Do lesa? Na okna :-)

Kolik informací dřív snad možná nasbíral člověk za celý život, my dnes nachytáme za celý jeden den. Jde mi hlava kolem, co si všechno přečtu, co naposlouchám, co vstřebám, co si utvrdím a naopak natáhnu nové informace. A divím se, že mnoho lidí je stále nevědomých. Např. včera jsem psala o slunečních brýlích. Kolik z těch, kteří viděli video s dr. Vojáčkem, konečně ty své černé kůkry odloží.

Nebo kolik lidí aspoň něco málo za den načte, zjistí, poučí se. Mnoho jich nechává na sebe působit TV debilizační paprsek.

https://www.youtube.com/watch?v=ysyoo70m6gI

Tatiana Micič naposledy v rozhovoru v pořadu ODznova varuje před posloucháním TV. Ne, TV jako podkres ne.  Kulisa zvuku v mnoha domácnostech blbne lidem mysl, mozek, přemýšlení, názory. To se pak nemůžeme divit stavu světa, když je tolik dobrovolně blbých.

https://www.youtube.com/watch?v=0AVJWJiABNU

Dnes jsem u práce poslouchala Kryštofa Kouckého a Alitu Zaurak. Uklidňující poučný rozhovor. Proč si pouštíš rádio nebo televizi? Protože je to jednoduché. Jen otočíš knoflíkem. Zmáčkneš ho. A už to jede. A ani si moc nevybíráš. Hlavně ať to mluví a hraje.

Proč si nezadáš jen obyčejné You Tube https://www.youtube.com/

A už tam vidíš nepřeberné množství okýnek. Dřív jsem sledovala i Xaverův deníček. Loni. Dnes už je to pro mě ztráta času. Nic obohacujícího se tam nedozvím. A to neznamená, že nemám Xavera ráda. Občas k němu juknu. A se vším určitě nesouhlasím. Tatiana v závěru svého rozhovoru říká velice převelice důležitou věc. Všichni blízcí v jejím okolí s ní nesouhlasí. Ale pořád se stýkají, přátelí. A víte proč? Protože její okolí je na vyšší mentální úrovni než to moje. Zupácké. Nepřátelské. Nenávistné. (Dej si nohu za krk a nesyč, oe! Honem to běž zase udat a poslat dál, krásko falešná!)

Dnes jsem si v posteli projela pár kol Víta Mahjong. Někdy se k cvičení mysli a postřehu nedostanu. Ale když ano, nahraju tolik bodů, abych byla první. A pak toho nechám. Stačí pět, sedm kol a na zdar! Nejde jen o logiku, ale i o taktiku, rychlost, pozornost, ostražitost, abych omylem neztrácela body. Hraju si, hraju, zvonek. Ty vorle! Mám kousek rituálů, ale nejsem namalovaná, ustrojená. Iva. Jasně že ji pustím. Jasně, že jsem ráda. Jasně, že ji ukonejším, pohostím,obdaruji. Tak auf!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-22-jsou-tu

Koukám, kde je. Před brankou. Jdu raději otevřít osobně.

- Beníčku, nechoď dovnitř. Pojď, dáme si rychlý kafe, zakouřím si a pojedeme domů. Dneska jdeme oba.

- Dnes jsi ho nezavřela do auta?

- Ne, dnes ne. :-)

Ona ví, o čem je řeč. Smějeme se. Jsem ráda, že je tu. Iva. Nejbližší osoba po mamince a tatínkovi v mém dětství. Naprosto jiná než já. Přitom obě račice. Obě před změnou znamení do lva.

Jde automaticky do zahrady.

- Ivo, kde se tady bereš?

- Ale, projela jsem Jaroměří. Všechno je zavřeno, najednou mě to vyplivlo tady. Tak jsme zahnuli k tobě.

Jdu umlít kávu. Nevyznám se v chutích, zrníčkách, sortách. Petroušek má nejraději nejobyčejnější z nejobyčejnějších. Melu zrníčka v ručním mlýnku ze skleněného zásobníku.

- Piju bez cukru, ale tohle kafe je hodně hořké.

Když to opakuje asi potřetí, zamýšlím se, zjišťuji, kde je chyba.

- Aha, Ivo, to bude nějaká arabica z velkého pytle, který jsem koupila a odsypávám z něj, víš? Proto je to hořké.

Povídáme si.

- Ivo, chci jet na borůvky. Povídalas´, že bys jela se mnou.

- Dnes ne. Vypiju kafe a pojedeme domů.

