Do lesíka, do Hradečka, do bazénu a do pelíška :-)
Osm. Vstávat! Copak nás dnes na světě čeká? To, co si zhmotníme. Mysl organizuje hmotu. Vše, co myslíš, tvoříš, uskutečňuješ.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-07-07_Ranni_hra_svetla/
Na devátou klient. Ještě zavolá, jestli.
https://www.youtube.com/watch?v=BARnMbl_Oi8&t=4262s
Doposlouchávám dr. Lebenharta s Andreou Svobodovou. Mám ho už dlouho otevřeného. Dnes je čas. Nálada. Hovoří moudře. Jmenuje knihu Carlose Castanedy Učení dona Juana nebo druhá Cesta do Ixtlanu. Nečetla jsem tyto kultovní knihy. V devadesátých letech jsem četla jiné. Prý tam jsou neuvěřitelné pravdy.
…jedinečná zpráva o setkání s jakijským čarodějem donem Juanem nás zavádí do světů, v nichž platí jiné časoprostorové zákony, ale které jsou stejně skutečné jako ten, na nějž jsme zvyklí.
Kastanega a jeho žák – ptá se mexického šamana:
- Čím se energeticky liší predátor a kořist?
- Lovec, predátor je nepředvídatelný, kdežto kořist se vždycky chová předvídatelně. To platí na dnešní dobu. Jsme ve většině - máme energii předvídatelné kořisti predátorů.
David Hawkins – pracoval s kineziologií. Duchovní člověk. Vymyslel stupnici úrovní vědomí. Naše svaly nikdy nelžou. Tělo neumí lhát. My ano. Levá hemisféra umí všechno možné. Propracoval metodu velmi dobře. Určil stupnici úrovní vědomí člověka od nuly do tisíce. Tisíc bylo Kristovo vědomí. Úroveň 200 a méně jsou predátorské energie. Něco urvat, utrhnout, nažrat se, vyspat se. Asi před osmi lety psal, že na planetě je asi 75-80 lidí s touto úrovní.
600 je úroveň čisté lásky. Takových bylo údajně do deseti na planetě. Ne procent! Jednotlivců! 10 jednotlivců na úrovni čisté lásky; navážou na sebe několik milionů těch s těmi nízkými vibracemi. Mají takovou sílu, že to vyrovnají. Jsou to v podstatě avataři. Neví se o nich. Je jich údajně osm. Pracují. Neukazují se lidem. Svádí těžké boje se zlem. Bojují za nás. Dřív byl jeden avatar – Ježíš, Budha. A teď je veliký boj. Nejen na Zemi. Je jich osm!!
Jakýsi léčitel, který léčil mystika, jogína Eduarda Tomáše, říkal Lenbenhartovi, že 24 Budhových předchozích inkarnací byl osvícen, 24 životů bylo osvícených. On je všechny odmítl. Až pak se stal Budhou. Když někdo dostane osvícení, zblázní se nebo začne machrovat. Je to zkouška. Může to trvat jen několik minut. Hawkins o tom píše.
Nic nebrat vážně. Ani osvícení. V klidu ho odmítnout. Největší duchovnost se projevuje tím, že nejste důležití. Žijete v energii laskavosti, vděčnosti, v míru sám se sebou. Když každý se sebou uzavře mír, nikde nebude válka. Ti na rozhodujících pozicích uzavřou-li se sebou mír, zmizí války. Tak je to jednoduché. Tak je to složité. Lidí se nemají rádi. Málokterý člověk dělá to, co ho baví, pro co se narodil. Velmi frustrující. Než se zrodí do těla, má plán – co bude dělat, čím se bude zabývat. Po narození neví nic. Nastupují "chytří" rodiče, kteří dítěti vysvětlují, co má dělat, školství do toho zasahuje, ego se mu rozvíjí. Většina lidí dělá to, pro co nebyli zrozeni. Tím pádem je to nebaví, dělají to blbě. Jak to poznáš? Řídit se pocity. Pocit nemá právnickou hodnotu. Řekneš-li u soudu, že máš pocit – to neplatí. Nemůžeš říci mám pocit, že je to psychopat – neplatí to. Máš-li pocit, že očkování je organizovaný zločin, je to pro tebe záchrana u soudu. Máš jen pocit. Pocit tě spojuje s pravdou. Rozluč se s nejhoršími energiemi, které tě oddělují od Stvořitele.
