Dneska bude prima den

A je to tu. Co? Čtvrtek. Tělo dostalo tři týdny zabrat. Už asi pátý den si přepisuji ŽEHLIT ze dne na den. Dnes si ordinuji lázeňský den. Jupíí! Petroušek má volno. Vyvaluji se. Rituálky. Programovaná horká vodička. Vracím se do postele se Zapperem. Bude deset. Petroušek je tu.

- Peťuš, dnes mám válendo.

Péťa se usmívá. Chápe. Potřebuji si odpočinout. Venku vedro k padnutí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-30-dneska-bude-prima-den

- Pojedu na otočku do HK. Mám tam u Yves dárek k narozeninám. 

- Tak se tady pak sejdeme.

V kuchyni chystám kočkám misky. Něco uhodilo do dveří do zahrady. A znovu. A znovu! To je Žofka? Ne. To je dementní veverče. Rodiče si sosli zkvašenou šťávu z ovoce. Vyšlo z toho tohle. Malá veverka nakukuje do obýváku. Sahám po telefonu. Snažím se ji zachytit. Ne. Už jen rezatý ocásek. Veverka vlní zahradou. Pochopila, že sklem neprostoupí.

Hledám na IDOSu, který vlak připadá v úvahu. Podle toho směřuji svou činnost. Kočeny po snídani. Já taky. Na obličeji namalován nový člověk. Hledám overálek do dnešního tropického dne. Natahuji dávnou tuzexovou lehoučkou bavlněnou halenku. Ano. Tuzexovou. Koupená asi tak v roce sedmdesát šest sedm. Neztratila růžovou barvu. Nemá na sobě žádný defekt. Dnešní triko vydrží dvě tři vyprání. Už pouští očka, barvu… To je to, co jsem asi před dvěma lety slyšela z úst odbornice. Kvalita látek upadla. Prý dnešní značky se šijí ze stejného šuntu jako neznačky. Je to tak, jak vidno. Dřív látky držely svou formu, barvu, nevytahaly se, měly svůj vzorek, nemačkaly se. Dnes vytahané ještě v obchodě. Barvy pouští. Obarví prádlo. Zničí ho.

Beru jen kabelku místo batůžku. Jedu. Přeju si připravené místečko pro Kugu. Parkuji. Do odjezdu vlaku asi čtyři minuty. To je času! Než doběhnu do nádražní budovy, koupím lístek, seběhnu schody, vyběhnu na perón, vlak je tu. Jsem ne chlup přesná. A pak že jsem nedochvilná. Přesná jsem!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-30-do-hradecka-a-zase-zpatky

Ve vlaku nefunguje klimatizace. Za třináct minut – ano – za třináct – vystupuji na nádraží v HK. Vedro se dalo snést.  Do Au parku asi dvě minutky. V prodejně milé prodavačky. Ale zas úplně nové. Střídá se to tu.

- Víte, já nevím, co chci.

- Tak s tím něco uděláme.

Mám červencový letáček. K tomu narozeninový. Nechávám na prodavačce, ať mi nakombinuje vše k mé spokojenosti. Organizér do kabelky – hm, vyprodán.

- Jak vyprodán?

- Je konec měsíce. Oni už nemají. Objednala jsem osmdesát, poslali dvacet.

Vytáčím jejich linku. Ano, prý vyprodáno, ale mohli by mít na některé z prodejen. Předávám telefon prodavačce. Ano, zavolá do frančízy.

Vybráno. 

- Jak tedy s organizérem?

- Jste ochotná, pokud to bude, si tam doběhnout?

- Nejsem. Je sto nad nulou. Auto mám v našem městě u nádraží. Tady jsem vlakem. Dnes ani jindy nikam běhat nebudu. Jsem zákaznice. Ne běhna.

Jedu domů. Vlak příjemně klimatizován. Volám znovu na linku. Příjemný slovenský hlas.

- Prve jsem s vámi telefonovala. Neměla jsem opravdu chuť někam běžet. Jak si představujete vaše promotion?

- Je tam psáno do vyprodání zásob.

- Ano. Tak je to vždycky. Když byly reproduktorky, byly okamžitě rozebrány. Vašich tašek, taštiček, plážových a nevím jakých kabel mám na rozdávání.

