Dnes nevařím

Mám moc ráda ráno, kdy nikam nespěchám, nemám povinnost, Petroušek slouží oddaně energetické společnosti a socialistické vlasti. Letím do dne jako jeřáb. Ladným pomalým krouživým ladným letem.

Připíjím horkou vodou s citrónem na nový den. Hrneček zdvihám směrem k smrku v protější zahradě. Stráží náš prostor. Bydlí v něm mraky a mraky ptáků. Občas vidím na monitoru po zvětšení jeho obyvatele.

- Na zdraví a na nový den!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-02-rano

Pak si dám druhý šálek horké vodičky. Tu popíjím po doušcích. Jdu si dát peeling, masku. Jak kdy. Dnes jen umýt pokožku po noci. Odstraňuji noční krém, z víček hydratační. Všechno už je za noc vsáklé. Vím. Přesto se pleti věnuji. Nanesu krém na oční víčka. Na den ten s výtažkem z okurek. Aby mi víčka zpevňoval. Nanesu sérum proti vráskám. Vklepu denní hydratační krém. No, a teď už se mohu jít věnovat kočičindám. Než je obstarám, můj obličej vsákne veškeré výživy.  Mourek pokud se nerozvaluje na žhavé dlažbě v kuchyni, čeká venku. Snažím se být tichoučká, nevytahuji roletky, aby nevěděl, že už jsem vzhůru. Proč? Vysvětlím. Naložím Žofce. Pocukruji jemně mořskou řasou proti zubnímu plaku. Žofka je potvora. Ta ráno dělá ofuky. Krájím maso na prkénku. Jo, to jo, to přiběhne. Vůbec netuším, jak to kočky zjistí, že panička pracuje s masem. Hezky jí nandám na její růžovou mističku ve tvaru kočičky Kitty. A ona se mi na to většinou vykašle. Ona jí, až když má hlad. Ne kdy já podávám snídáni. No a když je tu i Mourek, hlídám, aby ji nevystrnadil. On jen udělá duc svou obrovskou hlavou a vyžere obě porce. To je důvod, proč se ráno chovám jak myška, aby netušil, že se dům probouzí. Žofka, když nechce jíst, běží ke dveřím. Vidí Mourka. To už se chlupatý koráb kolébá k skleněným dveřím do domu. Trpělivě čeká na otevření. Žádné matlání skla packami. On si zachovává svou kočičí důstojnost. A to já už spěchám, abych ho přivítala a řekla mu:

- Dobré ráno, Mourku! Pojď do tepla!

Vklouzne dovnitř. Žene se rovnou k mističkám. Jsem ve střehu. Někdy bývá rychlejší on. Většinou jdu, Zrzčinu porci seberu, přikryju miskou kvůli okorání. Mourek dostává taky maso. Oba stejně. Nyní dojíždíme krabici felixů. Končíme. Chci, aby kočeny byly zdravé.

Dnes ráno jako jiná rána stejný rituálek. Ani nevím, jestli tu byl nebo jestli jsem ho pouštěla. Muzlana. To kočky – Micicindička, Zrzinka naše milovaná a Žofinka jsou kočky z venkovských vrhů – dobývají se do domu. Tlučou na sklo. Matlají ho blátem. Zanechávají stopy. Přidělávají mi práci. Pamatuji si, jak po zmizení naší Micinky jsem dlouho, dlouho, dlouho uchovávala její stopy na skle. Ach. Holčička. Skypovala jsem s maminkou. Vyhodila jsem ji před obědem do zahrady bez rozloučení. Jen jsem jí řekla:

-Tak si jdi!

A ona si šla. Měla jsem jí řici:

- Proběhni se a vrať se.

To teď od nakopnutí Žofinky říkám i Mourkovi i Žofině.

- Běž se proběhnout. Okoukni to! A v pořádku se vrať! Budu na tebe čekat!

Všechna rána jsou stejná. Každé je jiné. Pletu si je. Vůbec nevím jestli tu Mourek byl, nebyl. Raduji se ze dne. Z pohybu. Ze zdraví. Z chutí žít.

Poledne. Petroušek volá. Je přesný. Vždycky ve dvanáct. Dnes jsme pozvaní k Lindě na oběd. Má to dobře zařízeno. Ona umí perfektně péct. V tom je mistr. Ale vařit umí jako já. Tedy neumí. Polévky zvládneme. A to je asi tak vše. Její Petr je všeuměl. Hodný člověk. Šikovný. Pořád pracuje. Hlavně – umí vařit. Děkujeme, Petře!!

Zdvihám hovor:

- Dobré ráno!

Přistoupil na mou hru.

- Dobré ránko! Už jsi vstala?

- Už.

- Copak děláš?