Lhostejnost – nízká energie, kterou trpí většina lidí. Simon Wiesenthal napsal, že opak života není smrt, ale lhostejnost. Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost. Lhostejnost má obrovskou negativní sílu. Lhostejnost tu vládne. Jsme lhostejní k lidskému utrpení. Ale každý člověk ji může transformovat ve vyšší vibrace. Můžeme ji používat vzhledem k našim úspěchům, k hmotnému majetku, k postavení, našim rolím… Je to ta samá lhostejnost, ale na vyšší úrovni. Už bychom ve finále měli vnímat jen to božské.
Další vlastnost slepota a hluchota – lidi běžně nevidí realitu, jsou slepí a hluší k určitým informacím. Klidně si ji mohou ponechat, ale ať slouží versus negativní věci. Ať vnímáme to božské. Svět je subjektivní. Každý má takový svět, jaký si ho stvoří. Mysl organizuje hmotu. Mohou do toho zasahovat karmické vlivy. Ale nemusí. Můžeme se jim vyhnout; mohou proběhnout ve snu. Pokud zvyšujeme vibrace, chceme-li dobro, bude se nám to špatné z karmy zdát ve snu. A je to vyřízeno. Vše se dá transformovat. Narodili jsme se jako divoši, primitivové, rebelové. Tyhle vlastnosti bychom si měli uchovat. Zanechat po sobě něco, co tu ještě nebylo. K tomu se dostaneme jen, pokud půjdeme svou cestou. Darma. Z čeho mám špatný pocit – jídlo, člověk, prostředí, firma, systém – jděte od toho. Co přijmeme, to máme. Konec. Přijímejme jen dobré příjemné věci do svého života. Dobrý pocit je lakmusový papírek. Na to je třeba mít vnitřní klid. V zákoně by mělo být zakotveno právo na klid. Dnes už děti jsou vystaveny velkým stresům. Člověk si neumí v hlavě srovnat, kdo je, jak bude žít, co bude dělat. Od toho jsou meditace. Jako moderní lidé jsme zapomněli na nedělat nic!! To je umění!! Pořád něco děláme. Ne! Sedět, ležet, zažívat božský klid! Člověk stále nemusí makat!! Stačí ve ztišení klidu vnímat dobře své pocity. Lidé věří v Boha, křižují se, chodí do Mekky, ale NEVĚŘÍ BOHU!!!
My jsme intelekt. Levá mozková hemisféra je racionální – znalosti, vědomosti, je technická. Muži ji víc používají. Kdo trvale přetěžuje levou hemisféru, myšlenkovou sféru – má degenerativní mozkové onemocnění. Buď hned. Mozková mrtvice, kupodivu na levé hemisféře, přestane mluvit, nebo dostane Parkinsona, Alzheimera. Stane se z něj to, co by měl dělat. Hrát si… Tak nosí pemprsky, žvatlá nesmysly, skončí v ústavu, v embrionální poloze; jde do dětství nuceně. V dětství máme zůstávat trvale a dobrovolně. Nic neber vážně. Nic ti nepatří. Nežít v minulosti, nežít v budoucnosti. Žít tady teď. NIC MI NEPATŘÍ. ANI DŮM, ANI POZEMEK, ANI MOJE DĚTI. Nic z toho jsem nestvořila. Jsem odpovědná jen sama za sebe. Raduji se. Jsem volná. Svobodná. Nezblbnu. Kdo blbne, nezblbne.
Hotovo. Doposloucháno. Pečlivě jsem vnímala slova. Věnovat se jen tomu, co mě nabíjí. Chodit na své silové místo. Vnímat své fyzické tělo. Měj ho rád. Denně ničí rakovinné buňky. Denně tráví. Inteligence střeva. Vnímám dech. Tlukot srdce. Zvuky těla. Nic neřídím. Srdce buší samo od sebe. Nic neřídím. Je to boží rytmus. Vzdávám svému chrámu, svému tělu úctu. Tvůrčí energie Boha se projevuje v mém těle. Já jsem jen orgán. Na oplátku tvořím hezké. Mír se sebou je základ. Málokdo to má. Nezlobím se na sebe. Předem si odpouštím. Dělám průsery? Jo!! Ano!! To jsem já! Šťastná. Nejsem důležitá. To je věc ega. Jsem v energii míru, propojenosti, jednoty, souzním. Už kašlu na lidi, co by tomu řekli. Co si myslí o mně lidé, to už mě vůbec nezajímá! To je jejich. To jsem měla kdysi. Dnes už ne.
