Prohnal se tu vichr. Kéž by si lidi provětrali mozkovny.
Motto od: Libuše Kartářka Terapeutka
Život ti nedává lidí, které chceš, dokud nejsi zcela zformovaná. Dává ti lidi, které potřebuješ: aby ti pomohli, aby tě ranili, aby tě milovali, aby tě opustili a aby vytvořili z tebe osobu, kterou ti bylo souzeno být...
Právě jsem zaslechla větu: Jsme národ č...ů
Hm, nesouhlasím. Jsme národ Karla Čtvrtého - po mamince Přemyslovec, Husův, Žižkův, Komenského; jsme národ statečných, se slavnými dějinami. Ne. Jsem naivní. Jsme opravdu národ bez cti, bez vize, národ slabochů, kejvalů, podrazáků... Bez skrupulí se spojí s čertem, hlavně ať jsem po těch volbách u korýtka.
Od začátku. :-) Zdá se krásné ráno... Vyjdu na terasu. Zdvihne se snad deset kosů, pár sýkorek. Jen křídla zašustí. Tady to žije. Jen se chci přidat, všechno ztichne.
Poledne. Fučí. Zazimováváme zahradu. Péťa rozbírá houpajdu. Uklízíme sedáky, nábytek. Beru truhlíky. Likviduji begonie přešlé chladem. Přisypávám růžím ke kořenům. Střihám je. Hřížím větvičku rybízu. Nechce držet v zemi. Sypu hromadu hlíny. Kdyby tu byla pražská Kitty, hned by mi to tu načechrala. V listí se schovává habaděj ořechů :-)
Píšu a poslouchám:
V Afghanistánu tekla česká krev. Jo? Kde se tam vzala? Kdo je tam naverboval? Proč tam jsou? Co tam dělají?! Proč se tam prolévá česká krev? Za peníze? Aha. Tak to jo. Ocenila bych toho zabitého na českých hranicích. Útok z vlastních řad na spojence? Nerozumím. Škoda člověka. Škoda táty od rodiny. Škoda kinologa. Co jeho manželka, děti, rodiče... Chjo. Jsem fakt naivní blbá hloupá.
Rychle ještě klientka. Honem do auta. Schůzka s ředitelem DD. Naprosto, ale zcela a úplně zbytečná. Připadám si, jak když mluvím mimozemským jazykem.
1. Je tu málo personálu.
Pan ředitel vysvětluje, že jich víc nedostane. Pracoval osm respektive dvanáct let na kraji. (Tak osm nebo dvanáct?) Má tam známé. (No jasně, to je znát. Přikryjou všechny průšvihy.) Právě proto jsme se sešli, abychom mu "zatlačili" a pomohli. Nezájem. Přeci nepůjde proti zřizovateli. - Žádný div, když zaměstnává svou manželku. Je tam do počtu. Nezná pravidelné hosty tzv. kavárničky jménem. A nemá proškolení. Chápu, chápu. Po tři čtvrtě hodinovém vysvětlování, proč to nejde, někdo z příbuzných chválí, jak pan ředitel dělá svou práci výborně. Děkuje mu. Pán si bere slovo:
- Když pan ředitel řekne, že víc nedostane, tak s tím nikdo nehne.
(No ty seš chytrej. Tesat do kamene. A důvěřivej. Nevíš nic o zhmotňování. Kde je vůle, tam je cesta. Před měsícem mi moje poradkyně řekla, že nic nezmůžu proti BANCE!!! Bankovnímu domu. Kde se nedostanete ani na vrátného, jen na to jejich volací centrum. ALE JÁ JSEM TO DALA! - Milej zlatej, ty seš vedle, jak ta jedle. Zavařenina. Zavřená už hodně dlouho ve skle. Je potřeba jít s dobou. Nemám ráda: Vono to nééééjde. No jo, velké břicho, pod ním ticho. Dej si pivko.)
2. OK. Ztrácejí se věci.
- V Grandparku se kradlo. Ale tady...
- OK. Nemám pocit, že se tu krade. Jen se ztrácí oblečení, ručníky. Nevedou se z pohodlnosti šatní lístky.
Nějaký pán:
- No, to je přeci normální, paní, když jede dítě na tábor, taky nepřiveze všechno. (Aha, tak to já jsem přivezla vždy dle seznamu na víku kufru vše. Od toho tam byl seznam. A vedoucí před odjezdem kontrolovala. )
3. Zapírají prádlo? No tak si popletou třicítku, čtyřicítku, vyvářku.
4. Pere se v agresivních pracích prášcích. Maminčiny ručníky jsou hadr na podlahu.
Pán od vedle útočně.
- Cože, co říkáte? Hadr na podlahu?
- Paní vedoucí, mohla byste dosvědčit, co jsem vám ukazovala?!!! Orvaný, přetržený vejpůl, děravý. Ani na podlahu by se nehodil!!
