Do čeho se ti nechce, to udělej jako první, nejdřív a opakuj

Konečně je tu. Páteček. Těšila jsem se, protože v pátek nepracuji, na práci na zahrádce. Člověk míní, pánbu mění. Očénka už nepnou. Jizvy se hojí. Venku lije. Mohla bych jít do skleníku, ale ALE. Dnes jsem měla v úmyslu sázet kytky. Je tam to ale - zima, mokro. Na papírku si přepisuji už týden různá slova. Mezi nimi ČERNÝ BEZ, POJISTKA. Ledacos jsem splnila. Poděkování úřednici. Když se teď tak dívám na poslední sousloví, říkám si – ano, jdu s dobou. Práce úředníka nad rámec jeho rámečků, čísel, požadavků a ksichtění na stranu za okýnkem je třeba ohodnotit. Ireno, uklidni se! Nebuď taková. Ano. Pravda. I úředník je jen člověk, někdy kjava, a pokud zachytíš náznak složených andělských křídel pod halenkou nebo košilí, děkuj, chval. Mám zásadu – víc chválit, chválit, chválit. Neb ke kritizování je tu hafo příležitostí. Učím se hledat pozitiva. Na všem. Zasloužila si podpořit práci poděkováním.   

Nina Divíšková radila: Chvalte tu bestii. Myslela tím muže. A sypte jí do korýtka. Na to jsem přišla už dávno dávínko. Jak má muž v korýtku, může se rozdat. A dětem a studentům jsem radívala, aby čtyřku nebo pětku nehlásili mamince hned mezi dveřmi. Až si sedne, uvaří si kafe, maličko si odpočine z práce, pak je vhodné místo donést žákovskou. Ty děti a ti studenti už mají své ratolesti. Kolik by jich bylo za čtyřicet let?

Je večer.

- Peťuš, já ti pro jistotu na ráno připravím svačinku, kdybych byla náhodou v deliriu.

- Jj. To jsi hodná. Ráno spi. Odpočívej.

- Chtěla bych si dojet pro černý bez. Jak bude zítra, radare?

- Zítra, zítra… Zítra bude o 4 stupně víc. Zkontroluji ti kolo.

Tak to je super. Dnes v autě teploměr ukazoval 13°C. Zítra bude vedro. Sedmnáct! A v březnu bylo třicet.

Sedám, píšu. Včera jsem tu zaspala. Uléhala se svítáním. Dnes šipka do postele do půlnoci. (Do půl druhé.)

- Přeju ti dobrou noc! Proč je ten hezkej polštář na zemi?

- Protože jsem ho odpoledne omylem skopla a převrátila tu lampu.

https://www.youtube.com/watch?v=jHjJDoEvGyo

Odpoledne jsem si na minutku schrupla. Doposlouchávala jsem ABJ s názvem J. Schneider: Nerudová a Farský jsou hloupí. Patton byl antisemita. A neonormalizace.

https://www.youtube.com/watch?v=jHjJDoEvGyo

Jana Bobošíková hovoří:

- Výroky Ondřeje Koláře Top 09, syna velvyslance v USA a Rusku Petra Koláře:

- Na škole nás učili, že to, co je zřejmé, se nemusí dokazovat. Pro mě je zřejmé, že Rusko je nebezpečí a Putin blázen.

- Jak se na tato slova díváte? Jednak na to, že je to zřejmé a jednak na faktický obsah.

Schneider:

- Tak to je velmi vzorný příslušník Hitlerjugend - takto mluví; víc k tomu nemám co dělat.

Jana Bobošíková:

- Podle poslance Ondřeje Koláře má Andrej Babiš potřebu chovat se jako opravdový nácek. A za . Babišem a T. Okamurou se táhne odpad jako Rajchl, Konečná. Jak přispívá takový slovník ke svobodě a demokracii, kterou se TOP 09 v podstatě neustále zaštiťuje?

