Dnes podzim zpíval na varhany

Půlnoc. Dnes prý budeme spát o hodinu déle. Nikdy nevím, jestli hodiny posunout dopředu nebo dozadu. Ale prý je to už naposledy. Povídali. Hlavně je mi úplně jedno, jestli se stmívá dřív nebo později. Člověk se zařídí a hotovo.

Otevírám oči. Dnes sluníčko jen za mraky. Protahuji se.

- Á, tam někdo vstává.

- Já tu nejsem sama?

- Vstávej! Potřebuju svačinku.

Samozřejmě a ráda jdu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-25-rano

Sobota. Venku krásně nevlídno. Sychravo. Mokro. V kuchyni na sporáku září slunce. Žluté mléko od Maliny. Svítí. Beru lžíci. Sbírám smetanový škraloup. Pro mě zázrak. Nikdy jsem jako městský člověk nezkoumala plemena krav. Až tuhle jsem si pročítala o žerzejkách. Malých kravách vzrůstem s nejskvělejším mlékem, co jsem kdy pila.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-25-vypada-to-dobre-a-chutna-to-jeste-lepe

Péťovi svačinu. Sobě snídani. Dortík přes noc ztuhl. Vypadá krásně. Chutná ještě lépe. Že by si sluníčko dalo říci?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-25-bebicko

- Pocem, teď ti něco řeknu! Jak jsi u kočičích misek u kamen narafičila ten špalek…

- Jakej špalek?

- Tak jsem se ráno ohnul a málem vypíchnul oko.

Řehtám se.

- To byl atentát. Hlavně, že to máš nastudováno ze Šalingradu a z vysokých škol.

Věřím, že se bicnul. Já jsem včera dávala něco do misek a taky jsem se jemně dotkla. Petroušek nepřekvapil. Protože co se známe, narazil už tisíckrát. Jeho čelo, kdyby se to dalo změřit nebo nafotit, by byla tepaná krajka. V panelákové úzké chodbě jsem nechávala otevřené dveře do koupelny a WC. Jasně že měl ráno na čele šlinc. Krásný germanismus. Jé, to je pěkné slovo. Lepší než záplava anglikanismů. Nezvykl si, že se po tmě chodí s napřaženýma rukama. V našem novém domě se už taky několikrát natloukl. Dívám se na koš. Má pravdu. Položila jsem na něj poleno s nepříjemně zdviženým trnem. Jdu ho obrátit, abychom se nezranili. Petroušek má zas své průpovídky. Řehotám se. Jdu si ho vyfotit. Bere to sportovně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-25-prsi

Otevírám dveře do zahrady. Krásně lije. Jako z konve. Pozoruji kytku od Lindy. Vzadu v zahradě letí velká veverka. Obrovská. Znovu se mi mihne, když běží do koruny třešně. V létě mi takhle pluly nad hlavou dvě. A řvaly a pištěly. Uměly přeletět zahradu ve výšce. Asi si byla nakrást ořechy.

Kočky cítí venku vlhko. Celý den se hřejí na teplé dlažbě. Nejsou to žádné blbiny. Zvířata vnímají, předvídají, rozumějí. Můj přístup k přírodě se v posledních letech hodně změnil. Už ji neberu jako něco běžného – stromy, tráva, ptáci, kočky byli jen kulisou každodenního života. Pamatuji, jak jsme sem před mnoha lety přijeli na kolech. Rozložila jsem lehátko. V té době jsem ještě nejedla zdravě. Rozbalila jsem pro každého koblihu. Píchla mě včela. Pronesla jsem rouhačskou větu:

- Přírodo, a mám tě dost!

Vrátili jsme se do paneláku. Příroda pro mě byl pobyt na balkoně pod slunečníkem. Dnes se na to dívám jinak. A jinak žiju.Příroda není samozřejmost. Zrovna dnes cestou na Krkonoše mě zase rozesmutnil vykácený pás lesa. Jen kvůli dálnici. Ke zvířatům přistupuji s respektem a láskou. Jsou našimi roztomilými souputniky; živé bytosti s potřebami, city, náladami. Přírodu potřebuji. Dnes už ano. Pečuji si aspoň o malý kousek. Jsme součástí. Jednou se do ní vrátíme. Naučila jsem se, že každý dobrý čin vůči přírodě se vrátí. Cítím v ní klid, radost a pocit, že dělám něco správného. Takhle to nebylo vždycky. Příroda nejsou kousky, je to živý celek; potřebuje naši pozornost a péči. Ne devastaci a exploataci. Jedu-li pod lípami tady nedaleko u tunýlku, zdravím lípy nade mnou. Vnímám jejich krásu. Proplétají větve. Objímají se. Neslyšně si tam nahoře v korunách něco šeptají.

- Ahoj, lípy!

Jedu-li na kole, slyším zaševelení. Stromy s nekonečným významem pro lidi. Přesto jich hodně ubývá. Stín, kyslík, bydlí v nich ptáci, využívají CO2...