- Praní v prášcích typu Ariel (no potěš!) Odpovídá to hygienické normě.
Jedné paní máchají víckrát, ti ostatní ať se udrbou.
5. Strava - bílá mouka způsobuje alergie, likviduje stěnu tenkého střeva. Do těla vstupují makromolekuly... Nezájem.
- Přeci tady vaří výborně.
- Ano, tedy vyhovuje tlačenka nebo guláš v šest večer, kdy v sedm už klient spí.
Tentýž od vedle se tentokrát přátelsky ptá:
- A kdo sestavuje jídelníček?
- No, kuchyně, tady vrchní sestra a dietetická sestra - ta to posvětí. Taky bych si na noc nedal tlačenku, ale vrátili jen asi patnáct porcí. A jídla jsou pestrá, netočí se to po týdnu...
(Twl. To jsou odbornice. Kuchyně a paní vrchní. Hm. Na to se podívám!)
- Já jsem viděla hromady v odpadu. Není to pravda. (Jenže rodinní příslušníci jsou nesmírně spokojeni. (Přeci nebudou své blízké na stará kolena přeučovat na ovesnou kaši. To by pak paní neonemocněla třeba rakovinou.)
Ukazuji namletou ovesnou mouku. Dá se přidat s pohankovou nebo s otrubami do výborných bílých moučníků. Pečou tu opravdu dobře. Dávám ochutnat nadýchanou bagetu z žitného kvásku. Komis se tváří komisně. A odmítavě. Jako kdybych na ně plivla. Nikdo neochutná. Když pan ředitel neochutnal, tak oni taky ne. Ze zásady. Nebo z falše?! Pravděpodobně po schůzi letí boží dárek do koše. Ještě není všem dnům konec. Neúcta. Může přijít doba, kdy se o pláteček chleba porvou...
Zas ten chytrý:
- Vy jste se zbláznila, tady si budou mlít mouku! Ať jedí, co mají rádi. (Jj, volná výchova - ať si děti rozhodnou, co budou jíst. A když chtějí k večeři dort, mají ho mít. Moje maminka za první rok v DD ztloustla asi o dvacet pět kilo. Paní vrchní mi to hlásila jako výhru.! Na LDN za tři měsíce zhubla totéž - nestarali se tam o to, jestli pacienti jedí - nejedí.) NWO.
Twl. Debil. Kde byl? Překlep. :-) Mám pocit, jako kdybych kritizovala práci pečovatelů. Omezenost, tupost, hloupost. Překrucování. Normální trubky. :-) Mažou se domů navečeřet. Pokrytectví. Nikdo nevidí, co pečovatelky všechno musí zvládnout. To nejsou otrokyně. Ani podřadná síla. Naopak chci ulevit. Ale stále se mele: Když dám na noc, ubude ve dne ze čtyř na tři. - A stále mluvím: Ne, takhle ne. Je potřeba přidat na noc, ale nebrat z denních služeb... Je nutno nové síly. Pracovnice nechtějí přesčasy. Jsou utahané, bolí je tělo...
6. Nabral sestry. Ok. Je to nutnost. Lidé jsou z léků, stáří, bílé mouky a cukru upoutáni na vozíky, lehátka... Svalstvo atrofuje. Srdeční ataky, mozkové příhody, Crohnova choroba... (Vrchní místo aby přitakala, odmítavě zakroutí hlavou: Ne ze všech léků. - Twl. Ze všech ne. Paralen jen rve cévy.)
PRÝ JE STANDARD, KDY SE JEDNOU TÝDNĚ VĚNUJÍ ČLOVĚKU V PŮLHODINOVÉM ROZHOVORU. Uvádím příklad:
V létě ty zkušené vyvezou vozíky a lehátka na terasu. Paní Maruška obchází, s každým promluví. Tady lidi nečekají týden. Standard! Je mi smutno. Příbuzní chtějí umořit své blízké stravou. Jedovatou. Bílá mouka likviduje mozek. Je tu prvotřídní péče. Jen jeden mele o voze, druhý o koze.
V létě jsem asi třikrát, čtyřikrát se staříčky hrála, hovořila, zpívala, opakovali jsme dny v týdnu, roční období... Dvě hodiny mě naprosto vyčerpaly.
Nějaký pán duchaplně navrhuje, aby se sem pozvali třeba studenti nebo dobrovolníci.
