Dnes se něco rozhodne? Kdyby volby něco změnily, už dávno by je zakázali

Sluncééé! Krásně se vstává. Nikde nikdo. Linduška v zahradnictví. Petroušek nevím. Copak mě dnes čeká? Vstoupil do mě čistící, umývací, uklízecí, pískovací, dezinfekčí rapl. Začalo to pohledem do WC mísy. Chorobné touhy mýt, čistit, piglovat - všimla jsem si toho až po několikerém odběhnutí pro handřičku, pro kýbl s vodou, pro čisticí prostředek... Vytřeno. Nestačí. Vytřít terasu. Nestačí. Utřít ve skříňce za skleněnými dvířky - jů, na bílé utěrce černopovlak. Nestačí. Vana - nutno lépe, více, zářivěji vyčistit... Co to je? Myju, čistím, bělím.

Myčka - vyskládávám, rovnám, přidávám i kousky, které bych tam nedala. Hm, před nedávnem jsem koupila čtyři velké číše na červené, čtyři na bílé. V únoru jsem plánovaně přestala denně ochutnávat tokajské, muškáty, chardonay, sovignon... Přesto ze čtyř číší na červené zbyly už jen dvě. Myčka my je přesekne. Ťuknu druhým kouskem... Dílo zkázy dokonáno. Střepy na dně myčky. Dokážu to jenom já? Nebo taky rozbíjíte sklo v myčce? Že bych potajmu dokazovala rodině: - Naprogramovali jste mě dobře?! 

Vždy mi říkali: Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. Na co sáhneš, to rozbiješ - a to já ráda. Budíky, tranzistory, hodinky... Co se dalo překroutit, ulomit... Všichni dostali propisku. Všem cvakala. Jen mně vystřelila. Rozprskla se v ruce. Už nikdy ji nikdo nedal dohromady. :-) Potají jsem šikovná. Ale potají!! Nemusí to rodina vědět.

Oběd. Před týdnem koupené čtyři krkovice na dobu mé nepřítomnosti doma pro Petrouška. Zbyly. Vykrájela jsem Micce, jejím kocouřím kamarádům a ježkům tučné. Vsunula do mrazáku. Na někdy. Dnes je někdy. Jednu větší, jednu pidi. Rozpíkám domácí špíček. Voní. Do ohnivzdorné mísy vytahuji z mrazáku loňskou domácí papriku s rajčaty. Blíží se sezóna nových. Fytoživiny na masíčko. Před dopečením posypáno sýrem. Probírám mrazák. Ó, třešně - už zrají nové. Jahody, meruňky, švestky - stromy obsypané. Šup do kompotu. Luxusně dobrý. 

- Lindi, diktuj mi kinder řezy. 

Diktuje. Šlehám. Míchám. Liju na pečicí papír. Tvaroh se šlehačkou. Hotovo. Do lednice. Vypadá to hezky. A taky to tak chutná. 

Servíruji na zahradě. Petroušek bručí. Zabořil by čenich do talíře doma. Od jara do podzimu mám ráda stolování pod stromy. Letos jsme se vrátili pod ořech. Ale jedno sezení máme i pod třešní. Brouzdáme trávou. V duchu si říkám:

- Prosadila sis nesekání. Trávy kvetou. Jestlipak pán od ovcí přijde. Necukne? Vždyť má pevnostní luka... Stále cítím napětí. Buď je mokro - Micicinda se urousá. Včera: To si užijem s komáry. Taky: Nesmíme v trávě běhat, aby nelehla... Samá negativa. A že nám travička v létě nevyprahne. Že bude chladit v horkých dnech, to nic? Bože, jak to dopadne? Už aby byla posečená...

Venku chutná. Po obědě má pršet. Povídali, že mu hráli. Sluníčko zmizelo. Mírně se ochladilo. Chodím se sazenicí růže po zahradě. Kam s ní? Potřebuje sluníčko. Za měsíc u vodovodu v zahradě vyrostla. Petroušek vychází z domu:

- Nad čím přemýšlíš? Kam ji dáme?

