Dnešní retrospekce výživná :-) Nehrej si se mnou
Poslouchám Na férovku. Skončila TV Šalingrad. Mám v srdci moc hezký den. Moc hezký. Dokonce cítím potěšení, že jsem zdvihla mandle jedné ukňučené míce. Stále se do mě nepřímo navážela. V davu se tahle slaboška projevuje. Prve dostala výchovné kapky. Jen polykala na prázdno. Snad si dá pokoj. Jinak bude muset Irena vytáhnout drápy. Nejsem zvyklá na nějaké okřikování. Vypadalo to, že si to vzala k srdci. Bylo to z mé strany tiché, důrazné varování i s otázkou, jestli si rozumíme. Asi se vylekala, když k ní přišla ta, kterou okřikuje. Póóóótvora! Už delší dobu si říkám, že ji trošku sejmu. Tak dnes si o to řekla. A dá si pro příště vůči mé osobě pokoj. Na mě si nikdo vyskakovat nebude. Drzá. Skrytá v davu. A jak zírala. Fakt, hezký den. 😍😍🤣😍😂
Koukám, že tohle zchlazení žáhy na mě asi zanechalo silný dojem. Jako první zpráva! Výborně. Ven s tím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-21-krasne-rano
Ráno. Překrásné ráno. Měla jsem zase v plánu zalehnout, podívat se konečně už na Smetanu. Ne. Svítilo slunce. V zahradě bílo. Na krmítcích šustili ptáci. Dokonce si mezi sýkorčí čiřikání našla cestu sojka. Je ostražitá. Na ořechu velký zobák. Ten ale není lákán na krmítko. Ten si vytluče ve větvi to, co hledá. Slunce mě pohání k práci.
Kočky nejsou. Mourek už tiše a trpělivě čeká za sklem. Žofie za hodinku po něm zběsile tluče. Rozdíl mezi nimi jako mezi Petrouškem a mnou.
Chtěla bych dnes vyžehlit, připravit na stromy světýlka na advent, domýt okna, nastrojit na terase ibišek… Mám velké oči. Mohla bych to stihnout, ale proč? Se nebudu přemáhat. Pomaloučku. Mám náskok oproti předchozím letům.
Radím se ve studiu Anděl. Znepokojují mě zprávy o obsahu dentálních anestetik. Najednou se mi ani moc nechce do implantace zubu. Dostávám informaci, ať jsem v klidu. Tráví nás ze všech stran. Oxid grafenu. Kvůli němu musel zemřít dr. Noack. Pamatuji, jak měl ze svého bytu přednášku. Do vysílání mu vtrhlo policejní komando. Zahalení bubáci. Na zem. Jak se jmenujete? Noack. Dr. Noack… Drzost na entou. Jen informoval v nejtemnější době o nebezpečnosti včelek. Jejich plody denně ukazuje čas. Pomáhal. Informoval. A to se neodpouští.
Andreas Noack byl chemik s titulem získaným na Technické univerzitě v Darmstadtu, který v době před vypuknutím nákazy covid-19 provozoval na youtube kanál věnující se tématům souvisejícím s alternativní léčbou a doplňky výživy.
https://www.denik.cz/cesko-a-eu/grafen-vakciny-covid-andreas-noack.html
Zveřejnil, že oxid grafenu není spatřitelný na Petriho miskách. Je to něco jako tygří srst. Prý řeže cévy člověka zevnitř. Jeho žena čekala miminko. Zhroutil se v křečích k zemi. Byl pohřben v noci. Zemřel úplně přirozeně. Úplně.
O Velikonocích, jak sem zase ze Sahary fouknul písek, smetla jsem ho z auta. Pod čtvrtku jsem si dala magnet. Natočila jsem si to. Písek na čtvrtce byl magnetický. Takový obyčejný písek až ze Sahary.
Tak tedy na ty zuby půjdu.
A jak ta pohádka pokračuje?
V poledne volá Petroušek.
- Volali ti, jestli mám auto?
- Ještě ne.
- Aha, tak po obědě nemohu dát víno.
Volá asi za hodinku. Vím, co mi řekne.
- Ve dvě pět buď připravená navoněná u branky. Pojedeme pro auto, ale zavírají. Tak tam buď, jinak jedu sám.
Řehtám se. By jel sám pro mé auto?
- Dali tam i nový klínový řemen.
- Tak to jsou hodní. Šikovní kluci. Že si všimli.
- No, při jednom. Prý nepotřeboval, ale už byl takový… Raději ho vyměnil.
