Dnes ne

Sedám k psaní. Blíží se půlnoc. Ve své pracovně vyskládané krabice z technické. Na mobilu mi naskočilo blahopřání herců z Divadla Ungelt. Někdy jsem tam vozila zájezdy. Bylo to maličkaté divadélko. Nemohla jsem si natáhnout nohy, jinak bych je měla na jevišti. Herci z divadla na videu v sestřihu gratulují oslavenci Milanu Heinovi. Slaví osmdesátku. I ta mrůca trapná Pazderková. V závěru Bára Hrzánová zanotuje písničku z mého dětství. Trampská. Před chajdou. Zpívám si ji nahlas. Došla mi slova. Naučila jsem se ji o prázdninách mezi pátou a šestou třídou na chatkovém skvělém letním táboře ve Vidnavě od MNO. Na to mě mamka tehdy nachytala. Pojedeš na tábor od Ministerstva národní obrany… Líbilo se mi tam, ale od té doby už jsem se táborům bránila. Nástupy, rozcvičky, organizovaný den… Nejraději jsem měla volno po obědě, osobní klid nebo jak se tomu říkalo. Ne, polední klid a osobní volno.

Hledám text. Písničku si tu pobrukuji:

D A

1. Před chajdou, až oheň bude plát,

D

já budu vzpomínat na štěstí,

A D

jež uprchlo mi v dál.

A

Děvče, které měl jsem tolik rád,

D

mi přebral kamarád a bude jí

A D

na kytaru hrát.

D

R. Přijď jen na malou chvíli,

A D

až den se schýlí, slunko jde spát,

možná, že píseň zaplaší tíseň

A D

v srdci tě bude hřát.

G D

Ty víš, že mám jen tebe rád,

G D A

tobě chci svoje srdce dát,

D

pohádko mládí, mějme se rádi,

A D

šťasten, ten kdo je mlád.

2. Až tě jednou chlapec opustí,

přijď na kraj propasti, kde chajda

je ukrytá tmou.

Tam tě čeká věrný kamarád,

který tě měl tak rád,

a bude ti na kytaru hrát.

Není tu mamka. Zpívaly bychom dvojhlasně. U refrénu jednou zpívám první hlas. Podruhé druhý. :-) Mami, já jsem ti to říkala! Kolikrát jsem skučela:

- Mamko, a kdo se mnou bude zpívat druhý hlas!?

Ráno jsem si vypila hrneček horké vody s kurkumou a citronovou šťávou. Horká vodiča prý rozběhne organismus, pomáhá startovat slinivce. Na pleť peeling a čisticí pleťovou masku s bentonitovým jílem. Táhne nečistoty až ze třetí vrstvy pokožky. Naprogramovala jsem si Zapper na frekvenci Celková regenerace těla. Zaplula jsem do postele. Když jsem se probrala, Petroušek stál ve dveřích.

- Spi, spi, odpočívej. Dnes nic nedělej. Jen jestli mám jet koupit kytku – jestli budeš chtít jet na hřbitov. Včera jsi říkala.

- Petroušku, ještě nevím. Operativně…

- Lež, lež. Dal jsem napít Kuze. Jen zařehtala. Máš plnou nádrž, abys mohla jezdit příští týden do Kuksu. A  neřeklas´, že ti dochází voda v ostřikovačích. 

Největší poklad mého žití. Pečuje o mě. Jsem s ním v bezpečí. Zaopatřena. Nosí mě na rukou. Největší chlap mýho života. 

Vstala jsem. Kočky přišly na snídani až o půl čtvrté odpoledne. Ráno bez nich klidné. Je to služba. Žofka nevymrukovala. Umyla jsem si masku a vlasy. Udělala jsem ze sebe člověka.

- Petroušku, stihnu to. Tak kup. A kup takovou, která se dá dělit pro mamku a Víťu nebo dvě kytice karafiátů.

