Do zbraně, Ireno! :-) Juchů, stále láska, láska, mír, ale je třeba se pocvičit :-)

Sluncééé! Energiééé! Vstááávej. Telefóoon. Klientka na dvanáctou nestihne. Po práci jde slavit padesátiny. Dostává instrukce - jak si užít padesátin a přitom se nezruinovat. Zvonek. Pošťačka. 

- Mám pro vás dopis.

Liebes Brief z DD. Ó, určitě mi píšou, že nahradí všechny ztracené věci. :-)

Bacha, pátek! Třináctého! :-) :-) :-)

Rozdělávám obálku. To mi to nemohli dát do ruky zadarmo? I tady se osvědčil ředitel jako špatný hospodář. Nehospodaří ekonomicky se svěřenými prostředky!!! Čtu nic neříkající odpověď bez ladu a skladu s mnoha nepravdivými tvrzeními. Co, nepravdivými! Lživými!  Lež a falešné tvrzení - to je teda síla! Vycucáno z palce u nohy. Njn. Ireno, na kůň! Zbroj! Sklapni hledí! Natáhni tětivu! Nezapomeň na kopí!

Za maminkou. Nejsem vázaná dvanáctou. Mohu se zdržet. Maminka pod zářivkami. Snědená polévka. Jdeme na terasu. Na sluníčko. Luštíme. Maminka má pár slov doplněných, jedno špatně.

- Iniciály režiséra Lamače. Jak von se jmenoval, mami?

- Karel. KL.

- Ty jsi dobrá. Pošta anglicky?

- POST.

V duchu si říkám - její generace němčina, ruština, hm. Dobré.

- Mami, donesla jsem ti karlovarské pišingry, ale vždycky říkáš, že před obědem nee.

- Ale dala bych si.

- Dej si švestku.

Prosím Kamilku o mističku a talířek. A aby dohlédla odpoledne, aby snědla borůvky. Mističky jsou vcukuletu tady. Kamilka je jak drak. Lítá. Vznáší se. Mamka si rozlupuje švestky. Je tu druhé jídlo. Ó, krásný oběd - brambory, tatarka a nějaké mleté maso. Vypadá to dobře. Zeleninka mi tu chybí. A mamka dostala příbor! Pochybuji, jestli jí to po lžícové době půjde. A jde. Super. Nutno rozvíjet jemnou motoriku. Dovednost rukou. 

Dojedeno. Nalévám čaj. Vysazuji ji. Zajišťuji.

- Mamko, jedu k zubaři. Chceš dát do postele nebo tu chceš zůstat?

- Já bych tu ráda ještě zůstala.

Jsem ráda. Doufám, že nebude, hned jak odejdu, volat haló, haló. Snad dnes lidi vyvezou na poslední sluníčko. Neptám se. Loučím se.

- Petronelko, mamka je zajištěná na terase. Jen kdyby se tam Kamilka občas mrkla.

Petronelka - takový lidský anděl - se nádherně usměje a přitaká...

Stezka. Asi jsem fakt stará raketa. Jsem víc a víc okouzlena. Stromy, vodou, skřítky, pohybem, přírodou... Doma F1 sport (bere Cristiano Ronaldo - taky se účastnil jejího vývoje) a Rebuild Strength. (Totéž - Ronaldo se účastnil v laboratoři při vývoji doktorem Johnem Heissem.) Lékař španělského olympijského týmu dr. Alvaréz nám na školení říká: Než jdeš do sprchy! Než jdeš do sprchy. Otevřené metabolické okno... Převléknout. Zlidštit. Na soukromou kliniku. Kontrola s jedničkou. Tam je klídek. Pohoda. Pan majitel je příjemný, rozšafný, sympaťák. Čekárna. Poslouchám do sluchátek... Probírám časopis o zdraví. Najednou se hroutím, usínám na měkké fialové pohovce. Za tři čtvrti hodiny jdu na řadu. Páteček. Měla jsem jet zítra, bohužel zaneprázdněna. Zoubeček vyleštěn. Příjemný rozhovor s doktorem. Miloučká sestřička. Naproti klinice vinotéka. Cedule burčák. Kupuji. Páteček - nikam nespěchám. Lážo plážo domů. Stavuji se u sestry. Má nového pejsíčka. Vypadá jak plyšáček. Nádherný. Moc jí ho přeji. Nový kamarád. Před měsícem jí umřel Beníček. Stářím. Rapl to byl. Má náhradu. Rozkošnou. Povídáme si.

- Představ si, že mamka dnes dostala příbor.

- A šlo jít to?

- Člověče, šlo. Odvykla, ale zas se zdokonalí.

- Ona už ledacos neumí. Hlavně je furt drží v tý nádražní hale...

- Jo, taky to tak vnímám. Neukončený prostor, protahuje tam od vchodu... Kolikrát mi mamka řekne, abychom z toho nádraží odešly. Příbor dnes ovládla. Kdybych ji dala pětikorunu v samoobsluze na košík, to by byl oříšek.

Iva mi předvádí pejska venku. Doráží na kočku. Ta mu packou dá najevo, aby odprejsknul.

- Pojď, ukážu ti, jak si myslí, že je Dejzinka jeho velká maminka.

Fakt. Doráží radostně na velkého bílého pejska. Krásné psí dovádění, dorážení, ňuchání, snažení proniknout plotem. Nemohu se odsud odtrhnout. Psi, kočky, pohoda, klídek a tabáček. Po hodině frčím. Lidl - fíky, mraženou zeleninu. Nic nepotřebuji. Domů. Polévku z eko kuřecích drůbků. Prsíčka, stehýnko Petrouškovi na zítra. Selský tvaroh - naprosto jiný, než nejdražší kostka v Kauflandu...

Dnes tu zvonil Honzík. Asi chodil s mou sestrou do školy. Sedmdesát dva let. :-)Celý život ho oslovuji Honzíku. Hledal Petrouška. Propojila jsem je telefonem. Honzík potřebuje pro rodinu svého syna vodu...

- Ať mi zavolá v pondělí. Irena ti dá na mě telefon.

Dala jsem mu telefon.

- Honzo, ať mu zavolá dnes, aby se dohodli na pondělí.

Večer. Petroušek se vrací.

- Já jsem tak utahanej, jak jsem ještě nikdy nebyl.

- A kde ses zdržel?

- Byl jsem u Honzova mladýho. Byli by víkend bez vody...

Petroušek všem pomáhá. Celému světu. A mně. Miluji ho za jeho dobrotu. 

A jdu spát. Ráno uvidím naši kuchyň v naprosto jiném sluníčku, než normálně. Vstávám totiž v pět.

Dobrou noc!

P. S. Bavím se životem. Pozoruji ho. Hraje si se mnou. Teď je míček na mé půlce. A já ho ODPÁLÍM! Jupííí!

P. S. Máme tu ježky, žabky - letos jsem neviděla, hmyz, sršánky jsem letos nezaregistrovala, a slepýše. Plnou zahradu.