Celé dopoledne licituji s počasím, jestli jedu nejedu. Vyčistím si dvě okna v kuchyni. Poledne.

- Petroušku, pojedu asi na borůvky.

- Nejezděj, bude pršet.

- Nebude. A i kdyby, tak bych chvilku přečkala.

- A budou tam lidi.

- Nebudou. Hákujou.

- Ale mají dovolené.

- To nevadí. Vyběhnu na kopec do chrámu lesa. Už se tam moc těším. Ještě si to rozmyslím. Chtěla jsem jet dopoledne. Petroušku, někdo mi volá, asi vezou balík.

A je to pošta. Malý balíček. Co to může být? Ó, kabel k ntb. Jenže konektor je větší. Nevadí. Vracejí mi okamžitě peníze. Napočítali i poštovné, které jsem neplatila. Ješiši. Dobrá. Další krám doma.

V domě je klid. Poslouchám ticho. I v tichu dům vrní. Tikají hodiny. Lednička přede svou písničku. Občas zahraje halekačky. Mám ráda v autě hudbu, ale doma umím být  v klidu. Hezky chodí myšlenky. Dobře se pracuje duchovně. Duše mluví v tichu. Člověk se rovná. V mládí jsem se obklopovala filmy, hudbou… Ne. Už ne. Buď poslech vzdělávání. Nebo ticho. Dává hlas duši. Být v klidu. Sama. Bez zábavy. V tichu roste moudrost – povídal Jung. V autě si hraju nahlas.

Mám jet? Nemám? Skočím na okno v kuchyni. Rovnám si květináče. Sázím si zakořeněný oleandr. Když už mám jedno, nemohu nechat druhé slepé. To ne. Myju i to. Vždycky myju obě.  I tady na druhém okně si upravuji kytky. Kuchyňská okna mají roletky. To jsem dobře udělala. Už nikdy nechci žaluzie.

Tak mám jet? Už bude pozdě. Dám ještě jedno okno. Lehký oběd. Jdu k Petrouškovi do pracovny. Myju jeho okno.

https://www.youtube.com/watch?v=4bq3nMfl07k

Někdo by řekl – to je úžasné! Tobě už zbývá jen výklenek v kuchyni. Ne, je třeba používat pestrá slova. Slovo úžasný snižuje frekvence našeho těla a zpomaluje rychlost našeho myšlení. To nás vzdaluje od obrazotvornosti. Tedy – je to skvělé! Zrovna tak jako můj okurkový salát není úžasný, je lahodný!

Petroušek je tady.

- Zásobovač je tady!!

- Přinesl vaničku borůvek a novou cibuli.

- Moc děkuji!!

Strojí se do montérek.

- Peťuš, vezmi si ještě kožich.

- Jdu vytrhat trávu mezi plotem a tújemi. To bych byl porvaný.

Nevím, jak ho to napadlo, ale jsem moc ráda. Je třeba to udělat. Tak! A když už jsem v tom mytí, ještě zvládnu v obýváku okno.

- Dal bych si kafíčko. Jak se ti líbí, jak jsem ostříhal zlatý déšť?

- Jé, to se ti povedlo. Uvolnil jsi místo juce.

- No, stříhám, stříhám a najednou koukám, něco bílého.

- Vždycky kvetly na slunci, teď nemají.

- Pojď si ke mně sednout. Bude kafe?

- Bude.

Metoším do kuchyně namlít ručním mlýnkem kafíčko. Šlehám šlehačku. Borůvky v miskách polévám rýžovým sirupem. Nesu ven metýnku.

Sedíme. Povídáme. Bože, jak jsem vděčná. Děkuji!!

- Jdu ještě na druhé okno v obýváku.

- Jedu na ping pong.

- Jeď, ptáku, leť !

Na zítra mi zbyly dveře do zimní zahrady a kuchyňský výklenek. Tečka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-22-vecer

Zalít skleník. Kbelíky s rajčaty a okurkami.

- Mami, Ozzy Osbourne zemřel.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-22-knize-temnot

- Už měl čas. Kolik mu bylo? Tys jsi ho nedávno potkala, viď?

- To už bylo někdy v roce dvanáct…

Pamatuji, jak zařizovala nějakou konferenci nebo co, v hotelu ji ve dveřích dal přednost tenhle princ temnoty. Je tam, kam patří. Jeho smlouva s ďáblem už skončila. Ale!!! Zpíval krásně. Přiznávám, že jsem měla ráda jeho písně. 

