Do Kuksu na přednášku
Na sv. Jiří vylézají z děr hadi a štíři. Jiříkové, bojovníci s temnotou, všechno nejlepší k vibraci Vašeho jména. Hodně gratulantů, dárků, hezkou oslavu, MÍR a hodně lásky!
Má pršet. Beru na vědomí. Tady to stejně vždycky stáhne Rozkoš. Zajedu si do Kuksu na nějakou přednášku o bylinkách, o jejich sběru, interakci. Pak budu sázet. Všechno je jinak. I ve vesmíru i na našem dvoře. 😍❤️😂 Šedo. Na déšť. Hledám plakátek s doprovodným programem. Deník píše o trzích. Trvají už od pátku? Netušila jsem. Doprovodný program jen v sobotu a v neděli. Na obrázku se tísní davy. Dnes v jedenáct už to nestihnu. Ale ve třináct, to dám. Poučím se. Razím heslo, že nechci zemřít blbá. Ačkoli někdy mám v poslední době obavy, abych z přednášky zblblá neodešla. Aby se neminula účinkem. Dnes je všechno možné. Červená je bílá. Znakem kolaborace je státní vlajka na profilu. Prší a ono i u nás. Že by Rozkoš zmizela? Ta pravidelně stahuje déšť. Všechno je změněno, obráceno naruby. Oběd.
- Mně stačí jen polévka. Druhé si dám, až přijedeš.
Za tohle Péťu miluji. Velkorysý. Chápavý. Intuitivní.
- Peťuš, nebudeš mít hlad?
- Vždyť jsem prve snědl svačinu.
Dělá mi chlapec radost. Jedu na třináctou volným tempem, na mě neobvyklým, do Kuksu. Jedu na výlet. Bezstarostná. Nebo roztržitá?
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-24_Do_Kuksu/
Začíná pršet. Jedu ven z města. Tvoří tu kruhový objezd. Konečně. Projedu tudy? Není to zavřené? Není. Semafory. Čekám. Nestresuji se. Neobvyklý pocit. Klidně si, červená, sviť! Klidně! Já nespěchám. Asi tam budou sadby, kytky... Soused, to ještě když vedle v zahradě sázel stromy a tvořil za plotem ráj, hned to dopovím. Když nový nestavěl tu kůču, to je tak pět šest let, tak původní soused pěstitel mi povídal, že se vypravili na kolách do Kuksu na bylinky. Ale měli to tehdy drahé. Prý. - Mozek si tká myšlenky. Nenapadlo mě, že tam trhovci prodávali; naivně jsem si myslela, že se prodávalo něco z bylinkové zahrady. Babička by řekla - ňachlo! Jestli drahé, to si nic nekoupím. Mám své kytičkové zdroje. Loni jsem zajela do Světí, taky do Hruštiček, taky v květince měli pak už rajčata ve slevě... Tak si to tak člověk v hlavě probírá... Ale dnes je opravdu všechno jinak.
Zelená. Jedu. Za chvíli budu odbočovat, abych přijela rovnou k hospitalu. Odtamtud míří dolů domů dost aut. Ireno, jedeš na poslední chvíli! - Ale nejedu! Klídek. Jedu na přednášku, ne za kytkami.
Parkuji na louce. Tady je v srpnu při festivalu Theatrum Kuks rozloženo šapitó hradeckého divadla Drak. A tady, jedeme-li na kole, po krkolomném výšlapu kopce k hospitalu z druhého břehu Labe pozoruji krávy, západ slunce, naskakuji na kolo a spouštím se z prudkého kopce druhou stranou dolů zpátky na cyklostezku. Ne tak dnes. Beru deštník. Zamykám auto. Jdu na nádvoří hospitalu. Ty vorle, tady toho je! Sis´ představovala pár přepravek s echinaceou a mátou, a vono...
Vstupné. Starci snížené. Třicet korun. Hledám peněženku. Mám velkou. V ní plno papírků, navštívenek, poznámek, karet na "sbíráte bodíky? Bodíky? Sbíráte?". Ale prázdnou. Vytahuji dvě stovky. Trošku mě zarazilo, že jsem si nenatankovala peněženku. Hm, dobré. To už je se mnou pěkně špatné. Rozevlátá, rozchechtaná, spokojená, roztržitá... Bez peněz jede na Kuks.
Míjím stánky. Fotím zboží. Hle, tady paní s oleji. Tu paní si pamatuji z adventu. Měla stánek dole u zatáčky k vinárně. Dává mi růžový, říká na co je, levandulový...
