Do Stolových hor

Úterý s třemi devítkami. 9.9.2025 

2+0+2+5= 9     

9 9 9 

Copak mám zapsáno?

9.9. tam se hodí mít bílou svíci. Zapálit. Zavřít oči. Vizualizovat, jak procházím devítkovou branou. Představit si ty devítky. Jak jimi procházím. Stará verze mě zůstává před devítkami za devítkami je nová moje verze. Zkus několikrát tam a zpátky. Zopakuj. Proces se spustí. Afirmační věta – jakákoli. Třeba:

Dokončuji starý cyklus a přijímám svou novou cestu.

Dospávám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-09-kocky-po-snidani-ja-pred-snidani

Kočky ráno nakrmil Petroušek.

- Dobré ráno! Mlíčko je tady.

Pživezl mi mléko z kravína. Děkuji. Rychle ho přelévám do hrnce na svaření. Mourek jde ven. Žofie by si taky přála. Po zkušenostech s Micicindou a Zrzečkou – ne. Odjíždím, kočičku vždycky zavřu doma. Nabízím jí zimní zahradu. OK. Přijala.

Na desátou přijde můj cvičitel a masér. Dnes se mi nechce cvičit. Čeká mě atletika ve skalách. Hodinku mi probírá tělo. Trousí poznámky – lýtka skvělá. Ohebnost vynikající. Stav svaloviny senzační.

- Vy jste dnes v nejlepší kondici za celou dobu.

A víte, že vaše poznámky, když jste mi kroutil pletencem ramením a  zkoušel, co všechno vydržím a když jste komentoval mé tělo, si ukládám hluboko do mysli? Moc mi to pomáhá. A ještě – učíte mě znát tělo, pocity, pozorovat ho a vnímat.

A to je práce fyzioterapeuta, aby člověk znal své tělo. Jste opravdu ohebná, vůbec není patrné, že jste-   měla vyhřezlé plotny.

Zkouším klusat na místě. Řehotám se radostně. 

- A klušu a v kříži necítím bolest. Luxusní.

Vypravujeme se na výlet. Dohodli jsme se, že si tento týden každý den někam vyjedeme podle mého diáře. Včera to vyšlo jen na večerní vyjížďku na kolách. Dnes? Stolové hory za hranicí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-09-na-obed

Je čas na oběd. Při cestě máme naši oblíbenou restauraci. Objednávka bez jídelního lístku.

- Doneste nám dvakrát 66. Jednou s hranolky, jednou s německými bramborami.

Pití. Oběd je tu natotatašup.

Včera jsem hledala na mapách, kudy do – a teď nevím, jestli Radkow, Karlow… Před patnácti dvaceti lety jsme s literární exkurzí do Lázní Dušniky(Šopen, první koncert) navštívili i stolovou horu v – překřtila jsem si místo na Bolkow. Tak! A včera, babo, raď. Navíc mi mapy ukazovaly zákaz vjezdu v Kudowě; objet velkou oklikou přes Hejtmánkovice.

- Dej to do Vaze.

Vůbec nevím, jak se to tam jmenovalo. Zadávám stolová hora. Stolové hory. Karlow…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-09-nachodsky-zamecek-kudova-karlov

Chytlo se. Bez objížďky. Hlavně nás zajímá, jestli na velké světelné křižovatce rovně, jako když v zimě jedeme lyžovat. Trasa ukazuje odbočení do lázní.

Na oběd jsem řídila Kugu já. Po kontaktu s pány Müller a Thurgauem převzal opratě Petroušek. V klidu si mohu fotit Náchodský zámeček vrŕŕškuů kulatýho.

- Peťuš, támhle v té optice jsou nesmírně hodní mladí lidé. Ochotní. Obchodní. Perfektní.

Projíždíme lázněmi Kudowa Zdroj.