Vyberte si - z FB:  

Katarína Sedláčková

Takový milý člověk to byl, jenom chlastal první ligu, občas se sfetoval, málem přizabil svoji ženu, toho netopýra taky sežral omylem. Tak hlavně všichni roňme slzyZa mne ho Škoda nebude

Honza Podruh
No, hodně lidi tu skáče na ezo vlnu - zemrel satanista, ten clovek byl hluboce věřící, aktivní člen církve a ored každým koncertem se modlil, asi by bylo dobré rozlišit co je rocková show a co je skutečnost, chlastal, ok, kdo z nás se nikdy nenapil, fetoval, ok kdo z nás ma představu co je to za tlak na rockové šňůře? Nemusite ho milovat, tohke nebyl muzikant ani clovek pro masy mainsteamu, ake soudit ho jen na základě nějakých ezo šablon? Duchovně probuzení? Zemrel člověk, výbornej muzikant, sice ne pro každého, ale u kazdeho u vas5nejsk zarezonoval coz říká, ze byl fakt dobrej a autentickej. Jsou dpousty popovych hvězdiček o kterých ani nevite jak se jmenují, ale kdo z Vás tohle může říct o Ozzym, ze nevi kdo to je? 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-22-o-nas-dvou/1683901432

Hele, tady čtu o nás dvou:

Jelena Vedrussa

Muž v pohodlí degraduje. Muž potřebuje zdravý a neustálý stres, aby se mohl rozvíjet a stát se odvážným, silným a úspěšným člověkem, ochráncem ženy a rodiny. Muž potřebuje askezi, časné vstávání, polití studenou vodou, správnou výživu, sport, překonávání a dosahování cílů. Pak bude silný.

Žena v pohodlí se stává ženou, ve stresu degraduje jako žena a je zničena. Žena potřebuje hodně spát, chutně jíst, žít bez spěchu a překonávání, ve stavu ochrany a užívat si života. Pak se stává velmi ženskou, šťastnou, krásnou a zdravou.

Jsme různé a náš hormonální systém je jiný a mozek funguje jinak a žena rodí život a ovlivňuje hmotu svým stavem. A ženská askeze je vypadat krásně, být v harmonii a míru, užívat si života a naplňovat tento svět svým světlem a krásou.

Lena MAGIRANi

Dobrou noc!

P. S.

V mládí jsem proležela týdny a měsíce po nemocnicích. To ještě zdravotnictví fungovalo. Ale s ranní roznáškou teploměrů v pět, odběrů se, jak koukám, nic nezměnilo.

Irena Hrobská, 

Spánek léčí 💯💯

.....a proto v nemocnici:

5:00 budíček

5:30 další budíček - nese se čaj

6:00 další budíček - nese se teploměr

6:30 další budíček - nese se snídaně

7:00 další budíček - šup z postele, ať primář vidí, že mám čisté prostěradlo. Že 16 hodin po operaci žlučníku bych klidně ležel na odpadcích a nijak by mně nevadili ani potkani hodující mojí podestýlku nikoho nezajímá.

8:00 už skoro usínám, tak je potřeba, aby mě zkontroloval doktor, co nastoupil na ranní směnu. Operace žlučníku asi končí v 90 % případů smrtí, že nemůže počkat na vizitu.

8:30 přemýšlím, jestli má cenu zkusit usnout nebo se radši podělám do postele, aby měl pan primář radost

9:00 konečně vizita, pak se dospím

10:00 budíček holoto, vytírá se podlaha. Přesně ta samá podlaha, co se vytírala včera večer. Možná kdyby se vytírala jen trochu pečlivěji, stačilo by to jednou denně.

11:00 "Jéé, vy jste spal? Já se jdu jen zeptat, jestli vám něco nechybí ..." Odpovídám, že k dokonalosti mi chybí už jen klíč od dveří, ale z nějakého důvodu moji odpověď nikdo nebere vážně.

12:00 Oběéééd. Super! Nic mě nedokáže vytáhnout z postele tak, jako ten stavební materiál, co dovezla firma honosně se označující za catering. Právě jsem přišel o důležitou část zažívacího traktu a k obědu jsem dostal kaši, kterou kdyby znali naši předchůdci, nepotřeboval by Karlův most rekonstrukci ještě dobrých tisíc let. A abych si pošmáknul, topila se v oleji. Sice obvykle nemám nic proti pintě kvalitního vypečeného sádla, ostatně proto taky můj žlučový zásobníček už raději spáchal sebevraždu, ale jak mám mít vůli doma dodržovat žlučníkovou dietu, když si už z nemocnice přivezu špatné návyky?