- Peťuš, co kdyby rostla tady na sluníčku u jahod?

- Rozhodnuto. Petroušek ryje, kope. Sypu hnůj.

- Peťuš, víš co? Mám tady zbytek fólie, co kdybychom záhonek protáhli?

Na konci léta posbírám šlahouny, omladím naše dílo. Půl pod fólií, půl bez; žabineček bují. Denně ho oškubávám. A svlačec. Růžička konečně dostala své místečko. Ať se jí daří! Ať nám dělá radost a krásu!

- Peťuš, měli bychom to nějak ohraničit. Co myslíš?

Obrývá, zasouvám do stopy po rýči plastový pás.

- Kolik toho je? Metr?

To si nemyslím. Lezu po čtyřech, koušou mě mravenci... Bylo toho deset metrů. Hotovo. Uklízíme; kolečko s vyrytými drny - zítra zaryjeme na prázdná místa. Bereme domů ntb, foťák, bude přeci pršet. Vypadá to, vypadá... Ale nic. Rozkoš to stáhla. Zaplať bůh za mokrý květen... Chvíli odpočinek.

Linduška se loučí. Pokračuje ve své cestě dál... Petroušek jede do kravína pro mléko. V mžiku tu mám čtyři litry opovrhované tekutiny. Svářím. Miluji škraloup. Horké mléko. Kakao, kakaové boby, zalít vařicím mlékem. Ředím vodou. Moc tučné. Výborné!

V roce 2015 jsem z gauče sledovala z Maastrichtu koncert André Rieu. Připomíná mi vzhledem herce z filmu Hanební parchanti. Tehdy jsem tu výskala, brečela, tleskala, hýkala. Petroušek halekal:

- Přestaň, nebo tě zas odvezou. Víš, co to vždycky stojí!

Jeho průpovídka - vždycky se rozesměju. Letos Barrandov opakuje tuhle perlu. André má vždy originální program s výbornými umělci, nádhernými kostýmy, vtipnými komenty. On se v Maastrichtu narodil. Za rok bude slavit třicet let koncertování po světě. I do Phy jednou za rok zavítá. Jediný soukromý symfonický orchestr světa. Publikum pláče, směje se, tančí, tleská, vyjadřuje nadšené ovace... Rumunský umělec na panovu flétnu. Malí Rumuňáčci v tradičních krojích. Všichni hrají na panovu flétnu... Tradice... Andréova manželka - vždy v modrém... Konec - znělka -  ryčný pochod... 

Meditace na harmonizaci časoprostoru středu Evropy.

- Všiml sis, jak je tady čisto?

- Moc ne. Musíš přidat.

Se smíchem dodává:

- To víš, že je tady hezky... Dobrou noc!

Zklidnění mysli. Duše. Hezký den. Se svými. Nevadí, že nepršelo. Mír. MÍÍÍR! (U Verdunu 700 000 padlých, u Somy milion padlých...) Zdraví. Láska. Rodina. Hojnost. Duchovno. Všechno dobře skončí. Finiš mocných nemocných napovídá - blíží se to. Utahují šrouby - není to k vydržení. Fixlují, lžou, vykořisťují. Stačí se podívat na cenovky v KIKu, Pepco... Slováci s menšími platy za baterie zaplatí euro padesát. Jó, bohatí na západ od nás, s několikanásobnými platy, důchody - jen euro. To je teda spravedlnost. Dvojí kvalita potravin. Naše chutě jsou jiné. Naše špína je jiná. Nekupuji už ty jejich ariely... Čeho je moc - to praskne, prorve hráze... 

Dobrou noc!

P. S. Dnes nám málem Micicinda vletěla pod auto. Přibrzdilo... Kočka jedna chlupatá hloupá.