- Já ale nemám peníze. Berete karty?
Hned mi přestala mazat. Už to ztratilo svůj účel. A kartu nebere. To jsem ráda. Karty nahrávají zisky panu Rockefellerovi. Ochuzují obchodníky.
Paní s ptáčky. Moje vášeň. Mám je na trámech u stání. Jinačí od někoho jiného na provázcích na besídce u vstupu. Hledám peněženku. Nevyždímám z ní něco? Ne.
- Peťuš, jdu na přednášku; prosím tě, ty bys mi sem nedovezl peníze? Nechce se ti do deště, viď?
- Tak se sem obrať. A vrať se tam.
V dešti se mi nechce. Okukuji ještě stánky s keramikou. Jdu do divadelního sálu. Sem chodím na představení při Theatrum. Sešlo se jen pár lidí. Víc je studentek farmacie. Ptám se, jestli důvěřují své alma mater. Nechápou. Vysvětluji.
- Zjistila jsem, že v dobách železné opony byly učební osnovy dohodnuté na stejno za oponou i tady. Jednotné školství. (Neříkám jim, kdo ho sepsal, určil, ustanovil. Neříkám jim ani o Desateru, evangeliích, zázračně nalezených svitcích pasáčkem koz - dojemný příběh, že?) Jen u nás se učilo MOKOBUKO. Rozuměj Morální kodex budovatele komunismu. Kdežto na západě se učilo o hrozbě CCCP. Ale jinak dějepis, reálie, chemie... Vše stejné. Zjistila jsem, že není všechno tak, jak nás učil systém. Letopočty, dějinné události...
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-24_Z_prednasky_Jak_kombinovat_rostliny/
Studentky oddané a věřící. Milé. Sympatické. Všimla jsem si už dříve, že tu máme hodně studujících zo Slovenska. Beru nás za jednotný stát. Jsou naši. Mají nádhernou řeč. Měkkou. Jedna z nich rozevírá ntb. Začíná přednáška. Pouští slidy. Z hovoru vyplývá, že si máme dát pozor na přírodu. Vezmeš-li si lék na ředění krve - pozor na tyto bylinky. Pozřeš-li grapefruit a ještě jednu bylinu, ruší to moc antikoncepce. Zapiješ-li lék čajem, vystavuješ se nebezpečí. Tak je to učí. Vedle mě si přisedla jedna z nich. Taková velká krásná malá holka. Během přednášky se mě stále na něco ptá. Myslím, že zrovna tahle bude studovat i něco mimo systému. Po přednášce se shodujeme se skupinkou studentů, že ideálem by bylo lékař se znalostí bylin, farmacie... Někdy taková skvělá varianta existuje. Lékař, který ví, zná a miluje byliny. Naše hvězdná semínka se se mnou shodují, že určitě při bolesti hlavy člověk sáhne po rychlé chemické pomoci. U zubaře si nechá píchnout injekci. Před operací se nechá připravit medikací.
- Víte, co tu neroste do sta km, není pro nás. V přednášce byla zmínka o mandarince, pomeranči, grapefruitu - s množstvím hormonů, pomelu. Čím větší, tím horší. Pomelo vůbec nekupuji. Říkají, jak je zdravé. Je pro nás naprosto nevhodné - dle vašeho pana doktora ze školy. Souhlasím. Můj synovec se loni pomelem otrávil. Ještě vykusoval to bílé z kůry. Asi tam byl jed z postřiku. Odvezli ho s křečemi do nemocnice. Ležel tam v době kovidové na uzoučkém lehátku na chodbě přes noc.
Děvčata mi vysvětlují, co je v pomelu. Zkrátka se mu vyhýbám.
- Ale to byste nemohla jíst ani brambory.
- Ano, chápu, ale ty tady už zdomácněly.
- A papriku
- To ani rajče. Kukuřici. Všechno z Ameriky. Ale brambory už jsou domestikované. Paprika v létě taky. Rajče taky. Máme jíst vše z okruhu do sta km. Čínský lékař povídal, že se maminka diví, že její dítě má celou zimu sopl u nosu. Bodejť by ne, když mu stále prochlazuje organismus kiwi, citrusy...
- Ale kiwi už i tady vypěstujete.
- Pravda. Ale v létě prochlazuje, v zimě taky a škodí.
Studenti uměli nádherně komunikovat. V mnohém jsme se shodli. Naslouchali. Hovořili jsme o obojcích proti klíšťatům, front line. Vzorní. Uměli. Doufám, že si uvědomili, co jsem naznačila. Bacha na přírodu, když berete léky.
