Dnes podzimní atmosféra v domě

Po půlnoci. Hrála jsem si s balením dárků. Jak jsem nešikovná, je třeba si videa pouštět víckrát. Zdržuje to. I tak některé grify už umím nazpaměť.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-20-kocky-kocky-na-maso-pro-ne-nove-noze

Dnes jsme měla kvalifikaci do Forum Karlín. Jenže zítra přijede Petrouškův strejčínek. Už, už jsem si chtěla koupit vstupenku. Ne. Na poslední chvíli strejčínek oznámil, že místo za týden přijede už tento víkend kvůli provozu na cestách. Vždycky jezdí dvakrát v roce. Na třešně a na Dušičky. Byly i výpadky. To když byl po těžké nemoci. Dnes jsem si pouštěla video s mamkou. Tři roky. Dnes mi řekla, že mě má ráda. Ještě jí zbývalo půl roku do 21.5.2021. Oželela jsem kvalifikaci na velké školení. Priorita je – vidět se se strejčínkem. Užít si člověka, dokud ho tu máme.  Bohumil. Měl sváteček. Dohodli jsme se, že pogratulujeme osobně. Totiž pendlují mezi námi balíčky s drahým poštovným. Od něj včas, ode mě - no, jsem nedochvilná.  A proto jsem si hrála s balením. Na zítra. Balila jsem pro mou i jeho radost. Mou – nešikovná to zvládla. Jeho – jé, takhle hezky mi to ještě nikdy nezabalila. Moc těším, až mu zítra budu dárky předávat. Zabalila jsem i vánoční. Křehké. Aspoň si je odveze v bezpečí domů. 

Celý den jsem střídala podnikání, úklid. Podnikání. Úklid. V půl osmé jsem skončila.

Ráno překvapivě: Venku se oteplilo. Žofie pozorovala zahradu z parapetu francouzského okna. Jak slyšela z chodníku hlasy, šup do domu. Než uklidím kočkolit, okolo něj, povytírám, trvá to. Žofka má ve zvyku asistovat při vyklízení záchůdku. Okřikuji ji, ne. Nesu plnou lopatičku do sáčku, hup! Čůrá. Ne lopatička. Žofka.

Mám připraveno na večer na zátop. Možná, MOŽNÁ dnes první podzimní zátop. Dům je stále prohřátý. Živý oheň má své kouzlo. Láká. Mně aspoň ano. 

Hotovo. Přemisťuji se do svého studia. Žofka si vyskočila na okno do zahrady. Cvaká hrozivě zuby. Ptáci na krmítcích dolují poslední jadýrka. Legrační. Kdyby na ně mohla. Jdu zasypat válce, krmítka. Pohostit mladé z jara. Letos jich tu je hodně. Po dva roky to bylo slabé. Létají okolo mě. Mám je na dosah. Rezatý hezký malý kontroluje kmeny. Asi ještě vytahuje červíky. Vůbec se mě nebojí. Vracím se do domu, chvíli pracuji. Nějaká schůze na třešni. Křičí tam na sebe. Jdu se podívat. Na zahradním malém stole u bazénu máme na ubruse naděláno. Už vím, kdo to tam sází dolů na místo, kde v létě občas jíme. Straka. Je to straka? Černobílý pták s dlouhým ocasem. Slétají se sem. Obcházím zahradu. Volám kočku, jestli se zas nezapomněla nad chatičkou. Nezapomněla. Běží mi v ústrety zepředu. Od domu. Mourek, ač teplo, někam zmizel.

Petroušek se tu stavil. Dnes byl u někoho na melouchu. Je k roztrhání. Nestíhá. Nevím, kam chodí. Neznám, když tu někdo zazvoní. Nevím, co jsem za mimozemce. Žiju tu 67 a kus let, nikoho neznám podle jména. Občas si lidi pamatuji podle vzhledu. Staří mi zmizeli ze života. Mladí dorůstají. Péťa mi mnohdy řekne:

- Víš, kdo tohle je? 

Jako tuhle. Představil mi velkého chlapa. Řekl jeho jméno. Ondřej. Byl to syn naší družinářky Marušky. Pamatuji si, jak se narodilo to malé stvoření. Jasně, že bych ho nepoznala. Je to asi dva tři dny, co mě požádal o přátelství. To bylo tak někdy v roce 77? Nepoznala bych ho, ale nejsem blbá. Orientace dle jmen mi jde už ztuha, ale věděla jsem, o koho jde dle vzhledu. :-)

- Paní si mě u řezníka pamatovala. Povídala: to máte pro kočičky?

- Kde jsi to kupoval?

- V Tesco.

Koukám na etiketu.

- Polské maso; naše kočky mohou jíst taky zdravě.

- To jsou pálky!

- Však ty kapsičkové šity taky. 

Po obědě sedám zas k práci. Vcelku normální den.

Zákaznický servis. Mám taky nového klienta, který mi říkal, že už se rok chystal mě oslovit. Synchronicita. Ráda pomáhám. Ke zdraví. To je štěstí!

Volám paní. 

- Ty máš ale radar. Právě jsem na tebe myslela. 

Jj, od loňska napojení na mnoho lidí. Od kurzu infovize. 

- Petroušku, mám zatopit? Když se venku oteplilo?

- Připravil jsem ti polena.

Aha, to je signál. OK. Konec října, my dnes poprvé zatopíme. Zapaluji svíčku. Rozsvěcím na květinovém stojanu světýlka. Blíží se doba, kterou miluji. Zasmušilá. Mlhy. Vlhko. Šustění listí. Babí léto už nám udělalo pápá. Četla jsem v lunárním kalendáři, že za týden se mění čas. Pochopila jsem, že máme hodinu k dobru.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-20-ode-dneska-podzim

- Peťuš, jak jednou zatopím, budu už topit stále. 

- Nevadí. Top. 

Usmívám se. .Podpaluji. Žofka u mě sedí. Čučí do okýnka na oheň. Chce si sáhnout packami. Ne. Odbíhá na koš vedle kamen. Dívá se na to ohnivé kino z boku. Tancuje a brečí okolo mě. Utekla na gauč. Dívá se z dálky, jak se oheň rozhořuje. Teď, právě teď mě napadla asociace. Jak to bylo v Lidicích a Ležácích. Bylo jaro. Zvířata měla ve stodolách mladé. Ach! Beru Žofku do náručí. Chlácholím ji. Poprvé viděla oheň. Těším se, až poprvé obtiskne tlapky do sněhu. To bude asi lepší zážitek. Bez breku.

Teď už mi padá hlava. Hrála jsem si s balíčky. Několikrát jsme si zamatola prsty při vázání dvojitých pentlí. Povídala si s lidmi. Telefonovala s vnukem. Hrála si s kočkami. Zas se náš krb rozhořel. Petroušek mi zpříjemňoval a ulehčoval den.

To mi stačí.

Dobrou noc!