Schneider:

- No, myslím, že to víc vypovídá o nich než o těch, které se snaží pošpinit. Oni na to ani nemají, aby ty lidi urazili, když sami se uchylují k takovému slovníku, bez jakékoli argumentace. Že jen nadávají. Z minulého režimu si berou jen to nejhorší, co si mohli vzít. Mohli si vzít z minulého režimu i mnohá pozitivní poučení; tito lidé jsou naprosto nepoučitelní. Jejich slova padají na jejich vlastní hlavu.

Jana Bobošíková:

- Ondřej Kolář kandiduje do Evropského parlamentu. V podstatě si svou politickou kariéru si v současné době staví mimo jiné i na tom, že se snaží poukazovat, že Rusko v České republice vlastní hromadu nemovitého majetku. Že naše služby říkají, že je to bezpečnostní riziko. A že bychom to neměli tolerovat. A že má připravený návrh, jak by se to dalo řešit, rozumějme vyvlastňovat. Ale ta mince má i stranu. Podíváme-li se do listin, i Česká republika má řadu rozsáhlých nemovitostí na prestižních místech po celém Rusku. Nevystavujeme se tím nebezpečí, že tím recipročně o tyto nemovitosti přijdeme?

Schneider:

- Myslím, že oni by jásali, že tam nemáme žádné nemovitosti. A že jsme definitivně vystavěli něco mezi ocelovou a čínskou zdí a že už s těma Rusama vopravdu nemáme nic společného. Jako třeba s tím plynem. Přestože dovážíme potajmu asi polovinu objemu plynu, tak teďka tvrdíme ideologicky, že s Rusama nemáme nic společného. Jsou to opravdu psychotické, možná pubertální hrátky. Ten člověk v podstatě ani neví, co říká. A myslím si, že dokonce paradoxně bude velmi nemile překvapen, že dostane přes prsty ze strany, vodkaď  to vůbec nečeká. Protože Američané, jak se tak motají okolo těch zmrazených ruských aktiv, tak vědí, že jakmile na ně šáhnou, tak se jim zhroutí celý dolarový systém. Celý svět uvidí, že země, které jsou fixovány na dolar, jsou vystaveny veliké právní nejistotě, zatímco si myslely opak, že fixování na dolarový svět znamená určitou stabilitu a jistoty. Tak tady uvidí, že když se znelíbí, přijdou o všechno. Američani nijak zvlášť nespěchají s kradením ruského majetku. Zatím uvažují o tom, že by jim ukradli jen výnosy z těch jistin. Ale na tu jistinu že by zatím nesáhli. Putin udělal reciproční věc. No tak vy tady máte taky nějaký majeteček, takže my se vám taky podíváme na zoubek. A ono když by to takhle pokračovalo, dostalo by se to do spirály, ve které by americké obchodní kruhy přestaly hrát v předvídatelném prostředí, a nevím, jestli by s tím byly tak úplně spokojeny. Takže si myslím, že ten Kolář bude poplácáván po ramenou, jak je oddaný, zaujatý, ale tím to skončí.

Jana Bobošíková:

Vy jste poskytl velmi zajímavý rozhovor, v němž se podivujete nad tím, jak jednostranně se orientuje BIS na ruské aktivity, ovšem propagandistické aktivity podněcované a financované ze západu, jsou podle vás zcela ignorovány, i když probíhají v daleko masivnější podobě. A někdy i dokonce zasahují, a vy velmi zdůrazňujete, v naprostém rozporu se zákonem i do školní výuky. Můžete uvést nějaké příklady a vysvětlit, proč se to tak děje?

