Do Trutnova bys chtěla, panenko. Nikam!

Člověk míní, pán Bú mění. Ráno. Vypravuji se do Trutnova. Na dvanáctou mám schůzku. Před tím si ještě poběhám po Trautenburkově městě. Kočky obstarány. Venku pod nulou. Dnes budou trávit den na žhavé dlažbě nebo na gauči. Dnes na nebi hozena šedá chlupatá deka. Mlha. Protější smrk tak tak vidím. To je náznak, že přijel Martin na bílém koni.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-11-uz-zase-prsila-sykorci-tv

Pozoruji hodující sýkorky. Jak motýli. Sem. Tam. Zpátky. V letu. Koupou se.

- Holky, dobrou chuť!

Chvilku si píšeme s Lindou a s Luckou. Domlouváme si termín návštěvy. Program. Linda nakřapaná. Lucka jí radí ASEU. Signální redoxní molekuly. Piju je. Mám i gelík.

Vyjíždím. Přistávám u elektry. Blik. Červené světýlko. To vím, že nesmím jet. Oranžové – mohu. Ale červené – stůj! U chodníku rychle nahrávám kratičké video pro Petrouška.

V obchodě vybíráme fukárek. Mají tam takové ty šeredobobky model 71. Paní hledá. Já odesílám Petrouškovi zprávičku.

- Peťuš, poslala jsem Ti na tg dotaz. Svítí mi červené světýlko.

- A nemáš to ruční brzdu?

- Peťuš, je tam taková nějaká zebřička, asi stupnička. Vylezlo to do závratných výšek.

- Zavolej Zdeňkovi.

- Je doma?

V obchodě vyřízeno. Běžím do auta. V naději, že se palubka uklidnila, startuji. Je to dobré. Jedu. Hned za kruháčem zlověstné blik.

Do prčic. Jedu po výpadovce ven do hor. Na krajnici má policie někoho v prádle. Parkuji. Volám na ně, aby se mi šli podívat na budíky. Slečna jde…

- Ne, vy ne. Potřebuji vašeho kolegu.

Divně se dívá. Mladý hoch přichází. Už je mi jasné, že mi nepomůže. Neochrání.

- Tak to zkuste vypnout??

Vypínám.

- Můžete se podívat pod kapotu?

Holka si nedala říct. Zvědavá. Stejně se přišla podívat, co já asi chci.

To musíte do autoservisu. My na to nejsme školení.

Přemýšlím. Vždyť jsem kousek vedle autoservisu, kam mi Petroušek vozí auto na technickou, na kontroly.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-11-do-trutnova-nikam

Vjíždím první vchodem. Jé, sem ne. Tady je bazar. Aut jak nastláno. Nechám auto nastartované v uličce. Ťukám na kukaň. Jo, je tam pán.

- Dobrý den, prosím vás, mohl byste se jít podívat na mou palubku?

Ochotný. Jde. Volá pomocníka vedle ze servisu. Přišel hned malou spojovací brankou.

- Nemáte tam vodu.

- To není možné, protože mně můj manžel auto hlídá. Pečuje o něj. Počkejte, zavolám mu.

Hoch se za chvíli vrací s ohřátou růžovou tekutinou. Aby prý nepraskl blok. Vlívá do takové malé plastové nádobky. Zvukově se motor zlepšil. Přestal fukat ventilátor.

- Peťuš, nemám tam vodu.

- To není možné. To je tou tvou klimatizací.

- Klimatizace na to nemá vliv.

- Slyšíš to? Klimatizace na to nemá vliv.

Péťa chlapy zná. Toho z kukaně oslovuje Luboši.

- Tak tam auto nechej. Chlapi, já se tam stavím, a zaplatím to.

Pokládám telefon. vysvětluji tomu mladému:

- Víte, já jsem ještě nikdy netankovala. Za rok mi bude sedmdesát. Nevím, na co jezdím. Neumím s tím chobotem. To bych se pocákala. Když se mě manžel zeptá, jestli tam mám benzín, tak nevím. Musí se jít podívat, víte?

Hoch valí oči.

- Nikdy jste netankovala?

- Nikdy. To máte jako s luxováním. Jakl malý si přejete dostat tu hračku do ruky. Jen tak si luxnout. Vyzkoušíte si to. Oni zjistí, že to umíte. Už nikdy se vysavače nezbavíte.