- Mami, pojeď, na borůvky.
- To bych mohla.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-07-07_Do_lesa_a_domu/
Sbírám termosku s termojeticsem. Láhev s aloe. Svačinkovou tyčinku mandlovou. Tyčinku sportovní. Lift off. Něco do sluchátek. Roluji oblečení do košíka. Na sebe to, v čem budu v borůvčí. Jedu.
- Mami?
- Už jedu.
- Mami, stavila jsem se na tvém místě. Zas tam jsou čtyři auta. A malé. Pojeď do mýho lesa.
Svoluji. Jé, já jsem vystřelila, nemám do čeho trhat. Zastavuji. Kam bych tak šla? Zkusím do květinky. Prosím o vaničku. Nemají. Tak nepříjemně mi je. Že já jsem sem chodila! Žebroním, jak malá holčička. Ne, ne, nechci nic koupit. Tentokrát jedu na borůvky. Jen potřebuji do něčeho trhat, abych se nemusela zdržovat vracením. Milostivě dostávám květináč. Prosím o pytlík na vystlání. Přivezla jsem sem bednu květináčů. Žebrám o jeden malý. Už ať jsem pryč! Mají mě tu vidět. Co peněz sem nanosím. Ano, tady je ukázka povýšeneckosti, důležitosti, nadutosti, neochoty. Mám to vnímat – aha, to je ta míca, co si hraje? Stavuji se ve stánku se zmrzlinou. Slečna se na mě krásně směje. Asi vím, kdo to je.
- Já jedu na borůvky a zapomněla jsem si nějaký džbáneček.
- Chcete kelímek? Nebo tenhle?
- Prosím oba.
Ráda mi oba darovala. S úsměvem mi je podala. Myslím, že mě zná. Taky vím, že se u nich asi o mně hovořilo - to je ta bezroušková!! Rebelka. (Dosaď, co chceš – husa hloupá, kjava nezodpovědná…) Přesto mi projevila lásku. Jednala bez předsudků. Jen tak. Bez důležitosti. Odnáším si v srdci dobré vlnění. Během chvilky dva toky energií.
Jedu. Míjím louky, po kterých jsem před nedávnem běhala na běžkách. Jé, tady taky. Až támhle k lesu. A teď je tu obilí. A pak jsem jela výš. Támhle jsem taky parkovala. Tady jsem běžela až k posedu. Tady jsem před dvěma lety sebou řízla. Ten domek je ještě stále nedostavěný. Zrovna tehdy vsazovali okna. Tak dlouho jsem se dívala, až jsem se z mírného kopečka složila k zemi. Tak kdepak mám odbočit? To je tady? Támhle havarovali ti hoši. Předevčírem jsem fotila náhrobek jednoho z nich. To už je přes čtyřicet let. Studoval vysokou policejní. Hezký kluk. Tady myslím odbočuji k lesu. Už vidím Lindino auto. Tudy se asi před třemi lety přehnal orkán. Možná už před čtyřmi pěti. Petroušek asi tři roky cítil, že se les chvěje strachem. To byl zrovna Brutal Assault. Němci si před naším domem postavili stany. Některé se prý našly až u České Skalice. To bylo! Druhý den jsem se těšila na nádherné trhy na Kohoutově. Na cestě stromy. Trhy odvolány.
Vedle auta svítí keř třezalky tečkované. Z ní jsem si vyrobila Janův olej. Na spáleniny. Může být i žluklý časem. Přesto funguje. Ty tečky – to je prý krev J. K. Kapala z jeho těla na lístečky. Myslím, jestli třezalka není i na nervovou soustavu. Říká se jí bylina sv. Jana, čarovník, prostřelenec, svatojánská bylina nebo krevníček.
Na co působí?
Třezalka tečkovaná se v léčitelství využívá opravdu hojně. Její účinky jsou velmi rozmanité a dosud údajně nebyly ani všechny objeveny. Své využití nachází především při problémech s nespavostí, úzkostí, na stres a deprese. Běžně je součástí bylinných čajů, které se na tyto potíže užívají a dá se tedy využít coby přírodní antidepresivum.
