Dnes naposled

Čtvrtek. Včera se zlomil týden. To už jedeme z kopečka k víkendu. Měla jsem ho trávit v nobl hotelu na školení s Herbalife ve Valmezu. Svobodně jsem se rozhodla, že na to kašlu. Jsem už ve věku, kdy si čas s Petrouškem a péči o něj chci užívat. Chci být s ním. Co nejvíc chvil a chvilek. Poslouchat jeho řeči. Bavit se jeho vtípky. Být obletovaná jeho péčí. Radovat se z jeho přítomnosti. Nechci svůj čas trávit s cizími lidmi. Příště. Možná příště. Uvidíme.

Už dlouho jsem neprocvičovala intuici. Chci si hrát, malovat, lenošit. Aspoň o víkendu mít klid. A to si užiju právě tenhle víkend. Petroušek slouží. Připravím mu oběd. Popracuji na zahrádce. Zarelaxuji. Užiji dny volna.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-11-rano-rano-ranicko

Dnes mě čeká poslední stisknutíruky s naším milým zodpovědným veselým radostným pilným nájemníčkem. Ale to až k večeru.

Žofie se vyhřívá na parapetu. Pustila jsem jí brzy ráno do ložnice. Dnes se opovážil tichoulince mrkouknout Mourek. Žofka se postavila na okně:

- Co tu děláš?!

Dívám se s hlavou dolů pod postelí. No jo, je tu. 

- Moure!

Poskočil si a utíkal čekat přede dveře. 

V koupelně nemusím čekat na odtočení vody. Baterie je žhavá. 

- Dobré ráno! Petroušku, baterie snad exploduje. Je úplně vařicí. 

- Hned jsem tam. Jak to vypadá s teploměrem. 

Jdu okukovat bojler. 

- Ručička je v červené. 

- Tak to se asi rozbil termostat. Jedu se na to podívat. 

Aha, dnes má volno. O víkendu slouží.  Opravdu jsou zlaté parohy v mžiku u mě. Odpouští vroucí vodu. 

- Mohlo to explodovat?

- To ne. Ale raději ho vypnu. 

Den mám rozplánován po hodinkách. Volá Tamara. Prý jsem si nepřečetla včera její vzkaz. Aha. Když máš MeVe, Signál, WhatsApp, Telegram, Messenger, SMS - nepobíráš. Přiznávám – nečtu! Média mě mají propojovat, informovat, ale nezdržovat. Nečtu je. Naštve mě někdo, kdo mi píše SMS. To nemůže zavolat? Zdržuje mě to. Někde na telegramových skupinách mám nepřečtených 4758 zpráv. Žiju.

Domlouvám se s Tamarou. Její snacha ji zastupuje v obchodě během masáží a kosmetik. Je nemocná. OK. Vturánu se mi odpoledne prodlužuje. Skvělé! To se mi moc hodí. 

Přichází můj oblíbený klient. Starý. No – starší mě. To je stará vazba. My dnes už říkáme starší než já. Od minula se zlepšil. Jenže on si hraje. Každý měsíc hup zlepšení, hup zhoršení. Hlavně se starám o to, aby jeho cukrovka jen tak živořila, ne aby vládla. - Vždycky od něj pochytím informace z jeho oboru. Zemědělství. Dnes např. to, že lány polí a luk Zemědělského družstva Josefov se rozkládaly na území katastrů Rasošky, Vlkov, Nový Ples, Jasenná, Starý Ples, Šestajovice, Rychnovek, Zvole, Volovka, Doubravice. Obrovské území. Měli 1600 krav.

- Ve Skaličanu mají ve čtvrtek akce. Ale ceny nic moc. A dozvěděl jsem se, že linka na hovězí maso stojí. Tak já nevím, odkud tam dovážejí hovězí.

A Zemědělské družstvo Jaroměř mělo Zaloňov, Hustířany, Rožnov, Neznášov – maminčina vesnice, Hořenice, Heřmanice, Brod. A krav měli 1500. Jejich administrativní krásné nové budovy ztratily lesk. V Josefově přestavěno na byty. Jaroměřský dům? Nevím. Byla to krásná honosná moderní novostavba. A co by řekla maminka? S gestem předloktí od sebe – Všechno je pryč! Jasenná – tu provozuje nějaký Němec. Rasošky – Béďa Syrovátko – ten má rozsáhlé latifundie, fotovoltaiku, pekárnu. Sedával za mnou v lavici s Láďou Jarošem. Chytrý, šikovný hodný milý chlapec. Rychnovek? Ten patří do družstva Nahořany. A kdo ho vlastní? Výrobce hnojiv Agro Česká Skalice. No. Hotovo. Dokonáno. Zemědělce otravují, unavují, obtěžují, nenechají je produkovat. 

Kde jsou ti voli?

Byl jednou jeden domeček
A v tom domečku stoleček
A na stolečku mistička
A v té mističce vodička
A v té vodičce rybička

Kde je ta ryba?
Kočka ji snědla

Kde je ta kočka?
V lesy se zaběhla

Kde jsou ty lesy?
Na prach shořely

Kde je ten prach?
Voda ho vzala

Kde je ta voda?
Voli ji vypili

Kde jsou ti voli?
Páni je snědli

Kde jsou ti páni?
Na hřbitově zakopáni

Ptám se hnojení dřív.