Obědvám. Volá Linda z Varšavy. Ráda ji slyším. Udělala si na mě chvilku. Povídáme si. Víte, kolik se platí na polských dálnicích? Ne? Kolik? Netrefili. Tam se po kvalitních dálnicích jezdí zadarmo. Jen úseky jsou placeny mýtnou bránou.
Ve dvě si obouvám boty na chodbě. Vím, že Petroušek je mistr dochvilnosti. Mám otevřené dveře ven. Už slyším jeho auto. Ještě druhou botu. Telefon.
- Peťuš? Ty mě nevidíš, že se obouvám?
Přibíhám do auta.
- Si to projedeš.
- Neprojedu.
- Tak po městě, ne?
- Domů.
Odbočujeme do areálu. Před námi tam chce vjet auto.
- Ženská! To bude ženská! A je to ženská.
Parkujeme před plotem. Než zaparkuje, vystoupí, zvoníme na dílnu.
- Peťuš, proč tu mají zvonek?
- Aby na někoho něco nespadlo. Je to tu nebezpečné.
- Aha. U Zdendy můžeš do dílny...
Otevírají se dveře. Hoch s bujným tmavým vousem. Sympatické oči. Podává klíčky. Ten, který auto opravoval, šel už asi domů.
- Tak jeď.
Jedu. Petroušek srovnává útratu. :-) Tedy opravu. Jsem s ním naprosto bezstarostná. Už zase mobilní.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-21-venku
Doma jdu zdobit jabloňky. A jalovec. Okna domyju maňana.
- Peťuš? Kdo mi tady ulomil ty štafle?
- To indián!
- Jo indián. Tak ten tu není. To máš pravdu. Ale indián do nich nevrtal ty tvoje hřebíky. Podívej se. Staré dřevěné štafle už neseženu! Myslíš, že nemohu indiánovi zavolat?!
Tohle mě tak štve. On na sobě nenechá ani smítečko. Když něco zvojtím, přiznám se. Řeknu.
- Ireno, to jsi nezvládla!
Ne. Tohle druhé dvojče – to ne. On musí být extra třída ideál čisťounký jako snížek. Nevyčítám. Je to příznak neočekávaného človíčka. Narodil se Jožan. Toho druhého – o tom neměli ani páru. Tak jo. Indián.
Jabloňky připravené. Ještě obíhám jaloveček. Petroušek mi pomáhá přehodit kabel. A znovu. A zas přehodit. Musím se řehtat jeho poznámkám.
- My jsme sehraní jak na spartakiádě.
- Peťuš, ještě jednou to dá.
- Hoď to na toho figuranta.
Potrhal mě. Figurantem myslí toho přikrčeného šedivého skřeta. Dostala jsem ho jednou od snachy. Letos jsem ho přemístila na méně viditelné místo k jalovci. Prý hoď to na toho figuranta. 🤣😂🤣
V příštím týdnu si půjdu natrhat tisové větvičky. Chybná výslovnost toho domácího! slova. Ještě jeden případ rozšířené nesprávné výslovnosti. Rostlina tis a divizna. Strom tis a bylina divizna byly známy už našim praslovanským předkům. V obměnách se vyskytují ve více slovanských jazycích. Ač to nejsou slova přejatá, přesto je lidé vyslovují tvrdě. Máme je vyslovovat s měkkým ť- a ď-. Tedy [ťis] a [ďivizna]. Důvod tak častého chybování? Asi proto, že nemají slovní příbuzenstvo. Žádná domácí slova, s nimiž bychom je mohli formově a významově spojit. To vede k tomu, že mluvčí předpokládá jejich cizí původ. Podle toho je nesprávně vyslovují jako [tys] a [dyvizna]. Když už jsme u dvou domácích slov, tak ještě jedno. Dikobraz. Tam je to maličko složitější. My, kteří ještě trošku ovládáme ruštinu, pro nás to bude jasné. Toto slovo není ze staré češtiny. Komenský toto zvíře nazýval mořská svině bodlavá. V době národního obrození bylo Preslem přejato z ruštiny, když tvořil české odborné názvosloví.
Presl pojmenoval například i tuleně, vorvaně, lachtana, bobra, dikobraza, zubra, mrože nebo hrocha. Je autorem českých a slovenských názvů pro větší počet chemických prvků, např. draslík, kyslík, vápník a také pro minerály cínovec, kazivec a živec.
https://canov.jergym.cz/objevite/objevite/t_presl.htm
Archaické názvosloví prvků Presla v době národního obrození.