- Peťuš, pamatuješ, jak jsme sem jezdili vizitýrovat. Támhle v té vile prodával starý pán s paní boty. Koupila jsem si u něj perfektní kozačky a támhle v těch obchůdcích v paneláku zas ty dvě zlaté lampičky… A támhle v takovém ledovém nevytopeném skladu kostýmek Olikovi na svatbu. Brr, to byla zima. Iva mi držela kabát. Ješiši, svléci se, navléci se do kostýmku. Kabátek mi byl. Sukni jsem musela nechat zúžit… Pamtuješ? Na ten kostýmek jsi mi dával několikrát. Až ti to bylo divné, že pořád žádný nemám. Konečně jsem ho přivezla a ještě musel být upraven.

- A támhle jsme byli na těch pstruzích.

- Podvod. Nažraní blátem z granulí. A nepodávali tam víno.

Jsme na konci. Cesta vede uzoučkými serpentinami na konec mapy - dle vaze.

Už tu asi jsme. Parkujeme. Přezouvám se do adidasek. Natahuji tříčtvrteční kalhoty.

Peťuš, to není to parkoviště. Tehdy jsme viděli nahoru na tu stolovou horu. Z hory zas byla vidět obrovská plocha parkoviště…

Popojíždíme o sto metrů výš. Z neplaceného na placené. Koňové. Ale mají to tu už hezky vymazlené. Nové stavby. Vjíždíme do parkoviště. Ptám se dvou studentek, jak se to tu platí. Musíme támhle do kasy. Jdu se mrknout. Ó jé! To je systém jako na Černé hoře. V tom mě Péťa nechá. To budu muset zvládnout já.

- Peťuš, výstup je primitivní.

Cesta je stále stejná. Poznávám to tu. Cetky, tretky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-09-wejscie-vzhuru-nahoru-na-horu

- Peťuš, tady jsem si koupila ty velké červené dřevěné korále s náramkem. A támhle někde stál zubr. Já byla tlustá. A kousek dál babka prodávala bezvadný chleba se sádlem, cibulí a okurkou.

- Hele, bizona tam máš. V ohrádce. 

- Jde to otevřít?

Fotíme se s bizonem. Stoupáme výš. Najednou mám pocit, že výstup zas až tak primitivní nebude. O dekády let později. Ano, přicházíme k  nápisu vchod a východ. To si taky pamatuji. Nahoru jdeš vcelku pohodlně. Schody, schody. Beru je po dvou. Lávky. Zase schody. Petroušek si prý něco prohodil v koleni. Klušu a funím jak bizon. Jsme nahoře. Koleno už se srovnalo. Nádherné výhledy do Českého koutku. Poláci mají vyhlídky názorně popsané. Broumovské stěny s nejvyšším Broumovským Špičákem a výškou 773 m. n. m.. Na obzoru Krkonoše, hory walbřišské a Soví hory s nejvyšší horou Velká sova 1015m, Adršpašsko teplické skály. Vedle Ostaš, nad nimi Černá hora Luční hora, Sněžka. Pod námi Martinkovice, Božanov, v dálce Broumov. Výhled je až na Ještědsko kozákovský hřbet. Sluníčko. Pohoda Klidní přátelští lidé.

- Peťuš, říká se o národech jak jsou výbojné a tak. Všímáš si, jak jsou Poláci milí?

- Obyčejní lidé jsou milí všude.

https://www.youtube.com/watch?v=uErxaD5gL-Yv

Dnes jsem poslouchala Helu Heclovou. Nádherné vyprávění o tom, jak byl 1861 vypuštěn kraken. Označila tak vypuštění těch, kteří žili v ghettech. Dravci. Paraziti. Nebojujeme proti lidem, ale proti mocnostem. Doporučuji poslechnout. Nesmírně poučné vyprávění… A večer na TV Šalingrad Zdeněk Kedroutek na podobné téma. 1776 zhroucení Velké Tartárie. Zkáza pro Slovany.

Chvíli sedíme. Pozorujeme. Povídáme si. Fotím. Svačíme sportovní tyčinku Cristiano Ronaldo – H 24 Herbalife.

- Peťuš, tady se někde platí.

- Proč?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-09-prenarocny-sestup

- Protože budeme sestupovat jinudy.

