztomila
- Ale já jsem taky někdy asi nesnesitelná. :-) Je umění, být u toho rozkošná.
Luxujeme dům. Centrální vysavač má dlouhou hadici. Petroušek mi pomáhá. Hotovo. Ještěže ho mám.
Dávám na páru naše poslední minibrambůrky. Luxusní. Krůtí prsa na cibulku, koření, česnek. Pak zapéct do trouby. Chvilku smočit se v bazénu.
- Tady to voní.
- Petroušku, jdeme na to.
Pomáhá mi prostřít. Je jak klučíček. Nemohu si pomoci, ale vidím v něm hošíka. V dědkovi. :-)
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-20-u-obeda
Pochutnáváme si na zahradě, pod slunečníkem. Tak, jak to mám ráda. Jdu se uzemnit pod sprchu. Zlidštit. Ještě zabalit pár dárků Ivě pro radost. Včera před 68 lety měla maminka svůj druhý perný den. Narodila jsem se jí. O devět let dříve dnes měla svůj první perný den. Před 77 lety se jí narodila první holčička. Dali jí jméno Iva. Ivuška. Taťka ji v korespondenci jmenuje tintili. Musím se zas na ty pohledy podívat. Jezdil stavět limnigrafické stanice. Před lety jsem vzala krabici pohledů k sobě. Četla jsem je mamince. Nebavilo jí to. A mně se texty líbily moc. Dočítala jsem se, jak měl vždycky hlad. Těšil se domů. Nebyla to hezká doba. Padesátá léta. Já ještě ve hvězdách. Hupsla jsem sem, když bylo Ivě devět. To jsem jí asi pěkně naštvala.
Telefonuji jí. Jestli je doma. Je. Ale nechce žádné dárky. Nic pro mě nemá. To nevadí. Chci jí udělat radost. Mám jí co vracet.
- Nemáš.
- Ivo, pamatuji si, když jsem ležela na udržování s Deniskou, jak jsi mně přinesla do nemocnice pytlík oloupaných vlašských ořechů. To já bych nedokázala. Snědla bych je. Píchali mi plegomazin, na uklidnění. Tys´ mi donesla sladká jádra ořechů. Pamatuji, jak ti mě mamka vnutila na Princeznu se zlatou hvězdou. Ty už jsi chtěla jít s holkami a ne se mnou, mrnětem. A když jsi nosila Olika, já byla na umření, dvakrát za den jsi a mnou přiběhla. Večer jsi mi donesla knedlo, vepřo, zelo. Oproti ránu jsi měla břicho dole. V noci mi sestra hlásila, že se narodil Oldřich Morávek...
Iva poslouchá mé vzpomínky.
- Ivo, pojedeme okolo, nebudeme tě rušit; podám ti dárky jen přes plot. Abys měla radost.
- Petroušku, jedeme.
- Ježiš, tys chtěla koupit kytku.
- A jo. Tak zahni k Penny. V Lidlu nebo Kauflandu mají větší výběr.
Volám z auta, ať už jde na dvůr. Přistáváme. Máme být v půl páté v restauraci. Jen deset minut zpoždění. Přeju Ivě. Je smutná. Zamračená. Její pejsek na mě radostně doráží. Tomu jsem zapomněla vzít nějakou dobrůtku.
- Ivo, zavolej mi, jestli budeš mít radost.
No, nezavolala. Tak asi jsem se netrefila. Moje sestra. Jediná. Rodná.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-20-na-hamandu-do-nasi-restaurace
V restauraci mrtvá doba. Lidi z oběda už odešli. A od Rozkoše na večeři teprve přijdou. Je tu skvělá rychlá ochotná a milá obsluha. Sedáme na terasu pod borovice. Dnes z nich šišky nepadají. Bezvětrno.
- Ano, vy si dáte chardonay. To si pamatuji. A k jídlu?
- Ještě deset minut počkáme. Pak to budou dvakrát 66…
- No jasně. Jednou s německými bramborami a jednou s hranolky.
Už přichází Petr, tedy Lindin Petr, tedy LP s Linduškou.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-20-nohu-za-krk-si-fakt-nedam
Loni nás tu byl plný stůl. Časy se mění. Kvůli tomu se na bok opravdu nepřevalím. Mami, fakt to nedokážu. Mami, víš co? Nechci o nevděčných zaprděncích slyšet. Jj, to slovo si vetkněte do mysli. A ještě falešných a zlých. Mami, vždy´t ty mě chápeš. Víš. Jsou mi blízcí cizí. Mají mě rádi.
Objednáváme. Radíme se, jak příští týden budu jezdit do hor zalévat a krmit Kitty. LP u nás střechu zakonzervoval a nakonec jedou spolu. Je udřený, unavený. Nejvyšší čas vypnout. Střecha počká. Linduška též potřebuje nabrat sílu a energii. Obhájila svou pozici. Je třeba vypnout. Za měsíc snad pojedeme spolu. Jak to Všesmír chystá, tak to přijmu.
- Zapomněla jsem krabičku. Ale mám tu pro tebe talířek.
- Tak si to přendáš na talířek. Tady ti dám sýr.
- Chcete pytlík?
- Ne, ne. Máme talířek.
Legrační. Je to velký talíř ze starých dob z včerejších pusinek od LIndy. Oproti obr kolům, na která tu servírují, vypadá jak dezertní. Porce se zvětšily. Břicha se zvětšila. Lednice se zvětšily. Ceny se zvýšily. V Maďarsku platy +8%. U nás -8%. Máme se skvěle. Zaplatíme za bloky v jaderné energii. Všichni budou mít elektřinu za hubičku. My si ji koupíme drahou jako prase. Protože jsme jedničky.