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-25-hody-a-koncert

Jdu zahradou. Ach, to je koncert! Zdvihám oči, kde to kdo tak nádherně zpívá. Kde bych dřív stála uprostřed zahrady omámená sychravou krásou podzimu! Sýkorky nalétávaly na krmítka. Ani jsem jim moc nevadila.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-25-chlebik

Zadělávám na chlebíček. Ach, hrnec chce aktualizaci. A nemá internet. A má. A heslo. Copak se mu stalo! Trvá to chvíli, než se propojí s internetem. Zadělávám špaldovou a žitnou. Už dlouho jsem si nezadělala žitný kvásek. A to bych mohla. A měla. Dnes těsto krásně vykynulo. Chlebíček zvoní. Jdu uvařit oběd. S radostí. Proč? Protože večer jedu do malého horského kostelíka na varhanní koncert. Když se člověk raduje, práce pod rukama mu jen kvete. I mně.

Copak si vezmu na sebe? Určitě ne své nové kozačky. Budeme stoupat nahoru ke kostelu štěrkovým schodištěm. Ne, sukni ne. Ačkoli v kostele budou topit.

- V kolik máš kde stát? V kolik pojedeme?

- V půl čtvrté

Ješiš, teď řekne tu svou větu – tak to máš co dělat.

- Tak to máš co dělat.

Času dost. A i kdybychom nevyjeli v půl čtvrté, nic se neděje. 

Petroušek mě veze ke kruháči. Pět minut, jsme tam. Vyhlížíme červené Alfa Romeo s tím do očí bijícím znakem hada…

Znak italské značky Alfa Romeo patří k jednomu z nejnápaditějších na trhu. V levé části loga se nachází červený kříž, který je symbolem města Milána, kde byla automobilka založena. Vpravo pak najdeme hada požírajícího maurského muže. Tento symbol byl vyobrazen na praporu rodu Viscontiů, kteří vládli Milánu ve 13. a 14. století. Mimochodem název Alfa Romeo se skládá ze zkratky názvu továrny (Anonima Lombarda Fabbrica Automobili) a jména majitele Nicoly Romea, který továrnu osm let po jejím vzniku převzal.

Každé logo má svou zajímavost. Máme to před očima, jen nevidíme. Proč had žere maurského muže? Jiný had na jiném znaku žere dítě. To jsou věci! To nudná značka Bentley původně vyráběla letecké motory, proto si do svého loga zvolila křídla. Zajímavostí je odlišný počet per na levé a pravé straně. Poučné probírat se znaky a logy. Coca Cole půjčili ve dvacátých letech slovanskou svastiku. V roce 1925 Coca-Cola vydala propagační přívěsek na klíče ve tvaru svastiky, tehdy symbolu štěstí v USA a jinde. Ale hlavně slovanská svastika měla zajistit nápoji úspěch. Úkol splnila. Úspěch se dostavil. Po deset letech dostal svastiku někdo jiný. Taky aby vzrůstal… Víme, jak to dopadlo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-25-na-koncert

Nasedám. Neznáme se. Lindina kamarádka a její Jimik. Seznámili se před třiceti lety v USA na jejím studijním pobytu. Přijel sem s ní. Dokonce prý učil na gymnáziu, kde jsem učila já. Pak odešel učit na mou alma mater. U Lindy dnes nocuje jedna skvělá paní s manželem. Myslím, že ji všichni znáte. 

Vystoupali jsme ke hřbitovu. U vchodu bárek. 

- Dobrý den! Čaj nebo rum?

- Já dnes rum!

- Já taky!

Dostávám na uvítanou grog. Paní starostka nám nabízí rohlíčky. Miluju to tady. Sousedská atmosféra. Jsme tu všichni brzy.

- Toho si važte, že sedíme vpředu, protože tady je vždycky narváno, že není místo.

Dnes mnoho lidí chybí. Nevěděli? Nechtělo se jim v dešti?

Starostka uvádí varhaníka Václava Uhlíře a sopranistku Hanu Medkovou. Koncert bude obsahovat nejen vážnou hudbu, ale vybere si každý.

Na úvod hřmí kostelem nejslavnější dílo a nejznámější varhanní skladba Johanna Sebastiana Bacha Toccata a fuga. Václav Uhlíř, skvělý muzikant, hraje virtuozně skladbu plnou energie a síly s dramatickými akordy. Připadá mi jako hra světla a stínu v hudbě.

Každá skladba programu zazněla jako malý klenot. Všechny byly nádherné. Uhlíř si hrál s klávesami v dojemných barvených tónech. Koncert ve mně zanechal pocit klidu, radosti a obdivu k hudbě a varhanní virtuozitě zpěvačky i koncertního mistra. Chvíli jsme se stavili k Lindě. I rohlík z Luční byl na stole. Konečně jsem viděla viktoriánský litinový stojan na vánoční stromeček z Amerického frcu. Nádherný. Opravdu krásná práce.

Jedeme domů. Petroušek si mě vyzvedl na stejném místě. Krásný den korunovaný zlatým hřebem.

Dobrou noc!