13:00 "Jéé, vy jste nejedl?" Ačkoliv věřím v to, že evoluci, svini pomalý, bude trvat ještě tisíce let, než přizpůsobí zažívací orgány člověka nemocniční stravě, odpovídám laskavě, že jsem ochutnal a bylo to tak vynikající, že si na to nechci zvykat, protože doma by mi to chybělo a určitě bych si způsobil zánět slepáku, abych se mohl zase tak dobře najíst.

14:00 První návštěva pro spolubydlícího

14:30 Všichni společně volají babičce, která kvůli stáří nemohla přijet a evidentně už i hovno slyší.

15:00 Svačina. A hele, puding! Zatím určitě nejlepší jídlo dne. Kdyby z něho šla vyndat lžička, určitě bych ho ochutnal. Ale voní hezky.

15:30 Další návštěva pro spolubydlícího

16:00 Návštěva pro mě

17:00 Další opozdilci na návštěvě

17:30 "Nese se večeře! Výborný kyselý chléb a máslíčko" Už je to jasný, chtěj mě zabít. Přemýšlím, jestli jim připomenout, že ty tři díry v břiše neznamenají, že jsem si nechal udělat obřízku.

18:00 Vytírá se podlaha. Je to velice krátká, za to ale hodně hlučná epizoda.

18:30 Konečně dorazil objednaný čaj, který měl podle posledních informací z před hodiny dorazit "hned".

19:30 Oči mi padají, půjde se spát.

20:00 Měření teploty. Přemýšlím, že bych někomu nejraději narval do zádi celou meteostanici, ale asi bych nebyl první.

20:30 Dědek vedle nabyl dojmu, že mám zájem rozebírat s ním scénář Ordinace v růžové zahradě. Jediné, co bych rád rozebral, je dědek. Tím, jak jsem se k němu otočil zády, jsem mu asi nechtěně potvrdil můj zájem, tak si s mojí zadní částí vesele povídá dál.

21:30 Dědek jak mávnutím kouzelného proutku usíná se závěrečnýma titulkama. Jde se spát.

22:00 Sestra si nás od dveří kontroluje, jestli spíme. Asi si nebyla úplně jistá, tak pro jistotu práskla dveřma. Dědek udělal jen "eeee chrrrrr", za to já bych teď ocenil tu výměnu prostěradla, kterou jsem ráno pohrdal.

22:30 Dědek chrápe tak, že z vedlejší budovy odpadává izolace. Zkusil jsem po něm hodit bažanta, ale kapalina v něm na poslední chvíli nečekaně vychýlila jeho přesně vyměřenou trajektorii. Jsem bez munice jak Rus u Stalingradu. Kdybych nebyl po tom celodenním maratonu tak unavený, načůral bych mu do kapačky.

Irena Hrobská, [22.07.2025 21:20]

23:30 Asi jsem si zvykl na dělostřelectvo, jehož batalion zakempil na druhé posteli, protože i přes vytrvalou ofenzívu pomalu usínám.

0:00 Dědek rozsvítil, relé v nemocničních světlech nepochopitelně dělají takový kravál, že není možné to rozsvícení přeslechnout ani na rozjeté techno párty. Chce vylít bažanta, i když v něm má hovno. Teda "nic", aby snad nedošlo k mýlce. Zase takovej borec, aby nasral do bažanta, teda fakt není.

1:30 Dědkův bažant má asi problémy s prostatou, protože dědek opět rozsvítil a chce vylít bažanta, kde skoro nic není. To už ho sestřičky sjedou, že mě nenechá spát a ať příště zavolá až ho naplní. Ještě že alespoň ony měly rozum a svůj šepot ztišily pod úroveň hluku startujícího Concordu.

2:00 Dědek chrápe.

3:00 Plomby už mám úplně vydřený, jak skřípu zubama.

4:00 Usínám. Zdá se mi o řízku. Utíká přede mnou. Ale než zdolá val z bramborového salátu, je můj. Už se blíží k mé puse, kdežto v tom ...

5:00 "Vstávejte vy lenoši, přece nám tu neprospíte celý den!" Kdo se sakra v 5 ráno prosil o veselou sestřičku?

Ten spánek fakt bodl. Úplně cítím, jak se mé břicho přes noc krásně zahojilo. I kdybych si musel na pokoj objednat rikšu, dnes jedu domů. Zachráním tím život jednomu starci, co zrovna čte napínavé slevy v letáku Kauflandu. Ještě že mě nikdy nečeká pobyt na šestinedělí. To bych asi kojil kefír. 🤣

Zdroj: net