U placení se usmívejte. To jsou palby. Volili jsme ze tří hospod. Tahle naše zas zvítězila. Porce poněkud zmenšili, ceny poněkud zvýšili. Vládo, děkujeme! Žijeme v blahobytu. Ještě si na ten oběd dojedeme autem. V gryndýlu sem pojedeme na kolách.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-20-cestou-domu-pro-mleko
Jedeme mírovou krajinou. Vzpomněla jsem si na válečného sráče, pardon štváče Bideta. Kratochvíl dnes na něm nenechal nitku suchou. Jaká je to rodina. Včetně syna pedofila, feťáka... Ježiši, Uršula včera ve svém projevu slíbila, že dá víc peněz na cenzuru, na zbraně... Máme tady toho vojáka cenzora. Snad to v té mé pohádce projde jako kulisa doby. Milé děti, Bidetova vnučka prohlašuje prý, že její dědeček umřel v roce 2018 - povídal Zítko. Jak pohádka pokračuje? Co psali na FB?
Senátor Biden v roce 1999 silně podporoval bombardování Jugoslávie bez souhlasu OSN. Djokovič, kterému tehdy bylo 12 let, vzpomíná, jak strašidelné bylo, když Bidenovy bomby dopadly na jeho dům. V roce 1999 NATO bombardovalo Jugoslávii 78 dní bez souhlasu OSN a shodilo více než 28 000 bomb, včetně bomb s ochuzeným uranem a kazetové munice, přičemž zahynulo přes 2000 civilistů a více než 250 000 lidí bylo vysídleno. Ti samí lidé, kteří Djokoviče z humánních důvodů nutili k očkování, z "humanitárních" důvodů bombardovali jeho zemi.
- Péťo, dovedeš si představit, že by tu najednou humanitárně ty dravčí skety bombardovali? Djokovič má z dětství, z dvanáctileté gratulace v tenisovém klubu Partýzán, dodnes trauma. Doufejme, že už jim došly bomby.
V kravíně zamčeno.
- Dojedu sem brzy ráno; až budeš spát.
Zkouším volat. Ne. Nedostupno. Procházím kravínem. Okolo je živo. Sklizeˇň. Traktory, kombajny. Oslovuji pána na kombajnu.
- Ne, my sem nepatříme.
Aha. Ale támhle je někdo. Volám. Pán odpovídá:
- Někoho sem pošlu!
Než se vrátím z obchůzky, Péťa už má nalité mléko. Děkujeme za ochotu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-20-doma
Jsem nadšená dnem. Jdeme roznést po zahradě zálivku. Ve dvou je to raz dva tři. Petroušek zalévá vždycky celou zahradu. Mně nechává v nádobách od pracích gelů vodu na zalití kytek v přední části domu. Dnes dopřávám včera zasazenému angreštu. Taky ke švestce liju. Jestli jí to tam někam ke kořenům dojede, to by mě zajímalo.
Sedám na naši novou lavičku. Kočky si daly čerstvé mléko venku. Motají se okolo mě. Žofie okukuje, kde to sedím. Většinou jsem u kuchyňského výklenku. Je tam hezky vidět západ sluníčka.
Probírám včerejší gratulace. Tolik lidí mi popřálo. To hezky děkuji. A na tuhle jsem narazila až dnes večer:
Pavla ŠvecováIrena Hrobská
Milá Irenko , k dnešním narozeninám Vám přeji, ať se splní vše, co pěkného Vás napadá , ať okolo Vás je stále dobrá nálada .
Rozdáváte radost , úsměv i dobré rady, umíte se lidem trefit do nálady .
Ať láska , štěstí a zdraví Vás vždy provází a v životě nic krásného neschází.
Krásný požehnaný den
Píšu za gratulaci poděkování. Všechny jsem si pročetla vědomě. Abych si slova uložila do mysli.
Pavla Švecová
Irena Hrobská
Hlavně ať se ta všechna přání plní.
A tahle přišla včera před půlnocí. Vtipná. Hezká. Šitá na mě.
Joska Štěpánek Irena Hrobská
I když už se půlnoc blíží, mě však stále něco tíží. Co to jenom může být? Kdo mně může poradit? Koním nasekal jsem trávu, teď na fejsu vidím zprávu. Že Irenka dneska slaví, tak jí musím popřát zdraví. Stále veselou má mysl, její život dává smysl. Chytrá je a furt se směje, i když venku třeba leje. Tak ať ještě dlouhá léta tahle žena jenom vzkvétá. Ať jsi jako růže květ, ať tě baví ten náš svět! I když je to někdy těžký, jako zdolat vrchol Sněžky. Pak ten pohled za to stojí, ať se každá rána zhojí! Tohle vše a ještě více, přeje Joska z Javornice. To je konec básničky, snad tam nemám chybičky. Já to píšu ve spěchu............a nedělej neplechu
Lenka Kubínová mi poslala mimo jiné i zvukovou:
Happy Birthday dixík
https://www.youtube.com/watch?v=laPhvAZ_2m4
Můj učeň Martin, nesmírně inteligentní, přemýšlivý, poslal metalovou. Totiž on je milovník metalu.
Happy Birthday metal
https://www.youtube.com/watch?v=cJ3VgxFLZm8
- No. A to je všechno. Jádyjádyjádyjády.
- To jsem přece měl říct já.
- Tak to řekni. Tak to řekni!
- Jádyjádyjádyjády.
Dobrou noc! :-)