Do Brna a ještě o hodinu dál

Doma. Půl osmé. Do téměř půl jedenácté – joj, to je času. Kočičky nakrmit. Chvilku pustit ven. Žofka se stále vrací. Stále ke mně běhá. Copak ona chápe, co je kufr?

Mixuji horké mléko s pěnou. Obě kočky, já vím, nesmějí, ho vyžahnou maličkou mističku.

Nakrájet veku. Namazat sýrovou pomazánkou s česnekem, navrch rajče, okurek.

Naplnit džbán vodou. Doběhnout do zahrady pro mátu. Přidat citronovou šťávu a dužninu. Led.

Nový pytlík na led. Malý trychtýřek. Lít, lít, až je sáček plný. Zagumičkovat. Do mrazáku. 

Umýt se. Namalovat se. Těším se. Raduji se.

Devět. Přicházejí naši stavaři. Další den díla na našem zahradním domku.

Zalít kytky. Nebudu tu dva dny.

Vybrat kočkolit.

Jen malá ukázka minipraciček, které seberou hodinu, dvě.

Nesu džbán a dva půllitry dozadu na stůl. Péťa už je tu. Povídal v deset. Je tu dřív. Komentuje:

- Nebudu to komentovat.

Jak vosí píchnutí.

- Hele, nevidíš, že nesu džbán pod paží? Jsem celá ucákaná. Že bys mi pomohl?

Hnul se. Pomáhá. Utíkám zpět do domu. Volám.

- Ještě kafe!

- Já ho udělám.

Dávám džezvu na plotýnku. Beru hrneček. Sypu rozpustné kafe.

- Já to zaliju.

Utíkám naházet poslední věci do kufru. Zapnout. Do prčic zas je těžký, jako bych v něm měla celou kuchyň, koupelnu i ložnici.

Nese kávu ven.

Volám za ním:

- Mléko, ještě mléko!

- Až přijedu. Jedem!

Vycházím ven. Stavím konévku s mlékem na lavičku přede dveřmi. Nebudu se vzrušovat. Mlíčko bych doběhla dát ke kávě. Rychlík nečeká.

- Nemáš devatenáct korun?

- Mám.

Nádraží. Vyndává kufr. Podává dvacetikorunu. Pusa.

- Dobře se vrať!

- Děkuji.

Klušu.

Ometám se asi pět minut na peroně. Rychlík v 10:19 odjíždí asi s dvouminutovým zpožděním.

Končí ráno. Začíná dopoledne.

Z vlaku mi s kufrem pomáhá mladý pán se synem. U schodiště se otáčí. Bere mi kufr. Snáší do podchodu. Děkuji srdečně za ohleduplnost. Za pomoc. U nádraží už čeká Karel s kolegyní. Zdržuji prý odjezd. Mám místo vpředu. Držím navigaci. Dávám pozor na odbočky, objížďky. V kopci náš ford předjíždí bílý mercedes.

- To si nemůže nechat líbit. Hele. Už nás předjíždí.

A zdržuje.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-25-do-brna

- Do Brna to bude zasekané.

Jak to může vědět? Karel má pravdu. První totální zácpa ve Vysokém Mýtě. Otáčí auto. Vrací se pár metrů na souběžnou silnici s ucpanou. Předjíždíme kamiony, traktor, osobní auta. Míhají se přes příkop na hlavní cestě. Tam někde stojí i bílý mercedes…

-  Karle, seš hvězda!! Jak tu cestu znáš!

- Uvidíme, kam dojedeme.

- Jedeme, jedeme, dokud jedeme – logicky jedeme.

- Karle, pak mě upozorni na tu rozdvojku. Dolů do Brna. Nahoru do Olomouce.

Renata zezadu se ptá, jakou rozdvojku.

- Ale, jako v pohádce dáš se buď vlevo nebo vpravo. Intuitivně. Nebo tam jsou ukazatele?

Řehtají se. Jistě, že tam jsou.

- Vidíš támhle ty elektrárny? Tak ty vrtule máme vždycky na Svitavy po pravé ruce.

- A jo, máš pravdu!

- Potřebujeme se dostat někde doleva.

Jedeme, jedeme.