Má uklidňující účinky na náš organismus, zažene přílišnou melancholii i pocity úzkosti. Je vhodná také při nadměrném stresu, kterému můžete být vystaveni v obtížné životní situaci a doporučuje se též při žaludečních neurózách nebo na lehké formy depresí. Můžete ji užívat například při začínající depresi v sychravých podzimních měsících, abyste předešli větším komplikacím, pokud víte, že během studených a temných měsíců v zimě trpíte.
Kromě psychických problémů třezalka pomáhá také na nemoci jater a žlučníku, plic, na žaludeční vředy a problémy dvanácterníku, na slinivku nebo na poruchy močových cest. Dokáže redukovat nadměrné množství kyseliny ve střevech. Je účinná též na chronické srdeční nemoci a její pozitivní účinky se projevují též na krevním oběhu, kdy pomáhá od vnitřního krvácení nebo zlepšuje pevnost cév.
Třezalka je známá i tím, že působí antibioticky a protizánětlivě. Užívá se nejen vnitřně, ale také zevně k ošetření otoků, ekzémů nebo hemeroidů. Léčitelé ji rovněž doporučují na zlomeniny, pohmožděniny nebo naraženiny. Zmínit bychom měli také její pozitivní účinky při léčbě obrny nebo roztroušené sklerózy. Jedná se o jednu z mála bylin, která při tomto nepříjemném onemocnění pomáhá.
Ženám se rovněž doporučuje v období klimakteria, jelikož stabilizuje hormonální výkyvy. Zde je třezalka tečkovaná vhodná jako doplněk k léčbě, co vám naordinuje váš lékař či gynekolog. Dále se užívá při různých menstruačních potížích.
Třezalku je vhodné užívat po delší dobu, jelikož se její účinky projeví nejdříve za 2 týdny. Pokud trpíte nějakým závažnějším onemocněním (například roztroušenou sklerózou), je vhodné třezalku užívat i dlouhodobě. Jinak třezalku užívejte v kůře o době trvání maximálně 6 týdnů. Poté přibližně na 3 měsíce vynechejte. Po skončení této doby můžete třezalku opět užívat.
Pozor na vedlejší účinky!
- Už seš v lese?
- Jsem.
- Tak jdi ke kládám.
Rituál s klíští královnou.
- Lese, zdravím tě! Už jsem zase tady. Letos poprvé.
On mě slyšel. Předává zprávu lesním internetem. Žádám klíští královnu na jejím trůně, aby mě její poddaní vynechali, aby opustili snahy vylézt si na mě, kousnout si do mě, poranit mě, vystrašit mě. Aby mě nechali na pokoji. Děkuji.
Tady jsme s Péťou chodili na houby. Sedám hned na kraji lesa. No teda! Tady jsou borůvky jak hroznové víno! Jiříkův termín. Mávám Lindě.
- Mami, pojď sem! Tady jsou borůvky jak hroznové víno!
- Tady taky.
Chechtáme se. Trhám, trhám, za chvilku se přibližuje.
- Běž, běž, nechoď sem. Otrháš mi to.
Češeme, povídáme si. Shrnuji vyprávění dr. Lebenharta. Důležitost. Nic není mé. Mysl organizuje hmotu…
- Mami, pojď támhle. Víš, kde rostou nejlepší? V mechu.
- Mají tam vlhkost, viď? I houby rostou v mechu. V pelíšku.
Dobrá. Jdu za ní pár metrů dál. Sedám. To je úroda. To je hojnost! Děkujeme, Vesmíre!
- Mami, už zas začínáš nový kelímek?
- Ne, já to z něj vždycky vysypu do květináče, i když není plný.
Ona slyší zvuk borůvek do prázdného kelímku.:-)
- Mami, a už ti to stačí?
- Ne. Když jsem tu, zpívají ptáci, svítí slunce, je to to nádherné, tak tu ještě tak hodinku zůstanu. Ale můžeš už jet, mně to nevadí.
- Jo? Tak já už jedu. Mami, pojď k tomuhle pařezu. Tady jsou jak hroznové víno.
Řehtáme se.
- Když já to tu nechci podupat.
Sedím. Trhám. Odchází.
- Jé, mami, tak to si ještě sednu. Tady jsou totiž jak hroznové víno.
Ještě si sedá. Trhá. Borůvky jak hroznové.😍😍😍🌸😂
- Tak já už jdu. A seš ráda, že jsi tady a ne v tvým lese?
- Jsem.
