Do Phy a zpátky. Zázraky se dějí. Autobus mi neujel

Půl jedné. Už si musím jít lehnout. Nedám svých šest hodin. Usínám. Buch na parapet. Mlátí packami do okenní tabule. Hrabu se z postele. Pouštím ji. Okamžitě usínám. Mám divoké sny. Potřebuji na záchod. Vracím se po tmě do postele. Kolik vlastně je? Jsem v poločase. Spala jsem dvě a půl hodiny. Za dvě a půl zazvoní budík. Spím. Zas ve snu někam letím. Teď nevím, jestli ještě nepřišla Micicinda... Každopádně před půl šestou musím vylézt. Ranní tmu rozřízne budík. 

Své denní rituály - okénko u kamen... Už druhý den ho čistím popelem. Rada z FB. Pro mě náročnější. Bere to víc času, ale nefoukám do ovzduší účinný jedovatý spray. Hotovo. uvařit vodu do své hezké termosky s nápisem světové jedničky na nutričně vyvážené jídlo - HERBALIFE. Nalít vodu do láhve, přilít aloe. Uvařit čaj do skleněné dvouplášťové láhve. Sbalit. Táhnu s sebou Kittynčinu přepravní tašku. Nejde složit. Dnes odpoledne k nám přivezeme kočičí návštěvu..

Lepším se. Nebo mě pohání to, že mám výjimečně koupený lístek? Vstupné na školení by taky propadlo...

- Ťuti, pojedeme. Jsem hotová.

- Jj.

Dnes neoťapuje. Nezpívá Čičině. Neptá se jí, jestli to panička stihne... Máme dostatek času. To nemám ráda. Raději na poslední chvíli. Aspoň nečekám. A trošku vyplavím hormony vzrůša... Nemáme prý koukat na horrory. Strach likviduje ledviny. Dnes žádný ranní horror.

- Tak jedeme?

Zírá do telefonu. Něco ho zaujalo.

- Jedeme. U autobusu se mnou vždy čeká v autě. I dnes. Ariva je tu. Nastupuje dávná známá. Mám desítku. Ona jedenáct. Přes uličku. Zapínám mp3. Vybírám si meditaci. Hluboký nádech - óm, hluboký výdech  - kchá... V HK nastupuje docela dost lidí. Jsem rozcapená na dvou sedadlech. Ale nikdo neobtěžuje. Stáhla jsem si do sluchátek Stárnutí je přežitek. V Pze si pořad vracím. Neměla jsem z něj nic. Prospala jsem cestu. Vždy se vzbudím na opraveném úseku dálnice. I po opravě cesta nerovná. V autobuse se po sjezdu z dálnice lidé probírají, cvakají pásy. Vytahuji si lístek na metro. 

- Děkujeme! Na shledanou!

Řidič - nový - se usmívá. Pouští mě předními dveřmi. Právě přijíždí metro. Mám štěstí. Naskakuji do vagonu. Vysočanská. Vystoupit na správnou stranu cesty. Proti Clarionu. Tolik let jsem jezdila z protějšího chodníku na opačný směr do Stepu. Moc dlouho nečekám. Poslouchám, že pokud mají dívky holé pupky a ledviny, trpí slezina. Neuhlídá imunitní systém... V lepším případě zánět, v horším to další... Zkoumám tři čísla autobusů. Všechny mě dovezou na Střížkov. Jeden z nich je tu.  Dnes cesta odsýpá. Jsem tu o půlhodiny dřív. Jak je to možné? Střížkov. Vystupuji. Přes cestu jdu právě s rozsvícením červené. Slečna vedle mě kráčí dál. Nic nejede. Jdu taky. Na dalším přechodu vyťápnu zas v jejím závěsu. Na dalším pooddcházím kousek po chodníku a k hotelu přicházím mimo přechod.

Každý měsíc se snažím obhájit VIP sezení. Má své výhody. Ráda je využívám. Několikrát focena. Splnila jsem různé pobídky. Jen tak. Nikoho nenutím. Plním, zapojuji se do soutěží, do promotion. Už mi vůbec o nic nejde. Jen tak si hraju. Daří se. Děkuji Vesmírnému pánu!

Smlouvám se s Lindou, kdy pro mě přifrčí. 

- Parkuji špatně. Budeš platit pokutu. 

Čtu ex post SMS. Nastupuji do jejího korábu. Nesmí se tu dýchat, natož jíst nebo pít. Kitty line. To jsem zvědavá, jestli jí to zakáže. 

Na křižovatce u ní červená. Obě zíráme, jak auto vyrazilo na červenou. Ten z boku měl postřeh. Zastavil včas. Co se tomu na červenou honilo v hlavě? Proč dodávka vyrazila na červenou? Parkujeme. Linduška zabalila byt na malování. U ní bereme Kitty s sebou k nám; umí být sama doma. V igelitech o víkendu by neměla komfort. Trápila by se. Kočky nemají rády změny.

- Dej ji do tašky.

- To určitě a ukousne mi ruku.

Nakonec jsem to zvládla. V autě Kittynka spí. Linduška někomu telefonuje.

- Seš tam?

- Jj, tak já jdu otevřít bránu.