- Já neberu žádné léky, proto si s chutí mohu dát grapefruit. Sním půl. Půl. Všeho moc škodí, jak jste říkala o té paní, která držela mandarinkovou dietu. Denně snědla dvě kila. Ohrozila se na životě.
Mám velmi příjemný pocit i teď u psaní. Byli skvělí.
Hurá něco koupit. Déšť ještě neustal. A fučí. Zastavuji se u paní s ptáčky. Beru si jednoho za osmdesát korun. Na nitce. Budu muset nitku kontrolovat, aby mi nespadl z větvičky do trávy. Dřív stával čtyřicet.
- Počkejte, mam tu dvě padesátky, že bych z toho nevyždímala ještě na dva? Jo. Mám. Tak já bych poprosila toho namodralého. A místo toho hnědého mi prosím dejte toho načervenalého.
Dušička má pokoj. Ptáčky umístím někde k vchodu.
- Berete karty?
Stánek s keramikou. Bere karty, nechám mu vydělat. Beru boudičku pro ptáky. Ještě jmenovky k zelenině.
- Mohu je nechat přes zimu na záhoně?
- Raději ne. V zimě tam nemáte bylinky.
Pravda. Rozhlížím se. Co ještě?
- Máme doma Zrzečku, vezmu támhle tu destičku. A hrneček pro manžela se Zrzkou. A do té boudičky fakt někdo přijde?
- Rehek, sýkorka, vrabec...
Jmenuje pár malých ptáčků, ukazuje zezadu dvířka na jarní vyčištění. To staré na jabloni je už proděravělé. Zkusíme. Uvidíme. Totiž panelák snesou jen vrabečci. Klidně budou bydlet na jednom stromě v několika příbytcích. Ale sýkorka - ta potřebuje teritorium. Loňská boudička z Lidlu pověšená na jabloňce se nelíbí. Nikdo se tam nenastěhoval. Možná proto, že se houpe. Tak uvidíme, jestli si vlezou do hliněné.
- to vyrábíte vy?
- Ano. A dekory dělá kolegyně.
Vyzvídám, odkud je. Mají tam vojenského letiště. On dodává keramická škola...
- Máte to kulaté. A tady ten hrneček máte zadarmo.
- Jé! Ten je pro manžela.
Dal mi sto dvacet korun slevy. Dostal ode mě na benzín na cestu domů. Spokojenost na obou stranách.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-24_Radost_ma_a_zvedavost_kocici/
Vracím se nádvořím k autu. Jedna zmrzlá trhovkyně v pláštěnce ukazuje na oblohu:
- Ale tamhle se to už protrhává.
Kéž se její zbožné přání splnilo aspoň na chvilku pro nebe nad její hlavou! My se radujeme, že se zalije zahrada, rozpustí se granule hnoje. Všechno zabují.
- Peťuš, podívej, co jsem koupila.
Rozkládám, ukazuji. Raduji se.
Jdu upéct štrúdl. Sedám si k počítači. Maminka na mě vykoukla. Jo, pamatuji - to byl ten den před čtyřmi lety. Pamatuji, přesně si pamatuji. Koupila jsem polárkový dort. Podělila. Jaruška si dala s chutí velkou porci. V ten den se spustil obrovský liják. Prudší, než ten dnešní. Padaly provazy. Letěla jsem k autu po schodech bosa. Své růžové polokecky jsem si nesla v rukách, aby se mi nezacákaly od bláta.
Ráda čtu staré články. Pozoruji, jak někteří novináři a politici vyměnili názory. Normálka otočili. Na meinstreamu - aktuálně. cz:
Taky se ráda probírám starými fotkami. Tuhle bojovku někteří lidé hráli. Ta studentka vedle mě dnes taky. netušila, že viry jsou exozomy buněk.
Půlnoc. Jsme komplet. Zrzka přišla zvenku. Uvelebila se vedle mě. Šla jsem jí umýt její hliněné packy. Ach, to bylo řevu. Vztekala se, když jsem jí noženky sušila do ubrousku. Chvíle nepozornosti využil tvrdě spící mourovatý zloděj. Nenápadně se přitočil a vyžral zrzčinu kapsičku. Granule jsem mu sebrala. Břicháč se odvalil spát. Zrzka se naštvala, odešla do pracovny na páníčkovo křeslíčko. A já se přesunu do polohy ležmo vedle světla mého žití.
Dobrou noc!
P. S.
Prý je ve škole zakázáno myslet. Je to prý vrcholně nekorektní. Vůči komu? Vůči blbcům.