- Byl dostatek hnoje.

- Jasně, od dostatku krav. Logicky. To by se mělo učit ve škole.

- Zakládala se polní hnojiště.

- Pamatuji, jak jsme šli s dětmi přes pole z Dolan do Zvole. Uprostřed mezi poli obrovská hromada hnoje.

- To bylo i u Šestajovic, u Rasošek, u Nového Plesu…

- A když jsem byla malá, začínalo umělé hnojení. Pamatuji si smradlavé pytle s bílým práškem.

- To bylo dusíkaté vápno.

- To je to, co jsem zaryla ve skleníku? Ty pytle ale smrděly. To byl asi začátek umělého hnojení. Ale proč?

- To byl nějaký odpad z hutí. To není jed. Proč se víc hnojilo? Pro vyšší výnosy. ¨

- A pro ještě vyšší výnosy. A dnes je půda vyšlochtaná…

Shodou okolností po něm přichází paní na první měření. O kilo sedmdesát jí narostla svalovina, o tři procenta ubylo tuků, omládla o šest let na metabolickém věku, o jednotku snížila viscerály, stoupla jí metabolická voda, metabolická míra… Tahle paní z Očelic mi prozradila, že bolehošťské zelí mívali za humny. Už ne. Skončili. Likvidace v přímém přenosu. Vyhlášené zelí!

- To je hezké jméno vesnice.

- To je po Ottovi Čelickém. Prý tu býval na tvrzi.

Tak. Teď poslední s bohem.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-11-vsechno-jednou-konci

Beru předávací protokol. Vratnou kauci. Jedeme převzít domeček. Lukáš dnes táhne poslední věci. Beru i postřik na buxus. To nezvládl. Protože buxus to asi nezvládne. Měla jsem si všimnout na podzim. Housenky ho prožraly. Uvidím, jestli se zachrání.

Lukáš nás provází po domě. Vymalováno. Kluk všechno zvládnul. I praskliny v malbě opravil. Okýnko u kamen čisté. Beru od něj poslední nájem. Vracím přeplatek za elektřinu. Vracím kauci. Podepisujeme si předávací protokol. Poznamenávám si č. ú. Přeplatek za plyn pošlu.  Lukáš je stále optimistický. Přeju mu, aby byl v životě se svou novou dívkou v nové práci v novém městě šťastný. Loučíme se. Ať dobře dojede a jede radostně a úspěšně.  S ním krásné čtyři roky. Všechno jednou končí.

Běžím do jahod. Petroušek se vrací někde na melouch. Pak jde na trénink. Dnes slaví kulatiny jeden Jožan. Ať si kluci zahrají a popijí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-11-vecer-na-zahrade

Ryju, prokopávám, vyndávám kořeny pýru, odhazuji na okraj trávníku rostliny pampelišek. Dnes dokončím poslední kousek jahodového políčka. Bavilo mě to. Byla to dřina. Poslouchám u práce včerejší TV Šalingrad. Otu Nepilého – o žluté vodě. Zatím používám MMS. Žlutou vodu CDS zvládnu. Chce to čas. Políčko tu leží už kolik – třicet let? Jahodám se má měnit stanoviště… Matu je. Vyrývám. Hnojím půdu. Sázím. Třeba se mi povede zmást je. Kontroluji konvalinkové políčko. Vsazuji cibulky od narcisů do  jiného záhonu. Objevuji bílé narcisky s červenými středy. Zůstaly tu po mamince. Jupí! Hezky se rozmnožily. Jdu osadit jeden truhlík. Stmívá se. Mami, kdyby tys´  věděla!! Mamko! Neuvěřila bys! Mami, chodím po zahradě bosa, pleju, ošetřuji. Za nehty špína i přes rukavice. Mami! Tohle jsi tu dělala ty. S láskou jsi udržovala pozemek. Lákalas´  mě sem. Říkalas´ mi:

- Něco pochopíš hned, něco později a něco, až tu nebudu. 

Mamko! Kolikrát jsem si uvědomila svou hloupost. Nelásku k půdě. Je to pryč. No – i s tím tvým mávnutím rukou. Mami, už chápu. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-11-petrousek-dostal

- Kočky, tak pojďte! Jdeme večeřet.

Dnes měly den s masem z konzerv se 100% masa. Vůbec jim to nejede. Trošičku přimíchávám Félixe. Nemá se míchat maso a konzervy. Snad denní střídání neublíží jejich zdraví.

Péťa je tu!

- Peťuš, zapomněla jsem na mléko.

- Zítra. Divej. Dostal jsem triko. Chtěl jsem ho zaplatit. Ale za práci v oddíle nám ho předseda daroval.

Triko mi nic neříká. Ale chválím. Takové bych nenosila. Sportovní. Rekamní. Ťutínek je šťastný. A já s ním.

Uf! Zvládla. To bylo zážitků, povinností, práce a taky loučení.

Dobrou noc!