Dnes se to stalo :-)

Už je nový den. Dnes jsem se narodila. Půl druhé. Půjdu spát. Ještě posbírat slimáky. Beru si baterku, rukavici, kelímek, sůl. Šmejdím v bramborách. Tam jich je na bramborových natích přesila. Šmejdi přivandrovalí. Poslouchám ticho noci. U chatičky se rozsvěcí jedna fotobuňka, druhá. Občihuji ledovky. Ne. Dnes ani jeden. Divné. Vracím se znovu, jestli jsem špatně nekoukala. Po dešti jich byla hromádka. Než vezmu za kliku, jdu ještě k brance. Tam si mysleli, že budou mít bufítek v macešenkách. Nic. Jdu k domu. Zamčeno. Ty bláho! Bojovka. Obíhám dům.

- Mohl bys mi jít odemknout?

- Jo, jo…

Než se došátrá ke dveřím, stojím jako bůh pomsty z druhé strany já.

- Tady bylo odemčeno!

- A to ses po mně nesháněl?

- Ne. Tady je vždycky tma.

Má pravdu, píšu po tmě.

---

Půl deváté. Vstávat! Tak já už tu jsem 69 let a osm hodin. Peču chleba, dort. Chystám zeleninové saláty. Krůtí prsa jsem naložila včera. Myslím na mamku. Byla krásná, mladá. Svou krásu držela až do posledního výdechu na planetě. Když mě přivedla na svět, bylo jí devětadvacet. Když ovdověla, třicet dva. Přemílám myšlenky. O devět let dříve jen o den déle se narodila prvorozená Iva. Volám ji. Ach. Zapomíná. Zvu ji. Nechce se jí. Ptám se, jestli přijdou kluci. Neví. Už byla ve Skalici. Koupila dortíky. Volám jejímu Mijankovi. Kolik tomu hošíčkovi bylo patnáctého? To není možné. Šestapadesát. Ješiši, pamatuji si ho od narození. Máme k sobě blízko.

. Ahoj Mijanku! Prosím tě, jdete k Ivě?

- Jsme i my i Olda na dovolené. Ale chodíme tam pravidelně. Mamka to ví. 

- Mohl bys jí dnes asi třikrát zavolat, že se stavíte?

- O. na mi volala, ví to. Ale jen když se zeptám. Já jí ještě zavolám.

Volám Ivě.

- Ivo, kluci jsou na dovolené, ne?

- Jeden už se vrátil, myslím.

Zas chvíli mluvíme, přemlouvám ji, aby se zastavila. Za chvíli volá.

- Hele, jsem si uvědomila, nemáš ty dneska narozeniny?

- Vždyť jsem ti to říkala.

- No jo, ale to jsi přála mě. Tak já ti přeju…

I- vo, přijeď, jdu péct dort.

- To máš co dělat. Je jedenáct.

Tak těžké. Zítra se k ní vypravím. 

Coto říkala? Má pravdu – jedenáct a já mám dělat dort. Chleba si v troubě vyměnil místo s dortem.

https://www.youtube.com/watch?v=hDqhOqQwqHk

Při práci poslouchám jasné zprávy Jany Bobošíkové s Janem Schneiderem. Dozvídám se o nějakém novém paktu Anglie Německo. Prý britsko-německý pakt je namířen na východ. Tím se zase plní dávný sen anglických fašistů a německých nacistů o společném útoku na východ. 15.3.1939 – dne, kdy jsme byli obsazeni nacisty, v tentýž den se v Düsseldorfu konalo setkání německé průmyslové komory a jejich protějšku anglického. Tam se dohodli na vzájemné spolupráci. V té době jejich vzájemné snahy, námluvy, britští fašisté, Edvard VIII. – střípky, že jejich záměr společně dobýt východ panu Schneiderovi zní v hlavě. Děsí ho stíny minulosti. Taky upozorňuje, že hrozí nebezpečí, že Německo bude mít nejsilnější armádu…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-19-dnes-se-to-stalo

Jsou tady. A mám vše připraveno. Různé druhy salátů, naložené maso, na ochutnání sýrová klobáska, dort… Jen uhlíky jsou málo rozžhavené. Sedíme, povídáme, Péťa trošku bručí, protože si představoval, že přijde z práce a bude v korýtku. Konečně se uhlíky rozžhavily. Grilujeme sýr, naložené maso. Můj chleba měl velký úspěch. Chtěla jsem ho půl dát Lucce domů. Ne. Nezbylo nic. Jeden skrojek. A dort! Ten měl úspěch.

Dnes jsme pokřtili novou hamaku. Vystřídali jsme se. Klid. Smích. Pohoda. Děkuji.

Pročítám gratulace na FB, Messengeru, telegramu, Whats Appu. Děkuji moc za hezká přání.

Teď v noci jsme ještě na chvilenku rozjeli legraci na telegramu v naší skupince Linda, Lucka, já. Píšu, že už jsem byla na slimácích. 

- Dnes ti nezamknul?

- Petroušek mě počkal venku, než dosbírám. :-)

Směju se. To je krásných přání. Hezké čtení. Tady:

Chechtám se potichu. Na uších sluchátka. Irenko, prosím, zůstaň taková jaká jsi. Takovou Tě mají rádi všichni normální i ti trochu ujetí. Dnes mi jeden Facebookový přítel napsal, že jsem hustá. Slovníkem mladé generace. A ty jsi, Irenko mega hustá. Odvážná. A ti, kterým se to nelíbí ať si trhnou nohou

To je synchronicita. Dominiček mi za tři čtyři dny několikrát řekl.

- Irenko, ty jsi megahustá!

Souhra. A nebudu se na stará kolena přeonďovat. Zůstanu megahustá.

A ještě jeden vtípek – na stránkách Brutalu pod mým videem k doprvní situaci u nás:

Martin Duchoň

Vzdy, ked idem zo Slovenska na Brutal, najradsej mam tie cestne tabule "Musime to rozjebat"

To sedí. 

Půl třetí – je čas.

Dobrou noc!