- Ty organizéry budou na internetu.

- Proč je nemají v obchodě?

- Mají malé skladovací prostory.

- Ale dají se doplňovat. Nedovedu si představit, že bych u Herbalife nesplnila nabídnutou promotion. Neexistuje. Co nabídnu, zákazník dostane.

- Na tom internetu se dají pořídit.

- Na netu si budu muset dát něco do košíku. Splnit podmínky. Já už ale nákup mám. Mohla bych si otevřít frančízu. Mám od každého parfému zásobu. Zařiďte, aby se mi organizér dostal do schránky.

- Předám to na oddělení, kde o tom rozhodují. Dám vám zprávu.

- Volejte, neb dnes už budu jen ležet u bazénu a večer na lehátku na pedikúře.

Kuga čekala. Jedeme spolu domů. Mám namočenou rýži v octové vodě. Vyplaví se arzén.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-30-leto

Vařím si mou oblíbenou letní baštu. Rajčatovou rýži. Petroušek leží na lehátku. Vybral listí z bazénu. Připravil stoleček.

Rozdělávám si láhev vína od vnuka. Pozdní sběr. Ale to je dobrota! To trefil. Mmm! Víno se hodí k té mé rajčatové rýži… Připravuji pro sebe i pro Petrouška okurky s rajčaty a s cibulí. Mně se smetanou. Jemu se zálivkou. Nesu si na podnose oběd ven. Krásné odpoledne. Rácháme se. Povídáme si. Hodujeme. Smějeme se. Stíní nás třešeň. Chvilku klimbáme.

- Peťuš, divej. Máme borůvky s medem, smetanou, šlehačkou.

Pochutnáváme si. Zas chvilku usínáme na lehátkách. Pohoda, klídek, stín, ticho zahrady.

- Za půl hodinky jedeš na pedikúru.

Jdu zalít kus zahrady. Pije a pije a pije. Půda vyschlá.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-30-pece

V Petrouškově autě teploměr ukazuje vražedných 39°C. Ola už čeká. Tichá, milá, pokorná Tamařina snacha. Fotím své nohy. Posílám Tamaře do Itálie pozdravy s fotkami.

- Tady se pracuje. Máme tu asi větší vedro než vy v Itálii.

Tamarka v minutce odpovídá, že dnes nejeli na moře. To je ruská předložka. My jezdíme k moři, oni na moře. Obojí se mi líbí. Možná na moře je výstižnější. Jsou jen u basejna. Ve stínku mají taky třicet devět, na sluníčku přes čtyřicet.

Ola pečlivě ošetřuje má kopýtka. Brousí, stříhá, lakuje. Na závěr příjemná masáž. Chce se mi spát. Vidno, že se soustředí. Drží mé nohy. Oči zavřené. Ticho. Meditační posvátné ticho.

Hotovo. Půl osmé. Chválí mi mé náramky. A tričko.

- Olo, to je tričko z roku asi sedmdesát šest, sedm. Z Tuzexu.

Vyvalila oči. Tak staré? 

- Čto takoje Tuzex?

Vysvětluji, že lidé, kteří pracovali v zahraniční, místo valut dostali papírky s nápisem tuzexová poukázka. Hledám na netu, co je TUZEX za zkratku. Prý tuzemský export. Co to za protimluv? Snad zahraniční import. Jak by se pak Tuzex jmenoval? Zahrim.

- Olo, do Tuzexu se chodilo s těmi poukázkami. Říkalo se jim bony. Jenže bylo třeba je na ulici sehnat. Nebo od známých.

- Bony, chceš bony?

- To byla otázka před Tuzexem. Prodávaly se a kupovaly za dvě pade, za pětikorunu, za tři pade, když jich bylo víc… Kurz se měnil. Tohle tričko stálo asi kolik – dejme tomu dvacet bonů.

Ola valí oči. Já valím taky oči. Neb halenka neztratila svou růžovou barvičku. Nemá na sobě ani kázek. Je krásná padesát let. Kvalitní. Na rozdíl od dnešních šuntů i drahých modelů, jak řekla návrhářka; sice model, ale vyráběný z nekvalitních textilií. To nebylo vždycky. Značky byly značky proto, že na ušití bylo použito kvalitního (třeba taky značkového) materiálu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-30-vecer

Petroušek pro mě přijel. Dávala jsem pít zahradě. Stromům. 