Svatá ty prostoto. Před třemi lety jsem si dvakrát vzala osm lidí do zahrady. Cvičili jsme, zpívali, hráli kuželky, povídali si. Poprvé mi to prošlo. Podotýkám, že jsem si DOVOLILA!! Podruhé asi po hodině zjistili, že jim chybí osm nebo devět klientů. Oheň na střeše. A to jsem si dovolila nějakému pečovateli. Milej pán netuší, že dobrovolník musí jet na školení a splnit administrativní kolečko. Mám čtyřicetiletou praxi s dětmi, učni, studenty, řídila jsem osm let školu, mám státní zkoušku z psychologie, pedagogiky... Vychovala jsem dvě děti. Ale to mě neopravňuje být příležitostným dobrovolníkem. No není to Absurdistán?!! Pán žvaní z hladu. Podbízí se. Ještě by mu mohli zatleskat. Kdopak se tady z těch věnoval skupině lidí v DD? Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal - Karle Hynku Mácho, jak já tě chápu... Mrkněte na platby od klientů. Mrkněte na příspěvky za bezmocnost. Mrkněte na volnočasové aktivity. Pokochejte se.
https://www.doduce.cz/
To, že přibylo ležících, to je normálka. Akorát stále je jedna na osm. Umíte si představit mít osm dětí: Miminek? Která si neřeknou na záchod. potřebují krmit. převlékat... Aktivizovat. Pan ředitel tvrdí, že dřív byla jedna na deset. V tom případě tvrdí, že předešlá ředitelka lže. Když mamku přijímali, byla jedna na osm!!! Pečovatelky jsou sledovány, rozuměj monitorovány, jak stíhají, kolik minut co dělají...
7. Jo a falešný požár? Ten tu byl od srpna patnáctkrát. Normálka. Mušky nalítaly do hlásičů... Už je to uklizeno. Uf, nedej bože, aby se stalo něco doopravdy. Lehkovážnost. lehkomyslnost. Demagogie. Nic zlého si nepřeju. Ale děsit lidi večer poplachem, jen proto, že se požární auta nedostala do objektu... Evakuace, evakuace. Představte si: Ležíte v posteli. Nemůžete chodit. Právě spíte asi hodinu. Tvrdě. Najednou: Evakuace. Světla se ztlumí... A vy bezmocně civíte na zavřeném lůžku. Ani vylézt nejde.
8. Zavřené brány o víkendu? To nevadí, tak si zaparkujete dál. Ne, toto by snad nevymyslel ani Goebels. Já s košíkem s termoskou, kafíčkem, ovocem... Kabelka přes rameno, klíčky od auta.. No nic.
9. Vrchol: Hovoří se o volnočasových aktivitách. Pan ředitel vysvětluje, že šikovné ručičky už nejsou šikovné, už se nehrají hry, nehází balonem... Zpívá se s evangelickým farářem...
- Pane řediteli, letos na jaře jsem šla támhle tím teď už zamčeným vchodem. Pan farář tu na nechápající, neslyšící, dementní stáří hřímá: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Ohradila jsem se. Politika sem nepatří.
A teď bacha! Čtěte pozorně!!! Tehdy jsem vznesla protest. Paní vedoucí mi odkývala, že toto se opravdu nesmí. Že ho upozorní. Dnes?!! Jsem v rozpacích... Pan ředitel schvaluje!!! SCHVALUJE!!! - vždyť je přeci svoboda slova (no to určitě) a pan farář má právo tady říkat, co chce. Twl. Jdu si dát běh temnou ulicí. Hezky fučí, je tam zima. Ochladím si hlavu. Zahřála se. Budu dělat vše proto, abych dala odvetnou horkou ránu. DOKÁŽU TO. V noci nebude hlídat 102 lidí dva pracovníci. zařízen na přivolání péče - zvoní u pečovatelů. Jenže celou noc pendlují po patrech... Spolehněte se.
A maminka mě dnes neužila. Ztratila jsem chvíle s ní. Svou hloupostí. Naivitou.
Dobrou noc!
P. S. Manžel: Lidi nemaj v těle čest. Ztratilas dvě hodiny času. Mohlas ho věnovat máti. On ti řekne, že tam má kamarádíčky... Dělá si co chce. Měla sis číst.
Má pravdu...Tupcům zdar!
P. S. 2 - Tento týden jsem sledovala živé vysílání paní Ivanky Schneiderové někde z Parlamentu... Zaujala mě. Vitální baba. Vytiskla jsem si podpisový arch STOP ISTANBULSKÉ ÚMLUVĚ. Stop kradení dětí z našich rodin. Stop genderové ideolgii.
Na stránce 20 řádků na podpisy. Mám zatím TŘI. Lidi se bojí dát svou adresu. Tak ať si jejich děti v osmnácti zvolí pohlaví motýla. A ať se učí v MŠ masturbovat s názorným příkladem paní učitelky. Mě se to netýká. Jen bych chtěla v létě chodit na lehko. Beztrestně. V bezpečí.
Chceme zachovat tradiční rodinu, odmítáme ratifikaci Istanbulské úmluvy
https://www.petice24.com/chceme_zachovat_tradini_rodinu_odmitame_ratifikaci_istanbulske_umluvy_a_dublinu_iv
Video zde:
https://tradicniceskarodina.cz/eu/dulezite-video-o-genderu/
https://tradicniceskarodina.cz/adoptivni-prumysl/stat-uz-brzy-muze-ukrast-i-vase-dite/<br>