Do Opočna a zpátky

Rána jsou krásnější a krásnější. Bílá a slunečná.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-23-ranni-nadhera

Ptáci na krmítkách hodují. Kino nad kino. To by mohli dávat o televizní přestávce místo koťat v dřevních dobách vysílání. Sýkorky by měly u diváků ohlas.

Devět. Mám budíka asi tak na čtvrt na deset nebo tak nějak. V deset přijde mág na svaly, klouby, tělo. Vstávám před budíkem. 

Můj masér si zdvihl ceny o sto padesát korun. Takové dost neomalené. Jeho služby už nechci. Na zdar!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-23-krmeni-me-ptaku-nase

Ustrojit. Namalovat. Nakrmit kočky. Sebe.

- On přichází o deset minut dřív! Hoď sebou.

Zrychluji tempo. Petroušek jede někde na stadion. Deset. Zvonek. Bzučím. Mladý urostlý hoch. Student vysoké školy. Fyzioterapeut. Vcelku už věhlasný. Studuje v cizině. Teprve tři roky. Ale umí. Fyzioterapeut.

Nejprve sedáme ke stolu. Vyptává se na mé tělo. Operace. Vyhřezlé plotny. To už bylo dávno. Kdy se co odehrálo. Jak se cítím. Dobře. Léky? Žádné. Co mě trápí. Nic. Ale potřebuji kontrolu. Nesu deku a karimatku. Začínáme. Bere body vleže na zádech. Na stehně – hezká bolest. Na tlapkách – škubu sebou. Prochází dráhy nervů. Jizvy na břiše – těch si nikdy nikdo nevšiml. Taky s nimi budeme pracovat. Vysvětluje vrstvy břišní stěny. Otočit na břicho. Tam zas ten můj ztuhlý zadek. Cvičíme. Nenápadně. Přetlačujeme se.

- Vždycky mě necháte zvítězit. Nádech. Tlačíte koleno do strany.

Takové nenápadné nic. Když mačká body opakovaně, už to není tak hrozné. Už sebou neškubu.

Učí mě cviky. Důležité je dýchání.

- Ach, já tak nerada dýchám.

- Nerada?

Dech – víme. Důležitý. Hodina a půl s rozhovorem. Navodil mi euforickou náladu. Cítím se, jako bych byla ve vesmíru. Takové opojení prostřednictvím těla.

- Ještě jeden cvik. Jak ho nazveme?

Ten první nazval krokodýl. Obyčejné dýchání do středu těla. Nevím, jestli to budu umět.

- To je ono! Správně.

- A ještě tenhle – nohy v sedu do pravého úhle jako do svastiky.

Omlouvá se za slovo svastika. Není za co.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-23-coca-cola

Svastika je náš slovanský znak. Kolovrat. A může se točit vpravo nebo vlevo. Nejprve ho ve dvacátých letech dvacátého století propůjčili coca cole. Vyletěla nahoru. Coca cola ho měla všude. Na klíčenkách, na reklamních předmětech. Pak pomohl energeticky stoupnout ve třicátých letech našim nynějším přátelům.

Svastika (něm. Swastika; ze sanskrtu: स्वस्तिक svastika) je kříž s ohnutými či zalomenými rameny (většinou v polovině a do pravého úhlu), a to buď ve směru hodinových ručiček (pravotočivá svastika 卐), nebo proti němu (levotočivá svastika 卍). V tantře se pravotočivá svastika používá jako symbol mužského a levotočivá jako symbol ženského principu.[zdroj?]

V bílé magii je levotočivá svastika (卍) symbolem naděje, dobroty srdce, obnovy a jara. Pravotočivá svastika (卐) je spojena s černou magií, zlem a destrukcí.[1][zdroj?]

Svastika se vyskytuje v mnoha kulturách po celém světě buď jako náboženský symbol, symbol různých organizací a politických směrů, nebo prostě jako dekorativní prvek. Dnes je v západní kultuře pravotočivá svastika známá především jako hákový kříž (něm. Hakenkreuz), symbol nacismu.

Nevěřím, že je ze sanskrtu. Je slovanský. Vzoreček, který najdeš i na severských vzorech svetrů.

U tohoto cviku zas dýchám. Ne usilovně. Normálně. 

Poslední cvik u zdi.

- Cítíte změnu?

- Pálí mě v kříži. Plotny.

- Už vím. Podsaďte pánev. Tam se seply svaly… Proto to pálení.

Nesmírně šikovný. Cviky kreslí na papír. Nemusím je cvičit.

- Jenže já jsem velká holka; vím, že je nutno začínat stále znovu, pečovat o tělo. Tři minutky ráno, tři pět minutek večer – to dám. Ve vlastním zájmu.

Petroušek je tu. Půl dvanácté. Zdraví se ve dveřích s odborníkem na lidské tělo.  Smlouváme si termín, až se zase vyskytne doma. 

Dovářím polévku. Brambory a krůtí maso na páře. Kompot z jablíček, višní, jahod.

-Peťuš, pojedu do Kuksu. Nebo do Opočna?

- V Kuksu nezaparkuješ. Ale ty si místečko najdeš.