- Zadej Údolní 33.

Zadávám do navigace adresu. Další zácpa nás čeká v Litomyšli. Jenže Karel! Intuitivně kličkuje postranními uličkami. Vyhnul se zácpě.

- Ty mágu!

- Na Svitavy asi ne. Pojedeme na Poličku.

- Karle, ty jsi velký mák! Máku!

Krásná cesta. Nikde žádné auto. Všichni si to hasí na Svitavy. Polička. Krásné město Kunštát. Tady jsem byla asi před dvanácti lety na besedě s germanistou Ludvíkem Kunderou, bratrancem slavnějšího Milana Kundery.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-25-po-skoleni-vecere-po-veceri-zahrada-karmelitanek

Jsme tu. Parkujeme. Jdeme omrknout, kam jdeme. Vracíme se k autu. Zvoním na zvonek "otevřená zahrada". Brána se otevírá. Vjíždíme do barevné uzoulinké fortny. Vjíždíme do dvora pasivního domu.

Systém dveří – ven odemčeno. Dovnitř nelze. Vedro nesmí oteplovat vnitřní prostor. Zajímavá stavba… Z přednáškového sálu vidíme nahoru do patra. Lidé procházejí ze zahrady ven na ulici.

Začínáme. Těším se. Školení. Interaktivní. Od World teamů výše. Pro mě přínosné. Zase se vracím do svých ředitelských dnů. Breinstorming. Rybí kost. Přínos. Jak na to. Uvědomuji si úplně přesně, co je třeba. V čem se mohu zlepšit. Na co se vymlouvám. Mé podnikání je pro lidi na přivýdělek i na hlavní. Nenabízím ho klientům na redukci hmotnosti. Přitom by si mohli na své produkty vydělat. A ještě u toho pomoci druhým lidem ke zdraví.

O přestávce se jdeme podívat do zahrady. Vedro k zalknutí. Do domu se z horních prostor zahrady nedostaneš. Leda by někdo zevnitř otevřel. Sestupujeme po dřevěných dubových schodech. Znovu vcházíme. Znovu do patra.

Brno. Půl osmé večer. Sedíme uprostřed Brna v bývalé zahradě karmelitek. Patří k pasivnímu ukázkovému domu. Náš týmový prezident Petr s manželkou objednali soukromou večeři. Thajská polévka. Neměla chybu. Něco tak moc dobrého, mírně pálivého, s čerstvou zeleninou, rýžovými nudlemi. Druhé jsem si vybrala kuře s kari.

- Tak jdu na to jedovaté…

- Ne, ne. My vaříme pouze z domácích.

- To je skvělé zjištění. Bude mi ještě lépe chutnat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-25-odjizdime-k-lucce-a-misovi

Sedíme v příjemném prostředí.  Povídáme, co se změnilo od Špindlu. Máme skvělé vedení. Větičku: Nemůžeš kachny posílat do orlí školy jsem si mimo jiné odnesla.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-25-cikady-klapani-capu-na-komine

Jedeme k Lucce a Míšovi. Brno – přenádherné. Překrásné. A přitom tu fetují a vypouštějí do Phy kreteny. Lucka mi ukazuje obelisk. Iluminátský znak. Ten v Pze nechal vztyčit tatíček. Jediný kus z mrákotínské žuly. Vysílač. Prasknul jim. Nedal si pokoj. Vztyčili ho znovu. Ven z Brna do vesnice Petrov. Deset minut na Slovensko. Nádherná jižní Moravěnka. Cestou mi Lucka ukazuje mandlový háj. Keř ve tvaru zajíčka. S křídly. Zaječice. Jsme u nich doma. Tak tady odtud se vydává do Phy, do Špindlu… Míša se vrací z hokeje. Divím se. Ano, první utkání v sezoně. Vyndává z báglu nové brusle. Dnes si je koupil. Deset tisíc. Poloprofesionální. Když ho střelí puk do špičky, neporaní mu nohu. Hraje za sranda tým Petrov. V prvním zápase vstřelil jeden gól, na dva přihrál.

Půlnoc.

Spát.

Ráno v sedm vstávat.

Joj, to byl hezký den! S milými!

Dobrou noc!