Na FB jsem si dnes přečetla, jak břízky trpí. Vzdávají se listů:

Vedra jsou úmorná, sucho jako blázen. A to je konec července. A to začíná být velký problém pro lesy, tedy stromy. Zatím "se nic neděje", alespoň ne vizuálně – tedy až na břízy… Určitě jste si všimli, že leckteré jsou žluté a shazují listí. Když během horkého a suchého léta začnou břízy žloutnout a shazovat listí, není to podivně časný podzim. Je to obranný mechanismus: strom obětuje listy, aby zachránil větve, kmen a kořeny. Za horka výrazně roste sytostní deficit vzduchu – atmosféra z listů doslova vysává vodu. Pokud ji kořeny nestačí doplňovat, klesá vodní potenciál stromu a v cévách dopravujících vodu vzniká stále větší tah. Hrozí kavitace: vytvoření vzduchových bublinek, které vodní sloupec přeruší a vyřadí část cév z provozu. První obranou je uzavření průduchů v listech. Tím bříza omezí výdej vody, zároveň ale téměř zastaví příjem CO₂ a fotosyntézu. Pokud sucho pokračuje, začne rozkládat chlorofyl, stahovat z listů využitelné živiny. List nakonec shodí. Zmenšením listové plochy strom výrazně omezí transpiraci (odpar vody z listů) a sníží riziko poškození vodivého systému. Listy tak fungují jako jakési "hydraulické pojistky": jsou obětovány, aby zůstal funkční kmen, větve, kořeny a pupeny pro příští rok. Bříza používá tuto strategii poměrně často. Je to rychle rostoucí pionýrská dřevina s tenkými a silně transpirujícími listy. Za příznivých podmínek rychle roste, ale vůči dlouhému suchu není příliš odolná. Navíc mívá značnou část kořenů v horních vrstvách půdy, které vysychají jako první. Jednorázové červencové shození listů může bříza přežít bez větších následků. Pokud se však opakuje několik let, strom ztrácí podstatnou část fotosyntetické sezóny – tedy nevytváří si fotosyntézou cukry a následně další důležité organické látky (škroby), ale i celulózu, což je základní stavební jednotka dřeva. Strom pak má málo energetických zásob a slábne (neroste). To, že bez fotosyntézy neprodukuje kyslík, snad nemusím dodávat. Červencové "podzimní" břízy proto nejsou pouze zajímavou adaptací. Jsou také velmi viditelným příznakem toho, že se naše léta dostávají za hranici podmínek, na které jsou tyto stromy zvyklé. U jiných stromů se také někdy zkracuje vegetační sezóna, ale ne tak viditelně jako u břízy. I buky umí zežloutnout už v průběhu srpna. Stromy přežívají, ale slábnou, nemaje dost energetických zásob na příští roky, kdy prosychají koruny, a usychají jemné kořínky. To může způsobit uhynutí stromu i několik let po velkém stresu. Chtěl bych, a snad to vyplývá i z předchozího textu, říci, že stromy mohou růst jen tam, kde je pro ně dostatek vody, a to hlavně ve vegetační sezóně. A že do suché krajiny vodu "nedostaneme" tím, že tam vysadíme les. To platí jen za předpokladu, kdy klimatické podmínky jsou pro les vhodné, ale les byl vykácen nebo jinak zničen, případně došlo třeba k rozsáhlé erozi půdy. "Odchod" lesa není otázkou jednoho roku, spíš mnoha desetiletí až staletí. A les neodejde najednou - začne se mu měnit druhové složení, bude řidší, nižší, prostě bude takový, jak množství dostupné vody dovolí. Ale na stepi prostě les jednoho dne nevypěstujete… ani kdybyste moc chtěli. Konec přednášky….

Stromům jsem pokropila koruny. Jetem po kmeni pouštěla vodu do země. Asi naivní snaha. No. Uvidíme. V naší zahradě je hodně zeleně. Snad večerní zálivka posílila.

Krásný den. Volný. Pohodový. Na žehlení bude vhodný zítřek.

Dobrou noc!