Odchází. Přeorganizovala jsem si odpoledne. Jirka přijde až k večeru. Už bych mohla jet. Ať se stihnu vrátit z Hradečka. Mám tam knihu v knihkupectví Kosmas od dr. Hany Sar Blochové. Strážkyně paměti. Chci si koupit závěs do ložnice, aby mi ráno sluníčko nezkracovalo spánek. A kakaové boby. A pšenici špaldu.
Spouštím se dolů okolo míst mého zimního prohánění. Bože, tady je to krásné. Zastavuji u kapličky. Jsou dvě za sebou. Tady u té brzické jsem před dvěma lety v březnu místo běžek vystoupila k procházce. Zrovna šli manželé ze hřbitova. Pán mi poradil, kudy se mám vydat.
- Vracet se budete táááámhle do vesnice. Uvidíte rybníček s vodníkem…
A fakt to tak bylo. Šlapala jsem okolo lesa, po poli. Přeskakovala firn. Dostala jsem se k samotě, kde na mě ďafal černý pejsek. Nejdřív mě vyděsil, pak jsem zjistila, že si chce hrát. Šla jsem po ledovaté cestě. Zas po jarním poli. A znovu po sněhu. Jak v pohádce. Sestoupala jsem do vesnice. A našla rybníček s borovicí a dárky. Loni jsme se náhodně v téhle vesnici stavily s Lindou cestou ze Skalice. Slavili výročí hasičů. A měli to krásné, slavné. A lidi tu byli moc hodní. Milí.
Dvě kapličky za mnou. Vlevo výhled na Hořičky. Nemám čas podívat se, jestli najdu budovu ústavu pro hluchoněmé děti… Jak jsme tam v mých patnácti byly na exkurzi. Zrovna se učili p a b na velkém nafukovacím balónu. Ten hošíček, který chtěl jít se mnou… Jaký měl osud? Naučil se mluvit? Oženil se? Žije ještě? To už nikdy nezjistím. Ale dalo by se. Lehce. Jenže v chaosu doby už nebudou archivy. A taky – k čemu?
- Peťuš, jedu do HK. Udělám ti svačinku. Pití. Naobědvám se.
- Už jeď.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-07-07_Do_Hradecka_a_zpatky/
Parkuji u nádraží. Za pět minut mi to jede. V pokladně mladý milý pokladní. Podobný na Lipavského. Ale sympatický.
- Mám si koupit zpáteční?
- To ne, to byste měla o čtyři koruny dražší.
- Cože? Vždycky byla zpáteční levnější.
Vzpomněla jsem si na povídku Šimka a Grossmanna. Nechci slevu zadarmo
- My už se tomu taky nedivíme.
Mávnul rukou na znamení marnosti. Rezignace.
- Kdybyste se vrátila do tří hodin…
- To já se vrátím, ale beru jenom tam. Včera jsem slyšela, že Slováci už vůbec neopravují své železniční cesty. Prý je to odvážné jet po slovenské trati. Budou je objíždět na Rakousko nebo Polsko.
Přikyvuje. Něco mluví o Polsku, ale já už mám jen asi dvě minutky do odjezdu. Lidi už stojí na peroně. Mizím v podchodu. Slyším vlak. Je tu. Sedám. Jedeme.
Černožice. Fruta. Deva. Jahodové a broskvové brigády… někdy jsem si to domluvila v "marmeládce". Tam jsme s Erikou nebo s Jitkou lepily etikety. Někdy tam zazvonil telefon. Když tam nebyla mistrová, vzala jsem ho. Důležitě jsem se ohlásila:
- Etiketacéééé!
Na druhém konci bylo ticho. To nečekali.
Támhle v té věži jsme dávaly s Erikou ty sklenice. Celá paleta se nám převrátila… A nic.
Taky jsem pak někdy už asi po maturitě? seděla v kamrlíku s hlášením do rozhlasu. To se mi převelice líbilo. Někdo zavolal, abych ohlásila, že se pan Rákosník má dostavit k nádvorní partě. A pan Rákosník se ozval. Protože se tak vůbec nejmenoval. Chlapi věděli, že hlásí mladé trdlo, udělali si z něj legraci.
Vlak se rozjíždí…
V HK hledám s vaze knihkupectví Kosmas. Mám tam poklad. Našla. Vyzvedla. Klušu na Masarykáč do galanterie.
- Potřebuji pomoci!