Dochází mi. Stavujeme se u známé ve stařičké hospodě v Počernicích. Paní mě chce poznat. Vítá nás veselá hezká vysoká mladá milá přátelská blondýnka. Na hlavě hráškově zelenou čepici. Netuší, že je to barva Herbalife. Moc jí sluší. O téhle hospodě jsme psala, když ji vyloupili. Co vyloupili! Zdemolovali. A za krátko znovu. Šmejdi museli být nadopovaní. Vyvrátili obrovské mříže. Vylámali. Zničili zeď... Zastávka mně nevadila. Po krátkém zdržení jedeme mlhou ven z města. Kitty občas vystrčí hlavu z tašky. Zas zaleze. Za poslední zatáčkou už čuje. Ano. Dojeli jsme. Vyndavám z kabelky ovladač vrat. Chystám si foťák. To zas bude! Kitty políbí Micce zadek a dostane packou facku. Holky kočičí se vrcholově nesnášejí. Micina se cítí ohrožená v revíru. Dva dny to vydržíme.

- Co ty černá můro?

Oslovuji ji někdy černá máry... 

- Mami, neříkej jí tak. Je to hodná kočka. Mikeška. 

Hladí ji v košíku. Hodná černá kočka jí dala výchovnou; až vytryskla krev.

- Ty mrcho černá!

- Lindi, neříkej jí tak. Je to hodná kočka. Mikeška. 

- Peťuš, tys měl málo brambor.

Byl jsem u mladých. Svěřil jsem se, že mě moje Irenka opustila. Dita měla dva hrnce polévky. Jednu zeleninovou. Jednu s kroupama. Tak jsem dostal talíř kroupové. Hustá. Moc dobrá. Ještě jsem si přidal.

To je dobře. Dita mě někdy zastoupí. Nechci ji otravovat. Loni v létě jsme se domluvily.

- Dito, spekulovala jsem, jak tě požádat. Linda mi řekla, ať požádám zcela normálně. Pusou. Ať se tě napřímo zeptám. 

Odjedu-li, není problém s jídlem pro Petrouška. Zatím jsem ještě nikdy nezavolala. Někdy se i tak u nich Petroušek naobědvá v době mé nepřítomnosti doma. Dík.

- Mami, nepouštěj ji. Poťapala by mi palubku. To nejde smýt. 

- Ona má mastné ťapky?

- Ne, zpocené!

- Holky, vy už jste přijely?  Podívej, co mi V. namalovala. Poznáš, co to je? 

- Dědeček jde z hub. 

- No, a Honzíka taky namalovala, ale kšiltovku mu namalovala dozadu. 

Zatápím. Skládám se na gauč. Poslouchám Putina a vturánu spím. Já ho snad nedoposlouchám.  Budí mě zvuky padajících lidí... Linda sleduje něco českého. V polospánku slyším, jak rejdí a střídá neslučitelné. :-) 

Náša Máša i Natáša; hned na to ramtarata ratátá, když byl Mikeš ještě malý...; Mikeše vystřídalo Neckářovo lá lá, lalala - Šíleně smutná princezna; hned na to slyším Kulový blesk; kmitá po internetu festovně - Saxaáááno, taky Barelóóóónaáá...

- Člověče, ty na tom netu ale řádíš.

Přišlo jí to k smíchu. I mně. Co žánrů vystřídala!

Lezu, lezu. Jdu vyrobit majolku. Sleduji u toho FB. Lenka Kubínová dala odkaz na vzpomínkový pořad na Angelo Michailova. Zpívá Josef Laufr, Eva - černobílá Popelka, Petra Černocká...

- Co to posloucháš, mami?

- Angelo Michajlov měl nedožité osmdesáté narozeniny.

- Kdo to byl?

- Skladatel v době mého dětství.

- Co složil?

Vzpomínám. Těch písniček byly mraky, mraky a mraky Jedna hezčí než druhá. Všechny se vepsaly pod kůži. Jsou to ty, které když ráno slyšíš, už si je zpíváš celý den... Geniální člověk... Evička zpívá Popelku. Upozorňuji:

- To složil Michajlov.

Saxana.

- To složil Michajlov.

- To už tu dnes jednou bylo.

To když se proháněla internetem.

Krájím do majolky cibulku. Polévka na zítra - hotová. Štrůdl - upečená. Dárkový balík mamince - jen svázat... Kytka připravena.

Hotovo, bude půlnoc. Doposlouchávám vzpomínkový večer k nedožitým 80. narozeninám hudebního skladatele Angela Michajlova 3.10.2019 v divadle U Hasičů. ... Geniální člověk... Unikátní!! Když vítr zafouká - Vašek Neckář... Na co tě mám - Marta Kubišová... Chjo - krásné melodie, nádherné texty.... Pryč jsou zpěvné písně.... Duc, duc, duc... Loni na jaře zvali na vzpomínku i Karla Gotta... Na 99% prý nebude moci přijít... Ano, tušil, že už bude dva dny mimo tělo... 

Plný net strašení coronavirem. Faleš, pokrytectví... Pěstování strachu... Ejhle! V Číně vyléčili třicet osm lidí... Usmívám se. Jdu v klidu spát. 

Dobrou noc!!