- Peču větrníky. Petroušku, ve dvě odjíždíme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-02-profiterolky

Dohodnuto. Před týdnem jsem pekla větrniky z Tik Tok. Oproti dnešním – nebe a dudy. Ty dnešní mi padly do oka v mé vorwerkové kuchařce. Postupuji přesně podle návodu. Jen místo hladké sypu trošku své namleté na mlýnku ze špaldového zrní. Trošku rýžové. Dosýpám špaldou z pytlíku. Mám ráda Pernerku. Těsto jemňoučké. Odstavuji. Dávám do pytlíka. Ježiši! Přidej postupně přes víko tři vejce. Těsto vysýpám znovu do nádoby. Povedlo se krásně. Tvárné. Celistvé. Udělala se z něj kaše. Cpu znovu do pytlíka. Mám tvořit malé ořechy na plech. V receptu píšou, že je mám spojit zmrzlinou. Ne. Mám trošku pudingového krému z minula. Koupila jsem si novou hubičku. Tvořím překrásné tvary. Předehřátá trouba na 200°C. Nastavuji čas. Šlehám máslo. Přidávám do něj krém z minulých větrníků. Kouknu do okýnka. Ty bláho! Jak krásně vyběhly. Vyndávám je z trouby. Dočetla jsem se expost, že jsem je měla asi deset minut nechat v troubě vyvlhnout. Samy se rozkrajují. Jak vatička. Čokoládovou polevu dávám jen asi z poloviny. Není tekutá. Je taky vláčná jak to těsto. Naplněné větrníčky by byly dobré i bez polevy. Ale patlám lžičkou na každý kousek čokoládové hmoty. Dokonalost! Skvělé. Jdu se namalovat. Balím na podnos s sebou k Lindě. Uvařila jsem velice lahodný kompot. Jablíčkový. Do toho třešně, trošku černého rybízu. Pár jahod jen pro chuť. Trošku červeného a zeleného hroznového vína. Přelévám do termomísy. Do horkého vkládám pár koleček banánu.

Péťa je tu. Zírá.

- Ty už jsi hotová?

Těší mě, že je zaskočen. Všude chodím pozdě. Dnes se jen převlékl a jedeme. Bereme to přes Lidl. Chtěla jsem koupit šuntík robotický vysavač. Robotického vysavače dali včera po zavíračce na prodejnu dva kusy. To je jasné, že ve dvě už nejsou. Beru tulipány. Z valentýnských prasečích cen klesly k jakémus takémus normálu. Ještě běžím do Kuaflandu. Květináček s narcisky, petrklíčky, sedmikráskami. A vykupuji růže ve slevě. Jo, lidi vám to nechávají, tak jim šprknete růže se 40% slevou. Vy, Jidášové!

Petroušek mi přišel naproti ke vchodu. Ukládáme nákup. Tohle by jiný chlap neudělal. Aby šel ženě pomoci. Petroušku, děkuji!

Dnes dopoledne jsem poslouchala rozhovor Haliny s Dádou Gondíkem na knižním veletrhu. Dáda inteligentní. Sympatický. Mám ho ráda. Prozradil na sebe, že musí stále něco dělat. Napadlo mně:

- Tak to má stejnou vlastnost jako Peroušek.

Linda už volá. Mají hotovo, čekají.

- Už jsme skoro u vás. Prostírejte.

- To už máme.                                                                                                                                      

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-02-na-vylet-a-domu

Vítají nás oba před domem jak ruskou delegaci.

Petr vítá mého Petra. Je vidět radost z toho, že jsme přijeli. Tady nás mají rádi. Cítím srdečnost. Před obědem Linda volala, jestli brambory, noky, knedlík.

- Brambory. Jo vlatně vy máte ty radioaktivní. Tak noky. Jsou ze špaldy?

- Ne, koupené.

- Jo tyhle! Z bílé mouky. To blemstá střeva. Tak já si dám knedlík. Nebo noky.

- Uvařil jsem křenovou. Hovězí jsem si nejprve upekl. Dvě hodiny.

- Aha. To já ho rozbíjím v papiňáku. S hovězím neumím. To jsi šikovný.

Linda nakládá na talíře. Petr se mě ptá:

- A neochutnáš můj knedlík?

- Ochutnám. Ráda.

Má moc dobrý. Kompot do tří misek.

- Lindo, a co ty?

- Na mě nevyšlo.

Odebírám z vrchovatých mističek. Máme všichni plné misky lahodné vlažné ovocné dobroty. Hodujeme. Chutné jídlo. To bylo hovězí od Zuzky – z LE CO.

Je čas. Vezou k truhláři stoleček a křesílko. A my se vydáváme pustinou z hor dolů do nížiny. Děkujeme. Chvíli si odpočineme. Probouzí mě telefon.

- Mami, jedeme z Hradce, mohli bychom se stavit.

Šeptám tiše:

- Ne, ne. Tady se spí. Mluvím potichoučku, abych nevzbudila Petrouška. To bych musela vstát.

- A hodit mu do korýtka.

- No. A to se mi nechce.

Hovoříme, hovoříme. Slyším z pracovny protahování, funění.

- Hele, už se pán tvorstva probírá.

Loučíme se.

Jdu mixnout koktejl. Před tím ještě rituál okolo kamen. Zatápím. Teploučko. Vařím zázvorový čaj. Petroušek chrchle.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-02-pulnoc

Až když odešel do peřin, padla mi do oka krabice: Tužebník. Jé, mohla jsem mu spařit chlapici. Mám léčebné svíce. Zítra ho poléčím. On netuší, zítra! Ještě sypu na plotnu dračí srdce. Okamžitě se prostorem line bylinková vůně. Petroušek to nemá rád. Užívám noc.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-02-kravy-a-byk-pane-holce-to-se-povedlo

Poslouchám záznam pana Holce. Dobře hovoří. Předvádí dvě krávy a jednoho býka. :-.)

Jdu spát.

Bože, děkuji za den. Děkuji za dary. Děkuji za hojnost. Za zdraví. Za lásku. Přeji si mír pro všechny lidi na celém světě. Vysvobození všech dětí. Kéž jsou všechny bytosti světa šťastny!

Dobrou noc!