Nepřímo mě posílá na Kuks. Volám Lindě. Než zdvihne telefon, to je doba. Už jsem za městem.

- Lindo, kde jsi parkovala?

- Mami, zkus to Opočno. V Kuksu byl snad navíc jen stánek s keramikou. Ten, jak jsi tam kupovala to pítko.

- Pán z Bechyně?

- Nevím.

- Tak já se otočím. Projíždím městem na Orlické hory. V naší ulici už zmizelo Petrouškovo auto. Kocour zdvihnul kotvy hned po mém odjezdu. Mají něco na stadioně. Tam nesmí chybět. Jeho láska. Jeho vášeň.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-23-do-opocna-okolo-cukrovarske-katedraly

Těším se na cestu. Uvidím zasněžené Orlické. Taky se za chvíli vyhoupne cukrovar v Českém Meziříčí. Kdysi si ho založili obyčejní lidé. Jak jim vyrostl pod rukama, přejali ho dravci. I dnes je v rukou západních dravců. Zbořili a zavřeli nám všechny cukrovary. Nechali dva. Jak jsem se dočetla. Nedávno jsme o nich psala. O dvou v Hrochově Týnci…

Míjím Bohemilk. Na náměstí člověk ve vestě řidiči přede mnou gestikuluje – náměstí obsazeno. Nevadí. Jedu kousek směrem na Broumar. Asi po stu metrech odbočka vpravo. Nenápadná. Vyjíždí odsud auto. Mohu se dát dolů ke garážím nebo po horní cestě. Vybírám tu horní. Bez problému parkuji. Jdu pár metrů zpět. Zkratkou okolo krásných starobylých domů. Jeden sedí nádherně rozkročen. Lidi dřív stavěli krásu i fčnost. Do zámku fronta. Připravte si hotovost. Jednotné vstupné 60,- Kč –

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-23-vanocni-trhy-v-opocne-nic-moc

Andělé připevňují pásky. Očekávám ten bohatý doprovodný program z plakátu. Nic. Jen flašinetář, který je přítomen všude, všude, všude. Hraje v Kuksu, v pevnosti, na Kohoutově, v Opočně. Stánky hodně s jídlem. Zboží ostatní, vánoční – postrádám. Nic moc. Po hodince jdu k autu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-23-krasne-opocno

Opočno – nádherné podhorské městečko. Sokolský dům. Hotel Holub – vzpomínka. Byla jsem zvyklá trávit první a druhý svátek vánoční doma, u stromečku, u cukroví. Asi v roce sedmdesát sedm můj první manžel, světoběžník, svátky nijak neprožíval. Jeli jsme asi pětadvacátého prosince sem, do hotelu Holub.

https://www.youtube.com/watch?v=6T57mpGpWvo

Diskotéka. Pamatuji, že tu hráli písničku od skupiny Eruption – One way Ticket. Nechávali jsme si ji několikrát zahrát…

Další budova – Kodýmův dům. Sem jezdím na veledůležité a objevné přednášky a na Léčivé divadlo. Tady jsem slyšela o Saturnu dr. Lebenharta. Přednáška profesorky Strunecké o nebezpečí očkování. Tady proběhlo krásné představení Léčivého divadla, kde hostem byl Mark Komissarov. A za měsíc už jsem měla zaplacený veledrahý kurz Vidění naslepo. Asi druhý nebo třetí večer jsem jela domů bez brýlí. Zázrak. Dioptrie zmizely.

Klušu k autu. Nádherně ozářené městečko Dobruška pode mnou. Do ní okolo Broumaru asi tak dvě tři minutky cesty.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-23-domu-okolo-cukrovaru-v-zapadnim-slunci

Domů zastavuji na každé mezi. Konečně fotím kouřící katedrálu, kde vyrábějí cukr. V noci vypadá jako peklo. Dnes se sluníčko před svým západem předvádělo. To byla podívaná!  Když se vyjíždí z Opočna, po levé straně na břehu stojí lavička. Mrzí mě, že jsem nezastavila. To by byl krásný obrázek. Venkovský minihřbitůvek dnes míjím. To bych se domů nedostala. Cestu, která trvá deset patnáct minut jsem jela čtyřicet minut. Ó! Nekonečné kochání. Příroda – mocná čarodějka na zdraví, na léčení, na krásu, obdiv. Směrem k domovu vidím na obzoru Zvičinu, vpravo Krkonošky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-23-bagetky

Zacouvávám pod stání. Kočky čekají. Muzlani chlupatí. Zadělávám na bagetky. Petroušek se vrací.

- Á, panička je tu. Jaké to bylo?

- Peťuš, už vím, kam za rok nemám mířit. A co ty na stadioně?

Připravený jogurt vrací do ledničky. Dostal od Aničky něco – nějaké pečivo.

- Peťuš, to měla z bílé mouky.

- Ale bylo to dobré.

- Jednou se můžeš zablemstat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-23-muzlani

Žofie pokňukává. Nikdy nevím, jestli má hlad, jestli se chce muzlat, jestli jen vytrapuje, jestli chce ven. Ona řve pořád.

Na bagetku ještě česnekovou sýrovou pomazánku.

Jdu si zkouknout Smetanu. A právě odbily dvě.

Dobrou noc!