Schneider:

No, Člověk v tísni má nějaké tzv. vzdělávací programy povolené Ministerstvem školství. Což by v případě např. v USA nebylo možné, protože ve Spojených státech by se Člověk v tísni musel deklarovat jako agent cizí mocnosti, protože dostává příspěvky, které uvádí ve svých výročních zprávách, což není nic proti ničemu. Jenom by to musel deklarovat, ale nemohl by mít přístup do škol. Tím, že je financován ze zahraničí, vykonává vůli zahraničních sponzorů. Toto je zásah. Ohledně našeho školství je to na velmi špatný román, velmi dlouhý, co se tam učí, co se tam děje, co se tam neučí, co tam hodlají učit, co hodlají vyškrtat. Ty děti budou naprosto nekonkurence schopné, nebudou umět počítat, psát vázaným písmem, jejich psychomotorika bude zdevastovaná, budou se umět jen bavit, budou navyklé, že když je něco nebaví, budou si stěžovat, odnesou to kantoři. A teď se v dějepise dokonce bude učit, historie LGBT –což je za hranou. Tedy na školy nemají mít přístup.

Z poslechu jsem usnula. Shodila omylem lampu. Po probrání spoušť. Když byla Žofie malá, vylezla si na ni. Shodila. Pak na ni ještě asi dvakrát skočila. Shodila. Petroušek spravoval. Brblal. Dnes brblal, že to dokážu jen já. :-) Ano, jen já. Naprogramovaný ničitel, rozbiječ, kazič.

- Peťůš, prosím tě, pocem. Divej.

- Tys to vyrvala i s dráty!

- No, úplně. Ale ty seš šikovnej. Ty to dáš.

Chytá se za hlavu.

Jak jsem dnes začínala?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-17-ranni-kockovani

Ráno. Pomalý rozjezd. Pohled do diáře. Nepracuji. Vlastně – v patnáct paní. Jinak jen telefony. S mou Luckou. Chjo, asi možná nepřijede. Doma to skřípá. Jsem ráda, že si žiju v klidu, pohodě, radosti, smíchu, spokojenosti. Na zahrádce se v té psí zimě pracovat nebude. Nechce se. Volá paní. Ano, jsem doma. Ano, mám jídlo. Za chvíli je tu. Paradoxní. Kdysi mně a i mým dětem ublížila. Dávno promlčeno. Život jí vrátil. Všechno urovnáno, zahojeno. Není třeba staré křivdy jitřit, vzpomínat. Ne. To už bylo. To už je pryč. Dnes je dnes. Jde se dál. Volá paní. Chce přijet o půl hodinky dřív. Ano. Možné. Zrychlilo mi to krok.

Dnes odškrtnu jeden úkol z papírku. Jedu na návštěvu. Odkládala jsem ji hodně dlouho. Mám připravené dárky. Kupuji kytku. Ještě informativní hovor.

- Byla pět dnů v nemocnici. Už je doma. Trošku pookřála. A nic jí neříkej.

Jedu. Lije. Zvoním. Že by nebyla doma? Je. Rozpačité přivítání. Čepice na hlavě. Gratuluji. Mluvím. Žvaním. Hlavně se nedotknout tématu. Ochutnala tvaroh se šlehačkou, takový můj pribiňák a jahody. Je unavená. Vyptávám se na děti. Chválím. Kroužím. Dávám si pozor. Vypiju čaj.

- Budeš-li něco potřebovat, volej!

- Nepotřebuji nic.

- A kdybys potřebovala něco opravit, Péťa přijede.

- Zaplaťbůh, zatím všechno drží.

Jde mě vyprovodit. Uháním domů. Má rýma zesílila. Tělo pláče. Lije. Příroda pláče. Svět pláče. Pokazil se. Je třeba ho opravit, vyléčit.  Rychle domů. Volali z Aries. Mohu-li v pondělí. Přerovnávám si pondělní program. Volám do Aries. Potvrzuji pondělní ošetření. 

- Mám program od jedenácti. 

- To bude nástavba, počítejte tak hodinku a půl. 

Znovu řeším další odsunutí. Znovu volám. A ještě potvrzovací SMS. 

Už je tu paní na přeměření. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-17-siesta

No, a teď kratičká šipka na gauč. Takhle to bylo. Hezké, dramatické, napínavé, šťastné.

Bude jedna. Kočky se vrátily z rausu. Nebo z lauzu? Maminka říkávala lauzovat. 

Konec. Zvonec. Jdu spát. Těším se na svou postel.

Dobrou noc!