Za chvíli ho tu mám s dvěma kyticemi karafiátů. Bílé a rudé.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-15-na-hrbitov

Navrhuji, že pojedeme rovnou ze hřbitova na oběd. Jsem ráda, jedeme společně. Petroušek mi pomáhá. Nese koš se svíčkami. Já kabelku a kytky. Slunečný den. Jsem šťastná, že ho mám. Měla jsem v plánu hned od rána mýt technickou… Ne. Dnes ne. Jen vlasy sobě (jsem si umyla). Na hřbitově vše zrychleno. Než já vyberu všechny lampy. Než odlepím kahánky. Než je pozapaluji. Než ometu hrob. Ve dvou to jde raz dva tři. Ještě běžím zapálit tetě Bartošové. Ta byla médiem na seancích. Vzali tam i maminku po smrti taťky. Můj nově objevený bratranec Milan, ten, který mě před dvěma lety v únoru v podvečer vyděsil u naší hrobky, tak ten Milan mi před dvěma lety dovezl rodokmen tatínkovy strany rodu. Vyprávěl, jak jeho babička, moje teta, upadla do transu a skrze ní promlouval ten, který přišel. Mamka mi několikrát vyprávěla, jak přišel děda, tatínek jejího manžela, mého otce. A sdělil jí něco, co prožívám a plní se to. A děkuji s láskou a vděčností. Tetě posvíceno.

A teď k Vitouškovi. Tomu jsem nesmírně vděčná za jeho IT služby. Aranžuji mu karafiáty do sklenice, kterou jsem nazdobila provázkem a větvičkami na Velikonoce. Používám ji jako vázičku.

- Vitoušku, mockrát Ti děkuji za to, cos´  mě naučil. Jak ses o mě staral... Teď jsem třídila papíry. Mám tam jeden s Tvým písmem. Ten tu zůstane do mé smrti. Mám to jako památku, jako vzpomínku na Tebe.

A teď na oběd.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-15-na-obed-do-nasi-restaurace

Od auta za námi jde rodina s pejskem. S bafušou. Se lvem. Leonberger. Krásný. Pohladila jsem si ho. Pes tele. Prý štěňátko. Dvouleté. Mohu na něm oči nechat.

Je tu nový číšník. Servírka Petrouškovi uvnitř prý jako smutně říkala, že teda když jdeme ven, že nás nebude obsluhovat. S objednávkou jsme rychle hotovi. Č. 66. Jednou hranolky. Jednou německé brambory. Pivo nealko. (Jak ono se mu říká, asi Birel?) Jednou sladké víno. Třeba Chardonnay. Půl hodinky čekačka. Dnes bez předkrmu. Nestíhají. Vínko je tu. Povídáme si.

- Peťuš, nemám krabičku.

- Nevadí, dají ti to do polystyrenu.

Užíváme hojnost dne pod borovicemi. Na zídce krásná balzamínka s nějakou rostlinou s jemnými lístečky. Krásný obrázek. Za zídkou opřené tři lodě od Rozkoše. Příjemná atmosféra. Léto… Jsou tu krásné velké porce. Dnes přílohy na talířcích zvláš´t. To já ráda. Moje německé brambory jen zvoní. Jindy ne. Pochutnali jsme si moc. Jako vždycky po tři desítky let. Domů.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-15-kocky-prisly-na-snidani-o-pul-ctvrte-odpoledne

- Peťuš, jdu k bazénu.

- A já jedu na fotbal.

Rozděleno.

Zdržely mě čičiny. Kočky přišly na velmi velmi pozdní snídani. Sluply misky. Už mohu jít na slunce. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-15-relax

Ráchám se ve vodě. Dnes oproti původním třiatřiceti jen asi dvacet sedm. Chladivá. Ale osvěžující. Aha. Takhle to cítí ti, kteří se mi diví, že mám ráda vodu teplou víc jak je teplota těla. No horkou miluji. :-) Dnes jsem vyzkoušela tu, která osvěží. Jdu na lehátko. Než si něco najdu na tabletu, spím. Znovu do osvěžující vody. Znovu spím. Prospala jsem se do večera.

Petroušek je tu. Zapálil si cigaretu.

- Peťuš, já tak ráda čichám tvůj kouř.

To mu říkám v posledním roce vždycky, když vedle mě kouří. Najednou mi to voní. Možná ukončená dekáda lidského života. Změna počitků. 

- Petroušku, čerpadlo dělá divný zvuk.

- Je tam málo vody.

Dopouští.

- Budeš to mít studené.

- Neboj. Ohřívač to ohřeje.

Zaléváme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-15-bojim-se-ji

- Petroušku, já se té kytky bojím. Včera se chtěla skácet. Daruji ji. Někomu se bude hodit. Rozvážou ji. Udělá jim krásu. 

- Máš tam odpověď od nějaké paní.

- Jj.

- Tos´´  vymyslela dobře. U nás nemá místo. Překáží. 

- A ohrožuje mě. Píchá jak ďas. 

Zítra už určitě začnu zase uklízet…

Dobrou noc!