Zachováno je zde 9 tradičních českých názvů nejstarších známých prvků (od pradávna známých 8 kovů "železo", měď", "střjbro", "zlato", "zinek", "rtuť", "cjn",
Když jsem skládala zkoušku z četby textu v češtině v době národního obrození – měla jsem pomůcku:
Gegj.
G se četlo jako j.
J se četlo jako í.
Tedy gegj je její.
Máchův Mág – je Máchův máj.
Au je ou. Tedy saudek je soudek. Je to nedávno. Národní obrození. To změna o, které se umístilo nad u, ta je starší. Lhota. Lhuota. Óčko se v době Husově přemístilo nad u jako kroužek. Lhůta.
Není to nic složitého. Zkoušku jsem zvládla na výbornou.
Zpátky k Preslově dikobrazovi. V ruštině je tato složenina asi jako "divoký vzhled". (divoký – dikij). Jeho přejetí a i skutečnost, že součást dik- nelze ztotožnit s žádným českým slovem, vede k tvrdé výslovnosti – [dykobraz]. Už je natolik obecná, že nemá význam ji vymycovat. Klidně je možná i výslovnost [ďikobraz]. Vzhledem k tomu, že jde o slovo slovanského původu, měla by mít přednost. Díkyj obraz – divoký výhled, obraz. :-) Nikdy jsem neslyšela výslovnost s měkkým i. Tak tedy dykobraz.
Obdobně je to s pražským potokem Botičem a řekou Nisou. Botič (staročesky Botieč) bylo asi odvozeno ze slovesa botěti – "nabývat na objemu". Dnes ho známe jako botnati/bobtnati. I jméno řeky je domácího původu. Tedy vyslovujeme měkce – ť a ň - [Boťič] a [Ňisa].
Tak to jsem dost odskočila od tisových větviček.
Venku hotovo. Mé zimní boty s kožíškem jsou naprosto promáchané.
- Peťuš, zebou mě nohy. Čínské boty na nic.
- Ty můžeš nosit v zimě do sucha a mrazu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-21-par-slidu-z-prednasky
Péťa jede na sportovní schůzi a pro mléko. Já do muzea na přednášku Fortifikační stavitelství od renesance po industrializaci. Přednáška plná faktů – jak, kdy a proč pevnost Josefov. Chtěli opevnit Hradec Králové; nebo postavit fortifikační prvky přímo na vstupu hor. Náchod? Terezín – o tom se uvažovalo. Jičín? Trutnov? Rakušané znali fortifikační umění. Stavěli v Itálii, na Balkáně ochrana před Turky. Jejich spojenci Angličané se najednou stali nepřáteli a nenávidění Bourboni spojenci. A jako důkaz přátelství – šup, poslali francouzské inženýry. Proč by nám radili nějací Francouzi? Lacy. Claude Benoît Duhamel de Querlonde (11. dubna 1721, Toul – 18. února 1808, Vídeň) byl francouzský vojenský inženýr a habsburský polní podmaršálek.
Najednou dvě fungl nové pevnosti. Rozhodnuto. To bylo peněz. Náš Josefov každý rok milion zlatých. Trávčice a Ples. Ples – na našem území. Velká vesnice. Mnoho zemědělských usedlostí. Pozvolna se stavby bořily. Do poslední chvíle v nich bydleli inženýři a stavitelé. Je to jako když dnes hospoda U Bílých slouží jako sklad Stavbám silnic a železnic nebo dálnic? Vznikly nově Rasošky a Nový Ples. Toponymum Rasošky je myslím podle lesa se stejným názvem. Obě nové vesnice mají ulice jak když střelí. Moderní. Domy okolo komunikace.
Čtvercáky, jezdecká kasárna. V přízemí mohlo být kolik koní? Necelých pět set? Obrovská kasárna tu máme. Využitá jen zčásti v době Brutalu jako zázemí pro kapely. Napadla mě otázka, bohužel až nyní. Jak provádějí archeo průzkum v kasárnách a ve vojenské nemocnici? Tam mě právě zastavila ta míca… Dá si pozor.
Jedu domů. K Petrouškovi. Vytírám. Zatápím. Svěřuji mu zážitky z přednášky.
- Peťuš? Já jsem s tebou tak šťastná.
Asi i on.
- Mijuju těééé!
Moje obvyklé. Jako Mijanek, tak i mijuju.
- Peťuš? A máš mě rád?
- Mám, ty můj koníčku.
Maminčino oslovení. Hřeje u srdce. Má. Tak on mě má taky rád!
To mohu jít spát. V klidu.
Dobrou noc!