Opravdu. Při východu z vrcholu hory nás vítá kasa. Milý kluk po nás chce čtrnáct zlotůvek za seniorské vstupné.

- Jakou měnu mám dát?

- Polskou, bez převodu.

Přikládám kartu.

- PIN?

Mladík mi říká, že do nějaké malé částky to tak jako u nás pin nechce. Cvaká mi tam domácí měnu.

Vystupuji na úplný vrchol. Konečně se dozvídám, že hora se jmenuje Szczeliniec Velký 919 m. mávám dolů Petrouškovi. To ještě netuším, jak náročný bude sestup. Obézové tady neprojdou. Několikrát se bojím, jestli se protáhnu s batůžkem na zádech. Dvakrát po kolenou. Děs. Ale baví mě to. Tentokrát je vpředu Petroušek. Hledáme opici, kvočnu… Avizováno peklo. A fakt peklo. Protože jdeš po řetězech. 

Ukliď si ten telefon.

Stejně držím bundu.

Důvěřuji si, ale mám strach. Kameny kluzké. Schůdky na mou velkou tlapu krátké. Někde musíš bez zábradlí vylézt na obrovský kámen, kde jsou vytesány dva náznaky schůdků. Kdyby tam nebyly, nic by se nestalo. Ve skalách nejen zúžený prostor, ale nad hlavou balvany volně ložené ve štěrbinách. V pekle je to široké. Ale z pekla vyleze jen mrštný silný člověk za pomocí řetězů. Asi za půl hodinky jsme dole. No, tak výstup jsem měla zkreslený. Byla jsem mladší. A sestup jsem si v paměti vůbec nezachovala. Asi už tehdy to pro mě zatučnělou nebylo příjemné.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-09-k-parkovisti

Vracíme se okolo stánků, bizona, hospůdek k parkovišti. Jedna má nad vchodem nápis Hejšovina. Taky stolová hora. Jo takhle:

Naším výletním cílem je Szczeliniec Wielki (česky Hejšovina), nejvyšší vrch polských Gór Stołowych (česky Stolových hor) 

Čeští obyvatelé Hronovska a Policka však nepoužívali pro toto pohoří žádný společný název, nazývali jej vždy Bor a Hejšovina nebo Hejšovina a Bor, tzn. obě hory vždy rozlišovali. Když Karel Čapek hovoří v Doktorské pohádce o kouzelníku Magiášovi na Hejšovině, má na mysli Velkou Hejšovinu; tyto hory jsou také odděleně pojmenovávány v díle Aloise Jiráska.[4] Dokonce i ve starších regionálních německých pramenech se rozlišuje mezi pohořími Hejšoviny (Heuscheuergebirge) a Boru (Spiegelgebirge). 

U pokladny na parkovišti stojí starší manželé. Vypadají bezradně. Radím, co si pamatuji. Oskenovat parkovací lístek. Zvolit kartou; přiložit ji. Vybrat paragon. Už to žvýká.

Petroušek přijíždí blíž. Rychle se převlékám a přezouvám. Jdu to zkusit. Mně zas na oplátku radí nějaký pán. Musíme si pomáhat.

- Jestli mě to nepustí, tak uvidíš!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-09-supito-presto-domu

Směju se. Pustilo. Před námi jede auto a stále brzdí. Nakonec odbočuje na volnou plochu. Můžeme se rozjet. Vítá nás Kudowa. Náchod.

- Ješiši, Peťuš, my už jsme na obchvatu. Ty jedeš jak dráha.

Doma si nejdeme odpočinout. Zajímavé. Provětrali jsme všechny buňky v těle.

- Uvař mi kafe. A pojď ke mně ven.

Sedíme. Hodnotíme. Užíváme.

- Peťuš, byli jsme v Karlowě nebo v Radkowě? Víš, pletu si to podle Karla a jeho Radky.

- V Radkowě jsme vůbec nebyli. Jen v Karlowě.

- Peťuš, jdu sázet a sbírat blůmy…

Moc krásný den. Aktivní. Relaxační. Ve skalách. Pod sluncem. Senzační.

Jaký si to uděláš…

Dobrou noc!