Paní se mě ujímá. Hezky mi radí. Okno 150x150 docela blbý rozměr. Látka šíře 150. To by po okrajích průsvitalo. Beru dva šály. Švadlena má odstřihnout pevné okraje. Po praní na 30°C, ne víc, mají tendenci krabatit se. Fotím barvy. Posílám přes tg domů. Petroušek vybírá zelenkavou. Do naší bílé ložnice se bude hodit.
- A kupte i ve stejné barvě návinek.
Ukládám si do hlavy třicet stupňů. Uprostřed tří vrstev látky je totiž neprůhledná folie. Ta by se lámala. Super. Klušu do zdravé výživy. Bože, tady mají vždycky, ale vždycky!! milé, příjemné, ochotné prodavačky. Tolik let! Ještě jsem tu na bručouna neochotného nenarazila. No jo, taky Andělka! Nomen omen. Pan Anděl má obchůdek v Náchodě. Tohle je taky jeho. Předloni jsem poznala paní Andělovou. Bezva ženská.
- Vy nemáte špaldu!
- Počkejte, určitě tam je.
Mladá krásná ochotná holčina kleká a hledá. Ano, má tu kilo, dvě, tři, čtyři. Víc ne. Beru čtyři. A kakaové bio boby. A do Au parku. Starý Yves Rocher by byl spokojen. Protože i tady jsou vždycky milé prodavačky. Mám narozeninové překvapení. Narozeninový dárek – hodinky. 50% na všechno mimo zelený bod.
- No jo, když já už bych si mohla otevřít doma franšízu.
Vybírám si ke své spokojenosti. Za pět minut mi to jede domů.
- Kluci, prosím vás, pusťte mě. Mně to jede do Jaroměře.
- V 17.04, to máte ještě pět minut. Mně to zas jede do Phy
Pouštějí mě. Zdvořile děkuji. Chválím tomu jednomu klučičímu kuřeti slamáček. Loučím se s díky. Vybíhám na peron. Naskakuji. Za minutu se rozjíždíme. Vše jsem stihla, zvládla.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-07-07_Zofinka/
- Mami, slyším, že už jedeš domů. Vyfotila jsem ti Žofku. Ale není to kočka chovací. Půjde prý s bráškou ve jeden den. Pán už se ptal na kocourka. Počká, až si ji odvezete.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-07-07_Domu%2C_doma/
- Tak jsi všechno zvládla?
- Všechno.
- Já jsem hodinu pozoroval od bazénu jak rodiče krmili mladé v té hezké budce.
Snažím se zachytit krmení, ale pro mě první myšlenka dnes - smočit se.
Ještě Jirka na půl osmou. Pokropit zahradu. A kouknout, jestli mi v půl druhé padla blokace.
Půl druhé. Prý ještě hodinu. Neserioznímu FB nejdou hodiny. Je to právě 24 hodin. Ještě deset minut a pustili mě.
Bylo to dnes na světě kouzelné. Tak jsem si to přála. Tak jsem to žila.
Dobrou noc!
P. S. Zelenský naším vládním speciálem přiletěl večer na Hrad. K večeři měli – bacha, pozor, podezřelé jídlo!! Oni nevaří? Pizzu!! Hnus. Co mi to jen asociuje. Naším letadlem za peníze nás všech radostně oblítává Evropu. Ty vorle! Ale na důchody není. A na dávky pro lidi včas – není. To musí maminka s dvouletou a čtyřletou holčičkou v náručí skočit do Macochy. Je mi na blití.
P. S 2
Ukrajina neexistuje jako stát de iure - existuje pouze de facto. V roce 1991 tzv. Ukrajina požádala OSN o uznání své samostatnosti, ale nezískala příslušný souhlas všech sousedních zemi (Ruské federace, Československa). Souhlas všech sousedních států je nutná podmínka pro uznání samostatnosti státu de iure příslušnou komisi OSN. V Československu proběhl mezinárodní puč 17.11.1989, jsme stálé Čechoslováci podle stále platného zákonu o nabývání a pozbývání československého státního občanství 194/1949 § 6 odst. (1). Po kolikáté bylo porušeno mezinárodní právo? Všichni, co říkají, že Ukrajina je samostatný stát de iure, lžou!
P .S. 3
Důležitá informace od dr. Fullmicha.
https://cz24.news/pravnik-reiner-fullmich-prichazi-s-dulezitou-zpravou-video/