Přitakává smíchem.

A placením z auto je to naprosto stejné. Tady je vytahovat penězenku nebudu. :-) 

Pánovi div nevypadnou oči při souhlasném chápavém houpání hlavou.

- Jedu to projet.

- OK.

- Pojďte do tepla.

Jdu. Povídám si s panem Lubošem. Hezky v teple jeho kukaně. Vyprávím o energiích pod sukní a pod rubáškou. Žena si vyrábí ženskou energii pod zvonem sukně. Když ji nemá, saje ji z muže, z dětí. Rodina není silná. Rozpadá se. proto nás navlékli do legín, kraťasů.

- Podívejte, mám krátkou sukni. I muž míval překryté genitálie košilí. Rubáškou. Taky si vyráběl enegii. Mužskou.

Hovořím o péči ženy o rodinu. Žena drží vztah. Denně připomínám – jak Petrouška miluji. Jak jsem s ním šťastná. Co bych si bez něj počala. Kdykoli zavřeštím, uslyším:

- Ale kvůli tomuhle se nebudeme hádat, že ne?

- Ajo, Peťuš, to mě nenapadlo.

- Jste mystická žena.

Usmála jsem se. Vím, že jsem obyčejná opice – podle čínského horoskopu. Mé soužití s pejskem je prý ideální. No. A to bych Petrouška někdy s chutí přizabila. Třeba když dědkovatí. Nebo brblá.

Auto je třeba tam nechat. Dostávám pochvalu, že mě napadlo tam zajet.

- Podívám se na to. ale mám objednávky na leden.

- To asi jste se špatně vyjádřil. Že jste se spletl?

Směje se. Chápu – nyní je doba přezouvaček.

- On vás odveze.

- Ne, ne. Dojdu.

Beru si z auta své věci.

- Váš manžel volal. Přijede si pro vás.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/20204-11-11-podzimni-prochazka

- Já mu zavolám. Není třeba.Jsem zdravá. Chodí mi to. Doběhnu. :-) V pohodě. Chůze je zdravá.

Děkuji. Odcházím. Volá Petroušek.

- Peťuš, já dojdu. Je krásně smutno.

- Tak já ti dovezu oběd. Budeš tam mít svatomartinské stehýnko, knedlíčky a zelí.

Dojednáno. Cestu si náramně užívám. Prohlížím si spící město. Poledne. Ticho. Sbírám duběnky, vlastně žaludy do kapsy. Stavuji se v elektře. Zastavuji se s pánem, který pracoval s mou kamarádkou. Je mu pětasedmdesát. Plný síly. Staví v nedaleké vesnici dům. Kouzelná podzimní procházka. Fotím si stříbrnou krásu zmrzlé přírody.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-11-dnes-jsem-nevarila-obed-obstaral-petrousek

Doma mě opravdu čekají kočky a oběd. Petroušek má dnes volno. Poletuje tu motýl. Jsem zamčená. Ťuká.

- Pojď se podívat, kam se ti poděla ta voda. Vidíš? Volal jsem to chlapům. Prý paní povídala, že nic nevyteklo.

- Áha. Jak je to možné?

- Jak jsi naposledy přijela, tak asi se seknul termostat a vyteklo to. Nebo hadička.

Směju se. Nechce na sobě nechat, že by mi snad nedolil do auta vodu.

- Byl jsem jim poděkovat, že se o tebe postarali. Zrovna tam přivezli krásné auto. Hyundai. Odpoledne nebo zítra se na něj můžeme jet podívat.

- Peťuš, ale já nechci lenochoda. Potřebuji, když jedu do vysokovvského kopce, abych neprošlápla podlahu.

- No, tak uvidíš. Projedeš si to.

- A nepoznám to. Uvidíme.

Odpoledne jsem chtěla strojit stromy do světýlek. Pořád jsem otálela. Otálela. A maňana. To byla taková kytička – teda taková písnička. Na Luxemburku. :-) Chytlavá melodie a hlavně bezva význam slova – zítra, zítra, zítra.

Chci žehlit. Maňana. Utírám prach.

- V chatičce jsem ti udělal tu poličku.

Jdu se podívat.

- Peťuš, jak jsi tam tu poličku narval?

- Oddělal jsem sifon.

- Tos´    nemusel. Dala bych si na dno vařič, prkénka.

- Udělal jsem ti to tak, aby sis tam mohla dát věci.

- A to jsi moc a moc hodný. A šikovný!

Pouštím ventilátor na minimum. Jen aby se v chatičce zavlažovalo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-11-kocici-den

Kočky venku cítí zimu. Jsou tu. Dokonce zas začaly navštěvovat svůj záchůdek.

Povídáme si. Poslouchám příběh člověka, který v létě na dovolené v Turecku přestal močit. V nemocnici mu dali pytlík. Česká pojišťovna se vyjádřila, že operace až u nás. Zaplatili letenky, dopravu… Pán chodí s pytlíkem. Asi před čtrnácti dny mu ho oddělali. Za čtyři hodiny věděl, že to nejde. Pytlík má znovu. V neděli desátého měl nástup na operaci. Dnes měl přijít na řadu. Syn ho odvezl do FN v HK. Lékař se zlobil:

- Vy máte termín až na sedmnáctého.

- Ale vždyť jste to tu napsali.

- To jste si sám opravil.

- Jak jsem si to mohl opravit?

Uši se mi točí do ruličky. To není možné. Kdyby se mu třeba omluvil, že se spletli. Nebo že sestra zapomněla zavolat, že mu posouvají termín. Nebo… Bílý plášť se svým pacientem jednal jako s hadrem. Šmejd. Studovaný. Nafoukaný. Arogantní.

- A jak se mám dostat domů?

- Jede vám vlak nebo autobus.

Pánovi je hodně přes sedmdesát. Celý život si platil zdravotní. Nastrkal do něj peněz pro ty, kteří si neplatili a přesto tu čerpají zdravotní péči. To je na brek. Kovid jim dal křídla. Smějí všechno. Když všechno, myslím na druhou světovou válku. Všechno!

Večer. Poslouchám TV Šalingrad. Petrouškova hodina:

- Dobrou noc! A neponocuj zas. Vydrželas´   to dva dny.

Má pravdu.

Kopíruji si z chatu na Šalingradu:

Kdo chce, tak ještě jedna veselost : Dobré jitro po noci protáhlých xichtůůů - Míša Gulyáš : Donalde vítej zpět ! --- ---- https://www.facebook.com/100003856128372/videos/505422395806790

To byl den. Nejprve se točil jako vír v umývadle na jednu stranu. Najednou chytil protisměr. LP dnes taky nenastartoval. Vybil baterii. Neměl benzín. Dobré.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-11-vzpominka-na-maminku-z-normalnich-dob

Dnes v noci, teda včera po půlnoci jsem si pouštěla ve vzpomínkách na FB rozhovory s maminkou. Cáká z nich má bezmoc. Jak ráda bych se za ní rozběhla. Objala. Zkontrolovala, jestli má v termosce čaj. Zas by měly řeči, že nesmím do kuchyňky. Pro návštěvy žádné zázemí. Chjo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-11-v-roce-2020-nova-zrzecka

Před čtyřmi lety se ztratila naše Micinka. Tehdy přijela Iva.

- Renko, musíme si najmout právníka.

Mamince hrozil soud o znesvéprávnění. Toho roku v dubnu mamince Mengelka změnila medikaci. Nechtěli to přiznat. Po týdnu odtajnili. Ano, maminka dostala novou medikaci. Měla změněnou náladu. Plakala. Nařídila jsem vrátit vše zpět. A to jsem se provinila proti fašistce v bílém plášti. To byla velmi zlá pohádková postava. Jak ta psychiatrická gestapačka Mengelka vyhrozila, když jsem odmítla její péči, tak učinila, čím vyhrožovala. Musely jsme s Ivou vyhodit peníze za právní ochranu. Touhle dobou jsme pak večer jeli k Ivě. Vybrali si naši Zrzinku z chumlu koček tísnících se okolo velké misky. Zrzka jen zabrečela při odchodu z branky do auta. A pak tu byla šťastná. Dala čtyři koťátka. Loni 7.3. se záhadně ztratila jak Micinka. Dobrá zpráva byla, že maminčin soud byl až týden po jejím odchodu z planety. Gestapačce se to nepovedlo. Maminka umřela jako svéprávná bytost. 

Proč už podruhé pohádka neoznačuje bílé pláště lichotivě?

Dobrou noc!